Malarkey přečtené 863

Konec řetězce 2016, Fredrik T. Olsson

Do dnešní doby je příběh knihy Konec řetězce více než aktuální. Hlavním tématem je totiž mor. Během čtení jsem si tedy mnohokrát říkal, jestli je fajn číst v dnešní době zrovna takový námět, leč mě to na první pohled nenapadlo. Čekal jsem nějakou variaci na Dana Browna a té jsem se vlastně nedočkal. Spíše se jedná o tradiční, trošku mysteriózní thriller, který nabídne zajímavou myšlenku, ale v podstatě jí prakticky nijak nerozvíjí. Kolem té myšlenky se to odvíjí, ale příběhově to jde spíše po akci, napětí a konkrétních činech hlavních hrdinů. Napsané je to ale skvěle, až filmově. Kniha doslova baví a to i přesto, že obsahově je ve výsledku, podle mě, jednodušší. Chvílemi jsem si až říkal, že v příběhu nejsou hlavní hrdinové, jen série postav, které se po kapitolách střídají. V poslední části knihy se ale vše vyjasnilo a závěrem se splnilo vše, co kniha mohla nabídnout. Tedy solidní dynamický thriller, od kterého nelze čekat nic víc, než právě to. I to ale k radosti stačí.... celý text

Spisovatel jako povolání 2017, Haruki Murakami

Po názorech některých čtenářů jsem měl trošku strach tuto knihu otevřít. Haruki Murakami je pro mě mistr slova a synchronicity, což je pojem, který bych bez něj a jeho příběhů vlastně nepoznal. Dokáže z všedních věcí udělat nevšední zážitek a ještě to ozvláštnit tak, že při každé knize máte pocit, že jste v tu chvíli svědky něčeho opravdu jedinečného. A že se v jeho knihách nevšední věci opravdu dějí! Nicméně bál jsem se hlavně toho, že na pana spisovatele změním názor vlivem jeho esejí sesumírovaných v této knize. To se ale naštěstí nestalo. Haruki Murakami má jistě mnoho vlastností, ale arogance mezi ně jednoznačně nepatří. Naopak jsem v něm cítil obrovskou skromnost, omluvu, při jakémkoliv náznaku povýšení. Na druhou stranu, nerozumím tomu, proč by se člověk, který si něco odžil, eseje píše po šedesátce a zároveň ve spisovatelském světě něco dokázal, za něco nepochválil. Já pro to mám absolutní pochopení a musím říct, že pro mě byla čest vstoupit do jeho myšlenek a chvíli se jimi ovívat. Už jsem totiž pochopil, kam chodí na ty, na jednu stranu všední, ale na druhou stranu nevšedně podané, příběhy. Má pro to cit. Má cit pro to být součástí synchronicity tohoto světa a to si zaslouží absolutní respekt. Pro čtenáře knih Haruki Murakamiho nesmírně zajímavá kniha, pro nečtenáře zbytečné.... celý text

Miliónová finta 1991, Frank Vaughan Fowlkes

Chvíli jsem si o autorovi něco zjišťoval na internetu, abych ve výsledku zjistil akorát to, že dělal ve finančnictví. To je nicméně z námětu ale jednoznačně patrné. Námět totiž teoretizuje, jak by se dalo takovou měnu, jakou je dolar, devalvovat a nenechat se přitom nachytat kdejakou tajnou službou dané země. Místy kniha byla v rámci padělání poměrně odborná. Postrádal jsem nějaký výraznější cit k postavám, k průběhu příběhu, k důvodu chtít číst dál nebo se zajímat o příběh dál. Přitom začátek a konec knihy vyznívá poměrně zajímavě. U hodnocení jsem pak hodně přemýšlel, jestli dát dvě nebo tři hvězdy. Jsou to ve výsledku takové lepší dvě, ale hlavní děj byl pro mě docela utrpení.... celý text

O dracích a lidech 2020, Tereza Kadečková

Ze začátku jsem měl pocit, že v ruce držím solidní fantasy, u kterého ale silně bojuji s postavami. Stránku za stránkou jsem totiž hledal nějaký důvod, abych si je vůbec oblíbil. Všechny, do jedné, mají takové vlastnosti, které mi nejsou úplně blízké a spíš mi na každém zvlášť vadily. Čím dále jsem ale četl, tím více jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Posledních 150 stran jsem přečetl prakticky na jeden zátah a měl pocit, jak kdybych sledoval nějaký perfektně vykonstruovaný fantasy film, který nechci, aby skončil. To jsem teda nečekal, co Vám budu povídat! O dracích a lidech možná nedá na popis prostředí, o kterém toho vlastně ve výsledku zase tak moc nevím a nejblíže mi bylo nějakému standardnímu středověku, ale zase si perfektně hraje s charaktery jednotlivých postav a s těmi pak pracuje spolu s nápaditým námětem, který jednoznačně stojí za pozornost. Nádherný fantasy zážitek a debut jak se patří. Doufám, že další díl na sebe nenechá dlouho čekat...:-)... celý text

