Malarkey přečtené 863

Zkažené sémě 2013, Ondřej S. Nečas (p)

Začátek na mě působil možná trošku nesourodě, asi i vzhledem k tomu, že jsem do Případů hejtmana Ambrože naskočil bez znalosti prvního dílu. Postupem času jsem si ale na ten svět Bludova (mimochodem hezké středověké živé město) zvyknul a zvykl jsem si i na to, že ač se jedná o klasickou detektivku, je protknuta fantastickými motivy. Na konci jsem si říkal, jak krásně je ta středověká atmosféra v knize znázorněna, že se vůbec nedivím, že autor po čase přeskočil na ryzí historické detektivky. Zkažené sémě je ale skvělá kniha a ač tu hejtman Ambrož jedná spíše zpovzdálí a kniha se orientuje spíš na jeho pohunky, vč. víl, tak je znát, že autor má klasické aristokratické detektivky moc rád.... celý text

Svatba duchů 2020, Peter May

Spíš zklamání. Čekal jsem cokoliv, příběhově jsem se bál, že tu Li Jen bude řešit smrt někoho, koho má hodně rád. Nicméně klasický příběh. Ve výsledku to, co bylo v každé ze šesti knih je tu zkráceno na velikost 40ti stran. Smrt, vyšetřovačka, nějaký ten odkaz na čínské tradice, což je zajímavé, rozuzlení, konec. Na to, jak v prvních dílech byl autor vůči Li Jenovi a Margaret osobní, mi přišlo, že ke konci popis jeho vztahu omezil na nutné minimum.... celý text

Pekingský rozparovač 2019, Peter May

Čekal bych, že závěrečný díl Čínských thrillerů bude víc osobní, na úkor předchozím příběhům. Zatímco ale on raději vypráví příběh jednoho klasicky neklasického sériového vraha, kterých tu bylo již mnoho, ale který, jelikož jej napsal Peter May, je opět čtivý, zajímavý a bohužel k obětem dost nápaditý. Dal bych s radostí pět hvězd, ale autor vztah Li Jena a Margaret na konci tak jako nijak utnul, že mi to bylo po šesti přečtených knihách skoro až líto. Příběhově opět pecka, ale ač je kniha už z roku 2004, nenapadlo by mě, že se bude jednat o poslední díl série. I proto jsem neváhal a rovnou se pustil do závěrečné povídky, kterou napsal o šest let později.... celý text

Běžkyně 2018, Peter May

Předposlední díl série Čínských thrillerů od Petera Maye je výborný ve všech ohledech. Jednak je tu opět velice solidní série vražd, kde se spisovatel sice v rámci série lehce opakuje, ale překvapivě nerecykluje. Co se mi ale vysloveně konečně hodně líbí, tak vztah Li Jena a Margaret, což je vlastně v rámci série vysloveně snad i poprvé. Dokonce jsem si u této knihy uvědomil, že u ní neustále vzpomínám na dobu, kdy jsem v Pekingu byl, a že se mi vlastně ta kultura hodně moc líbí. Peter May to ve výsledku udělal dobře a z kriminální série udělal oslavu čínské kultury a tradičního Pekingu. Je vidět, že tam u místních musel nějakou dobu žít, protože ty kapitoly z osobního života místních spolu s rodinnými tradicemi, podrobným popisem prostředí a ulic v Pekingu, ale i popisem žracích orgií, je radost číst.... celý text

