Makropulos přečtené 623

Přijde kůň do baru 2018, David Grossman

Smutné a náročné čtení, které vyžaduje hodně pozornosti. Je to proud slov a myšlenek, kterému, i když možná neradi, nakonec podlehnete. Kniha nemá místa, kdy byste mohli knihu zavřít, abyste pokračovali další den, což mi trochu činilo problém a také jsem se nedozvěděla, jak to dopadlo s tím koněm, co přišel do baru.... celý text

1Q84: Kniha 1 a 2 2012, Haruki Murakami

„Otci se muselo nechat, že o svých zážitcích dovedl vykládat velice poutavě. Nešlo ověřit, nakolik je jeho povídání pravdivé, každopádně ale dost věrohodně znělo. A i když se nedalo tvrdit, že se v něm skrývá kdovíjak hluboký smysl, jednotlivé detaily působily velice živě a styl vyprávění byl neobyčejně barvitý. Něco z jeho vyprávění bylo zábavné, něco naopak smutné, něco zas drsné až běda. Něco znělo tak neuvěřitelně, že nad tím člověk zůstal civět s otevřenou pusou, něco zas člověk nemohl pobrat, ani když to slyšel už kdoví pokolikáté..... str.129. Vlastně takhle nějak na mě působí Murakamiho knihy, a tedy i tato. Musím se ovšem přiznat, že tentokrát jsem se čtením trochu bojovala. Snad to bylo rozsahem a rozvleklostí, snad tím, že hlavní zápletka byla tak dlouze utajovaná. Kniha si mě prostě nedokázala připoutat. S definitivním hodnocením by bylo asi dobré počkat až po přečtení poslední části, takže zatím dávám 4*, ale s dalším dílem chvilku počkám.... celý text

Nulorožec 2018, Petr Stančík

Pan Stančík mě opět nezklamal. I když použil postavu podobnou inspektoru Durmanovi, jen ji zasadil do jiné doby, opět hýří nápady, hraje si se slovy a vypráví příběh, kterým dokáže čtenáře zaujmout a pobavit. V jeho příběhu se tentokrát vyskytují různé záhady, konspirační teorie a legendy, ale jako celek to působí tak nějak lehce a kompaktně. Jen občas se objeví jakési náhody, které zasáhnou do příběhu a konec je tak trochu uspěchaný. Ale spirituristika a gloglobus i maturitní předměty na Střední škole hrobnické v mém povědomí asi dlouho zůstanou.... celý text

Z hlubin 2006, Margaret Atwood

Kniha jakoby velmi lehce plyne. Čtyři přátelé tráví týden na samotě u jezera. A právě ta odloučenost od povrchní městské reality obnažuje jejich vlastnosti, pocity a styl života, který doposud vedli. To vlastně přivádí hlavní hrdinku, která je tu proto, aby hledala zmizelého otce, aby začala hledat sama sebe a aby se pokusila najít cestu ke svým kořenům a k přírodě. Pod tím lehce plynoucím příběhem je schováno mnoho otázek, na které zřejmě každý člověk hledá odpovědi. Pro mě byl možná ten závěrečný prožitek hlavní hrdinky – teď mě napadá, že ona v knize vlastně nemá jméno – trochu moc silný, hodně utržený od reality, ale jinak mě kniha zasáhla a dobře se četla.... celý text

Krev elfů 2006, Andrzej Sapkowski

První dvě povídkové knihy byly skvělé a konečně je tu sága a mně nezbývá než konstatovat, že pana Sapkowského obdivuji. Obdivuji jeho vypravěčský talent, způsob vyprávění a používaný jazyk. Jsem překvapena tím, že do fantasy knihy je možné zapracovat takové neduhy společnosti jako je politikaření, mocenské boje a intriky, rasová nesnášenlivost až genocida, a to celé podat v příběhu o malé princezně Ciri a zaklínači Geraltovi uvěřitelně a s humorem. Zaujalo mě také, že tato sága i povídky mají dostatek ženských hrdinek a že postavy mají své silné a slabé stránky, svoje pocity, modřiny na těle i na duši a dobré i špatné vlastnosti. Doporučuji všem milovníkům fantasy.... celý text

