marara
přečtené 433
Dešťová hůl
2016,
Jiří Hájíček
Krásná knížka, která s jemnou melancholií ukazuje, jak lze bojovat s krizí středního věku. Člověk ji nemusí řešit razantními životními veletoči, stačí znovu si definovat své hodnoty a podívat se, jestli jsem člověkem, jakým chci být. Vrátit se na svou cestu vyžadovalo pro Zbyňka hodně odvahy a vytrvalosti, ale vyplatilo se.... celý text
Betonová zahrada
2015,
Ian McEwan
Trochu ponuré, ale moc pěkně napsané. Dost mi to připomínalo Pána much, protože při čtení obou knih rychle ztratíme iluze o tom, že by člověk svou přirozeností měl být spíše dobrou bytostí s vrozenými základními morálními principy. Tak to asi ne!... celý text
To jsem si zase početla! Dost podobný námět jako u Marťana, ale vylepšený. Osamocený člověk ve vesmíru, všechna ta věda a vynalézavost, to bylo zajímavé. Bavila mě postava doktora Grace, který byl opravdu odolný kus. Myslím, že přežít sám se sebou mu umožnil jeho suchý humor. Fascinovala mě pasáž, kde přicházel na kloub eridianskému jazyku. Už se těším na dalšího Weira.... celý text
No a já
2011,
Delphine de Vigan
Citlivě napsaná knížka ne jenom o problematice bezdomovectví, ale také o tom, že složité problémy nemají jednoduchá řešení. Autorka vytvořila velmi zajímavé a barvité postavy, bavily mě vlastně všechny - Lou, No, Lucas i táta. Jen nad mámou jsem kroutila hlavou. Že ji smrt dítěte silně zasáhla, je jasné, ale jak mohla zapomenout na to, že má ještě druhé dítě, které ji potřebuje, to je neomluvitelné. Navíc byl příběh prošpikován zajímavými úvahami. "Je na omylu, kdo si myslí, že gramatika je jenom souhrn všelijakých pravidel a příkazů. Stačí se do ní ponořit a zjistíte, že gramatika odhaluje skrytý smysl dějin, zakrývá zmatek a rezignaci, propojuje jednotlivosti, sbližuje protiklady, gramatika je prostě úžasný způsob jak uspořádat svět tak, jaký bychom ho chtěli mít." "Já teď vím, že život není nic jiného než střídání klidu a zmatku, které se neřídí vůbec žádnými pravidly." "Když si hodíte desetkrát mincí, jedna strana vítězí. Ale když hodíte milionkrát, panna nebo orel vyjdou zhruba nastejno. To je zákon velkých čísel." Našla jsem zde hezky formulované zásady argumentace, tak si je sem uložím: "Úvod: seznámila jsem se s jednou osmnáctiletou dívkou, která žije na ulici a po ubytovnách. Potřebuje pomoc (směřuji k podstatě věci, žádné dodatky, žádné příkrasy). Zaprvé (teze): mohla by bydlet u nás, než nabere síly, než si najde práci (nachystala jsem si předem konkrétní argumenty a praktické návrhy). Spala by v pracovně a podílela by se na domácích pracích. Zadruhé (antiteze: člověk sám sobě klade protiargumenty, aby je mohl lépe vyvrátit): Samozřejmě existují různé speciální instituce a sociální pracovníci, nejsme to nutně my, kdo by se měl starat o někoho v nouzové situaci, je to složitější, než se zdá, neznáme ji, nevíme, s kým máme co do činění. Zatřetí (syntéza): Ve Francii žije přes dvě stě tisíc bezdomovců a stát to nezvládá. Každou noc spí na ulici tisíce lidí. Je zima. A v zimě lidi na ulici umírají. Závěr: Co nám brání to zkusit? Čeho se bojíme, proč jsme přestali bojovat?"... celý text
Rozum a cit
1996,
Jane Austen
Austenová vytvořila přehlídku typů anglických aristokratů. Je smutné, že mezi nimi bylo tolik duševně prázdných lidí, kteří dbají jen na vnější lesk, dobré styky a majetek, ale vzdělání, moudrost a kvalita člověka je nezajímají. Vždy když toto čtu je mi smutno z prázdnoty jejich životů. Jak je mohlo bavit žít jen návštěvami přátel, večírky, plesy, lovem a nekonečnými společenskými rozhovory! I když je Elinor hodně zidealizovan á, líbí se mi její moudrost, schopnost přijímat věci tak, jak jsou, a inteligence, kterou si vybrousila sama, bez systematického vzdělávání. "Elinor uvažovala v duchu o tom, jaké nenapravitelné škody napáchá finanční zajištěnost ve věku příliš mladém, se všemi důsledky v podobě navyklé nečinnosti, požitkářství a života v nadbytku, na rozumu, povahových vlastnostech a životních osudech mladíka. Okolnosti u něho vypěstovaly poživačnost a marnotratnost - a poživačnost a marnotratnost z něho udělaly chladnokrevného sobce."... celý text