Budoucnosti 2007, * antologie

Zajímavá kniha čítající čtyři povídky rozsáhlejšího charakteru od renomovaných autorů na téma Budoucnosti. Dobře, abych to trošku rozšířil, tak se jedná o zajímavé hard sci-fi náměty, kde má mnohdy vliv cizí mimozemská kultura. Nejlepší povídka za mě jednoznačně PŘÍBĚH TENDELÉO – příběh mladé Afričanky, které rozpínavost mimozemské kultury dopadlé kdesi do Afriky zničí domov. Čtivé, psané výpravnou, až epickou formou, odehrávající se v průběhu několika let. Druhá povídka hned v závěsu byla JAK ROSTOU STROMY – skvěle vykonstruovaná detektivka odehrávající se v alternativní dimenzi naší planety, kde hlavní postava vyšetřuje případ v průběhu několika staletí. Výborný nápad a originálně vykonstruovaný svět, tak jak jej známe, ale i jak neznáme v letech, ve kterých bychom si jej jednoznačně takto na rozdíl od autora představit nedokázali. Zbylé povídky PRACH REALITY a JAK SE TVOŘÍ SVĚT jsou slabšího charakteru, proto je popíšu v jednom odstavci. Prach reality je hodně abstraktní, z prostředí mimozemských ras, ve kterých jsem se dlouho zorientovával. Jak se tvoří svět pak z prostředí jednoho z měsíců Saturnu, na který se vypravil reportér, který má zaznamenat, proč na něm probíhá povstání a trošku se mu to zašmodrchá. Celkově vzato ale rozhodně sbírka, kterou stojí za to mít v knihovně a rád si jí ve sbírce uchovám.... celý text

Zjizvená 2011, Elizabeth Bear

Tak, jak první díl této série končil, jsem se domníval, že ve druhém se konečně začne něco dít a vše se rozjede v rámci klasických kyberpunků. Opak je ale pravdou. Začátek odehrávající se ve hvězdoletu Montreal je sice fajn, ale pak autorka popisuje něco, co mě za prvé nezajímá a za druhé jde úplně mimo mojí představu, jak bych chtěl, aby se děj odvíjel. Zatímco tedy první díl jsem dočetl s úctou k námětu, druhý díl byl již čiré utrpení. Nebavilo mě to. Nedivím se, že třetí díl nebyl dosud přeložen.... celý text

Zakalená 2009, Elizabeth Bear

Když světem vládne kyberpunk, měl jsem i já chuť na nějakej knižní kousek v podobném duchu. Zakalená ale není dobrá kniha. Má dobrý nápad (kvůli kterému dám šanci i druhému dílu, i když třetí závěrečný díl asi kvůli neúspěchu na českém trhu nikdy nebude přeložen), který je ale zpracován zatraceně nezajímavě a nepřehledně. Jenny Casey je jediná kloudná postava knihy, kolem které se vše točí, ale kolem které se děj odehrává tak z poloviny knihy. Druhá polovina je změť postaviček, které nejen, že čtenářovi jsou ukradení, navíc je dost těžké se v nich vyznat. Autorka ještě, aby byla originální, přidává quebeckou francouzštinu tam, kde by vůbec nemusela a nebo přidává sex, kterej je v případě takového nápadu neskutečně zbytečný. Ocenění Locus nechápu, nicméně kniha končí tam, kde by to konečně mohlo být zajímavé...tak uvidíme.... celý text

Sinón 2015, Dan Torsten Sehlberg

Sinón není volným pokračováním Mony, jak jsem si původně myslel. Jedná se o přímý příběh pokračující tam, kde Mona skončila a tak se nabízí srovnání s prvním dílem. Čtivé je to samozřejmě opět stejně, ale příběhově už je Sinón přeci jen dost za hranicí reálné únosnosti. Kniha se zaměřuje především na dvě příběhové linky - jedna je Erik s manželkou Hannou a druhá je agentka Mosadu Ráchel. No a zatímco Erik s Hannou dává tak nějak logiku, Ráchel tu dokazuje, že je agentkou z agentek nejlepší a dělá činy, které nedávají úplně smysl a hlavně jí to všechno prochází. Postupem času jsem jí to ale díky čtivosti odpustil. Sinón je slabší oproti Moně, pořád se ale jedná o čtivý zážitek. Hodnocením bych osciloval mezi třemi, čtyřmi hvězdami, ale jelikož jsem po přečtení knihy měl takový ten zvláštní pocit, kdy zaklapnete knihu, nakonec jsem jí přeci jen tu čtvrtou hvězdu udělil.... celý text

