Malarkey přečtené 863

Devět dní 2017, Zuzana Strachotová

V rámci mého čtecího vzdělávání jsem ještě nenarazil na ryzí české dystopické post-apo s lehkým young adult nádechem. Devět dní je tak pro mě novinka a musím říct, že novinka vysloveně povedená. Je teda pravda, že u prvních sto stránek jsem bojoval sám se sebou. Byť jsou pro budoucí vývoj příběhu nezbytné, pořád je to vlastně o romanci, která působí stejně osudově, jako když ve Stmívání Bella potkala Edwarda. No a když už jsem to, joo, chtěl zklamáním odložit, rozjela se akce, která nebrala konce až do samotného závěru. Dění v ní ve mně udělalo solidní základ pro to chtít si přečíst další díl. Dystopický svět sice nijak nevyčnívá od jiných, ale má v sobě atributy povedeného románu, který mě hodně zajímá, jak se vyvine.... celý text

Ve stínu slunce 2020, Jakub Mařík

Asi jsem ještě nezažil lepší a údernější scifárnu, než Ve stínu slunce. Myšleno v tom smyslu, že krom toho, že se jedná o space operu, je tu akce tak požehnaně, že opravdu od začátku do konce máte pocit, jak kdybyste byli svědky nějakého sci-fi filmového spektáklu. Tohle se Jakubovi Maříkovi absolutně povedlo. Četl jsem, četl a dokud jsem nedočetl, tak jsem neměl klid v duši. Přitom celý ten děj začíná poměrně komorně – vraždou. Jenže na ní se pak nabaluje celý ten okolní svět, který nemá chybu a vy jste vlastně svědky příběhu, který už z kraje spěje k záhubě a to Vás vlastně nutí číst dál a dál. Souhry okolností totiž vytvoří tak zajímavý děj, že se nebudete chtít odtrhnout. A já tak vesele můžu začít přemýšlet nad tím, kdy se pustím do dalšího dílu…... celý text

Lockdown 2021, * antologie

Sborník povídek, který vznikl v době lockdownu. Zřejmě měl takový úspěch, že ho i otiskli (to ještě nebyl nedostatek papíru jako dnes) a vydali nejdřív v časopise Pevnost a následně jej poslali i na volný trh. Standardně se v něm skrývají lepší i horší povídky. Obecně bych ale řekl, že je to reklama na autory nakladatelství Fantastická Epocha, protože každý, který tu má povídku, už zde vydal nějakou tu zajímavou knihu, ke které jsem se ještě pořádně nedostal a tak to prozatím činím alespoň formou tohoto sborníku. Obecně vzato zde nebylo špatného textu. Některé byly vlažnější, pár jich bylo s parádní pointou. No a mezi ty nejlepší řadím jednoznačně Staří přátelé od Míši Merglové, Panenka od Romana Bureše a Tlesknutí jedné dlaně od Petra Schinka. Tak a teď už jen začít se samotnými knihami autorů…... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Překrásné fantasy. Ryzí, upřímné, plné epických postav, námětů a situací, které nutí číst hned od prvních písmenek až do zdárného konce. Hned s první kapitolou, kde autorka krásně popisuje onen smutný svět, mi bylo, jako když jsem poslouchal úvodní video z české hry Original War - okamžitě mě vtáhlo do dění a prakticky mě nepustilo až do samotného konce. Příběh je neskutečně čtivý. Hlavní postava Ilan není černobílá. Má svojí představu o životě a její myšlenky se v průběhu knihy vyvíjejí. Pořád si říkám, že by bylo fajn, kdyby to pochopila a chovala se jinak, ale pak si uvědomím, že to prozření jednou přijít musí a to mě táhne k tomu, abych knihu četl dál. Naslouchač je i díky tomu jedno z nejlepších českých fantasy, co jsem za poslední léta četl. Na další díly se tak moc těším.... celý text