Kabinet milostných dopisů
2015,
Alyson Richman
Příjemné čtení. Že se jedná o romanťárnu, se dalo čekat, přece jen název leccos prozradí :). Jsem ráda, že jsem si přečetla něco z prostředí italského protifašistického odboje a moc se mi líbila ta hudební dějová linka příběhu.... celý text
Malé ženy
2009,
Louisa May Alcott
Tohle číst je jako pohlazení po duši. Moudrost, vzájemná oddanost a touha pomáhat ostatním, ale i životní vášeň všech postav jsou nádherné vlastnosti. Je krásné čist o tom, jak všichni žili neokázalé, skromné, zdánlivě prosté životy, které ale byly tak neobyčejné. Kniha obsahuje spoustu mouder: když jsi nešťastný, pomáhej druhým, to tě naplní a přinese ti to štěstí; nejlepším lékem na bolest je smysluplná činnost. První polovina příběhu se mi líbila moc, druhá už byla trochu moc romantická.... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
Nechápu, proč jsem od knížky nic moc nečekala. Jestli to zařazení jako román pro ženy, nebo téma vraždy? Ale nakonec jsem nadšená. Postava Kyi mě uhranula, její plachost, nedůvěra a opatrnost byly v přirozeném souladu s její citlivostí, pozorovacím talentem a vnitřní sílou, která jí umožnila přežít v bažině, naučit se sama vše potřebné a vydupat si z ničeho svůj život, udržet si nezávislost. Její soulad s přírodou, která jí naučila vše o životě a vztazích, její osamělost ve vězení, to vše bylo napsáno tak citlivě.a propojení příběhu s poesií bylo třešničkou na dortu. "Řikali jsme jí holka z bažiny. Mnozí jí tak říkají dodnes. Někteří lidé si špitali o tom, že byla zčásti vlčice, nebo že je chybějícím článkem mezi opicí a člověkem. Že její oči ve tmě září. Jenže ve skutečnosti nebyla ničím jiným než opuštěným dítětem, malou holkou, která musela sama přežít v mokřadu, měla hlad a byla jí zima. Ale my jsme jí nepomohli. Kromě jediného přítele, Skokana. Ani jedna z našich církví, ani jedna z komunitních skupin jí nenabídla nic k jídlu, nesehnala nic na sebe. Místo toho jsme ji označili nálepkou a odvrhli, protože jsme si mysleli, že je jiná. Ale, dámy a pánové, vyloučili jsme ji proto, že byla jiná, nebo byla jiná proto, že jsme ji vyloučili?" "Správný muž se pozná tak, že pláče beze studu, čte poezii srdcem, v duši mu zní opera a udělá všechno, co může, aby ochránil ženu." "Nemysli si, že poezie je jenom pro bábovky. Jasně že existujou i ubrečený milostný básně, ale taky spousta básní vtipných, spousta o přírodě, nebo dokonce o válce. A všechny mají stejný cíl. - vzbudit v tobě pocity."... celý text
Katovo poslední přání
2020,
Jevhenija Kononenko
Tohle bylo hrozně zvláštní čtení. I já jsem se ke knize dostala jen díky čtenářské výzvě, ale jsem ráda. První třetinu jsem četla jen stěží, ale pak mě ta surrealistická atmosféra vcucla. Dostávalo se mi ale víc otázek než odpovědí. Stejně jako děti Ivana Ivaka váhám, co vlastně byla realita jeho života. Prožil Ivan vše, jak vypráví, nebo byly některé popisované události jen autorskou fikcí, která má děj učinit zajímavým? Může vůbec spisovatel napsat pravdivou autobiografii? Vždy přece musí některé události vybírat a jiné potlačit, klíčové osoby svého života a jejich jednání si interpretuje, ale trefí se? Zajímavé bylo poznat život Kyjeva: chudinská roklinka za války v kontrastu s luxusním bytem rodičů Máši Kalamatné, bytová situace mladé rodiny, která je nucená žít na ubytovně, později v jediném pokoji v intimní blízkosti s hlučným sousedem-opilcem a uklizečkou. Teprve jejich smrtí získali plnohodnotný třípokojový byt. Letmo jsem nahlédla do praktik sovětského režimu - jak probíhal nábor mladých kádrů NKVD, jejich studium i praxe kata. Jací lidé kati byli? Líbila se mi myšlenka, že ten, který se zaprodal, nemůže zemřít, ač po smrti touží. "Bylo zaznamenáno několik pokusů vyrovnat si s udavači účty. Málokoho zajímala jména vyšetřovatelů, kteří vedli spisy na jejich příbuzné. Ačkoliv vina vyšetřovatelů byla nesrovnatelně větší než vina donašečů." "... celý text