Astonishing X-Men: Nadaní 2013, Joss Whedon

Na tomto komiksu mě překvapilo především to, že střídá pasáže, ve kterých se vůbec nemluví, s pasážemi, kde se zřejmě hlavní postavičky potřebují vykecat, protože obsahují písmo tak malé, že máte co dělat, abyste jej vůbec přečetli. Obrazově je to úchvatné, ale po příběhové stránce nic moc. X-Men je značka, ve které Hollywood filmařsky udělal strašný zmatek a ani já si nedokázal během čtení tohoto komiksu přiřadit cokoliv k čemukoliv, co jsem již dříve viděl.... celý text

Mona 2014, Dan Torsten Sehlberg

Během čtení Mony jsem si vlastně uvědomil (jako již několikrát), že Skandinávci jsou spisovatelští velmistři. Já jsem od nich totiž nečetl nic špatného. A uvědomil jsem si to v době, kdy jsem se od Mony nedokázal odtrhnout. Debut a rovnou taková akční pecka? Proč ne. Dan Torsten Sehlberg se totiž námětem zamyslel nad počítačovým virem a dostal ho do mozku člověka, čímž zásadně onemocněl. Tak, a to by bylo k zápletce. Napsáno je to ale velice zajímavě, nápaditě, občas i se zajímavými myšlenkami, o kterých jsem netušil, a navíc má kniha něco málo přes 400 stran a Vy si to uvědomíte až v momentě, kdy dočtete poslední stránku a promnete si oči, protože pohled kamkoliv jinam máte v tu chvíli značně rozmlžený. Pět hvězd nedávám jenom proto, že mě ta příběhová linka z Blízkého Východu nebavila tolik, jako hlavní linie s Ericem. Závěr knihy mě pak okamžitě nahlodal k volnému pokračování Sinón, protože už v roce 2013 autor popisoval koronavir...a pochybuji, že tušil, že to téma bude za pár let tak aktuální.... celý text

Když se pohne les 2017, Míla Linc (p)

V nějaké recenzi na tuto knihu jsem četl, že hlavní postavou knihy není člověk, ale samotný les. A po přečtení musím přiznat, že tomu tak skutečně je. Zároveň je to také dosud nejlepší kniha z Černého hvozdu, kterou Míla Linc napsal. Hodně se mi líbil příběh Jana Bočka z Bočkova. Jeho charakteristicky nestálá osobnost se v průběhu celé knihy vyvíjela, což byl jednoznačně záměr a záměr vysloveně povedený. Trošku mě vadilo epizodické vyprávění rozdělené na čtyři části včetně intermezza, kde se v každé části děje něco nového a zároveň se objevují stále nové a nové postavy. Nicméně i to jsem už od první knihy v podstatě přijal, zvykl si a vnímám to stejně, jako když Vladimír Šlechta sepisoval Krvavé pohraničí. Je to tedy o tom, jak Vás nadchne svět Černého hvozdu a podle toho se pak určuje následující radost z knihy. Jelikož jsem si ale za ty tři knihy Černý hvozd oblíbil, coby poctivý fiktivní středověký svět blízký našemu středověku, tak musím říct, že jsem si knihu opravdu užil a těším se na další díl.... celý text

Stráže! Stráže! 2009, Terry Pratchett

S radostí konstatuji, že mám za sebou další audioknihu poslechlou při cestě do práce a z práce vlakem. V dnešní době je to více než příhodné a je sympatické, že časopis Pevnost dal ke svému časopisu přílohu právě audioknihu této knihy. Říkal jsem si, že kdy jindy dát po úvodních dvou knihách Terryho Pratchetta Zeměploše opět šanci, když ne teď a když ne knihou Stráže, stráže! A co Vám budu povídat, audiokniha byla odvyprávěná skvostně. Ale i příběh Městské hlídky je fakt sranda. Konečně ucelený námět, něco, co si dokážu živě pospojovat na rozdíl od prvních dvou knih, ve kterých jsem byl poměrně ztracený. Navíc Karotka a jeho parťáci Noby Nóblhoch a Fred Tračník jsou fakt parťáci k pohledání. Jednak je Jan Zadražil nádherně namluvil a jednak si s nimi Terry Pratchett neskutečně vyhrál. Tohle je přesně ten příběh, co jsem si pod Pratchettem předstatoval. Tohle je přesně to, co jsem potřeboval. Nápadité fantasy, které klade důraz na vtip a pohodu. Nic vážného, naopak zatraceně odpočinkové. Aktuálně dávám čtyři hvězdy, ale musím říct, že mi to vrátilo chuť opět okusit svět Zeměplochy. A řekl bych, že počínaje touto knihou se rodí krásné a dlouhé přátelství...... celý text