Juraj Jánošík® proti Dračímu řádu 2019, Svetozár Olovrant

Svetozár Olovrant si touto knihou věru pohrál se slovenskými reáliemi a především s postavou Juraje Jánošíka. Udělal z něj geroje na svém místě. Navíc v alternativní dimenzi, kde vládnou všemožné fantaskní motivy včetně draků a čarodějnic, a Vy coby čtenář se kocháte zajímavými náměty, zábavnou, tak trošku, archaickou mluvou a především nekonečnými narážkami na Habsburky, Čechy, Slováky, Maďary a když se to vezme kolem a kolem, tak i na zbytek Evropanů 17. století. Bavilo mě to. Bylo to dlouhé tak akorát a čachtická paní byla tou správnou volbou pro uvedení diváka do společnosti největšího slovenského barda, jakého tato země měla čest potkat.... celý text

Já jsem Gotham 2018, Scott Snyder

Už jsem si za ta léta s filmy zvykl, že Batman je takovej nepřístupnej a občas docela protivnej morous, na kterým není zbla vtipnosti, ale za to u něj převládá absolutní drsnost. Komiks s Batmanem jsem tak tento četl jako první a byl jsem hodně zvědavý, jak na mě samotná postava bude působit. A působila přesně tím upjatým dojmem, jako ve filmech. Vlastně ani nevím, co je na té postavě vysloveně zábavného. Snad akorát komorník a pak především atmosféra Gotham City. O tom to vlastně všechno asi je.... celý text

Pasažérka 2016, Alexandra Bracken

Pasažérka má super námět - hraje si s cestováním časoprostorem - což samo o sobě je super. Jenže je napsáno takovým tím teen stylem, kde je kladen důraz na pocity, vztahy (hlavně vztahy, což ve mně vytváří pocit, že kniha je určena spíše pro dámské publikum), a hlavně jsem půl knihy nevěděl, co je vlastně ten hybný základ příběhu a skutečnosti, že hlavní hrdinka Etta umí cestovat časem. Navíc přičtěte si fakt, že Etta není kdoví jaká sympaťanda a další skutečnost, že Nicholas je docela protivec, na kterém se také horko těžko hledá nějaká pozitivní emoce. Dočetl jsem to, ale jenom k úctě k autorce, druhý díl hledat nebudu. Cestování časem se dá zpracovat daleko lépe a zábavněji.... celý text

Válkotvůrci 2020, František Kotleta (p)

František Kotleta, nebo spíš v tomto případě Leoš Kyša, předal touto sbírkou povídek svojí duši čtenářovi, když se od před lety skrytého pseudonymu přesunul s kůží na trh. To, že psát umí, o tom netřeba zdlouhavě teoretizovat. Navíc se mi líbilo, že každou povídku předchází úvod samotného autora. Přidá na osobitosti a musím říct, že jsem třeba vůbec netušil, že pan Kulhánek s někým komunikuje. :-) Nicméně u autora této sbírky si přidejte i všeobecnou znalost pana Kyši ke všemu, co se týká světových technologií...ale nejen jich. A k tomu si přičtěte nápady a myšlenky, které dokáže čtivou firmou vpravit do desetistránkové povídky. Četlo se to krásně, zábavně, navíc s mnohými momenty k zamyšlení. Povídková sbírka je to skvělá, ale co si budeme, kde jsou ty časy, kdy v časopisu Pevnost byly fabulované rozhovory s Františkem Kotletou, který si ze všeho a všech utahoval a plno lidí bádalo, kdo se pod oním pseudonymem vlastně skrývá...:-)... celý text