Nitranská brána smrti 2016, Vlastimil Vondruška

Hned z kraje musím říct, že pan Vondruška v této sérii opět nabídl originální atmosféru pro jeho již klasický historický příběh. Tentokrát z prostředí dobývaného a dobytého slovenského města Nitra, které skrývá poklady a na ty poklady shodou okolností zrovna někdo má chuť. Příjemné čtení, i když opět trošku komplikované, především v množství postav. Bavilo mě ale číst si o městě, prohlížet si mapu středověké Nitry a porovnávat ji se současnou turistickou mapou. Docela rád bych se tam i podíval. Nicméně vše ostatní je tedy víceméně tradiční. Oto tu standardně obskakuje slovenské rošťandy a Diviš tu opět figuruje jako poctivá vojenská vyplašenka. Celkově vzato opět nesmírně příjemné a poutavé čtení.... celý text

Otvírač cest 2009, Vladimír Zajíc

Na první dobrou mě kniha okamžitě zaujala. Kelti žijící v oblasti naší krajiny je období natolik zahaleno tajemstvím, že jakýkoliv příběh z tohoto období a prostředí prostě automaticky musí vyvolat zájem. Dopředu jsem nevěděl, co od knihy čekat, a to dost možná byl pro mě její dost největší problém. Autor tu každou kapitolu, která je i samostatným příběhem, začíná faktickými informacemi, aby na ně následně navázal příběhem. Některé příběhy se četly lépe (hlavně ty poslední), jiné hůře. Obecně jsem ze začátku měl hodně pocit, že náměty jsou až abstraktního charakteru, než aby se jednalo o nějaký fyzicky hmotný příběh. To se ke konci naštěstí začalo trošku měnit. Hodně zajímavý kousek, nedivil bych se, kdybych se k němu ještě jednou vrátil. Znalost historie je zde žádoucí a věřím, že mi dost věcí uteklo.... celý text

Dům roztříštěných snů 2021, Irena Moravcová

V prvních chvílích na mě kniha působila jako taková lepší červená knihovna z prostředí První republiky s letmými fantasy prvky. Zdání ale klame a rychle jsem si uvědomil, že takhle mě autorka akorát uvádí do onoho světa První republiky a musí to udělat tak, jak to znám snad jen z černobílých filmů, včetně samotné nápadité kulantní a galantní češtiny té doby. Rychle na to se totiž rozjel úžasně zábavný a napínavý příběh, ze kterého jsem nemohl odtrhnout oči. Postavy jsou neuvěřitelně živé. Zvykl jsem si na ně tak rychle, až mi na konci příběhu bylo líto, že se s nimi musím rozloučit. Navíc autorka si zjevně velice důkladně nastudovala Prahu z tohoto období a tak tu popisuje místa, která dnes už neexistují, což je další obrovské plus této knihy. Já osobně jsem se například dozvěděl plno zajímavých věcí. Dům roztříštěných snů je skvělý kousek. Potvrzuje vysokou formu nakladatelství Straky na vrbě, které poslední dobou vydává jednu pecku za druhou. Zde opět s nádhernou obálkou a překrásnými obrázky v knize. Tedy celkově vzato vydařená staromilní záležitost z prostředí prvorepublikové Prahy, kterých není nikdy dost. A těch dobrých už vůbec ne.... celý text

Zpívající věže 2017, * antologie

První série povídek Zpívající věže rozjíždí námět Jitky Ládrové z jejího průvodního příběhu, který jsem nečetl. Chvíli jsem tedy bojoval se samotnými postavami. Jelikož se ale jedná o sérii povídek, boj to nebyl zase tak úderný. Koncept čtyř povídkových knih s velice pěknými obrázky, popisy povídek od Jitky a nakonec samotnými povídkami mi přijde jako skvělý nápad a jsem moc rád, že jsem se k celé sérii dostal nejdříve skrz Linku451 a následně skrz Startovač. Svět Nejmocnějších mi přijde jako takové poctivé fantasy, kde převládá středověk a šetří se magií, což mě vždycky víc přitahovalo, než samotná magie. Nejlepší povídky pak vnímám určitě Ptáčník od Venduly Brunhoferové a Pravda o strážci z Hoganova přístavu od Věry Mertlíkové. Na další sbírky povídek se určitě dost těším.... celý text