Smrt bývá nehezká 2020, Jiří Sivok

Na to, že tu vlastně svojí délkou mluvíme spíš o novele, než o románu, kterou jsem opravdu za jedno odpoledne měl přečtenou, tak musím konstatovat, že jsem se od knihy za to inkriminované odpoledne nedokázal odtrhnout. Hned od první stránky se rozjížděl výborný námět z oblasti Českobudějovicka, ve kterém autor Jiří Sivok čerpal z tamních historicky-tajuplných míst, a převedl jej do jednoho zakletého auta. A i když to zní jako béčko, napsáno to bylo jednoznačně áčkově. Navíc je znát, že distributor si s knihou hodně vyhrál. Střídání kapitol, navkládaná vkusná obrázková příloha, ale i dovětek nejen od autora knihy je perfektní tečkou za perfektně odvedenou knihou.... celý text

Dítě tmy 2020, Miroslav Pech

Často si říkám, že pětihvězdičkový knižní zážitek od těch čtyřhvězdičkových, určí poslední věta v knize. Tady mě poslední věta jednoznačně dostala. K tomu mě ale dostal i námět, který v rámci devadesátkových popkulturních odkazů (které jsou mi více než blízké, když jsem si jimi sám prošel) autor pojal, jako takové české Stranger Things. A pojal to tak dobře, že byla radost tento příběh číst. Správně ponurý, temný, tajuplný, navíc z česky ikonického prostředí a s narážkami na dětství každého, který si jím v 90. letech prošel. Nostalgický, ale zatraceně vražedný zážitek.... celý text

Nikdy se nepřestala usmívat 2020, Martin Štefko

Co si pomyslet o knize, která Vám již v prologu domněle ukončí příběh ženy, která se nikdy nepřestala usmívat? Snad jen to, že Martin Štefko to musí mít zatraceně promyšlené, aby mě na dalších dvou stech stránkách přesvědčil o tom, že jeho kniha bude pecka. A ano, promyšlené to opravdu měl. Na následujících stránkách se totiž vytváří psychologický rozbor Alexandry a i když jsem vlastně neměl důvod si na ní vytvářet názor, vše za mě totiž dělal psychiatr Robert Jenkins, tak nějak jsem se od knihy nedokázal odtrhnout. Úctyhodný kousek, jen co je pravda. Střídání kapitol, kde jedna je v rámci dialogu mezi Alexandrou a Robertem, a druhá se hrabe v její minulosti a nastiňuje životní útrapy Alexandry, mě doslova zajímaly. Pořád jsem si říkal, kam autor dokáže až zajít. Jednak mě ty dialogy s Robertem neskutečně bavily a druhak jsem byl zvědavý, kam to její počínání vlastně až dojde. Jaký, že má vlastně smysl? V jedné kapitole mě to až donutilo si ke čtení pustit hudební podkres složený z pecek, o kterých je v tu chvíli v knize řeč. Rozuzlení je pak hodně jiné, než zbytek knihy, ale řekl bych, že v kontextu příběhu veskrze zajímavé. Martin Štefko je nejenom šikovný nakladatel, ale knihu po knize zjišťuji, že i zatraceně talentovaný spisovatel. Těším se na jeho další knihy...... celý text

Cizinci 2021, Mort Castle

První přeložený román z nakladatelství Golden Dog padlo na kousek Cizinci od amerického spisovatele Mort Castle. A když to popíšu po věcné stránce, tak obálka, námět a jméno Mort Castle musí v knihkupectvích lákat už samo od sebe. Po obsahové stránce příběh nicméně také nezahálí. Mort Castle, ač na první pohled působí jako takovej dědeček hříbeček, tu rozjel hodně ponurý a temný příběh, ze kterého je neskutečně cítit jistá stísněnost a očekávání nejhoršího. Nejhoršího v rámci negativních lidských vlastností. Po psychologické stránce je to jednoznačně pecka. Škoda ale, že Cizinci nedisponují nějakou postavou, ke které bych jako čtenář mohl přilnout. Je holt třeba přijmout fakt, že tato kniha je o cizincích mezi námi a ne o lidech, jejichž příběh je radost číst. Tady to není radost číst, je to vlastně docela stres to číst, ale budete se v něm rochnit až do samotného závěru. Ten je sice očekávaný…ale perfektní!... celý text

