Malarkey přečtené 863

Fakt hustej nářez 2012, František Kotleta (p)

První díl skončil tak, že když bych na něj čekal další půl rok, tak bych se toho třeba ani nemusel dožít. Začít jsem tedy musel okamžitě, to pro jistotu, kdyby náhodou přišel nějaký ten covidgeddon. Autor stejný, psané slovo stejné, ale přeci jen jsou tu trošku rozdíly od prvního dílu. Jednak autor ubral na lechtivých scénách. Pak také musím říct, že mi chyběly víc české reálie, kterých jsem se vlastně ani moc nedočkal. Také už tu František Kotleta tolik nepopisuje minulost upírů, vše zřejmě bylo řečeno v knize první. Více si tu ale diktuje podmínky akce...a to tak, že mimořádně. Navíc postava Diana je naprosto perfektní a jakákoliv diskuze s Gerhardem k nezaplacení. Jelikož je ale závěr ještě brutálněji utnut, než v díle prvním, neváhám a pokračuji v rozjetém kolotoči. Tuhle sérii prostě dočíst musím.... celý text

Hustej nářez 2010, František Kotleta (p)

Moje první poslechnutá audiokniha a hned z kraje nářez od Františka Kotlety. Nějak jsem totiž nevěděl, čím u těch audioknih začít. A teď už vím, že jsem začal zatraceně dobře. Když jsem totiž poprvé o Bratrstvu krve slyšel a především o trilogii, která začíná knihou s názvem Hustej nářez, nějak jsem nevěděl, co si pod tím představit. Béčko? Céčko? Kombinace všech možných a nemožných fantastických světů? Kdeže. Ač jsem si první kapitolou na spisovatelovu mluvu chvíli zvykal, tak s každou další kapitolou to začínala bejt čím dál tím větší pecka. Autor, že nejen vytvořil nejzábavnější svět s upíry v hlavní roli, který jsem zatím zažil, on jim ještě navíc dal i tvář tím, že v průběhu celé knihy různými flashbacky vypráví jejich historii nejen v Bratrstvu krve, ale navíc i jejich zrození. Dává tomu obrovskou kulisu a i když se toho v prvním díle kromě nekonečné akce vlastně nic moc nestane, dozvíte se těch informací i tak strašně moc. Jediné, co je trošku na zvyk, tak popis sexuálních kratochvílí. Nevím, jestli na to v knihách jenom nejsem zvyklej nebo jestli s tím mám osobně problém, na konci mi to vlastně stejně bylo u prdele, protože jsem knize napálil pětihvězdu s tím, že chci víc. MNOHEM VÍC. Víc Jana, Petry, ale i Gerharda. Ten se u mě navíc rázem stal nejoblíbenějším Germánem pod sluncem. Plus Richard Fiala tu knihu namluvil fakt parádně!... celý text

Agentura 2: Střepy minulosti 2019, Martin Štefko

Dle očekávání a z podnázvu druhého dílu Agentury je zřejmé, o čem tato kniha bude. Hned první kapitolou jsme se vrátili ke kovbojovi Viperovi a westernově zavzpomínali, kde se to v něm zlomilo, že se z něj stal desperát. V dalších kapitolách to ale není o moc jiné. Dozvídáme se příběhy i ostatních, zároveň potkáváme i novou postavu do party. Oceňuji, že nová postava je z Česka, o to víc se mi líbí narážky na Českou republiku. Sranda je číst od českého autora, který vnáší do úst hlavních postav / cizinců / klasické hlášky, jako že žádnou Českou republiku neznaj, že je to díra uprostřed Evropy a co tady na tý zemi je vlastně dobrýho – pivo, to je přece jasný! Klasika, ale od českého autora pobaví. Od cizince by byla k nasrání. Zbytek knihy pak prolíná aktuální dění party v Agentuře s vyprávěním, jak se vůbec jejich cesty s Agenturou zkřížily. Bavilo mě to. Opět příjemné a odpočinkové čtení o partě, která je příjemnou alternativou ke Svobodným zednářům a zároveň nabízí zábavné paranormálno a nadpřirozeno.... celý text