Běsné město 2012, Dana Rusková

Po hodně dlouhé době české fantasy, u kterého mě hrozně mrzí hodnocení, které mu dávám. Ve své podstatě nápad není vůbec zlý, má plno originalit a momentů, které jsou neotřelé a nápadité. Problém u mě ale byl způsob, jak je kniha napsána. Což se vlastně vymstilo více čtenářům, co jsem zde tak pročítal komentáře. Je to psané takovým zvláštním přítomným časem, že mám problém se udržet v tématu. Chvílemi se to dá, ale pak přijde chvíle, kdy čtu a čtu a vlastně vůbec nevím, co se v ději děje. Dlouho mi nebylo tak zvláštně, dokonce jsem přemýšlel, zdali to není mnou, ale jelikož jsem se do další knihy začetl poměrně snadno, tak jsem to naštěstí eliminoval. Škoda, Straky na vrbě mám rád, ale tady jsem byl ztracen.... celý text

Duna 1988, Frank Herbert

Trošku mi to trvalo déle, než bych čekal, ale nakonec slavím přečteno. Dunu jsem přečíst chtěl, už i vzhledem k tomu, že za chvíli do kin přijde nejočekávanější film letošního roku. Nakonec jsem si ji i docela užil, i když se mi mísila kniha s filmy, které jsem již v minulosti viděl. Frank Herbert je nicméně génius. V době, kdy space opera ještě nebyl úplně utříbený pojem, dokázal vytvořit svět planety, u které si hledal inspiraci u Blízkého Východu, popřípadě beduínů, a spojil ho do uceleného celku tak, že když tuto knihu čtete, tak máte pocit, jak kdyby na Duně několik let prakticky žil. To je také jedna z obrovských předností knihy. Pak je tu také politika. Tak moc, jako když čtete současnou Hru o trůny. Oboje samozřejmě napsané epickou formou (ostatně jako Hra o trůny), takže na cirka 600 stránkách je to hodně o politice, hodně o způsobu života na Duně a relativně málo o dění kolem. Slávu si ale Duna ukrajuje oprávněně. Nevím, nejsem si jist, ale mám pocit, že podobná záležitost do roku 1965 světlo světa ještě nespatřila, že?... celý text

Mamlasové a Mizerové 1982, Per Odebrant

Dvě novely dvou švédských autorů, na které padl prach a kdybych na ní náhodou nenarazil v knihobudce a zároveň nebyla součástí mé oblíbené knižní série, ani bych po ní nehrábnul. Měl jsem ale za to, že detektivky jsou něco, co Skandinávci umí, leč zřejmě neuměli v sedmdesátých letech. Dva nezáživné příběhy, které si hrají s nápaditostí a mluví se v nich o určité grotesknosti a satiře. Obojí jsem neobjevil. Spíše jsem měl pocit, že děj libovolně přeskakuje z osobu na osobu a já mám co dělat, abych mezi těmi postavami našel někoho, kdo mě alespoň trošku zaujme. O ničem, šla zpátky do budky.... celý text

Sluneční kladivo 2000, Michael Scott Rohan

U třetí knihy trilogie Zimních letopisů budu trošku kritičtější, byť je kvalitou podobná jako její dva předchůdci. Nevím ale proč, autor měl momenty, kdy se vypisoval z výborných příběhových momentů a pak se třeba dvacet stran utápěl v plytkosti. Děj neplyne, spíše se plouží a celé to má takový nádech abstraktna, které ve fantasy zřejmě umí být, ale mě prostě hrozně vadí. Přímočarost děje není úplně silnou stránkou celé trilogie. Je pravda, že první dvě knihy jsem to pro epičnost a samotný nápad toleroval, ale závěrečný díl už byl přeci jen moc. I tak jsem ale rád, že jsem se k této trošku oldschoolové fantasy záležitosti dostal.... celý text

