Margherita_N přečtené 753

Lady Fuckingham / La Rose d'Amour 1992, Oscar Wilde

Potřebovala jsem si o víkendu vyčistit hlavu nějakou blbostí. S tímhle titulem se mi to splnilo až moc - čekala jsem románek, a ono to bylo jen porno v podstatě bez děje. Přelouskala jsem to za dvě krátký podvečerní posezení, dalo by se to klidně na jeden zátah, ale knížka je poněkud monotónní, ač nemůžu spisovateli a překladateli upřít snahu o barvité líčení. Nevěřím, že to napsal Oscar, vždyť je to jen pořádnej brak. Skvěle ale vyvolá představu světa, kde se může všechno (v rámci zmíněné oblasti) - žádná morální omezení neplatí, na koho hlavní postava ukáže, ten je žhavej jít rovnou na věc a přivést pár kámošů a kámošek, i když často do osudného setkání s lady Beatrice netušil, jak si může život užívat. Mně asi tenhle literární žánr na nějakou dobu stačil, ale jsem ráda, že mi připomenul, že oddechová četba je potřeba.... celý text

Den Trifidů 1999, John Wyndham (p)

Tahle kniha ve vás zanechá zneklidňující pocit - jak jsem si mohla doteď myslet, že lidé jsou se svou rozumovou a technickou vyspělostí předurčeni vládnout zemi napořád? Trifidi jsou velmi působivý postapokalyptický příběh, nemůžu nic vytknout. Kam se hrabou všechny chodící mrtvoly a natahované zfilmované služebnice. Jakmile rostlinky zachrastí listy a vyzývavě se postaví před váš plot, jde z toho pořádná hrůza.... celý text

Vraždy podle abecedy 2009, Agatha Christie

Hercule Poirot poprvé vyšetřuje sériový zločin, a to dokonce v přímém přenosu. Závodí s vrahem a každý krok obou dvou sledují noviny a přenáší do světa. A navíc příběh zase jednou vypráví Hastings. Skvělé! (Mimochodem, kam se poděla Hastingsova manželka?) Většině poirotovek jsem nadělila pět hvězdiček, ale tahle by si zasloužila ještě jednu navíc.... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Chytla jsem se až někdy za polovinou, do té doby jsem netušila, co se děje, nějak jsem to nestíhala. Ale instinkt radil vytrvat, kdysi jsem byla na Pratchettovi v divadle a bylo to super, takže i knížka mě musí chytnout, že jo. A ano, po polovině knihy, která je docela tenká, si na rychlý sled největších podivností a gejzíry fantastických příhod potrhlého skoročaroděje na placaté zemi s vesmírným přesahem zvyknete. Jsem zvědavá na jeho další příhody se zavazadlem na nožičkách, který nedostudovaného čaroděje pronásleduje, na jeho neustálý útěky na poslední chvíli před Smrtěm, na občas existující draky, na vesmírný mise k prastaré želvě, která nese celou Zeměplochu na hřbetě...... celý text

Růže pro Algernon 2000, Daniel Keyes

Dojemný a skvěle napsaný. Oblouk od zaostalého vyjadřování plného chyb, které bylo místy až nesrozumitelné, přes vysoce inteligentní zprávy člověka, který nechápe, jak se sebou všichni ti profesoři mohou tolik nadělat, když jsou vlastně hloupí, až zase zpátky... Mně tahle kniha docela otevřela oči, uvědomila jsem si, že často přikládám přílišnou váhu sbírání vědomostí, aniž by to v mém životě bylo nějak uplatnitelné nebo snad důležité. Upřímnej úsměv je zkrátka víc než povýšenost plynoucí z učenosti...... celý text