Agentura 1: První tým 2016, Martin Štefko

Přiznám se, že jsem Agentuře ze začátku moc nedůvěřoval. Knížka vypadala levně, navíc každý z dílů má jiný rozměr, což mě v rámci nejednotnosti nakladatelství v knihovně vždycky štve. Navíc oba díly mají pak ještě rozdílný rozměr od ostatních knih z nakladatelství, což jsem nepochopil a je to škoda. Nicméně říkal jsem si, nebudu soudit před půlnocí a rozhodl se začíst… Jaké bylo moje překvapení, že Martin Štefko, nejen, že je skvělý spisovatel, ale navíc je zatraceně znát, že Agenturu píše čistě pro radost. Kniha obsahuje tři povídky. První je seznamovací, druhá stmelovací/hororová a třetí čistě akční. A ve všech třech případech je radost je číst. Příjemně odpočinková záležitost, která možná nemá žádného hláskovacího nadboha, ale zároveň dobře popisuje děj, prostředí a snadno vytváří emoce k jednotlivým postavám, se kterými jsem se pořádně nestihl ani seznámit a už jsou vhozeni do vyšetřovačky. Agentura je totiž agenturou, která řeší nejen paranormální jevy po celém světě, ale i svět samotný mnohokrát zachraňuje. No a Vy jste svědky stmelení jednoho z týmů, který pracuje na tom, abychom se na světě měli trošku líp. Navíc postavičky tu mají i zvláštní schopnosti a tak můžeme mluvit i o jisté české variaci k americkým X-Menům. Nic nového pod sluncem, ale odpočinete si mimořádně. Béčko jak vyšité, ale béčko jednoznačně pohodové a zábavné. Na druhý díl jsem dost zvědavý.... celý text

Krev padlých andělů 2020, Jan Urban

Dočetl jsem první díl a okamžitě jsem musel brousit strany dílu druhého. Jan Urban to zakončil přesně tak, jak to zakončit má, když chcete být nad některým příběhem závislí a potřebujete v tu chvíli víc, víc, ZATRACENĚ VÍC. Problém je, že po přečtení druhého dílu třetí v knihovně už nemám, takže budu muset jednat, jinak mi vyskočí mozek z hlavy. Nicméně k samotnému příběhu… Autor se tu opět drží zajetého námětu a nadále ho rozšiřuje včetně samotné vybroušené češtiny, která je jednoznačně radost číst. Netušil jsem třeba, že ještě někdy uslyším takový slovo, jako je třeba „mp-troska“ a docela dost mě to nejen rozesmálo, ale i mi to připomnělo dobu, kdy sehnat a nahrát písničku kamkoliv bylo vytáčeným připojením nemyslitelné. Navíc příběh krásně provází ona pražská apokalypsa, která nebere konce, sem tam nějaký ten šok nebo naopak humor, víc i prohloubení vztahů ke všem, popkulturní odkazy a kopa hlášek, které spolu s akcí neustanou, protože Vyvyan si pro hlášku nejde daleko ani v momentě, kdy je všecko totálně v prdeli. Navíc ten jeho tracklist, to byla radost poslouchat. Při čtení jsem si neustále pouštěl zmiňované songy a říkal si, že ta atmosféra v té bohy rozesrané Praze je poměrně hutná. Hlavně, když teda hráli Behemoth. Takže za mě super. Opět pětihvězdová darda, která se drží toho, co v prvním díle načala. No, co naplat, já se tu pomalu odloučím a budu přemýšlet, jak si k sobě nechám poslat zbylé díly…není jiného zbití.... celý text