Mízožravci 2019, Petr Boček

Knihy z nakladatelství Golden Dog se mi dostávají čím dál tím víc pod kůži. Každá další kniha skýtá další hororový příběh, další seznámení s, do té doby pro mě, neznámým autorem. A po Kazatelovi od Honzy Vojtíška je to opět více než slušný zážitek. Moc se mi líbí námět, navíc i spolu s českým prostředím fiktivního Černého Kostelce. Tuzemská atmosféra a historie města je cítit na každém kroku. Přitom nápad s Hájem je snad nápadem za všechny peníze. Navíc na autorovi je znát, že rád píše povídky, některé kapitoly vyprávějící historii Háje k tomu přímo vybízí. Navíc si hodně hraje i s minulostí a vypráví tu dvě příběhové linie, jednu z přítomnosti a jednu z minulosti, kde velice věrohodně přeskakuje v čase a mně to jako čtenářovi vůbec nevadí. Skvělý kousek a určitě vzorový český mysteriozní horor, který si zaslouží pozornost všech, co podobné knihy vyhledávají.... celý text

Cáry rubáše 2013, Antonín K. K. Kudláč

U sbírky povídek to mám vždy tak, že buď mě některé povídky vysloveně překvapí (a nechám si knihu s chutí) nebo těmi povídkami tak nějak projdu a knihu vložím někam do knihobudky, ať těší někoho dalšího. Tady s klidným svědomím mohu říct, že Cáry rubáše si s chutí v knihovně schovám. Čítá šest povídek, které pojí paranormálno, nadpřirozeno a duchové. Tedy přesně to, co mě baví a přesně to, co v české literatuře příliš nepotkávám. Navíc pan Kudláč zde zajímavě spojil mladé autory se starými pardály, což přidá na atraktivitě, ale jak to bývá, ne každý starý pardál pobaví a ne každý mladý autor nudí. Šlechtova povídka Něco o strašidlech mi přijde třeba strašně odfláklá. Autora mám moc rád, ale tady to na mě působí, jak když něco napsal vlastně jenom proto, aby něco napsal. To jeho protiváha - hororový klasik Svatopluk Doseděl - se svojí povídkou Solitér pro změnu nezklamal. Atmosféra Jižních Čech neměla chybu. Podobná atmosféra pak přišla s povídkou Krev pod sněhem, která mě taktéž velice bavila. Z druhé strany pak nabízí kus pražské atmosféry a dokázal bych si představit, že si toho z tohoto prostředí přečtu klidně i více. Minimálně hodně zaujala. Ostatně stejně jako Poltergeist ze školky, který pracuje se zajímavým nápadem. Na závěr jsem si pak nechal povídku Malá smrt, která na mě ze začátku působila jako absolutní tabu, aby se pak rozjela, dokonce mě začala bavit, ale závěrem to totálně zkazila. Škoda. Nicméně jako kompilace všech povídek jednoznačně kousek, který za přečtení rozhodně stojí.... celý text