Syn větru a prsatý muž 2013, Josef Formánek

Ź přečtených knih pana Formánka i z několika publikovaných rozhovorů s tímto spisovatelem mám pocit, jako bych ho osobně znala. Syn větru jen doplnil mozaiku jeho života o etapu, kdy prožívá osobní změny a po létech se vrací na Siberut, kde ho naprosto zasáhnou změny, které tam proběhly od jeho poslední návštěvy. Hlavní hrdina je hluboce zasažen, a měla jsem pocit, jako by všechnu vinu dával těm svým přátelům tam na Siberutu, kteří najednou přáteli vlastně nejsou, všechno měří penězi a jejich kultura zaniká. Ale jejich vina to určitě není. Překotný vstup moderní civilizace na odlehlá území naší země jistě způsobuje velké ztráty na kulturních hodnotách, které jsou neopakovatelné a změny jsou nevratné, ale potom by tedy zbývalo, nechat ta místa a lidi na pokoji, nebrat jim jejich přírodní bohatství, nezahrnovat je vymoženostmi moderní doby, čímž by jim byl ovšem upřen pokrok jako takový. Když postavíme někde v odlehlé vesnici školu, ničíme tím úžasné kulturní bohatství a tradice nebo dáváme nové generaci možnost vzdělání a tím i jiného, lepšího života? Tento rozpor David Zajíc neřeší. Jen přišel tam, kde je všechno jinak než dřív a v lidech se díky všemu, co je tak rychle zasáhlo, ukazují ty horší lidské vlastnosti, ke kterým dříve vlastně ani neměli důvod. Pan Formánek opět krásně vypráví a přivedl mě k těmto i dalším úvahám, což je určitě dobře.... celý text

Meč osudu 2016, Andrzej Sapkowski

Tak už jsem definitivně propadla Zaklínačovu kouzlu. Definitivně jsem podlehla vypravěčskému umu a fantazii pana Sapkowského. V povídkách se postupně odhaluje fantastický pohádkový svět, Zaklínačův nelehký život, objevují se další zajímavé postavy i nové záhady. Zaklínač, měl by být vlastně bez citu, pochybuje, hledá se, zabývá se osudem, miluje, rozlišuje mezi jednotlivými bytostmi i jednotlivými lidmi, je prostě svůj a velmi opravdový. A není sám. I v mnoha dalších postavách lze objevit dobré i špatné lidské vlastnosti, strachy, postoje a touhy. Abych to zjednodušila – prostě mě to baví.... celý text

Úsměvy smutných mužů 2014, Josef Formánek

Mrazivě smutně, neradostně vtipné i stručně popisné vyprávění o životě alkoholiků v Čechách a o jejich mnohdy marném boji s černým drakem, kterého v sobě nosí. Věřím, že hlavní hrdina ten boj vyhraje.... celý text

Umřel jsem v sobotu 2011, Josef Formánek

„Jsem zloděj pocitů, příběhů i vlastního života“. To říká autor a opět je to pravda. V této knize je skutečný příběh o jednom domě a lidech v něm, o jejich neštěstí, neklidu a uvíznutí v minulosti a k tomu pocity postav i autora a kus jeho vlastního života. Knížku jsem přečetla vlastně hned dvakrát. Po prvním přečtení jsem znovu začala listovat a znovu pročítala detaily příběhu, a hlavně autorovy úvahy, poetické vložky i vyprávění o vztahu k Waldemarovi, hrdinovi příběhu Mluviti pravdu. Mám ráda vypravěčský styl pana Formánka, jeho propadnutí příběhu i neustálé hledání odpovědí na ty základní otázky. Jak vyplývá z nedávných rozhovorů kolem filmu Úsměvy smutných mužů, on už zřejmě svoje odpovědi našel. Mě teď jen napadá, jestli bude něco dál po knize Dvě slova jako klíč a pokud ano, jak doufám, o čem a jaké to bude.... celý text