Umění být zdráv 2020, Věra Keilová

Západní medicína má jako odpověď na všechny problémy léky, které potlačí příznaky, ale neléčí příčiny. Tahle myšlenka se motá dokola nejméně polovinou knihy, občas proložená větou s obsahem "je těžké vybočit ze stereotypního nevědomého života, když má člověk rodinu a velkou hypotéku". Ne, je dobře, že pan doktor uvažuje o celostním přístupu k člověku, že si s pacienty povídá a léčí jejich duši, ale stejně zodpovědnou redakci si zaslouží i tato kniha. V této podobě minimálně první polovina publikace opakuje podobné věty, působí jako takové přemýšlení, které si člověk zapisuje do deníku, a protože se mu stejné myšlenky vynořují obden v lehce pozměněném kontextu, napíše si je znovu. Škoda nechat zajímavé podněty k přemýšlení takto zapadnout. Bavily mě pasáže o vlastní kariéře, o rozpolcenosti mezi fotbalem a medicínou, o hledání vlastní cesty, ale konkrétnějších příkladů by bylo potřeba víc (druhá polovina knihy, o civilizačních chorobách, je na tom lépe). A taky - kniha má být rozhovorem, na to ale po pár stranách zapomenete, protože čtyřslovné otázky mezi sáhodlouhými odpověďmi brzy přestanete vnímat.... celý text

Popravčí 2013, Chris Carter

OK, právě jsem omylem smazala komentář, se kterým jsem se tu odpoledne vyšívala. Ve stručnosti jsou moje dojmy z Popravčího lepší než z Dvojitého kříže (zaznamenala jsem v celé knize snad jen třikrát „jejda“, to je zlepšení o tisíc procent, tentokrát ale bylo mimořádně frekventované „do pr...“). Malinko mě znepokojuje autor sám - vyflákne se na popis vyšetřovatelů, představí je jen velmi stručně a povrchně (García působí naprosto zbytečně), ale jakmile se dostaneme k popisu extrémně brutálních vražd a dohadům o osobnosti vraha, tak to je jízda. Tady by to chtělo trochu vyvážit a předstírat aspoň mírné zaujetí životem detektiva Roberta Huntera (a jeho parťáka asi poslat zpátky do Brazílie). Tři hvězdičky jsou nicméně tentokrát oprávněné, Dvojitý kříž jsem jimi dost nadhodnotila. P. S.: Zajímalo by mě, proč mají všechny ženské postavy v knize krátké vlasy.... celý text

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas

alena0268 mi naprosto píše z duše. Skleněný trůn je románek pro holky, který se zajímavě rozjede, když předestře Celaenu jako nelítostnou vražedkyni, kterou vytáhl králův syn z pracovního tábora. Ještě když ji dovezou na zámek, zachová se jako zločinec ve střehu - hned si vyrobí provizorní zbraň. Jenže tím taky Celaenina akce téměř končí (já vím, potom ještě přeskočila nestvůru). Pak už je to hlavně zamilovaná puberťačka, která notabene neví do koho. Jak lehce o svoji zbraň přijde, o tom škoda mluvit... Charakteristiky všech postav jsou velmi povrchní - jsou nálepkovány superlativy, aniž by něco z toho dokázaly předvést. Třeba takový dvaadvacetiletý kapitán stráží, který neukáže jedinou kapitánskou akci, a když nakonec nečekaně zabije hlavního padoucha, složí se z toho a jde se uklidnit za vražedkyní, o jejíž nejspíš platonickou lásku (jedna líbačka ale v knize byla) se přetahuje s princem. Říkala jsem si, jak ho asi ten krutej král, kterej si libuje v násilí a pořádá soutěž na nájemného zabijáka, vybral jako kapitána stráží. Nemůžu přesto říct, že s touhle sérií skončím po prvním díle - jak píše uživatelka pode mnou, vrátilo mě to do mých velmi mladých let, kdy by mě Skleněný trůn jistě zaujal. Ač se tam všichni ohání vražděním, je to hlavně naivní příběh krásné siroty, která se díky drsné výchově dostala v nestandardní roli na královský dvůr a tam se jí opatrně dvoří princ a kapitán stráží, kteří se ve 20 letech chovají na 14. A já si vlastně asi ráda odpočinu u čtení o tom, kdo to u ní vyhraje... :)... celý text

Smrt v oblacích 1991, Agatha Christie

Tentokrát bez Hastingse, zato ale Poirot exceluje od začátku do konce. Má ty svoje poťouchlý nápady, který se u něj občas projeví, když má dobrou náladu. U vraždy v letadle jsem očekávala vyšetřování ve stylu Orient-expresu, Agatha se ale neopakuje a tentokrát se všichni zúčastnění rozprchnou a vyšetřování trvá další měsíc. Co má ale tahle detektivka s druhou zmíněnou společného, je nutnost odhalovat minulost oběti a v ní hledat správný směr pátrání po vrahovi.... celý text

