marara
přečtené 433
Noční chodci
2022,
Jaroslav Rudiš
Parádní jednohubka po náročném dni. Člověk ani nemusí pít pivo a tak se vžije do těch pivařských úvah, že se cítí jako by s hrdiny flámoval.
Deset malých černoušků
2009,
Agatha Christie
Jsem příjemně překvapená! Moje první Agátha Christie. Nějak mě nikdy nelákala, ale díky čtenářské výzvě jsem po ní sáhla. A nelituji. Bylo to svižné, skvělý příběh, krásně vystihnuté postavy. Bylo zajímavé sledovat, jak se se situací jednotliví hrdinové vypořádávají a jak bojují se strachem a panikou.... celý text
Provazochodkyně
2016,
Simon Mawer
Já toho pana Mawera baštím! Číst o tom, jak se Marian těžce vyrovnává s hrůzami, které prožila za války bylo poučné. A snad ještě víc poučné pro mě bylo, jak autor čtenáři přiblížil problematiku poválečného světa. Vlastně mě nikdy nenapadlo, že pokud byla jaderná zbraň v rukou Američanů, byl to destabilizující a velmi nebezpečný prvek, který mohl skončit svržením bomb na ruská města. Tak by se USA sice vypořádaly s problémem socialistického SSSR, ale za jakou cenu. Kladu si otázku, jak by svět po takovém zásahu dnes vypadal. Čapkovsky se ukázalo, že odpovědnost vědců za jejich vynálezy zdaleka nekončí přivedením vynálezu na svět. Musí promýšlet, jaké důsledky bude pro lidstvo mít a v případě negativních důsledků přijmout osobní zodpovědnost za znovunastolení rovnováhy. Přesně to udělal Marianin bratr Ben. Jediné, co mi trochu vadilo, byl vypravěč. Protože jsem knihu četla pomalu, zapomínala jsem, kdo to je, když v příběhu vystupuje tak málo. Rušivé pro mě bylo, že o Marian věděl tolik, i když s ní v kontaktu prakticky nebyl. Zavánělo mi to domněnkami o ní.... celý text
Půl žlutého slunce
2008,
Chimamanda Ngozi Adichie
Velmi zajímavé, ale kruté čtení! Až v průběhu románu jsem si uvědomila, že obrázky podvyživených dětí a neustálé nabádání k dojídání jídla, které mě v dětství provázely, jsou spjaté právě s válkou Nigérie proti Biafře a hladomorem, který ji provázel. Knížka je velmi zajímavě napsaná. Začíná to jakoby nic. Intelektuální prostředí univerzitní atmosféry ve svobodomyslné Nsuce, debaty profesorů, jejich filozofické večírky, běžné starosti s láskou, tchýní, proces asimilace mladičkého domorodého sluhy Ugwua do toto prostředí, jeho snaha o vzdělání, to vše je poklidné a pohodové. Pak se ale události stupňují, napětí narůstá a autorka nás nechává projít událostmi vyhlášení svobodné Biafry, ale vzápětí pogromy na Igby, válkou Biafřanů za nezávislost, hladomorem a nakonec jejich nevyhnutelnou porážkou, kterou to vše ale zdaleka nekončí. Autorka nás nechává vařit jako žábu a mistrně stupňuje napětí. I když to vlastně nedělala ona, spíše události samé. Hodně se mě dotkly sestry Kaienne a Olana i jejich muži a sluha Ugwu. Byli to lidé velkých snů a ideálů, kteří se ale hrůznými událostmi nenechali zlomit. Obdivovala jsem, jak nereptali a přijímali prudce se zhoršující životní podmínky, strach a nebezpečí. I na tak silné lidi toho ale nakonec bylo příliš. Jsem moc ráda, že jsem si knihu díky výzvě přečetla.... celý text
Lov
2022,
Bernard Minier
