lynxir přečtené 164

Sůl moře 2016, Ruta Sepetys

Jsou historické události, o kterých jsme se ve škole nedozvěděli, na rozdíl od mnoha jiných, o kterých jsme bohužel poslouchali snad až příliš. Autorka si vybrala skvělý námět na historické či psychologické drama z relativně nedávné minulosti, bohužel to je také jediný klad celé knihy. Téma zůstalo nevyužito. Kniha se čte opravdu rychle, ale člověk má pocit, že autorčina loď pluje po hladině, pod ní je šero a mlhavo , a hlubiny jsou pak úplně temné a neprostupné. Bohužel baterku si autorka někde zapomněla, nebo ji možná má, ale nesvítí. Postavy jsou černobílé, ploché, nevýrazné, jednají předvídatelně. Příběh připomíná Harlekýnky našroubované na historické události. Drama se nekoná, děj ubíhá jako za sklem posypaným notnou dávkou mořské soli. Obávám se, že nenajdu žádný důvod se ke knize někdy vrátit. A k jinému autorčinu dílu, nu, kdož ví?... celý text

Fejsbuk 2012, Ondřej Hejma

Ondřeje Hejmu mám rád jako hudebníka. Kniha obsahuje přehršle informací o době dávno i nedávno minulé, politické komentáře, autorovy názory na všelijaké lidi, vzpomínky na hipísácké mládí. Ale všechno je tak nějak neutříděné a je toho moc, jako by autor nevěděl, jestli psát citovou výpověď o sobě a lidech blízkých nebo komentář o politické situaci. Chtělo by to velmi ostré nůžky, a i tak si myslím, že u autora platí krásné české: Ševče, drž se svého kopyta!... celý text

Potlesk pro Herodesa 1967, Josef Hanzlík

Pěšky mezi buddhisty a komunisty 2016, Ladislav Zibura

Poslouchejte, poslouchejte, co jsem zaslechl na tržišti! – Počkej, počkej… je to něco poučného? – No to ani ne. – Tak něco povznášejícího? – To taky ne. – Tak je to alespoň zábavné? – Hmm, vlastně ani ne. – Tak proč bychom to měli poslouchat (číst)??? Jedna malá hvězdička za grafickou úpravu a ilustrace. Jinak pro mne naprostá ztráta času.... celý text

Papoušek zmizel 1962, Ludmila Romportlová
odpad!

Jeden z nejstrašnějších literárních zážitků mého života. Bohužel tenkrát jsem knihy ještě dočítal za každou cenu.

Bobby - Mistr světa a já 1979, Danielle Dušková

Čtivá, leč ne úplně povedená moralitka z dob hlubokého socialismu. Postavy jsou zobrazeny ploše a černobíle, na jedné straně rodina s jasně buržoazně-mamonářským charakterem, na druhé straně maturant, úsilím o hmotné statky jednoznačně pohrdající, což mu ovšem nebrání v kradení a prodávání knih z otcovy knihovny, aby měl za co hostit svou prsatou spolužačku, která se však dá raději ojet majetnějším bratrem, pročež nezbývá než vzít zavděk méně přitažlivou, avšak upřímnější soustružnicí. Nakonec se vše v dobré obrátí, alespoň co se hmotných statků týče. Spisovatelka se zjevně snažila učinit režimu dobře, soudruhy se to v knize jen hemží. Děj je podkreslen šachovými motivy; chtělo by to vyladit šachovou teorii, sicilskou opravdu nevolí bílý. Naše mladá profesorka češtiny kdysi dávno o knize hovořila poměrně nadšeně, líbila se jí. Nám se líbila mnohem víc profesorka. Ale co, šoupnu ji do nějaké budky, třeba ještě někoho zaujme. Ta kniha.... celý text

Nasreddinovy taškařice 1956, neznámý - neuveden

Archa 1967, Jana Štroblová

„Příběh je o tom, zda se rozejdou nebo nerozejdou, zda se sejdou či nesejdou… Nikdo jim neporadí, nikdo jim nepostaví „archu“, kdyby náhodou ve zmatcích tohoto světa bylo třeba… Ten vteřinový happy-end však za to stojí, ať si je třeba i smutný…“ Kapesní novelka o studentech, také o asistentech a profesorech, o lásce a rozchodech. Kdysi dávno se mi dost líbila snad kvůli tomu, že člověk lecos chápe, chodí-li ve stejných botách. Po novém přečtení po létech to kupodivu platí stále. Není to hloupě a jednoduše napsaná romantika; paní Štroblová umí a ví, o čem píše, alespoň tady.... celý text