Oheň a krev 2019, George R. R. Martin

Tuhle bichli jsem si koupila před rokem a pak jsem kolem ní chodila s nechutí začíst se do kroniky. V téhle zajímavé době se ale konečně odhodlání zkusit letopisy Západozemí dostavilo - a jak jsem tomu ráda! Není to žádná nudná kronika, ale příběh západozemských králů od vylodění Aegona Draka, který dobyl Sedm království (až na Dorne, jasně, ale stejně se do jeho říše vždycky tak trochu počítalo). Jen mě mrzí, že samotnému Aegonovi a jeho době se příliš prostoru nedostalo, zato Jahaerys a jeho početná rodina zaujímají velkou část knihy - dozvíme se, že dobrotivý král zplodil třináct dětí a všechny postupně více či méně tragicky skonaly. Klidně si autor mohl pár potomků odpustit. Hodně zajímavá byla celkem obsáhlá pasáž o "tanci draků", člověk se neubrání přemýšlení o různých paralelách v současném či nedávno minulém světě - války pánů o křeslo často odnese obrovská spousta obyčejných lidí, kteří s tím nemají naprosto nic společného a ani je to nezajímá... Už je to doba, co jsem četla Hru o trůny, takže jsem pozapomněla letopočty - překvapilo mě proto, že to není tak dávno, jak tvrdila Branovi stará chůva, co ze světa vymizeli (targaryenští) draci, ve skutečnosti asi 130 let od osudné návštěvy krále Roberta na Zimohradě. Zdá se ale, že zkamenělých vajec musela zbýt celá hromada, tak nevím, proč později Danny dostala tři, která všichni prohlašovali za světový unikát - no ale třeba se v pokračování téhle kroniky dozvíme, co se stalo s tím zbytkem. A já se na pokračování fakt těším, je ale tolik témat, která by si zasloužila další rozpracování! Nemusíme se držet jen v Západozemí, mě by strašně zajímal aspoň krátký příběh ze staré Valyrie, proč Targaryenové uprchli na jiný kontinent, jestli to opravdu bylo proto, že to mezi dračími pány na východě byli vlastně břídilové a prchli před svým zostuzením či porážkou. V tom případě kolem sebe nadělali přílišný humbuk a malinko by to znevažovalo celý příběh Hry o trůny, oplakávání Rhaegara, vyzdvihování Daenerys a Jona jako potomků toho vzácného polobožského rodu. Mimochodem o Rhaegarovi a jeho podivné bigamii bych si moc ráda něco přečetla, ale v tomhle případě mám snad naději ve druhém díle Ohně a krve. A ještě na konec - objevilo se tu pár motivů, které šokovaly v následném příběhu Hry o trůny, ale tady se najednou dozvídáme, že se to prostě sem tam stalo... Třeba tragické znetvoření Daenerysina syna čarodějnicí z východu, to tu máme dokonce dvakrát u Maegora, Rhaenyře se pak mrtvé dítě s šupinami a zárodkem dračího ocasu narodilo i bez čarodějky. A těch motivů bylo víc. Končím doporučením k četbě, pro fanoušky Hry o trůny je to super příběh a dá se do něj naskočit s chutí i po lehkém znechucení z poslední seriálové řady v produkci HBO. Sama jsem byla překvapená, jak mě to zase bavilo, protože tohle je Martinův svět a ten je zkrátka poutavější než ten seriálový, byť ten mě ze začátku taky dost bavil.... celý text

Lovec draků 2007, Khaled Hosseini

Krásná kniha. Příběh velkého přátelství, které kvůli selhání vypravěče i lidské krutosti na pozadí měnícího se Afghánistánu skončilo tragicky. Nevěděla jsem, jak „normální“ byla tahle země před vyhlášením republiky, znala jsem z médií jen permanentní válečný stav, který popisuje Amír při své návštěvě po letech. Hasanova povaha a jeho osud mě chytly za srdce. Takhle čistých lidí je moc potřeba...... celý text

