marara
přečtené 433
Konec prokrastinace
2013,
Petr Ludwig
O knize jsem slyšela mnohokrát a myslela si, že není pro mě, protože tyhle věci více méně znám. Pak ale přišla "výhodná" nabídka koupě (výhodná by byla, kdybych zakoupila jednu knihu, já si ale nedokázala vybrat a pořídila si tři!), a tak jsem ji zkusila. Sice vše, co tam bylo řečeno, znám, ale přesto knihu vůbec nepovažuji za ztrátu času. Je to velmi dobře shrnutý time management obohacený o prevenci vyhoření ( a to po roce distanční výuky potřebuji jako sůl). Ludwigovy nástroje chci zkusit používat, protože jsou pěkným dotažením toho, co učím své studenty i já (jenomže sama pro sebe je praktikovat, no to je jako když kovářova kobyla chodí bosa...). Moc se mi líbily citáty, které jsou v knize použité.... celý text
Utajená sestra
2017,
Diane Chamberlain
Příjemné, svižné čtení. Sice si příběh asi dlouho pamatovat nebudu, ale bylo to dobře vystavěné.
Pražské jaro
2018,
Simon Mawer
Už u Skleněného pokoje mě zaujalo, jak hluboké pochopení může mít Angličan pro české moderní dějiny. A tady je to patrné ještě víc. Moc se mi líbilo, jak dal do kontrastu dvojici Jamese a Ellie ze svobodného Západu a Lenku Konečkovou s přáteli Zdeňkem a jeho ženou Jitkou. I když tito Češi žijí v ovzduší reforem a víry v dobrou budoucnost, ani se jim nesní po svobodě obou Angličanů. Hodně zajímavá je také postava britského diplomata Sama, který dění v Praze pozoruje. Moc se mě ale bavily i historizující pasáže o Janu Masarykovi, Benešovi, Miladě Horákové apod., které na několika málo řádcích vystihly to podstatné z dobového dění a myšlení.... celý text
Temná dcera
2019,
Elena Ferrante
Chtělo se mi napsat, že jsem od autorky slavné Geniální přítelkyně čekala víc, ale vlastně jsem čekala jen něco jiného. Má to zvláštní atmosféru, čekala jsem temnou, ale ona byla spíš letně líná. Člověk si na ten styl musí zvyknout, ale nakonec to byla zajímavá sonda do psychiky matky a také do života Neapolitánky, která by na své kořeny ráda zapomněla. Pak ale den po dni na pláži pozoruje rodinu Neapolitánů a ta jí zrcadlí vlastní zkušenosti a postoje. Být máma každopádně není jednoduché, v každé z nás to odkryje hlubší psychické rysy než jakákoli jiná životní role.... celý text
Písařka ze Sieny
2018,
Melodie Rose Winawer
Knihu tohoto typu jsem si právě potřebovala přečíst. Nic složitého, ale plné fantazie. Jaké by to bylo ocitnout se v renesanční Itálii? Nebýt morové epidemie, tak musím říct, že Beatriči Trovato docela rozumím. I když bych tam nechtěla žít natrvalo, taková dovolená by se mi určitě moc líbila. Učarovala mi také její fascinace prací písařky.... celý text
V lesích
2010,
Tana French
Už jsem přečtla několik knih této autorky. Dokonalá podoba mě nadchla, Místo pro tajnosti mě také zaujalo a obě tyto knihy si velmi dobře pamatuji i po pár letech. Na Věrnosti už bylo horší a Vetřelce jsem četla nedávno, ale bylo to takové nějaké průměrně zapomenutelné. Tak jsem Tanu French pomalu začala opouštět. Pak jsem byla přesvědčena, abych si přečetla i toto a jsem opět nadšená. Ne tak tématem a hrdiny, ale autorčiným stylem. Bylo to hezky napsané. Vypravěč komunikuje se čtenářem, komentuje děj i své chování a rozhodnutí, v chytrých náznacích předjímá, co se bude dít, což vzbuzuje zvědavost. Zajímavá je psychologická linka příběhu a výborné popisy, zvláště popisy lesa. Jako bychom tam s těmi třemi dětmi byli... Krásná prvotina.... celý text
