Marbo přečtené 344

Smečka 2002, Petr Vágner

Třídní boj je hovno proti soudružským vztahům. Název opravdu trefný, informace zajímavé ( množství citací přímých účastníků ) - co více si přát ? Pro zajímavost - srovnání osobních vztahů, atmosféry či řešení sporů za Lenina x Stalina jasně dokládá jedno. Byl to báťuška, kdo revoluci pohřbil ( a s ní de facto celou Bolševickou gardu ). Plejádu větších či menších gangsterů v čele SSSR na chvíli zastavil až Gorbačov.... celý text

Revisor 1947, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Srdeční záležitost, ať už v divadle ( divadlo Petra Bezruče ) či v rámci tv inscenace ( především legendární Činoherní klub či v podání pánů Kaisera a Lábuse ). Svižné, vtipné a především už skoro dvě stovky let aktuální. "a pokud se tadyhle v dopise zmiňuje Andrej, že jsem taky jenom člověk, tak o tom mi není nic známo."... celý text

Mé syny zničil heroin 2008, Elizabeth Burton-Phillips

Drogy jsou špatné, áno ? Nechci snižovat úsilí a zásluhy autorky v boji s heroinem, ovšem ku knize samotné pár výhrad mám. Například rovnítko mezi heroinem a marihunanou mi opravdu vadí. Také jsem musel překousnout vskutku konzervativní tón knihy ( kniha obsahuje též citace Theresy May ), který mi přišel jako z jiného světa ( představa šťastných rodinných chvilek u TV ) a s tím spojenou brožurkovitost díla.... celý text

Vzpomínky na budoucnost 1969, Erich von Däniken

Poprvé čteno v rozpuku mládí, letos náhodou ukořistěno na nádraží. Co říci ? Ano, mnohé je překonané, ano, je to zaujaté a voluntarismu je zde na kila. Přesto dávám plné hodnocení. Proč ? Protože kniha je ztělesněním dobré argumantace, oproti jiným "ufologům" autor netlačí na pilu, spíš postrkuje k zamyšlení, navíc je to opravdu dobře napsáno, kniha se dá přelouskat za den. Závěrem se taky musím přiznat k sympatiím - doufám, že nejsme sami a třeba se nějakého randevous dočkáme.... celý text

Patricij 1969, John Galsworthy

Galsworthy umně popisuje svět, který není zas až tak mrtvý, jak by se mohlo zdát. Tlak okolí, předsudků a "bližních" umí drtit i dnes. Během četby jsem cítil zvláštní spřízněnost dvou realismů, toho Gallsworthyho a toho socialistického. V obou hlavní roli hrají postavy, které jsou schopny největšího sebezapření, absence citu, v zájmu "něčeho vyššího". Už se těším na Forsyty.... celý text

Srpnová bouře 2006, David M. Glantz

Vyčerpávající pojednání o závěrečné fázi bojů druhé světové války.

Jak na věc 2002, Nick Hornby

Hezké a překvapivě výstižné, neboť Hornby opravdu dobře vystihl pocity dítěte, kterému chybí jeden z rodičů ( a nejen to ). K tomu si přičtěte opravdu povedený suchý britský humor a výsledkem je opravdu povedená oddychovka, která však místy donutí zastavit se a zamyšleně se dojmout.... celý text

Všechny moje lásky 2000, Nick Hornby

Hornbyho prózy mám rád. Je to pravda poněkud nerudné a neurotické čtení, ale celkem výstižné a vtipné. Vztahy do jisté míry znamenají popření sebe sama, kus svého já je nutno obětovat, omezit své pohodlí. Všechny moje lásky je příběh člověka, pro kterého je to o krapet těžší než pro většinu z nás.... celý text

Stalinovi maršálové 1998, Jiří Fidler

Přehledné a v rámci prostoru nabité informacemi. Autor se snaží vyhnout planému řečnění a drží se fakt, což je ku prospěchu věci, ovšem zároveň se zmiňuje i o spekulacích či nedobře dokazovatelným informacích ( což vždy zmíní ). Jako podklad k dalšímu studiu neocenitelná publikace.... celý text

Blázni umírají 1989, Mario Puzo

Puzza jsem vášnivě četl na střední škole, pak jsme si dali delší pauzu a znovu se potkáváme. První stránky mne nechytly, ale poté jsem už byl opět polapen poválečnými USA, plné špíny, dolarů a krás - což Puzzo umí vykreslit jako nikdy jiný. Asi to není žádná velká literatura, ale řemeslně je to skvěle napsáno a hlavně, není to hloupé a nenudí. Zkrátka takhle nějak má vypadat oddechová literatura. Silné *** a vězte, že jsem oprášil Kmotra, neb Puzzo je návykový.... celý text

Vzpomínky a úvahy 1 1976, Georgij Konstantinovič Žukov

Ano, jsem si vědom toho, že mnohé je zamlčeno, něco je neobjektivní a třeba i něco úplně vycucané z prstu, holt bohužel to už k memoárům sovětské provenience patří. Ale - dějiny píší vítězové (Nevšiml jsem si - ó čase, ty mocný čaroději - , že by byl stejně kritizovan třeba božský Gaius Julius. ). A Žukov je do jisté míry zosobnění vítězství SSSR v rámci Velké vlastenecké války. Navíc, oproti jiným, Žukov hovoří i o věcech, o kterých jiní mlčí ( čistky, ne vždy pozitivní vliv Stalina ).... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Severská literatura frčí a zatím jde mimo mne. Až teď mi přítelkyně koupila tuto knihu a já se s chutí začetl. Popravdě jsem byl relativně mile překvapen, chvalozpěvy Staříka vynášely do nebes a dokážu si představit, že pokud někomu humor sedne, že se připojí. Já však měl problém s "historickou" linkou knihy, přišlo mi, že autor příliš tlačí na pilu - kdybych chtěl být hodně zlý řeknu, že celá historická linka vznikla jen kvůli povedené 25. kapitole. Oddychová letní literatura, nic víc, nic míň.... celý text