Dny opuštění 2011, Elena Ferrante

Deníček jedné opuštěné ženy, který mohl klidně zůstat soukromým a svět by o nic nepřišel... :) Jako povídka by to bylo dobrý, ale patlat se v nejšpinavějších hlubinách svých duševních stavů po nečekaném rozpadu dlouholetého vztahu na 192 stranách je hodně. Tahle knížka může určitě pomoct dalším v podobné situaci, ale nic objevného od ní nečekejte - jen takové utvrzení, že to, co prožíváte, je univerzální, že si všichni v této situaci prochází naprosto stejnými stavy, hlavně tedy pokud je to jejich první podobná zkušenost, což byl patrně případ hlavní postavy. Jasně, tady je to vyhrocené ještě přeludy. Spisovatelsky je to myslím si poměrně dobré, na to, že to bylo jedno z raných děl Eleny Ferrante.... celý text

Velký Gatsby 1991, Francis Scott Fitzgerald

Román o sebrance přes den se lenivě povalující ve svých domech a v noci pařící u hostitele, na kterého se při posledním rozloučení samozřejmě vykašlou, protože z toho žádná zábava nekouká. Je to napsané velmi elegantně, ale celé je to takové marné, jak si uvědomuje vypravěč, jediný soudný člověk ze všech vystupujících. V téhle společnosti by i odolnému člověku stačilo strávit týden a měl by o depresi postaráno...... celý text

Tragédie o třech jednáních 2014, Agatha Christie

Opět tu máme herce, který využije svého talentu, aby ošálil společnost - při čtení nešlo nevzpomenout na Smrt lorda Edgwarea. Ovšem rokování dvou mužů nad záhadným případem po celou první polovinu knihy mi zase neustále připomínalo Čapkovu povídku Šlépěj :) Příběh je opět skvěle napsaný, skutečného vraha jsem podezřívala až ve třech čtvrtinách knihy. Poirot tam ale citelně chybí, o jeho příteli Hastingsovi a hlavně jejich rozhovorech nemluvě, ty vždycky příběh dobře koření a trochu odlehčují. Tady se dočkáme pouze Poirota, který se po úvodním krátkém představení vrátí do děje až ke konci, když připustí, že je opravdu co vyšetřovat. Všechno rozlouskne, přednese to třem nejhorlivějším samozvaným vyšetřovatelům a hotovo. Agatha má určitě poutavější detektivky, ale stejně je to na pět hvězdiček :)... celý text

Pod kupolí 2010, Stephen King

Takhle má vypadat dobrá kniha! Tisíc stran, kde není ani jedno zbytečné slovo. "Snažil jsem se napsat knihu, která pošlape od začátku až do konce," píše King v autorově poznámce - a to se mu fakt povedlo. Na malém prostoru uzavřeného městečka v jednom týdnu rozehrává neuvěřitelnou dějovou smršť. Čtenář tu najde motivy z Kingových nejznámějších knih, zároveň při čtení nešlo nevzpomenout na seriály Stranger Things a Breaking Bad. O paralelách se současnou českou situací a vystupováním našich "vůdců" nemluvě. Tady ale všechno nabere rychlé obrátky, jsme v Americe, a tak každej okamžitě vytáhne ze šuplíku pistoli, ti šťastnější i nějaký další ze sklepa, a jdou řešit situaci. Osmnáctileté policejní rychlokvašky se u sboru moc neohřejou, ale pod vedením Velkého Jima, kterej dýchá pro svoji moc nad městečkem, toho stihnou napáchat dost. Chvílemi je vám z toho všeho hodně úzko, ale jakmile se první radní Andy obrátí na drogovou cestu a společně s vyfetovaným Philem vzývá Ježíše, chce se vám řvát smíchy, jejich dialogy nemají chybu. Závěrečné scény, jejichž oběťmi se ale kvůli těmhle dvěma stanou hlavně ti nejslabší, pak hodně bolí. Nakonec mě napadá jen - a zase je to to nejlepší, co jsem od Kinga zatím četla! :)... celý text