Poslední přání 2015, Andrzej Sapkowski

Dlouho jsem obcházela kolem Zaklínače a vlastně nevěděla, zda ho chci číst nebo ne. Občas jsem vzala do ruky nějakou z knih (v knihovně či knihkupectví), ale vždycky to byl nějaký další díl. Při poslední návštěvě knihovny se ovšem na mě z regálu usmívala kniha s nápisem Zaklínač I. Poslední přání. A tak jsem do toho šla. Byla to dobrá volba. Mám ráda dobrou fantasy a tohle opravdu je dobrá fantasy. Postavy, které už teď z povídek znám, jsou takové „opravdové“, „normální“, nevím, jak to mám říct. Jsou tam skvělé vtipné pasáže, klasické pohádky postavené na hlavu, příšery a netvoři, lidé dobří i zlí, čarodějové, druidi, elfové, trpaslíci ...... No, co víc si můžu přát. Takže moje „poslední přání“ je, aby až příště přijdu do knihovny, tam na mě čekal další díl.... celý text

Chceme to, co máte vy 2014, John Lanchester

Multikulturní Londýn na pokraji finanční krize a lidé různých kultur a postavení, kteří tuto dobu svým způsobem prožívají. Mně na téhle knize už skoro od začátku něco vadilo a vlastně ani neumím vyjádřit, co to bylo. Mnoho postav, jejichž osudy spolu vlastně nijak nesouvisejí, a ty postavy, přestože mají asi vyjádřit, jak žije určitá vrstva, mi přišly velmi zjednodušené anebo naopak mi přišlo, že mě autor tlačí to toho, abych je zařadila, tam kam patří. Finančník – pracuje za obrovské peníze, a přitom na svou práci nestačí, jeho žena, hloupá slepice, která asi ani neumí počítat, polský řemeslník, který svojí pracovitostí, poctivostí a nízkou cenou tvoří konkurenci pro britské dělníky, „bláznivý umělec, skrývající svoji identitu a tvořící performance, které vlastně jen provokují, ale nic nevyjadřují, islámská rodina, která provozuje něco jako trafiku, umírající stařenka a dcera, která se o ní stará a ví, že až po ní zdědí dům, tak vyřeší svoje finanční otázky atd. atd........ Všechno jako klišé, které je dáno, a tak to prostě musí být. A vlastně mi to celé přišlo spíš jako článek v novinách nebo populárně naučná publikace. Chvílemi se mi to nechtělo číst. Přečetla jsem to, ale nic nového jsem se nedozvěděla, žádné velké drama se nekonalo a na konci se všechno tak nějak uhrálo do vytracena. Vlastně možná mi tam chyběly nějaké pocity těch postav. Byly tam, ale postavené přesně podle předem daného schématu. Už dlouho jsem se žádnou knihou takhle nebojovala.... celý text

Snídaně šampiónů 2000, Kurt Vonnegut Jr.

Tato Vonnegutova kniha mě zaujala zejména svou hravostí. Autor si hraje se slovy a obrázky, hraje si se svými již známými postavami a samozřejmě si velmi úspěšně hraje se čtenářem. A v tom lehkém plynutí grotesknosti a absurdit vyplouvají na povrch neduhy americké společnosti, nebo společnosti vůbec a autor je záměrně přehání, tak aby si toho čtenář všiml, směje se jim, směje se lidem a směje se sám sobě. Je to zábavné i k zamyšlení. A tak dále.... celý text

Amatka 2018, Karin Tidbeck

Zase jedna kniha o důležitosti slov. A paní Tidbeck umí se slovy opravdu mistrně zacházet a stvořila z nich velmi zvláštní a zajímavý svět. Navíc umí zacházet i se čtenářem. Vrhla mě do toho svého světa bez jakýchkoliv informací či vysvětlení a poraď si. Ale vážně mě bavilo postupné odkrývání organizace té společnosti s jakýmsi tajemstvím na pozadí. Jen ten konec přišel trochu moc brzy a byl takový uspěchaný.... celý text

Dvě slova jako klíč 2016, Josef Formánek

Nějak těžko, už skoro dva dny, hledám slova, jimiž bych ohodnotila tuto knihu, která si mě v knihkupectví vybrala, pak mě oslovila, zaujala a zasáhla. Je o životě, Lásce, Bohu, hledání, vině a smrti. A je o slovech. Jejich síle a důležitosti. Není to určitě kniha pro každého, ale mě pan Formánek opět přesvědčil.... celý text