Jak už je u Miniera zvykem, tohle není obyčejná detektivka. Autor pojmenovává nejpalčivější potíže nejen Francie, ale i naší společnosti. Žijeme v liberální demokracii, která každému nabízí šanci v životě uspět, ale ne každý svou šanci dokáže popadnout za pačesy a využít. Neúspěch je pak snazší hodit na okolní svět - na nefunkční státní instituce, policii, nebo dokonce na liberální demokracii samotnou. Mrazí mě z úvah, které si sem odložím, abych se k nim mohla vrátit. Jsou zdviženým prstem i pro nás. "Na sídlištích, která ovládají dealeři, je z prodeje drog financován i fundamentalismus. Prodej omamných prostředků nevěřícím je považován za halal, povolenýá, protože financuje kauzu a solabuje nepřítele. Mladí lidé jsou oblíbeným cílem fundamentalistů, kteří se je snaží naverbovat, zavést v sídlištích právo šaría a vytvořit tam sociální a kulturní hranici se zbytkem společnosti." " Pro spoustu mých kolegů - učitelů platí, že Francie je strukturálně rasistickáa že dluh vůči potomkům otroků nebo lidem z kolonií je nesplatitelný. Nechápou, že první oběti současné situace nejsou běloši z krásných čtvrtí, ale obyvatelé předměstí, místní děti... Znáte Camusům citát:" Špatně pojmenovávat věci znamená přispívat k neštěstí světa." V tomto lyceu jsou kluci, kteří veřejně prohlašují, že upálí homosexuály... Jsou tu holky mluvící o nadřazenosti černé rasy... Dvě stě metrů odsud je tělocvična, kam nesmí chodit Židé a ženy. V mnoha školách se nesmí vyučovat určité předměty, protože by došlo k zastrašování od některých žáků a rodičů. Jedná se samozřejmě o holokaust, ale i o evoluci druhů, vznik vesmíru, sexuální výchovu, teorii ras... Každý den se setkávám s rodiči potrestaných žáků. Když se jejich děti dopustí něčeho špatného, říkají: "To je vaše chyba!" "Ester Kopelmanová litovala, že si nebude moci ke kávě zapálit, stejně jako litovala doby, kdy mohla říkat kočce kočko, nosit minisukni na ulici, aby jí nikdo nenadával do děvek, nebo dokonce říkat svůj názor, aniž by ji napomínali samozvaní cenzoři, kteří v ústraní sledují dodržování nových a přísnějších norem. Těm, kteří se pokoušejí vnutit jí i jejím kolegům, zastrašují je a vztekle tweetují. A fungovalo to. Měla čím dál víc kolegů cenzurujících sami sebe." "Nemyslíte si, že kdybychom v posledních desetiletích poskytli těmto mladým lidem větší možnosti se integrovat a prosadit se v naší společnosti se stejnými šancemi, jaké má zbytek populace, kdybychom nevytvořili ghetta a kdybychom vložili miliony do politiky jednotlivých měst, byli bychom pořád ve stejné situaci?" "Musela se dostat do doby, kdy papír byl král, kdy si stovky a tisíce čtenářů kupovaly tištěné noviny a časopisy u stánků, kdy lidi ještě hladověli po konkrétních článcích a konkrétních autorech, po podstatných analýzách a ověřených informacích. Do doby, kdy ještě věřili novinářům a kdy jimi neopovrhovali jako dnes. Vzpomněla si na jeden román, který kdysi četla: Zatímco se někteří novináři snažili vyrvat ze země pravdu, jiní se snažili ji zakopat. To byla možná příčina záhuby. Nebo její potvrzení. Čím dál větší počet lidí už nesnášel informace, které nepotvrzovaly jejich názory, a kašlal na pravdu."... celý text
Jeden plus jedna
2016,
Jojo Moyes
Jasně, je to oddechové čtení, konec můžeme předvídat už na začátku, Moyesová takové knížky píše vždy, ale moc mě to bavilo. Autorka dokáže vytvořit opravdu sympatické hrdiny. Mně se moc líbil Jess s jejím nezdolným optimismem, její dcera, nadaná matematička Tanzie, i její nevlastní syn, který těžce hledá své místo ve světě, který k němu i jeho rodině moc přívětivý není. I já sama mám sklon k moralizování a k hledání pozitivního i v životních průšvizích, proto mě Jessino vidění světa fascinovalo. Spřízněná duše!... celý text
Alias Grace
2018,
Margaret Atwood