Sál smrti 2016, Peter May

Přítelkyně mi odjela na několikaměsíční stáž do Číny, navíc v této době. Čím jiným tedy rozjet čtecí epopej, než právě třetím dílem Čínských thrillerů od Petera Maye, která ve dvou předchozích dílech byla skvělá, ale pokaždé jsem měl problém s tou neskutečně hysterickou Margaret, které bych v některých momentech nejraději dal pětník a poslal jí někam do Zimbabwe. V Sálu smrti to ostatně není jiné, leč toto je první díl, kterému jsem ve výsledku dal plných pět hvězd. Zaslouží si to. Margaret je Američanka na svém místě, Li s ní má svatou trpělivost. Na druhou stranu se perfektně doplňují a při každém vyšetřování jejich pracovní spojení dává absolutní smysl. Peter May tady nicméně nelenil a představil další globální téma. Veskrze velice zajímavé téma. Proto vlastně útočím s pětihvězdou. Myslel jsem si, že se o Číně něco dozvím a tak mi tu nastínil jeden oduševnělý názor na politiku jednoho dítěte, také jsem si užil epizodu z malé čínské restaurace u večeře, kterou by nechtěl zažít nikdo z nás a svojí přítelkyni v duchu politoval. Nakonec se ale námět přesunul z Pekingu do Šanghaje, u které postupem času zjistíte, že není úplně tak tradiční, jak by se mohla zdát. Celkově ale super, jen na ten Peking si holt budu muset počkat do dalšího dílu. Už teď se ale nemohu dočkat...... celý text

Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války 2011, Jan Dobiáš

Takové to odpočinkové fantasy čtivo, u kterého víte, že nečtete nic kdoví jak uhrančivého, ale zároveň to svými krátkými kapitolami dokážete poměrně obstojně strávit. Navíc má autor určitý dar na lehké vtipné fantastično, které neurazí a dodává knize na osobité atmosféře, které se nezbaví po celé její dění.... celý text

Stín Černého hvozdu 2009, Míla Linc (p)

Mám tyhle středověká fantasy s lehkou, ale podstatnou, příměsí fantasy, hrozně rád. Míla Linc tu vytváří na první pohled nenápadný, ale průběhem času, pekelný epický námět, který nabízí všechno, co takové fantasy má mít. Dobré postavy (i když v případě této knihy je těch postav docela požehnaně na relativně malém prostoru), hutnou, místy i krutou, středověkou atmosféru a námět, který se ze začátku nezdá, ale v průběhu čtení se proměňuje, aby v závěru způsobil, že jsem měl problém nezapomenout se nadechnout a následně vydechnout. Jen škoda, že k závěru to vlivem postav bylo poněkud nepřehledné. Musel jsem knihu číst velice pomalu a důsledně, abych se v celém tom koloběhu dějin vyznal. Nakonec to ale jednoznačně stálo za to a já se nemohu dočkat dalších dílů.... celý text

Ve službách republiky 2012, Tomáš Bandžuch

Zvláštní kniha. Samotným nápadem skvělá, ale zpracováním tak jakoby zapomenutelná. Ve službách republiky si totiž zakládá příběh na nekromantovi Petrovi Hanklovi, kolem kterého se těch něco málo přes šestsetstran točí. O něm ale nevím, co bych řekl kloudného. Je to takový čaroděj bez charismatu, v prostředí, které vypadá jak od Harryho Pottera (jen s nepříliš důsledným popisem toho jak ten svět vlastně funguje/nefunguje) a navíc v době, která je spíš neveselá, než veselá - dvacátá a třicátá léta 20. století, což je ale u námětu jednoznačně ku prospěchu. Super je navíc i to, že autor je historik a tak si historii upravuje k obrazu svému a místy je to opravdu nesmírně zábavné číst (Masaryk, Vranská atd.). Horší je to se samotnými povídkami, protože kniha nemá ucelený charakter, nýbrž charakter povídkový. Ty jsem četl tak nějak postupně takovou odpočinkovou formou. Příběhově se proplétají, ale vlastně ani ne, tak jako nenuceně, občas se autor připomene s něčím z minulosti, občas ne...Některé ani nemají pořádně námět, který by mě srazil na židli a já nemohl přestat číst. Je to bezesporu dobře napsané, navíc v prostředí, které je hodně zajímavé, ale mám pocit, že takovému námětu by jednoznačně seděl samotný román, nežli takováto povídková kniha. Nezbývá tedy nic jiného, než v budoucnu okusit román Noc a mlha a přesvědčit se, zdali ta ucelená forma dala smysl. Věřím, že ano.... celý text

