Kniha byla čtivě napsána, ale stejně jako ostatním čtenářům i mě zůstal po dočtení pocit jakési povrchnosti. Příběh otevřel více témat a mnohá z nich se kvalitně zpracovaná objevila i v jiných současných knihách, svým zpracováním Chlupová nic nového nepřinesla. Ovšem pak tu byl motiv uvězněných duchovních a jejich život za zdmi vězení, na nějž sem zpracovaný v beletrii nenarazila. Autorka z něj bohužel pro mne vytěžila jen velmi málo, přičemž téma by obstálo jako samostatný román. Obdobný pocit sem potom měla z motivu autistického dítěte vyrůstajícího v Československu 60. let. Měl-li být v druhé půli románu chlapec hybatelem osudů hrdinů, stal se pro mě jen bezcharakterní figurkou, prostředkem. Ve výsledku tak hlavní roli hraje Teodor a jeho vztahy k ženám, a i tato rovina pro mě postrádala nějaký vývoj a hloubku.... celý text