Kniha se mi tematicky opravdu hodně hodila k podcastům Opravdové zločiny, které v tomto létě často poslouchám. Námět byl hrozně zajímavý, bavilo mě i líčení života Grace ještě v Irsku, tragická plavba její rodiny do Kanady, i její příběh, coby služebné. Něco mi na ní ale chybělo. Něco těžko postižitelného. Že by byla zachycená moc pozitivně a moc sympaticky? Jako by mi autorka vnucovala, že byla pouhou obětí. Přitom její příběh byl o mnoho spletitější. Velké plus za jazyk a řeč postav. Díky pasážím, kdy Grace vypráví svému psychiatrovi Jordanovi a autorka často užívá nevlastní přímou řeč, jsem měla pocit, že se Grace dostávám do myšlenek. Druhé velké plus je za zachycení stavu psychiatrických poznatků doby. Střetávání výzkumu pana Jordana ohledně nevědomí, stav psychiatrických léčeben a jejich hrůzné postupy v polovině 19. století a podloudný pokus o neurohypnózu Grace od pana DuPonta, to byly pasáže, které skvěle ukázaly, že psychologie jako věda teprve vzniká.... celý text
Prostá pravda
2018,
Jodi Picoult
O amišském způsobu života jsem věděla jen v hrubých rysech, tady jsem ale pochopila nejen jej, ale hlavně jejich mentalitu, která je fascinující. Setkání amišské dívky Katie a její typický americké obhájkyně Ellie mi opět ukázalo, že od každé kultury je možné se něco užitečného naučit. Tady to byl jejich klid a pomalý život a jejich oddanost pravdě. Amišové nejsou schopni lhát, protože pravda je hodnota, kterou jim vštěpují od dětství. Ellie zjistila, že lhát sám sobě je stejně trestuhodné jako lhát ostatním. Smysl pro pravdu dnes hodně postrádám.... celý text
Cizinka
2017,
Diana Gabaldon
Už jsem četla několik knih s tématem návratu v čase, tak to trochu ztratilo na přitažlivosti. Děj byl dramatický, možná trochu moc, ale četlo se to snadno. Moc se mi líbil popis Skotska a života v něm před 200 lety. Trochu mi to ale připadalo, že autorka urputně chce popsat život na všech typech míst - zemanský dvůr, vojenská pevnost, chatrče, klášter... A co se mi nelíbilo vůbec, bylo množství popisovaného sexu. To knížku vyloženě degraduje.... celý text
Lucemburská zahrada
2011,
Michal Ajvaz
Tohle bylo dost zvláštní čtení. Byla tam zajímavá témata - magická řeka, kterou ale Paul i Claire vnímají zcela odlišně, banální omyl, který hrdinovi změní život, vlastně i promyšlenost pomsty Paulovy manželky, to bylo zajímavé. Na druhou stranu toho cestování po světě bylo trochu moc, některé postavy (matematička na Svaté Lucii) jen tak nahozené. Setkání s ní sice pro Paula smysl mělo, ale tato žena jako by se v ději nakonec rozpustila.... celý text
Pilíře země
2014,
Ken Follett
Už dlouho jsem nečetla nic z takto dávné historie a teď nemůžu pochopit proč. Je to výborné čtení. Člověk se dozví spoustu věcí o tom, jak lidé žili a mysleli, prožívá jejich osudy a na nich rychle vidí, co v životě smysl má a co ne. Zase jsem si jednou doplnila vzdělání o tom, jak konkrétně mohly vypadat středověké spory mezi církví a světskou mocí a jaký vliv měly na životy obyčejných lidí. Skvěle byl ztvárněný život chudých, měšťanů i kláštera. Nejvíc mě ale bavilo číst o stavbě katedrály a o tom, jak se románský sloh měnil v gotiku. Není pochyb o tom, že stavitelé katedrál byli géniové, ale museli to být lidé s obrovskou trpělivostí, disciplínou a vášní pro svou práci. Důležité byly i jejich ženy, které je musely zcela podpořit i za cenu, že obětují svou představu života, budou se protloukat bídou jako Tomova Agnes, nebo žít od svého muže odloučeně jako jeho Ellen a jako Jackova Alliana. I když žena ve středověku mnoho neznamenala, nedostávalo se jí vzdělání a šanci na kariéru měla maximálně jako obchodnice, bez silných žen by nebylo silných mužů a jejich úspěchů.... celý text