Susanin efekt 2018, Peter Høeg

Nejodlehlejší stanice 2018, Ben Aaronovitch

Tahle novelka je pro mě takovým bonbonkem, který mě zase vrátil na začátek série. Je psán opět tím krásným lehkým stylem, „chybí“ muž bez tváře a je to vtipné, napínavé a nápadité. Skvěle jsem se bavila a už mi začínají jít i ty zkratky.... celý text

Když můžeš, zůstaň. Když musíš, odjeď 2015, Helga Flatland

Silný příběh o křehkých vztazích nebo možná velmi křehký příběh o vztazích mezi nejbližšími, které mohou být, a velmi často jsou, narušeny nedostatkem porozumění, komunikace či empatie. Zaujal mě zejména ten pohled na události z několika stran, prožívání stejných chvil různými postavami a to, že spolu vlastně o věcech nemluví, vede až k tragickým koncům. Přestože čtenář od začátku ví, jak to dopadne, pomalu se mu otevírají uzavřené komnaty těch nešťastných lidí. Mě jen teď mrzí, že dalších dvou částí se v češtině asi nedočkám.... celý text

Odd a mraziví obři 2018, Neil Gaiman

Knihu jsem koupila pod stromeček pro jedno z vnoučat. A abych věděla pro které, musela jsem ji napřed přečíst. Teď mám ovšem problém, že si ji asi budu muset nechat. Je krásná - výtvarně, je krásná -pohádkově a je to Gaiman.... celý text

Zpěv drozda 2008, Walter Tevis

Tato kniha mě donutila začít se zabývat současnou nastupující Průmyslovou revolucí 4.0. Robotizace, digitalizace, automatizace výrobních procesů, chytré továrny, které budou využívat kyberneticko-fyzikální systémy. Ty převezmou opakující se a jednoduché činnosti, které do té doby vykonávali lidé. (Tady by zřejmě stačili roboti-debilové.) To bude provázet změna pracovního trhu, kdy by mohla být ohrožena zaměstnanost osob. Počítače s novými řídícími a rozhodovacími systémy či těmito systémy řízené robotické systémy mohou nahradit lidskou sílu a často i lidskou mysl a rozhodování. (Tady bude už nutno použít roboty vyšších generací.) Není tohle přesně ten směr, který uvedl společnost do situace, o které vypráví Tevisova kniha? Trošku se obávám, že ano. A co tedy budou dělat ti lidé? Asi je potřeba jim vymyslet nějakou zábavu. A to už tu taky máme. Sebezdokonalování, posilování individuality, a to už je jen kousek k pěstování „Uzavřenosti, potřeby Soukromí, Sebeuspokojení, Rozkoše“. Uklidňující tablety, prášky na spaní a drogy už bychom také měli, velkoplošné televizory, které nám už teď cpou do hlav to, co je zrovna potřeba, jsou tu také, takže myslím, že máme našlápnuto. A když se pokusím představit si, zda za 500 let budou lidé ještě umět číst, nebo spolu mluvit, obávám se, že ne. Proč taky? Takže bych chtěla věřit, že po nás nezůstanou jen ty „motivační knihy“ a že se lidé dál budou umět radovat ze všedních věcí, zpěvu ptáků, lesa, květin, písniček, básniček, dobrých filmů a knih.... celý text

Na jih od hranic, na západ od slunce 2008, Haruki Murakami

Ještě jsem ani zdaleka nepřečetla všechny Murakamiho díla a možná mi i chybí ta stěžejní, ale po přečtení této knihy mám takový pocit, jako by se autor dost opakoval. Nenaplněný život, osamělost, nerozhodný hrdina, tajemná žena, hudba, whisky ..... Je to ale napsáno opět krásně, velmi dobře se to čte, ale pomalu mi začínají splývat Hadžime, Tóru a Cukuru. (A to jsem ještě nečetla Norské dřevo). Jsou to obyčejní japonští muži, kteří žijí nějak svůj život. Vlastně s ním nejsou spokojeni, ale podvolují se tomu, ztrácí velký kus svého života, jsou nerozhodní a nijak to neřeší. A Hadžime byl asi nejhorší z nich. Nevím. Nechci říci, že jsem s Murakamim skončila, ale tohle dílko bylo zatím asi nejslabší.... celý text