Vojevůdci třetí říše 2001, kolektiv autorů

Kniha nabízí ty nejzákladnější informace o vybraných generálech společně s základním popisem bojových operací. Nic víc, nic míň. Relativně velký počet tiskařských chyb zamrzí ( byť za 69 kč, co bych chtěl ).... celý text

Mráz přichází z Kremlu 1990, Zdeněk Mlynář

Je vždy zajímavé nakouknout pod pokličku a Mlynář patřil k těm, kteří upekli náš rok 68. Co mne na knize zaujalo nejvíce, byl nástin charakterů jednotlivých komunistických kádrů a popis způsobu myšlení generace, která nadšeně budovala náš socialismus. A musím pochválit, že kniha nutí k zamyšlení, ať už s názory autora člověk souhlasí či ne. Snad jedinou výtku mám k tomu, že je věčná škoda, že kniha není alespoň třikrát delší, tak mne zaujala.... celý text

Sto dní na vrcholu moci 1987, Miloslav Moulis

Říše, která měla trvat tisíc let trvala let dvanáct, přičemž největšího lesku se dočkala na "pouhých" sto dní. Zajímavý popis dějů a myšlenkových pochodů.

Vojákem do posledního dne 2015, Albert Kesselring

Protože jsem zatím četl víceméně pouze paměti sovětských velitelů, rozhodl jsem se nakouknout pod pokličku i z druhé strany. Velice rozporuplné dílo. Kesserling je produktem německého militarismu, jako nacistu bych jej neoznačil. Ale tyhle dvě věci kráčely když ne spolu, tak těsně vedle sebe. A z čtení memoárů polního maršála mi zůstala v ústech pachuť, tvrzení o nevědomosti armádních špiček o plánování války proti ČSR a Polsku, obviňování Beneše a ČSR z plánů o rozpoutání války, označování italských partyzánů jakožto banditů ( "opojených cizáckou komunistickou ideologií" ) a s tím spojené helo 10:1. S tím ze svých pozic souhlasit nemohu. A k tomu některé přinejmenším sporné údaje např. o ČS opevnění, které by dle Kesserlinga Luftwaffe rozmetala ( přičemž praxe byla úplně jiná, viz boje na Ostravsku v dubnu 1945 ). Kde se autor drží jen popisu válečných operací a perspektiv německého velení, tam mu není co vytknout. Problém mám též s knihou jako takovou - těch šotků a překlepů bylo až moc.... celý text

Dvanáct křesel 1994, Ilja Ilf (p)

Asi nebyl dobrý nápad číst to hned po Zlatém teleti. Ne že by Dvanáct Křesel byla špatná kniha, jen srovnání s "pokračováním" vyznívá bolestivě - méně uhlazené, víc společensky angažované. A násilný závěr mne také nenadchnul. Přesto však svou hlavní úlohu kniha plní skvěle - smíchu jsem se neubránil.... celý text

S Fidelem Castrem napříč Kubou 1961, Josef Holler

Venku jsou zrovna vedra, co může být lepšího než zapadnout někam do stínu u vodní plochy a číst si o zemi, kde panuje klima obdobného rázu. Kuba a Castro, pro mně velice silná slova, lákavá a přes všechnu snahu stále spíš neznámá. Po této knize jsem tedy šáhl s radostí. Kniha je psána začátkem šedesátých let, kdy Castro byl v podstatě na začátku a myslím, že se autorovi podařilo dobře zachytit nadšení a elán revolučních Kubánců. Bohužel však kniha nic jiného nenabízí, je to dítě své doby.... celý text

Svítání za tmavých nocí 1964, * antologie

Svítání za tmavých nocí je klasická povídková antologie se všemi klady a zápory s tím spojenými - nosným tématem je zde druhá světová válka, respektive boj národů Jugoslavie za svobodu ( nutno si uvědomit, že Jugoslavie se v podstatě osvobodila sama ). Kvalita jednotlivých povídek je kolísavá, od těch vcelku monotóních ryze partyzánských, přes těch několik opravdu dobrých ( ty zpravidla řeší otázku viny, osobní odpovědnosti, vyrovnání se s ztrátou blízkých, jak žít po válce s válečnými traumaty... ) a samozřejmě jsou zde i kusy, které nenadchnou. Pozitivem je i skutečnost, že bývalá Jugoslavie je nám relativně blízká a přitom má nádech exotiky, což v mém případě dvojnásob platí pro zdejší literaturu.... celý text

Století posledních Přemyslovců 1986, Josef Žemlička

Století posledních Přemyslovců je na odbornou publikaci až překvapivě čtivé, za některé popisy postav a dějů by se nemusel styděť ani šikovný románopisec. Po odborné stránce jako laik nemám co vytknout, tedy snad až na sice krátkou, ale rušivou jedovatou slinu na stranu Sudetendeutsche Landsmannschaft. Vím, je to úlitba době, ale do podobné knihy to nepatří, takže ze zásady hodnocení srážím ( ale fakt nerad ).... celý text