Strážci brány 2020, Jan Urban

Z loňské akce Linka 451, pro podporu malých nakladatelů, jsem tu měl balíček z Fantom Printu, na který jsem tak dlouho koukal a rozmýšlel, čím začít, až jsem se odhodlal a otevřel první díl Pragocalypsy. A víte jak to dopadlo? Nemohl jsem od ní odtrhnout oči, jak byla dobrá! A ne jenom dobrá, ona je totiž zatraceně dobrá! Honza Urban tady stylem sobě vlastním vypráví příběh českých X-Menů, kteří jsou mi po lidské stránce okamžitě blíž, než jakejkoliv X-Men, a to včetně Wolverina. Blíž mi jsou nejen obyčejnými lidskými vlastnostmi, dobře známým pražským (i mimopražským) prostředím, propíranou českou historií, ale především i popkulturními odkazy, kterých autor do svého příběhu přibral tolik, že jsem měl co dělat, abych to vůbec ustál. Ustál proto, že jsem jim všem rozuměl a chápal. Odkazy na filmy - bomba. Odkazy na muziku - boží. Při psaní tohoto komentáře mi hraje XIII. století, na který bych snad, nebýt této knihy, úplně zapomněl. Takže díky Honzo za připomenutí! :-) Navíc je to celé v duchu zábavné a přímočaré akce jak od Kotlety. Jen s tím rozdílem, že toto není Kotleta, ale Honza Urban. Takže za mě super a já letím na druhý díl! "Karneval karneval všude růže a šperky dam..."... celý text

Kazatel 2019, Honza Vojtíšek

Co jsem tak pročítal o autorovi, tak mi z toho vycházelo, že ač je pro Honzu Vojtíška tato kniha debutem, je již řadu let profesionálním povídkářem a vypravěčem hororů. A na knize je to místy v rámci kapitol zatraceně znát. Během čtení, musím říct, jsem hodně oceňoval perfektní charakteristiky hlavních a především vedlejších postav. Některé kapitoly o vedlejších postavách by mnohdy hravě zvládly i coby samostatná povídka, nutno dodat, že perfektní povídka. Hůř jsem se cítil ve druhé polovině knihy, kde Řehoř a Gaben dělali věci, které šly mimo moje chápání a místy mi z toho bylo fakt odporně. Vše ale mělo svůj smysl a vyplatilo se počkat až do samotného závěru. Kazatel je tak hodně originálním hororem. I když jsem s příběhem byl trošku jak na houpačce, mělo to svůj smysl a nakonec jsem knihu zavíral s obrovským nadšením.... celý text

Hadohlavec 2017, Peter May

Pokračování Čínských thrillerů se u čtvrtého dílu nese v duchu změny. Vyšetřování totiž neprobíhá kdekoliv v Číně, ale v USA. Navíc jsem námět docela trefil do doby, protože po přečtení mám pocit, že aktuální covid aféra je sranda oproti tomu, co Peter May otevřel v této knize. O to více jsem ale tuto knihu žral. A to i přesto, že námět je v tomto díle poměrně jednoduchý a přímočarý. Více se tu řeší vztah Liho s Margaret, což je určitě fajn, ale už by to chtělo nějaký posun. Na další díl se samozřejmě těším.... celý text

Z Prahy do Staré Boleslavi Svatou cestou podél čtyřiačtyřiceti kapliček a Svatováclavskou cestou ze Staré Boleslavi do Prahy 2009, Miroslav Kuranda

Pro rodáka ze Staré Boleslavi jednoznačný historický zážitek. O svaté cestě vedené kapličkami z Brandýsa do Prahy jsem věděl od mala. Neustále jsem při jakékoliv cestě do Prahy pozoroval, jak se kapličky podél cesty rozpadají, popřípadě naklánějí do silnice a nikdo s nimi nic moc nedělá. To jsem ale netušil, že dochovaných jich je už sotva polovina. S touto knihou jsem se setkal se zajímavou, obrázkovou a dobově zachycenou Svatou cestou, která mi je všechny pohromadě ukázala. Zajímavé a poučné.... celý text

Flash: Znovuzrození 2013, Geoff Johns

Výhoda DC je určitě v tom, že na jejich komiksy se hrozně hezky kouká. Nakreslené jsou totiž úchvatně. Horší je to ale s námětem. Třeba takový Flash, co o něm vlastně vím. Je rychlý jako blesk, neustále z něj žhnou blesky a pletu si ho s Flashem Gordonem. No moc toho není, ale tento komiks nějakou tendenci vysvětlovat taky neměl, takže jsem se v něm strašně ztrácel. Navíc námět je vždycky o tom, že hlavní hrdina proti někomu bojuje, takže kromě těch obrázků nějak nevím, co více na tomto komiksu zvelebovat.... celý text

