Makropulos
komentáře u knih
Slavnost bezvýznamnosti
Milan Kundera
Možná jsem čekala víc od knihy autora, jehož francouzské romány jsem neměla možnost číst, ale musím říct, že ta kniha ve mně stále doznívá a možná nakonec zaujme své místo mezi mými oblíbenými. Je to velmi krátké, je to zábavné, a přitom to na mě působí tak nějak melancholicky až smutně. Ale neznamená to ztrátu „dobré nálady“.
„Jedině z výšin nekonečné dobré nálady můžeš pod sebou pozorovat věčnou lidskou hloupost a smát se jí“. „Ale jak ji najít, dobrou náladu?“,
Ve stínu Hvozdu
Naomi Novik
Napínavé, čtivé, temná atmosféra vlastně už od začátku knihy a úžasné popisy toho zlého Hvozdu.
Polské nebo slovanské pohádky jako základ, je tu vidět trochu i ovlivnění Sapkowskim. Pro mě jen příliš akčních scén, plno usekaných hlav a trochu rychlý rozvoj Agnieszčiných dovedností.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Nebudu opakovat, co už zde bylo řečeno. Prostě jsem to přečetla.
Dobrý ročník
Peter Mayle
Nenáročné, příjemné čtení.
Přečteno znovu v nemocnici po operaci a dalo mi to přesně to, co jsem potřebovala.
Velká samota
Kristin Hannah
Možná bych měla ke knížce nějaké malé výhrady, ale musím říci, že mě naprosto pohltila, nemohla jsem přestat číst. Takže musím dát plný počet hvězd.
Vařit medvěda
Mikael Niemi
Zvláštní temná a krutá kniha, ovšem plná poetiky. Bohužel je taková nějaká samá náhoda a konec je úplně jiný, než by si, podle mého názoru, tato kniha zasloužila.
Divomor: Síly, jež v sobě objevila Morrigan Crowová
Jessica Townsend
Morrigan Crowová je stále dobrá, nic se v druhém dílu nezhoršilo, trvá napětí, dobré nápady a mě to baví.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Na začátek bych řekla, že anotace je opravdu velmi nepřesná. Mně se ovšem už po panu Backmanovi stýskalo a tento návrat mě opravdu velmi potěšil. Je to prostě Backman, jak má být. Křehké, humorné, smutné, snad mohu říct i melancholické. Obdivuji autorovo umění, jak zachází s jednotlivými postavami. Jsem s nimi úplně sžitá a jsem schopna jim rozumět. A tady těch rozličných charakterů bylo opravdu hodně. A to je zase o nápadu, jak dát dohromady tak naprosto nesourodou skupinu lidí. Za mě opravu dobrá kniha.
Nikdyuš: Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová
Jessica Townsend
Nejsem ani dítě ani mládež, ale jsem nadšena. Mám ráda autory s bezbřehou fantazií, kteří dokážou v dnešní záplavě fantasy literatury vymyslet něco nového a dokázat, že to baví jak cílovou skupinu, tak čtenáře mnohem odrostlejší.
Sto devětadevadesát schodů
Michel Faber
Pan Faber mě opět přesvědčil, že prostě umí. I do malého rozsahu novely dokázal dostat v prvním případě napětí, vtip a zajímavou hrdinku a v druhém případě interní myšlenky i jakýsi přerod postavy. Faberovy postavy i jeho styl psaní na mě silně působí a jeho díla jsou pro mě pokaždé, i díky panu Janišovi, zážitek.
Chlapec a jeho pes na konci světa
Charlie Fletcher
Kniha, která mě zaujala,
Kniha, která mě pohltila,
Kniha o drsném životě na konci světa
Kniha o touze po pomstě
Kniha o naději
Kniha o knihách
Kniha o divoké přírodě v mizejícím lidském světě
Kniha o lžích
Prostě dobrá kniha.
Spáčka a vřeteno
Neil Gaiman
Jak už jsem mnohokrát řekla: Pan Gaiman prostě umí. V této knize na velmi malém prostoru převyprávěl notoricky známé pohádky, přidal k nim kus své bezbřehé fantazie, zapomněl na jména a vytvořil příběh, který prostě musíte přečíst najednou. A pak si sednete a začnete znovu, prohlížíte úžasné Riddellovy ilustrace a je Vám dobře.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Protože už se těším na třetí díl, poslechla jsem si audioverzi. A opět jsem byla nadšená.
Výhonek osmilisté růže
Auður Ava Ólafsdóttir
Záměr i cesta - to vypadlo slibně. Ale potom se to všechno někam vytratilo.
Tři ženy pod ořechem
Václav Pankovčín
Reálné i magické, úsporné i poetické, krátké i obsažné. Prostě krásné. Jen ji ještě musím přečíst v originále.
Mona
Bianca Bellová
Rozpadající se svět i společnost, mezilidské vztahy sešněrované pravidly náboženské totalitní společnosti, zbytečná válka a utrpení a spousta raněných v rozpadající se nemocnici. A tam Mona, zdravotní sestra, která prožila nelehký život a nyní žije v rozpadajícím manželství a rodinném životě, a mladý muž, skoro chlapec „rozpadající se“ fyzicky i duševně a vlastně umírající. Bianca Bellová opět dokázala, že umí vybrat téma, které zaujme, že umí navodit ponurou a snad i bezvýchodnou atmosféru, i když se zdá, že k tomu používá úsporné prostředky a že dokáže svým vyprávěním nechat na čtenáři, aby si v příběhu našel to, co hledá.