Rick a Morty – První svazek 2019, Zac Gorman

Než jsem se do této komiksové knížky pustil, shlédnul jsem na HBO Go první dvé série tohoto, pro někoho, již legendárního seriálu. Po dvou sériích jsem ale nebyl přesvědčený o tom, že Rick a Morty jsou natolik dobří, abych o nich pěl ódy. Nicméně už jsem věděl, oč se jedná, a tak jsem se s klidným svědomím mohl pustit do této komiksové knížky, kterou jsem získal jako přílohu k časopisu Pevnost. Překvapilo mě, s jakou lehkostí se příběhy v této knize čtou. Jsou rychlé, intenzivní, poměrně krátké, ale vtipně zábavné. Dokonce jsem si říkal, jestli celý komiks není lepší, než samotný seriál. V dalších sériích mě ale seriál přesvědčil o tom, že svoje kvality jednoznačně má. Navíc mnohdy omílaná cenzura mi tady také nevadila. Pravda, že je lepší poslouchat klejícího Cardu, než se domýšlet pod návalem znaků, jaká to byla zrovna nadávka. Ale v kontextu skutečnosti, že se jedná o komiks navazující k seriálu, dokázal jsem si úroveň nadávky představit.... celý text

Zelená 2008, Martin D. Antonín (p)

Martin D. Antonín je pro mě dosud objevovaný autor, ke kterému se postupně dostávám. Začal jsem výbornou novelou Zdvořilostní návštěva a pokračoval touto satirickou záležitostí s názvem Zelená. Co Vám budu povídat, očekávání jsem měl velká. Výsledek je ale hodně těžce čitelná záležitost, která jde s nápady hloupých goblinů a orků až za hranici únosnosti, což je vlastně záměr. Text totiž přistupuje k inteligenci jednotlivého národa opravdu věcně a mnohdy je tak čtení opravdu hodně náročnou záležitostí. Byť bych to u satiricky laděné záležitosti vůbec nečekal. Prvních padesát stran jsem se dostával do příběhu a musím říct, že mě vysloveně nebavily. Pak už to mělo jakž takž spád. Zjistil jsem, že jde o nekonečný boj mezi fantasy národy a to mi vlastně k pochopení knihy stačilo. Autor má skvělé nápady, výborně je zpracoval, ale šel s nápady až na dřeň a tak z knihy Zelená udělal podle mě náročnou záležitost, kterou ocení jen ti nejpravověrnější z nejpravověrnějších.... celý text

Třpyt mečů, záblesky laserů 2008, Michael Bronec

Sborník povídek, který Michael Bronec vydal, jak sám v knize uvedl, čistě pro radost. Zřejmě měl na stole pár zajímavých nápadů a chtěl je prostě vydat. I proto sborník pojmenoval Třpyt mečů, záblesky laserů, aby všem bylo patrné, že v této knize bude prostě a jednoduše všehochuť všeho. Ono je to patrné už z obálky, na které Vám trčí jména jako Martin D. Antonín, Robert Fabian a Jiří Pavlovský. Tři, podle mě, nejvýraznější tváře sborníku. Nicméně sborník obsahuje některé vysloveně dobré kousky, ale i vysloveně špatné kousky, které jsem měl doslova problém dočíst. Různorodost povídek je opravdu výrazná. Za sebe můžu říct, že nejlepší z povídek byly následující: Zdvořilostní návštěva – nejdelší z povídek, spíš novela, pro mě i první setkání s autorem a naprosto boží fantasy čtivá záležitost. Epizit – Robert Fabian podle mě nenapíše špatnou věc, zde je vidět, že rád píše, protože povídkový formát mu nesedí. Dokázal bych si námět představit i ve formě knihy Eskorta – asi to nejlepší, co jsem od Jirky Pavlovského zatím četl, výborná STBcká atmosféra, dobrý námět Zapsaný osud – zábavné fantasy, nápadité, o osudovosti mnohých fantasy postav... celý text