Izuku Midoria: Počátek 2019, Kóhei Horikoši

Jelikož jsem pár dnů před touto mangou četl Zaslíbenou Zemi Nezemi, tak musím konstatovat, že tento komiks je dost zmatečný a nepřehledný. Má určitě libivý nápad outsidera, ale místy jsem měl co dělat, abych i to mikro písmo přečetl. Nezaujalo mě to, byť chápu, že i tato série má své přívržence. Pro mě tedy za tři hvězdy.... celý text

Prázdniny v Evropě 2019, Ladislav Zibura

Musím říct, že od cesty do Jeruzaléma udělal Láďa Zibura docela vědomostní posun. Už to není jako když hloupej Honza sbalil koblihy do nůše a vyrazil za neznámem. Teď už to docela dává řád. Navíc se vypravil cestou, která mi přišla vysloveně sympatická. Z Polska přes Pobaltí do Skandinávie a z Dánska pak letmo přesunem do Atén a odtamtud opět přes divoký Balkán až domů. Setkání s lidmi je poutavé a potvrzuje, že co člověk, to originál. Navíc je kniha krásně vyladěná pěknými obrázky a navíc i informačními stránkami, které osvětlí některá specifika v dané zemi nebo řekne něco navíc o stopování jako takovém. Líbilo se mi to. Navíc se přiznám, že jsem to přečetl na jeden zátah. Bylo volno, tak proč ne. Koroňák nám aktuálně zakazuje cestovat, tak jsem se vypravil na hezkou výpravu aspoň takto. Nejvíce se mi líbilo vyprávění o Polsku (zde jsem se dočkal i krásně přepsaného rozhovoru, který nádherně ukazuje, proč nás Poláci mají rádi, a který by si každý Čech, který na Poláky nadává, měl přečíst), dále určitě návštěva pobaltských států a pak Řecko a Albánie. Ale co Vám budu povídat, poutavé a zábavné to bylo vlastně všude.... celý text

Zaslíbená Země Nezemě 1 2019, Kaiu Širai

Ze začátku to působilo hrozně dětsky, ale ihned po pár stránkách přišel takovej šok, že jsem se nedokázal odtrhnout a musel číst až do samotného konce. Takový ten kousek, o kterém chcete vědět víc a víc a čím víc ho čtete, tím větší máte očekávání. Tak snad to tvůrci dalšími díly nezazdí. Rád je někdy zkusím.... celý text

Dhampir 2004, Barb Hendee

Nevím, asi se nemůžu zbavit syndromu Stmívání. I když je Dhampir poměrně hutná fantasy, tak mi v textu vadí jakékoliv cenění zubů, nasávání krve a jiné upíří vychytávky, které jsem četl ještě, když jsem se pokoušel začíst právě do Stmívání. Je teda pravda, že americká manželská dvojice Hendeeů tu eliminovali milostné pletky a z knihy udělali regulérní fantasy plné akce. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že staromilní upíři v podobě Drákuly a jiných jsou mi jednoznačně milejší. Nicméně zdejší přirovnání ke Geraltovi, Yennefer nebo příběhově k nějaké RPG hře je určitě v pořádku. Tohle není kniha na okamžitý zážitek. Zážitek, věřím, přijde až v rámci čtení celé série.... celý text

Pan Abel 1983, Alain Demouzon

Jelikož jsem od Georgese Simenona již něco přečetl, tak můžu potvrdit, že tato detektivka je z podobného těsta. V tomto případě tedy detektivka jednohubka, protože se příběh pana Abela odvíjí na 140ti stránkách. A nakonec to nebylo tak zlé čtení, pan Abel byl docela živá postava, jen kdyby to rozuzlení nebylo tak zatraceně nepřehledné.... celý text

Mrtví muži netančí 2011, Míla Linc (p)