Lidé, kteří mě znali
2017,
Kim Hooper
Čekala jsem jaksi víc. Někdy mně nevadí číst o hrdinech, kteří jsou vlastně antihrdinové, ale Emily mi vadila. Byla tak sobecká! I když je jasné, že ocitnout se takhle mladá v situaci, kdy má své mládí obětovat bezbřehé péči o beznadějně nemocnou tchyni s Parkinsonem, to vydrží málokdo. Ale vyřešit to tím, že zmizí a nechá své blízké žít s tím, že zemřela, to je sobecké a vrcholně zbabělé. A ještě zbabělejší bylo nevrátit se. Ta kniha mě zklamala hlavně proto, že jsem v ní necítila morální dilema, deklarované na obálce: A co byste udělali vy? No tak tohle určitě ne!... celý text
Pýcha a předsudek
2008,
Jane Austen
Četla jsem to před mnoha lety a teď jsem to vyzkoušela znovu. Zpočátku mě dost zlobila plytkost života a rozhovorů sester Bennetových a nechápala jsem, proč se mi to kdysi tak líbilo. Pak se ale příběh rozvinul, a i když byl jen o hledání ženichů, byl psaný tak roztomilým jazykem, že mě to nakonec zase strhlo. Velmi milé čtení!... celý text
Větrná hůrka rodiny Brontëových
2017,
Hana Parkánová-Whitton
Krásně zpracovaný životopisný román sourozenců Brontëových. Dozvěděla jsem se množství informací o jejich životě, dýchla na mě atmosféra yorkshirských vřesovišť. Krásné byly pasáže, které hovořily o tom, co autorky inspirovalo k napsání Větrné hůrky, Jany Eyrové, i Dvojího života Heleny Grahamové, které jsem kdysi hltala. Navíc jsem si opravila mylnou domněnku, že totožnost skutečných autorek vydaných románů odhalil až po jejich smrti Branwell. Nevím, kde jsem k tomuto omylu přišla.... celý text
Osvětimský orchestr
2020,
Fania Fénelon (p)
Velmi zajímavá kniha, která mi zase rozšířila obzory. Už jsem toho o holocaustu přečetla dost, ale stále ještě jsem měla naivní přestavu toho, že lidé v koncentračním táboře měli určitý pocit sounáležitosti, že si sice většinou nemohli významně pomáhat, ale že si ani významně neškodili (kromě krádeží jídla). Omyl. Fénelonová mi ukázala, že takto dramatická situace ještě zvýraznila, co je v člověku nejlepšího co nejhoršího. Nejvíce to bylo patrné na Ireně, která je na začátku nevinnou, přátelskou dívkou, pak ale neváhá prostituovat se a nakonec se stala krutým kápem a své spoluvězeňkyně ponižovala, bila a vynalézavě týrala. Citát z knihy: "Zničit sebemenší stopu lidskosti, vyvolávat nejnižší pudy, stavět jedny proti druhým, vnutit všem zákony džungle, drtit slabé a preferovat ty, které se jim přpodobnily - to je esesácký systém. Má jediný cíl: zničit lidskou důstojnost. U některých primitivních bytostí jim to ani nedá moc práce - stačí je střídavě bít a odměňovat, a sami se stanou mučiteli." Překvapilo mě také, že i zde bujel antisemitismus a že i tváří v tvář utrpení a smrti se árijky cítily nadřazné nad židovkami. O to silnější je ale postava zpěvačky Fanie, která si i v těchto podmínkách dokázala zachovat morálku, dokázala se dělit a postavit za druhé.... celý text
Dokonalá
2020,
Cecelia Ahern
Druhý díl Vadné se zase četl sám. Je to kniha o tom, že i zcela normální člověk se může stát inspirací pro mnoho ostatních. Zásadní je, aby uměl být soucitný, řídit se logikou a také aby měl podporu a důvěru svého okolí. Ahernová příběh prošpikuje krásnými metaforamy a moudry a to se mi líbí.... celý text
Sladký čtvrtek
2001,
John Steinbeck