Steven Spielberg 1994, Philip M. Taylor

Bylo mi, jak kdybych četl někoho diplomovou práci. Šílený přeskakování z tématu na téma. Jednou Duel, pak Indy, pak zase Duel a pak pro změnu Blízká setkání třetího druhu. No a pak zase Indy. A takhle pořád dokola. Blbý je taky to, že kniha vznikla tak brzo, dnešní filmy by o Spielbergovi možná řekly daleko víc, než jen to, že je geniální režisérské dítě, které má čuch na divácky oblíbené náměty nejen jako režisér, ale i jako producent. V dnešní době kniha zbytečná.... celý text

Pozdravy záhrobí 2021, Veronika Fiedlerová

Výborně čtivá, zábavná knížka, kde hlavní roli hraje Benedikt Klausner. Mladý kluk, který vidí mrtvý lidi (a má pár dalších funkcí) a díky tomu pracuje pro pojišťovnu a zkoumá různé případy. Na první dobrou to má zajímavý nápad, který se hrozně snadno čte. Místy to dokáže zaujmout tak, že se od knihy neodtrhnete, dokud neskončí kapitola. Zajímavé je, že kniha nemá ucelený děj, spíše se skládá ze série příběhů, povídek, které na sebe přímo navazují. V rámci různých pojišťovacích případů se ale prolíná i běžný Benediktův den, který je protknutý jednou – hlavní příběhovou linkou, která je tu ale jaksi druhotná. V kontextu knihy to ale vůbec nevadí, protože jednotlivé příběhy mají dost prostoru. Musím se přiznat, že díky tomuto nápadu to celé působí daleko důvěrnějším, uvěřitelnějším dojmem.... celý text

Vymazlené vraždy 2021, Milan Skála

To, že útlá knížka skrývá tři povídky, kde každá je cirka po padesáti stránkách, na mě působilo takovým tím dojmem, že buď a nebo. Naštěstí ale Milan Skála umí psát a dobře a bez okolků popisovat dění. Hned první povídka mě uvedla do okolností vraždy, kde je jasný pachatel (což povídky spojuje) a tak čtete, jak se s tím pražská mordparta popasuje, aby vraha usvědčila. Hned první povídka mě vhodila do hodně čtivého děje, od kterého jsem se nemohl odtrhnout, dokud jsem povídku nedočetl. Druhá povídka byla trošku zmatenější a tudíž i slabšího charakteru. U třetí jsem pak doufal opět v kvalitu, které jsem se dočkal. Během čtení třetí povídky jsem si uvědomil, že ty příběhy jsou pěkně propracované jak od Agathy Christie. Na to, že Vymazlené vraždy jsou autorovy prvotiny, tak klobouk dolů a těším se na další jeho díla.... celý text

Kovárna uprostřed hvozdu 1999, Michael Scott Rohan

Druhá kniha Zimních letopisů si drží epický základ z prvního dílu. Během čtení jsem si pořád připomínal momenty s Pánem prstenů. Je to hodně podobné. Mladý kovář Elof brázdí zemí, při čtení se neustále vracím zpátky k mapě, abych věděl, kam to zrovna doputoval, a u toho si užívám dění, co se kolem nich děje. Trošku slabší mi přijde podstata Elofova putování. Také je tu pár slabších kapitol, se kterými jsem se pral, ale ty se prostřídaly s takovými vedlejšími epizodami, které byla neskutečná radost číst. Poslední díl trilogie mě zajímá, byla by škoda jej nedojet.... celý text

Achernar 2021, Ludmila Svozilová

To, co ze začátku vypadá jako bezdomovcova epopej současnou Prahou se nakonec promění na hodně slušnou variaci na Příběh služebnice s hodně zajímavým a neotřelým průběhem a především závěrem. Ludmila Svozilová mě hodně překvapila. Především podrobným popisem myšlenek, který je hodně důkladný. Také vyprávěním, které je v ich-formě, ale svévolně se promítne i do dialogové mluvy. Zajímavě na mě působil i příběh, který se postupem času proměňoval, houstnul, těžknul a ke konci se mi četl o dost náročněji.... celý text