Legendy: Praga caput regni 2019, Michael Bronec

K pražským legendám s názvem Praga caput regni jsem se dostal až po přečtení druhého svazku s názvem Praga mater urbium. A co Vám budu povídat, druhý svazek je pro první setsakra velká konkurence. Ač je i tato kniha nabušená až k prasknutí pěknými příběhy, tak jsem se nedokázal dostat na vyšší hodnocení, než na velice solidní čtyři hvězdičky. Michael Bronec tu opět ve většině případů sjednal do kupy všechny autory, se kterými kdy v minulosti spolupracoval. Takže můžete počítat s tím, že pokud máte jejich knihy načtené, budete zhruba tušit, jakým směrem se bude jejich povídka ubírat. V případě této knihy je obsahem 14 veskrze zajímavých a nápaditých povídek, které se týkají Prahy hodně a sem tam okrajově. A jak to tak bývá, i zde se najdou ty, které se mi dostaly pod kůži, ale i ty, které se mi četly o poznání hůře. Vrcholem této knihy je pro mě povídka Tak co s tebou, kluku od Leonarda Medka. Prequel k sérii knih Dobrodruh o Frantovi Frantovi byla radost číst. Praha na přelomu století, návštěva tamních putik, atmosféra jak se patří. Lidsky jsem si tento příběh neskutečně užíval a představoval si, jak na tom Starém Městě popíjím s nimi. Dalšími výrazně zajímavými povídkami jsou určitě: Libušin hněv a Lev z nádraží Vyšehrad od Jana Dobiáše, kde jedna je krátká a humorná, druhá detektivně fantastická a z obou je cítit autorova láska k pražské historii. Foglarovská Druhá strana od Jana Pohunka je pak v podobném duchu jako Lev z nádraží Vyšehrad. To PRG END IF od Daniela Tučky je překvapivý a nápaditý mišmaš virtuální Prahy s programátorskými hláškami a zábavnými setkáními významných osobností naší, ale i okolní historie. Míla Linc pak v povídce Do poslední kapky pracuje s alkoholikem šermířem a duchařským námětem, čemuž je vlastně podobná i povídka Pruflasis a já od Vlaďa Ríši. Poslední štace od Pavla Fritze je v rámci mého prvního setkání s autorem taktéž zábavnou alternativní fikcí z prvorepublikové Prahy. To Gamořin gambit odkazuje na Michaelovi Tři kamarády a na úkor ostatním fantastickým, historickým nebo alternativním povídkám tu vytváří zástupce sci-fi povídky, která je ve sborníku jediná. Poslední povídka z chlapského pokolení je atmosférou zajímavý roadtrip Vůně sněhu od Vladimíra Zajíce, kde jsem ale pojítko s Prahou hledal hůře. Ženské pokolení tu prezentují čtyři spisovatelky se čtyřmi veskrze pěknými příběhy. Nejvíce se mi líbil Každý něco pro vlast od Věry Mertlíkové, která využívá svojí lásku ke koním a středověku a vypráví velice zajímavý a originální námět. Po ní ihned následuje Plačící golem od Lucie Lukačovičové, která rozšiřuje příběhy z detektivní kanceláře Sirius. Obě autorky pro Straky dříve už psaly a obě autorky mám v hledáčku a snad se k jejich knihám brzo dostanu. Obě povídky mě jasně nahlodaly. Ryšavý kocour, černý pes od Františky Vrbenské je pak jediná povídka, která není původní a pochází již z roku 2002. Velice zajímavé, ale poměrně náročné čtení pražské barikády na sklonku druhé světové války. Neméně náročná mi na závěr přišla povídka Aluzionista od Jarmily Kašparové, která skýtá velice zajímavé nápady, ale bez znalostí okolních mi přišla hůře čitelná. Celkově vzato se ale jedná opět o krásný sborník. Velký formát, přenádherná obálka, vnitřní obrázky, kde každý obrázek představuje úvod do povídky a hlavně balík příběhů, které svojí atmosférou dokáže povznést právě jediná - stověžatá - naše - Praha!... celý text

Mega hustej nářez 2013, František Kotleta (p)

Přesně to, co mi ve druhém díle chybělo, jsem zde získal měrou vrchovatou - české prostředí. Navíc se tu setkávám se všemi postavičkami, které jsem si za celou tu dobu, co jsem tuto sérii v rámci audioknih poslouchal, tak oblíbil. Diana, doktor Uhřík, Petra...všech je tu do sytosti a nezbývá tedy nic jiného, než se oddávat skvostným písemným výkrutům, které František Kotleta ovládá s přesností ruského snipera. Skvělá trilogie. Akce na Bazalech mega zábavná a když si autor odskočil a připomněl mi jednu z momentek legendárního Červenýho trpaslíka, srdce mi ihned zaplesalo. Tahle trilogie je prostě pecka na entou.... celý text