Pistole 1964, James Jones

Novela z vojenského prostředí, která se odehrává na jednom z Havajských ostrovů krátce po napadení Pearl Harboru. Svobodník Mast si přivlastní služební pistoli, aby měl osobní zbraň proti samurajským mečům japonských důstojníků. Ostatní vojáci se ji snaží získat jakýmkoliv způsobem, aby tu – v jejich očích – relativní výhodu měli oni sami. Z vnějšího pohledu triviální, lehce komická záležitost, z hlubší podstaty otázka života a smrti. Nejde ani tak o válku, jako o reakce lidí, kteří se daleko od domova ocitli na jejím rozhraní. Psychologická humoreska z vojenského zázemí, bez hluboce dramatických situací, přesto však celkem slušný psychologický rozbor chování jedinců v armádním zázemí.... celý text

Občan don Quijote a jiné prózy 1961, Vladislav Vančura

Opominu-li závěrečného, zcela skvostného Kubulu s Kubou Kubikulou, obsahuje kniha díla z posledního životního období Vančury. První půle je poněkud slabší, jen takové zlomky a nedokončenosti. Poslední tři povídky (O opatu Martinovi, Jak jsem se učil spisovatelem a Krčín) jsou možná trochu nedotažené z hlediska finální pointy či celkového vyznění, ale jazykově je to opět ten známý, poeticko-hravě-vybroušený Vančura. Nedosahuje zde sice výšin Markéty Lazarové či Rozmarného léta, ale i tak je to vskutku příjemné počtení.... celý text

Pronikavé soudy mladého muže 1984, Miloš Cajthaml

Citace z obálky: „Novela je upřímnou provokující výpovědí dospívajícího chlapce, jehož složité city můžeme sledovat od počátku krystalizace.“ No já bych řekl, že jeden patnáctiletý puberťák by si rád zašustil, ale neví kde, kdy, jak a hlavně s kým. Tak se jen tak poflakuje s kámošema stejného ražení. A pak je konec a – pozor SPOILER: nic. Snad pozdně-socialistický revival Černého Petra nebo Lásek jedné plavovlásky, toliko snadno zapomenutelný. Dvě malé hvězdičky za to, že to rychle uběhne a kupodivu to ani moc nedrhne.... celý text

Balada číslo jedna 1975, Petr Hájek

Balada to tedy není, ale když jedna, tak jedna (hvězda); maximálně. Všechny postavy jsou jako figurky loutkového divadla v rukách někoho, kdo je drží v rukách vůbec poprvé a moc neví, co s nimi.... celý text

Beatles se stejně rozpadli 1982, Aleš Presler

I já jsem četl před více než dvaceti lety a už tenkrát jsem si říkal: škoda papíru! Odešla do sběru…

Srpen s bejbinkou 2000, František Nepil

Taková příjemná, ani ne stostránková jednohubka. Milá vzpomínka na rodinné dovolené se stanem kdysi v socialistickém pravěku; taky jsme takto šrádovali po okolních státech. Dneska je cestování už dočista jinačí. Jazyk pana Nepila je velmi košatý, malebný a rozsochatý, trochu připomíná styl Karla Čapka. Nejsvižnější a nejvtipnější jsou rodinné hovory a popisované trampoty s autem, v historicko-cestopisných částech se svižnost poněkud vytrácí. Ale jinak fajnová knížečka. A jednoduché ilustrace Miloše Nolla v ní jsou přesně to pravé (vydání z roku 1966).... celý text

Na konci samoty 2017, Benedict Wells

Cena EU za literaturu? Proboha! S Evropou to jde z kopce, pokud se při výběru nic jiného nenašlo. Kniha je poměrně nudná, jednotvárná, dějová linie dalekosáhle předvídatelná, stylisticky velká slabota, většinou jednoduché a holé věty. Postavy jsou zcela ploché, žádná vás nezaujme natolik, abyste si k ní vytvořili vztah, v důsledku je vám naprosto šumák, jak to s nimi dopadne, jejich charaktery jsou zcela neuvěřitelně vykonstruované. Hlavně je kniha tak plná klišé, že je to k nepřežití. Autor chce být světovým, ale značně to přehnal. Výsledek – naprostá ztráta času.... celý text

Tanec s vlky 1991, Michael Blake

Literárně to na nobelovku není, ale je to knížka veskrze příjemná, ať už v anglickém originálu či v českém, povedeném překladu pana Olivy. Sedmioscarový skvělý film Kevina Costnera je dějově v podstatě totožný a pocitově se s knihou výtečně doplňuje. Kdo by se nechtěl spolu s poručíkem Dunbarem oprostit ode všech zbytečných vymožeností moderní civilizace a vydat se do skutečného světa mužů, kteří jsou opravdovými muži, a žen, které jsou opravdovými ženami, do světa, který je často drsný, někdy smutný, ale svým způsobem krásný. Občas se taky posadím někde pod stromem, zapálím dýmku míru a nechám se unášet; my indiáni to tak máme…... celý text

Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet 1991, Bohumil Hrabal

Kolegové studenti četli Hrabala a velebili ho do nebes. Já jsem tehdy četl jinou literaturu, jeho poetické složitosti mne na první pohled nezaujaly (rychlý náhled do Harlekýnových milionů u kohosi v podnájmu) a po ledabylém odsouzení jsem Hrabala nonšalantně a šmahem smetl se stolu. Ale jak říkají Jihomoraváci, k červenému se musí člověk propít přes bílé, tak i k Hrabalovi je třeba se pročíst. A nemusí to být jen četbou Kanta či Schopenhauera, ale třeba poválečných anglo-amerických autorů, beatniků, Joyce, Bukowského. A mraků poezie. Obávám se, že četbou severských detektivek či aktuálních bestsellerových velkosérií to nepůjde ani během několika životů. Ano, ovšem, pak se dá tato kniha okomentovat stylem: nejhorší, co jsem kdy četl. Když jsem pak v polovině osmdesátých let narazil v jakémsi antikvariátu na tuto drobnou knížku, nezaváhal jsem. A byla to šťastná náhoda, protože Hrabal se tenkrát v antikvariátech běžně nevyskytoval a už vůbec ne tato knížka, která se pohybovala na hraně indexové literatury. Pak jsem ji v tramvaji (vlastně v šalině) navíc s pocitem, že tady se přece Hrabal narodil, vytáhl z kapsy a načal první větu první povídky. A najednou kolečka zapadla a – to blaho! Šedivé totalitní ulice zmizely a nastoupila poezie. Protože to je poezie a bez poezie by nebylo Hrabala. A byl jsem ztracen. Ztracen v Hrabalovi a pro Hrabala. Dnes upřednostňuji vydání Sebraných spisů Pražské imaginace sv. 5 Kafkárna z roku 1994, protože některé autorovy záměry se nakonec do knižního vydání nedostaly. Ale i tak má tato knížečka pro mne nedocenitelné kouzlo a když ji vezmu do ruky, jsem rázem pár desítek let zpátky. Nastupuji na Čáře do šaliny, usedám na červenou sedačku a z kapsy vytahuji malou černou knížečku. Sem tam zvednu oči, kouknu po nastupujících studentkách, a pak se zase propadám do kouzelného světa Hrabalových básnických povídek. Netvrdím, že pan Hrabal nemá lepší knihy; jistě má. Ale je to jako s láskami: jen jedna je ta první, neopakovatelná. Ještě přidám krátký úryvek z povídky Prokopnutý buben: „Ach lidi zlatý, jak jen mě lidi děsně serou! Asi půjdu v penzi na Sázavu a tam budu pěstovat slepice.“ Kouzlo nezamýšleného - na stránkách databáze mi právě vyskočila reklama: „Kurníky a husníky - novej bejvák pro vaši drůbež!“ Pan Hrabal se seshora uculuje: Všechno je na gumičce perspektivy…... celý text

Rozmarné léto 1926, Vladislav Vančura

Někdy v červnu si vytáhnu zahradní lehátko, rozložím si ho u bazénu a uvelebím se do něj se skleničkou svěžího Tramínu v jedné a touto útlou knížečkou pana Vančury s ilustracemi Josefa Čapka ve druhé ruce. Tak začíná mé „rozmarné léto“. Chápu, že mnoha lidem připadá příběh málo akční, vlastně se tam nic neděje, přesto je to kniha složitá, náročná, až nepochopitelná, jazyk neobvyklý, těžký a zastaralý… Pan Vančura si s knížkou opravdu vyhrál a mám zato, že dnes už by nikdo nic takového napsat nesvedl. Křivka vývoje člověka se obrací nazpět k výchozímu bodu primitivnosti. No, budiž, ale toto je můj způsob léta. Jedním slovem: krása. Chci býti okouzlen!... celý text

Kubula a Kuba Kubikula 1989, Vladislav Vančura

Láskyplné pohlazení, leč ne každý si ho zaslouží…

Dalajlamova kočka 2013, David Michie

Pár základních myšlenek buddhismu naroubovaných na rádoby tibetské prostředí. Roub se moc neujal, sotva živoří. Literárně slabota, ani příběh nic moc. Ale pro pocit, že jdu s dobou a přečetl jsem knihu z duchovní oblasti, no proč vlastně ne. Nakonec i takových knih je třeba a každý nějak začíná…... celý text