Korzárská čtverylka 2018, Michael Bronec

Pomalu se do toho dostávám, né, že né. Tři kapitáni mi ale dali zabrat, než jsem si ty jejich diskuze začal užívat. Nejlepší jsou jednoznačně u Arnošta Kodexe. Ten jeho rozhodovací smysl je na správném místě. Když si vzpomenu, jak jsem ho vnímal v prvním díle a jak ho vnímám dnes, tak musím říct, že jestli se někde postavy u čtenáře rozvíjí, tak je to u Tří kapitánů. Stejně tak i Marek Twain. Kapitola v podstatě o ničem, jenom o nějakém podezřelém smetí, a ono Vás to těch třicet stránek nenechá vydechnout. Co naplat, že v námětu jste se neposunuli ani o píď. Takoví Tři kapitáni prostě jsou. Osobití, hledá se k ním cesta, ale jsem moc rád, že jsem vydržel. Michaelu Broncovi se ten vesmírný svět opravdu povedl, jen musíte počítat s tím, že celý ten námět je více o jednotlivých scénách, jak o komplexním námětu. Tak to prostě je.... celý text

Putování 2017, Michael Bronec

Druhý díl Tří kapitánů jede ve stejném duchu jako díl první. Nemá nijak zásadně výraznější námět, ale vytvořeným světem docela jednoznačně baví. Například hned první kapitolou si tu autor poměrně úspěšně střílí z britsky šlechtických vtipů s hlavní rolí sluhy, který by pro aristokrata klidně i okno přinesl, aby se mu líp koukalo do zahrady. Takhle to ale ve výsledku funguje napříč celou knihou. Každá z kapitol je jedinečná, nápaditá, mnohdy i zábavná, ale kontextu s celým námětem jí chybí nějaký ucelenější příběh, který by mě táhnul ve čtení dál. Beru to spíše jako takový relax, než jako knihu, která by mě nutila číst dál tak, že bych nemohl ani dýchat. Nakonec přečteno poměrně rychle a u třetího dílu jsem v podstatě zvědavý ne na příběh jako takový, jako spíš na nápady, které pan Bronec opět zpracuje. Na těch celý námět Tří kapitánů vysloveně stojí.... celý text

Meluzína, dívka jménem Ema 2007, Ondřej Netík

Druhý díl se očekávaně nese v podobné atmosféře, jak u dílu prvního. Jen s tím rozdílem, že na Sanatorium podvržených je nyní nahlíženo z pohledu náctileté Emy. Ta se do tohoto světa dostane poměrně nerada, ale okamžitě splyne s tamním světem. V něm mi ale chybělo více příběhu a naopak bych ubral samotného filozofična. Pořád se ale jedná o zajímavou abstraktní fantasy, která v tuzemsku asi jen tak nevznikne a docela by mě zajímalo, jak všechny ty otázky z onoho těžce uchopitelného světa autor ve třetím díle nakonec zodpoví.... celý text

Pelyněk. Díl 3 2018, Daniel Tučka

Třetí díl s porovnáním s předchozími díly má asi nejlepší momenty z celkového příběhu. Navíc obsahuje i jeden poměrně výrazný posun v příběhu, který samotný svět dost vysvětluje a musím říct, že i tím autor u mě doslova zabodoval. Kde ale opět vnímám trošku problém, tak mnohdy v archaické mluvě psaného textu, který mi často nešel doslova přes pusu. Tím je ale celá série specifická a je třeba to přijmout, abyste si ji dokázali náležitě užít. Nicméně uznávám, jsem rád, že mám celou sérii za sebou. Není to výtka, jako spíš fakt, že ač je svět a děj nápaditý a originální, tak mnohdy se tato steampunk fantasy četla dost těžce a těžkopádně. I tak se jedná o neotřelý zážitek a čtyři hvězdy si rozhodně zaslouží.... celý text

Pelyněk. Díl 2 2017, Daniel Tučka

Docela jsem se na druhý díl Pelyňku těšil. První díl totiž nastínil zajímavý svět vycházející z našeho, sem tam odkazující na nějaké historické reálie a s poměrně nápaditým nádechem páry 19. století. U postav to bylo složitější, ale alespoň se jim nedalo upřít, že jsou to regulérní lidí z masa a kostí a se svými klady i zápory. Navíc se příběh rozděluje na dvě části. První vypráví příběh Adelaide, druhá pak příběh Nicolase. Pěkně si po mapě tamního světa pocestují, ale je pravda, že jsou kapitoly, které jsou zbytečně natahované. Místy až neúnosně. Pak se ale dostanete do kapitoly, kde si přesně řeknete, že právě proto stojí tuto trilogii za to číst. Navíc bych řekl, že ve druhém díle je i o trochu více politiky, než by muselo být nezbytně nutné. Nakonec jsem ale musel uznat, že i když jsou delší (časově i pocitově) pasáže, pořád to svůj smysl, v celém kontextu pochopení onoho světa, má. Navíc akce je tu místy opravdu dost, takže co Vám budu povídat…moc jsem zvědavej, jak to s Nicolasem a Adelaide nakonec dopadne. Jen si říkám, vzhledem k jejich vlastnostem, že to klasický happyend nejspíš nebude. Ale třeba se pletu…... celý text