Druhý díl o Černém hvozdu je trošku slabšího charakteru, než díl první. Slabšího především v podobě příběhu, do kterého se mi těžce dostávalo, leč postavy a prostředí mě bavily. To také bylo nakonec důvodem, proč jsem i přes méně výrazný příběh měl chuť číst dál. To prostředí, atmosféra a jeho drsnost, to mě prostě baví a jsem zvědavý, jak to s Černým hvozdem nakonec dopadne ve třetím, zatím závěrečném díle.... celý text

Areston 2016, Josef Pecinovský

Josef Pecinovský mě už u Plástve jedu přesvědčil o tom, že se mu v hlavě skrývají skvělé nápady na sci-fi romány. Ne jinak je tomu i u knihy Areston. Na knize je zajímavá čtivost, a to i přesto, že příběh autor vypráví v poměrně zrychleném módu. V textu jednou ubíhají minuty, podruhé měsíce a já přitom pořád mám pocit, že čtu něco naprosto unikátního. Autor si zde dal solidní práci s tím vykreslit svět vesmírného vězení. Nejenom, že velice přehledně popisuje, jak to v Arestonu funguje, ale on navíc do něj vsází postavu Terstegena, která dělá vše pro to, aby mu v Arestonu jednou jeho budoucí přívrženci vytesali památník. Zajímavý kousek, který jsem slupnul za dva dny. Na další díly se hodně těším.... celý text

Michelangelův zápisník 2006, Paul Christopher (p)

Srovnání s Danem Brownem je v tomto případě úplně mimo diskuzi, ač se o to Argo v nadpisu snažilo. Paul Christopher je určitě dobrej vypravěč (četl jsem už Jericho), ale u námětu založeném na jednom historickém zápisníku neuděláte konspirační teorii, ze které upadnete ze židle. Určitě ne tak, jak to podává spisovatel. Tento román je spíše solidní thriller, který dokazuje, že spisovatel má perfektní přehled o významných kulturních místech New Yorku, jako jsou třeba muzea, což se mu upřít rozhodně nedá. To je ale všechno. Neočekávejte žádný wow námět, spíše jde o pohodový dobrodružný thriller s lehkým historickým nádechem.... celý text

Snící drahokamy 2010, Theodore Sturgeon

Taková nenásilná fantasy jednohubka a zároveň mé první setkání se sérií Mistrovská díla science fiction od Laser-books. Theodore Sturgeon měl bezesporu dar vypravěče. Navíc si myslím, že tato kniha přinesla řadu zajetých pravidel kolem cirkusů, které postupem času využil kde kdo, až přešli ke kolorit tohoto prostředí. Chvílemi mi totiž ta atmosféra cirkusu až okatě připomínala seriály Carnivale nebo jednu ze sérií American Horror Story. Příběh se snícími drahokamy pak působí trošku navíc. Atmosférou ale solidní, ač druhá polovina už začíná trošku slábnout. Ale pro svojí délku pořád kousek, který si v knihovně určitě nechám.... celý text

