Mairiel
přečtené 269
Nevolnost
1993,
Jean-Paul Sartre
- V půlce jsem musela knihu vrátit do knihovny, ale nedá se říct, že by mě to nějak obzvlášť mrzelo. Cítila jsem, že pro plné docenění a procítění Nevolnosti bych se sama musela nacházet v poněkud úzkostnější fázi svého života. A že takové byly - to hrabání se v detailech, neschopnost cokoliv prožít a k někomu se přiblížit, hledět na sebe sama jako z dálky, hnus a totální marnost. Jako by Sartre psal o někom, koho jsem dobře znala, ale s kým jsem si přestala rozumět. Tady a teď mi Nevolnost už nic neříká. -... celý text
Muzeum nevinnosti
2012,
Orhan Pamuk
Jak už to u takhle tlustých knih bývá, k Muzeu nevinnosti mě pojí zvláštně nenávistně-láskyplný vztah. Četla jsem to půl roku, během kterého jsem tak neměla čas na jiné knihy. Především ze začátku jsem se vnitřně hádala s autorem a byla vzteklá na hlavního hrdinu, jak si to vlastně představuje, chovat se jako idiot. Odložila jsem knihu na dlouhé týdny, než jsem se trochu zklidnila a mohla zase začít číst. Snažila jsem se proniknout do tak velké lásky, která ohromuje svou nekonečnosti a nekonečnou sobeckostí, a tedy lásky, kterou nikdy nepoznám, protože nejsem sobecká a na nekonečno nevěřím. Nechávala jsem se překvapovat vývojem děje a okouzlovat strukturou knihy/muzejního katalogu/sociologicko-historické studie. Konečně po dočtení jsem se s tím mohla srovnat jako s příběhem člověka, kterého nikdy nepochopím, protože je úplně úplně jiný, ale který reflektuje univerzální touhu po štěstí. Tohle mají dlouhé knihy podobné s dlouhými filmy, taky je občas nenávidíte, musíte se k nim nějak postavit, protože jinak vás převálcuje už ta náročnost fyzického prožitku. Ale nakonec to většinou stojí za to. (Čteno v anglickém překladu.)... celý text
Půlnoční pacient
1997,
Egon Hostovský
- poslechnuto na jeden zátah jako rozhlasová hra - Při poslechu jsem přemýšlela, nakolik mohl mít autor o špionáži během studené války přehled a nebo zda je to jeho čirá fabulace. Zanechalo to ve mně nepříjemný pocit beznaděje ze vztahů bez důvěry a z bezmocnosti těch několika lidí, kterým věřit můžeme.... celý text
Očkovaný Satanem
2013,
Jaroslav Haidler
- poslechnuto jako audiokniha - Nevím, nakolik to bylo editací audioknihy, ale příběh mi připadal dost rozsekaný, společenské události jsou prokládány nesouvisejícími románky, které nic zvláštního nereprezentují. Jazykové mě zaujal takový aspergerovský způsob psaní - používání zajímavých obratů, které vás praští do očí (v mém případě do uší) a jejich následné až bezmyšlenkovité opakování. Navzdory kritickému úvodu ale knihu doporučuji, nemám přehled, kolik knih na téma přistěhovalých Čechů po odsunu vzniklo, ale již ten samotný námět má sílu.... celý text
Hodina mezi psem a vlkem
2012,
Jan Skácel
Poezii je těžko hodnotit nějakými hvězdičkami, jisté je, že Skácel je básník mého srdce. Kdybych se narodila básníkem, napsala bych to všechno znovu. Máme s Jenem hodně společného, třeba jsme oba naháněli bažanty a moc jsme nevěděli, jak jsme se tam vlastně ocitli, a schovali jsme si pírko na památku. Imprese, imaginace, hrubé popisy a jemné pocity.... celý text
Hodina mezi psem a vlkem
2009,
Silke Scheuermann
Ke knize se váže moje osobní veselá historka o záměně titulu prodavačkou, která rozhodně na prodejně žádného Skácela nemá a tohle je jediná Hodina mezi psem a vlkem, kterou mi může nabídnout. Jinak kniha sestává z neotřelých popisů situací a pocitů, které nevytváří žádný ucelený děj a vlastně ani význam a anotaci tak podle mě psal člověk s docela velkou představivostí a potřebou konkretizace. Pro mě byly vztahy a prožitky hlavní hrdinky nepochopitelné a kvůli zdlouhavým prolínajícím se popisům i jaksi odosobněné. Oceňuji ale obálku, která vystihuje náladu knížky a opakující se motivy plavek, oken a ptáků. (Teď když nad tím přemýšlím, tak v knize může být spousta subtilní symboliky, ale při čtení jsem neměla moc čas tyhle věci odhalovat, protože už jsem se fakt těšila, až začnu číst toho Skácela.)... celý text
Vejce a já
1989,
Betty MacDonald
Mám zatím rozečteno, ale fascinuje mě, jak je ta kniha ve své podstatě současná. Jakékoliv "přesazení" do neznámého prostředí s sebou nese trochu nepochopení, pobavené sledování svého okolí, a jsem ráda, že někteří lidé mají dar, aby tato pozorování humorně sepsali. Oblíbené pasáže o jídle, místní farmáři jakoby svým nedostatkem rozhledu a vkusu z oka vypadli nechvalně proslulým uživatelkám Mimibazaru. Kontrast muže, který "plul s napjatými plachtami naprosto nedotčený jakýmikoli potížemi". A vůbec, zatím dobrý.... celý text
Putování kolem mé lebky
1981,
Frigyes Karinthy
Čteno v anglickém překladu. Zaujalo mě především historické hledisko a úroveň medicíny ve třicátých letech, která byla velmi vysoká (mnohem vyšší, než bych si představovala) a také velmi nedostupná. Autor se k operaci dostal vlastně jen díky známostem (bohatým známostem, nutno dodat). A samozřejmě autorova schopnost sebepozorování ve chvíli, kdy mu selhávají smysly a orientace, je obdivuhodná.... celý text