Taranitový triptych 2020, Leonard Medek

Na první pohled neobvyklé, ale zajímavé, po přečtení nesmírně originální a nápadité. Taranitový triptych je kniha obsahující tři příběhy, nenavazující přímo na sebe, ale točící se kolem člena Aeronautického klubu, kapitána Herberta Smithe-Powella a látky taranitu, která je drahá, jedinečná a místy i poměrně výbušná. Zajímavé ale je, že právě Herbert je ve všech příbězích postavou v podstatě vedlejší a prim hraje někdo úplně jiný. Přiznám se, že na to jsem si musel v rámci knihy chvíli zvykat, ale v celkovém kontextu jsem si všechny hlavní postavy poměrně dost oblíbil. Až tedy na Herberta, který i po přečtení zůstal tak nějak v povzdálí a v podstatě jsem pochopil, že i když je všude, tak o něm to zase tak úplně není. Nápadů tu ale pan Medek měl přehršel. Narážky na století páry jsou skvělé, archaická čeština se čte s neuvěřitelnou radostí a každá z novel je tak čtivá, že, jak píše níže Trudoš, budete mít při čtení chuť zavzpomínat na doby, kdy jste jako dítě četli Verneovky...a bylo Vám tak krásně a dobrodružně, že jste se od nich nedokázali odtrhnout. Každá z novel je totiž variací na něco, co Vám bude hodně blízké, ale pokaždé Vás něčím navíc překvapí. Přesně takový Taranitový triptych je. Originální knihou, jež v sobě skýtá tři příběhy, které dušičce kluka milujícího dobrodružství dají víc, než kdejaký současný šestisetstránkový román. O krásném pevném vázání a neméně nádherných ilustracích ani nemluvě. Straky na vrbě vrcholový nadstandard.... celý text

Po dračím ohni 2006, Jan Dobiáš

Jedna z těch slabších povídkových sbírek. Jan Dobiáš má určitě dar slova, ale tady je to takové, řekl bych, rozpustilé. Ač je kniha obrázkově velice pěkně doplněná, tak povídky jsou jeden velký kočkopis. jednou je to historická fikce, podruhý mystično, potřetí nějakej ten zombík, po čtvrté fantasy, a pak to půl obratem přeskočí do města. Autor si určitě rád hodně hraje se čtenářem a rád se snaží být nekonvenční. V mnoha ohledech jsem si ale říkal, že na mě povídky působily nedokončeně. A ač mě sem tam bavily číst, hodně jsem se v nich (jakožto v celkovém kontextu knihy) pak ztrácel. V knize by jich svojí krátkostí pár ani být nemuselo, pár by si jich zasloužilo i větší pozornost. Celé je to ale takové rozpustilé...a nevyrovnané. Škoda. Nicméně na autorovy romány se dál velice těším. Vtipem jeho povídky určitě nestrádaly...... celý text

Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana 2006, Ondřej Netík

Na to, jak brutálně, až surrealisticky, kniha začíná, se musím přiznat, že ve výsledku se jedná o poměrně originální a milý zážitek. I když slovo milý je spíš v uvozovkách. Pořád je název série Sanatorium podvržených a je jen otázka, jak při čtení sami knihu přijmete. Autor totiž nic neříká napřímo, spíše se nechává nést dětskou představivostí, nebo tak jsem si to odůvodnil sám. Odkaz na Alenku v říši divů námětem a filozofično ne nepodobné Malému princi jsou velkou inspirací této knize. Pořád se ale jedná o velice neobvyklý zážitek, který se zřejmě jen tak opakovat nebude. Celou dobu jsem totiž netušil, jestli mám tu Dianinu představivost přijmout a nebo smutně konstatovat realitu, kterou jsem si sám odvodil. Jestli správně, toť otázkou. I tak ale musím říct, že se to četlo zatraceně dobře a jsem hodně zvědavý, co si autor přichystal v dalších dvou dílech této série.... celý text