Legendy: Praga mater urbium 2020, Michael Bronec

To je snad skoro čest tu hodnotit knihu Legendy: Praga Mater Urbium jako první. Navíc knihu, kterou osobně vnímám jako největší knižní zážitek roku 2020. Když mi totiž Praga Mater Urbium přišla, pár dní jsem kolem ní kroužil. Kroužil jako nenasytný sup a přemýšlel, jak se jí chopit. Přeci jen, takřka 1100 stránek je solidní nálož, kterou nečtete každý den. Na druhou stranu mě ale fascinovalo to, že Straky pustily v dnešní době do světa něco takového, jako je právě soubor povídek a ještě k tomu soubor povídek v rozsahu stran prakticky čtyřciferném. Nevím, jak to nazvat jinak, než hrdinství, nebo šílenství. Oboje se vlastně propojuje. Než jsem začal číst, kochal jsem se tím, jak Michael Bronec zapracoval na knize, jako takové. Tomáš Kučerovský vychystal naprosto hypnotický obal, který stále musím sledovat. I po přečtení samotného knihy na mě působí tak hypnotickým dojmem, že mám co dělat, abych si ho nevpravil do nočních snů. Krásný ale není jenom obal, ale i to, jak jsou povídky poskládané. Nejen, že jsou rozdělené pěknou malbou, ale na konci ke každému autorovi strůjce Strak přidal nějaké to věcné povídání a požádal i samotného autora, aby se vyjádřil k Praze samotné. Osobité, v rámci knihy zatraceně zajímavé a sympatické. No a teď tedy už konečně k samotným povídkám. Nehodlám tu ale popisovat každou zvlášť, protože to by pak byl text na několik normostran o velikosti A4. Rád bych ale zmínil minimálně to, že takřka většina z nich tu na Prahu přímo odkazuje, jen pár z nich naráží jen jakoby kolem, včetně velice diskutované čtyřsetstránkové "povídky" Most, u které byste to na první pohled neřekli, ale během čtení se Vám pražské reálie poměrně výrazně vrážejí pod kůži. Celkově se mi moc líbilo, že autoři se obecně nebáli pohrát s historickými reáliemi Prahy a zaměřit svůj příběh do historie, popřípadě do alternativní historie. To, podle mě, v rámci Prahy dává absolutní smysl. Co se týče povídek samotných, tak jsou tu neskutečně silné kusy, ale jsou tu i slabší příběhy. Celkově vzato se ale jedná o nejlepší sbírku povídek, co jsem dosud četl. Dokonce musím říct, že jsem si myslel, že povídky nejsou úplně pro mě, ale tady jsem se přesvědčil o opaku a zažil momenty, kdy jsem se vysloveně rochnil v atmosférách jednotlivých námětů. Dovolím si pár konkrétních komentářů k tomu nejlepšímu, co mě absolutně nadchlo. Most od Roberta Fabiana. Něco jako skvost na poli české městské mysteriózní fantasy. Příběhem jsem byl naprosto unesen. Nechci být konkrétní, je dobré, když čtenář nebude vůbec nic tušit. Moje pocity se různily, měnily a vyvíjely s každou další stránkou. A můžu Vám říct snad jen to, že začínaly absolutním zhnusením, po totální epickou euforii. Tak dobrý příběh jsem prostě zatraceně dlouho nečetl! Dalším příběhem je určitě Hřbitovní flóra. Takový příběh, kdyby někdo zfilmoval, tak bych se vůbec nezlobil. Ten někdo by měl být samozřejmě Jirka Strach, protože ten má s takovým námětem zkušenosti, ale ta atmosféra ryze komunistické Prahy je totálně hmatatelná. A ten tajuplný námět navíc, to je regulérní třešnička na dortu. Marek Skřípovský se pro mě rázem stál autorem, kterého musím...a hlavně chci...sledovat i v budoucnu. Tohle vyšetřování jak za majora Zemana nemělo chybu. V tom dobrém slova smyslu, samozřejmě. Třetí věc, která mě pak absolutně uchvátila je Pražská symfonie. Regulérní středověké fantasy, které se odkazuje na pro mě neznámé Městské války, ale které má výbornou atmosféru, hmatatelné postavy, perfektně vykresluje příběh z prostředí Prahy, které mi je dobře známé a hlavně to všechno vypráví s takovou neskonalou lehkostí bytí. Abych ale nebyl ignorant, rád bych upozornil i na to, že i ostatní povídky jsou skvělé. Z těch dalších určitě nesmím opomenout středověce-mysteriózní Případ boží spravedlnosti, historicky-alternativní V předvečer velké Prahy, jednoznačně odpočinkově-vtipný U Osla v kolébce, časově-cestovatelský Skončeme u Adama, ryze-cestovatelský Není přímé cesty, Švédy-opovrhovaný Jeho první případ, akční Praha caput regni a čarodějnický Tři stařeny na konci světa. Takže vlastně vše :-) A úplně bych zapomněl na úvod Františky Vrbenské, která se nádherně, přenádherně, vypsala od srdce a popsala, jaká Praha byla, je a bude. Královnou měst, se kterou není radno si zahrávat, ale která se dokáže vtisknout do kůže každého z nás, kdo se jí bude chtít nechat pohltit. Překrásná, malebná, tajuplná, středověká, příběhy plná, zákoutí plnější, prostě....Praha!... celý text