Vyprávění svérázných postaviček z okraje společnosti. Chvíli trvá, než se člověk začte, ale je to příjemné čtení. Nejvíc mě bavila pasáž, kdy bordelmamá Fauna udílela rady Suzy, jak na muže: "Ty i já v jednom kuse překypujem zázorama. Starou belu máme, Suzy, ne názory. My prostě papouškujem, co jsme slyšely nebo viděly v biografu. Bojíme se, že když se neprojevíme, zmeškáme autobus. Teď přicházím k číslu tři: Skoro nikdo neumí naslouchat, a přitém je to tak snadný. Jde to skoro samo, automatick. A docela se přitom i pobavíš. A když mužskej vypravuje něco, co tě koneckonců interesuje, dej mu to najevo. Soustřeď se spíš na jeho myšlenky než na uvažování, co ty na to. Nehraj si na něco, do čeho máš daleko, a netvař se , že víš něco, co nevíš. Pamatuj, že dřív nebo pozdějc pýcha předchází pád. A k tomuhle, ať už to je třeba za tisícáty, ještě doplněk: Historie nezná příklad, že by se někdo urazil kvůli otázce. Dejme tomu, že pan doktor řekne něco, čemu nebudeš rozumě, tak se zkrátka zeptáš. To nejhezčí na světě, co můžeš udělat pro kterýkoholi člověka, je dopřát mu, aby tě poučil... Přimět lidi, aby na tebe mysleli, jde těžko, protože maj plný ruce práce s myšlením na sebe. Získat jejich pozornost se dá dvěma třema způsobama: Především mluvit. O těch lidech. Když vidíš něco příjemnýhonebo správnýho nebo hezkýho, pověz jim to. Ale nešvindluj. Nikdy nezačínej hádku, a když nějaká vypukne, počítej do sta, než se do ní namočíš. Na světě nejlepší způsob obrany je držet se stranou. Když si tě pak někdo všimne, chce ze všeho nejdřív pro tebe něco udělat. Nech ho. Nebuď pyšná a netrvď, že to nepotřebuješ nebo nechceš. To je podraz. Lidi jsou celí žhaví dát ti něco, co by se ti líbilo a co potřebuješ. To je vyzkoušený. Funguje to. Zkus to." No není kouzelná?... celý text
Fyzikové
1989,
Friedrich Dürrenmatt
Člověk tak nějak neví, co to vlastně čte. Je to detektivní příběh, nebo něco ve stylu Vyhoďme ho z kola ven? Až v závěru se nám odkryjí postavy Einsteina, Newtona, ale i slečny doktorky. Policista se vlastně nestačí divit. Postava Möbia je vlastně čapkovská. Jeden z mála vědců, který přemýšlí o důsledcích svého poznání. Líbí se mi myšlenka, kterou pronesl: "Pronikli jsme v naší vědě až k hranici poznatelného, Známe několik přesně formulovatelných zákonů, několik základních vztahů mezi nepochopitelnými jevy, to je všechno, ohromný zbytek zůstává tajemstvím, které je rozmu nedostupné. Došli jsme na konec naší cesty. Jenže lidstvo tak daleko ještě není. My jsme se probojovali dopředu, ale nidko nejde za námi, pronikli jsme do prázdna. Naše věda je hrozná, následky jsou smrtící, naše bádání je nebezpečné. Skutečnost nás nedorostla."... celý text
Návštěva staré dámy
2006,
Friedrich Dürrenmatt
Tenhle text miluju. Všchny postavy jsou nádherně vystavěné. Claire, Alfréd Ill, jeho dcera, syn a manželka, farář a učitel jsou mistrovským dílem. Fascinuje mě, jak Dürrenmattovi staí pár slov a lehké nahození situace, aby vystihl jemné nuance změny nálady. Šrouby napětí mistrovsky utahuje a utahuje a čtenář ví, k jakému závěru směřujeme. Přesto zůstavá bez dechu. Opravdu je každý z nich úplatný? Co média, ta přece vše sledují a musí zajistit zákonnost! Claire to v poslední chvíli musí zarazit. Pokud to někdo opravdu udělá, tak kdo to na sebe dokáže vzít,když se všichni tváří, jako že já nic, já muzikant... ale sem s výhodami! Zase jeden text, který zkoumá hranice lidskosti.... celý text