Bílá Voda
2022,
Kateřina Tučková
Na román jsem se dost dlouho těšila a právem. Výborně napsaný příběh. Se sestrou Evaristou bych se chtěla setkat, byla skvělá. Silná, dokázala rychle a správně vycítit, kde je pravda a kde se uhýbá a slevuje, a za pravdou stála naprosto neochvějně. Nechyběl jí soucit, schopnost odpustit a pomáhat všem bez ohledu na jejich minulost. Možná to bylo až trochu černobílé, ale to mi vůbec nevadilo. Mám pocit, že právě tato postava ukazuje, jak se má žít. Hrozně zajímavé je i to, jak autorka příběh vyskládala z různých typů textů. Chápu, že historik by asi vytkl, že všechny ty protokoly a zprávy komunistických funkcionářů nejsou jazykově správné, když neobsahují ty příšerné prázdné fráze a jsou stylisticky obratné, ale díky kdyby byl napodoben jazyk komunistických kádrů, kniha by se nedala číst. Moje prázdninové plány se rozšířily o návštěvu Bílé Vody a jejího hřbitova a Mariahilf. Už jsem si to googlila...... celý text
Chaloupky
2020,
Štěpán Javůrek
Na tuhle knihu jsem slyšela a četla samou chválu a já jsem z ní trochu rozpačitá. Námět byl dobrý, prostředí moc zajímavé, ale bylo to celé trochu moc rozmáchlé. Mnoho postav, mnoho osudů, příliš dlouhá doba. Postavy pak byly jen tak hrubě nahozené a člověk se s jejich osudy nijak zvlášť nesžil. Asi by se mi víc líbilo, kdyby to celé vyprávěla Rita.... celý text
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
2020,
Patrik Hartl
Když už život zajede do hlubokých kolejí nebo by naše současné já hrubě neobstálo před já šestnáctiletým, je fajn se zamyslet, co je v mém životě špatně. Najít něco, co mě z těch kolejí vyvede, je dobrý nápad, jen nějak nemůžu uvěřit, že by někomu jakkoliv mohla pomoci veřejná nahota. Nějak mi to nezní uvěřitelně. Všichni kamarádi mi připadali jako zoufalci, tak mi to vtipné nepřišlo. Tenhle humor mě míjí.... celý text
Hvězdy na cestě
2020,
Karin Krajčo Babinská
Pohodové čtení, které rychle plynulo. Prostředí Kréty mě uprostřed zimy hřálo aspoň na stránkách knihy. Vyprávění mělo podle mě mezery, hlavně v tom, že nikdo nešetřil, jak došlo k Vandinu pádu. "Každý má svůj příběh a my ho nikdy nevidíme celý."... celý text
Děti nade vše
2021,
Delphine de Vigan
Tahle kniha mě dostala. Skvěle pojmenovává nástrahy sociálních sítí a digitálních technologií, bez nichž si svůj život dokážeme představit čím dál tím méně. Není to jen o zneužívání dětí rodiči při sdílení svého života na sociálních sítích nebo jen o touze být celebritou, ale i o pocitu životní prázdnoty, kterou zdánlivě může zaplnit život na internetu. Přitom je to past. Stejně tak mě to přivedlo k zamyšlení nad tím, jak velký problém je, že využíváme stále více digitálních technologií a vůbec neuvažujeme nad jejich etickou rovinou. Měli bychom myslet na to, že technologie jsou dobrým sluhou, ale špatným pánem. Měli bychom víc myslet na to, jaký vliv budou mít všechny ty textové editory, hlasoví asistenti, softwary pro rozpoznávání řeči na lidskou inteligenci, pokud si zvykneme na ně spoléhat. Měli bychom víc myslet sami a nezapomenout žít reálný život. Není to zdaleka jen problém matek sdílejících fotky a videa svých dětí na sítích, ale i problém teenagerů trávících velkou část svého času počítačovými hrami nebo sledováním čehokoli na svém chytrém mobilu. Po přečtení téhle knihy mě tyto fenomény děsí zase o trochu víc. "A co když je už soukromí překonaným, zastaralým pojmem, v horším případě iluzí?"... celý text
