Makropulos komentáře u knih
Kdysi jsem knihu četla a teď jsem ji absolvovala jako četbu na pokračování v rozhlase a bylo to moc dobré.
Kdybych mohla, tak bych chtěla panu autorovi poděkovat za tu skvělou pro mě předvánoční, procházku po Praze. Bylo mi s nimi dobře. I jako audio je to výborné čte sám autor, ale přišla jsem o ty ilustrace.
Já jsem opět nadšená. Přečetla jsem znovu všechny díly od začátku a plynule jsem přešla k Urle. Takže mi tam fakt nechyběly popisy Duvalského pohoří. Bylo to opět bez hluchých míst a plné nových informací. Moc paní autorce fandím a těším se na další díl.
Ani knihou pro děti mě pan autor nezklamal. A samozřejmě ani pan překladatel.
Druhé čtení :
Zažila jsem zvláštní situaci. Když jsem se konečně dostala ke třetímu dílu této volné trilogie, zjistila jsem, že si pamatuji skoro do detailů knihu Do tmy, ale z knihy Ke dnu nevím vůbec nic. Začala jsem tedy po šesti letech číst znovu. Překvapením pro mě bylo, že ani v průběhu čtení si skoro nic nevybavuji. Asi se mi podařilo ten depresivní zážitek úplně vytěsnit. Přečetla jsem tedy po druhé, ale už teď mám pocit, že za pár let bude výsledek stejný. I když teď je celý zážitek umocněn další části, kterou jsem přečetla. Uvidíme.
Krásná poučná pohádka, skvělé audio zpracování.
Pro mě NESKUTEČNÉ, NEUVĚŘITELNÉ, ŠÍLENÉ a přitom je to vlastně skutečnost.
Ano, ano. Mám zase jednou úžasný literární zážitek. Ale chci tu hlavně zdůraznit, že můj dojem z knihy byl výrazně znásoben interpretací Pavla Batěka při čtení audioknihy.
Nějak jsem často měla pocit, že už jsem to někde četla.
První komentář ? Tak to musím něco napsat. Dobře jsem se u knížky bavila, některé postavy mi mnohé připomněly, prošla jsem se po mých zamilovaných zříceninách a 1 hvězdičku jsem srazila na drobné nepřesnosti.
Pozemek bych si tam asi nekoupila, ale dost mě ta kniha zaujala. Jen prostě se s ní nějak nemohu vyrovnat. Asi mi chybí ten "Manuál".
Musím říct, že tahle série mě opravdu zasáhla. Přitom je zvláštní, že hlavní hrdinky mi vlastně vůbec nebyly sympatické, na konci třetího dílu jsem dokonce prohlásila „Nesnáším Elenu Grecovou“, ale od prvního dílu, který jsem poslouchala jako audio, jsem prostě pořád musela vědět, jak to bude dál.
Hodně mi to dalo a určitě stojí za přečtení.
Přes drobné výhrady spíše technického charakteru - způsob přežívání, trvanlivost věcí atd. - mohu říci, že mě příběh oslovil.
Tato kniha si opravdu zaslouží ocenění a stojí za přečtení.
Dlouho jsem přečtení této chválené knihy odkládala. Ale nakonec nejsem zklamaná. Poslechnuto jako audio.
Možná jsem čekala víc od knihy autora, jehož francouzské romány jsem neměla možnost číst, ale musím říct, že ta kniha ve mně stále doznívá a možná nakonec zaujme své místo mezi mými oblíbenými. Je to velmi krátké, je to zábavné, a přitom to na mě působí tak nějak melancholicky až smutně. Ale neznamená to ztrátu „dobré nálady“.
„Jedině z výšin nekonečné dobré nálady můžeš pod sebou pozorovat věčnou lidskou hloupost a smát se jí“. „Ale jak ji najít, dobrou náladu?“,
Napínavé, čtivé, temná atmosféra vlastně už od začátku knihy a úžasné popisy toho zlého Hvozdu.
Polské nebo slovanské pohádky jako základ, je tu vidět trochu i ovlivnění Sapkowskim. Pro mě jen příliš akčních scén, plno usekaných hlav a trochu rychlý rozvoj Agnieszčiných dovedností.