Dvojitý kříž 2013, Chris Carter

Průměrná detektivka, která přispěním překladu spadla pod průměr ("Jejda!"). Autor potřeboval obecně nastavenou laťku geniálních detektivů ještě trumfnout, a tak se vytasil s tím, že hlavní vyšetřovatel Robert Hunter je tak výjimečně inteligentní, že na základní škole přeskakoval třídy. Nic víc se o jeho životě nedozvíme a svou neuvěřitelnou genialitu taky zrovna nepředvede. První vražda je takovej totál brutál, že jsem chtěla knihu odhodit s pocitem "no fuj", tohle by snad mělo být zakázané vydávat. Opravdu už neexistujou vůbec žádné etické hranice? Působilo to na mě celkově jako CSI: Miami, celý vyfiltrovaný do slunečna, akorát na západním pobřeží. Kulisy Los Angeles, všechny postavy jsou krásné, bohaté, vysportované. Hunter měl být z obou vyšetřovatelů ten nabušenější, po celou dobu vyšetřování se ale žádné tělesné aktivitě nevěnoval. Jeho parťák Garcia byl dokonce exoticky krásnej, hodil i pár portugalských slov. Mezi klukama to jiskřilo, celou dobu jsem čekala, kdy jeden druhýho chytne za zadek. Z těchhle scén mi nejvíc utkvělo, jak spolu šli na oběd, Garcia si dal jen salát a prohodil, že si musí hlídat váhu... Ale tak zakončím to něčím pozitivním - ač jsem na prvních stranách bojovala se znechucením, byly to právě tyhle pasáže, který mě do čtení vtáhly. Že to potom celý skřípalo a závěrečné odhalení bylo neuvěřitelným zábleskem, který se objevil z úplný nuly, je druhá věc (když už má pachatel mít spojitost s dávno zapadlým případem z detektivovy minulosti, bylo by dobré s ním čtenáře nejdřív aspoň ve stručnosti seznámit). Roberte, Roberte, doufám, že se v příštích knížkách trochu vyloupneš... pokud ti dám ještě šanci. Upřímně je to za mě na dvě hvězdičky, ale asi tu nezvládnu tak vyčnívat :))... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

První věc, která mě potěšila, je, že v Ilan se konečně probouzí i něco jiného než všechny možné zázračné talenty pro práci se sklenitem. Dospívá, už skoro rok žije mimo velmi omezený svět, ze kterého vzešla, naučila se odkládat občas voal - i když stále jen kvůli dočasné změně identity - a nahlas taky řekla velmi mužnému muži, že je žena. Tolik moje ženské čtení. Samotný příběh by si ale dle mého zasloužil víc podrobností a hlavně větší roli pětadvacítky. Ilan je opět všechny přechytračila, čím dál víc zásadních vědomostí jim ani neříká, protože ona si s nimi koneckonců poradí a využije je líp. Tady bych si přála mužskou spisovatelskou ruku, aby z těch chlapů vymáčkla jejich potenciál. Pardon za ty stereotypy. Mně ale nestačí, že když se elitní bojovníci dostanou k nějakému boji, jsme o něm pouze informováni větou, že Ilan „slyší zpěv duvalů“. Trochu detailů prosím, ať ten příběh můžu prožít. Naopak kde by neškodilo detailů ubrat, jsou pasáže typu výměna turnulu, kde kniha připomínala technickou příručku, se spoustou výrazů vymyšlených právě pro tuhle příležitost, bez kterých by se čtenář obešel. Převažuje ale dojem, že se těším na další díl, kde se snad dozvíme tajemství prvního faji i nastereí, a dokonce se zdá téměř jisté, že nahlédneme za reteu!... celý text

Smrt lorda Edgwarea 1993, Agatha Christie

Tak tohle bylo zase "něco jiného"! Nechápu, kam na ty nápady Agatha chodila a jak mohla chrlit jednu originální detektivku za druhou. Mě opět vodila celou dobu za nos, a to jsem si myslela, jak jsem chytrá, že jsem to postřehla s tou přezdívkou, nastrčené to tam bylo dokonce dvakrát, ale byla jsem vedle jak ta jedle, jediné, co jsem trefila, bylo, že mají hledat člověka opačného pohlaví. Osoba vraha je zase neskutečnej charakter, výborně vykreslenej. Všechno skvělé, jen ten Hastings už by se fakt mohl poučit a přestat pochybovat o Poirotovi, dělat z něj, i když jen ve své mysli, senilního dědu... V každém díle mu to přece tolikrát natře, ale ten mladík si každou chvíli myslí, že mu teď už ale opravdu přeskočilo. Nepoučitelnej prostě. :)... celý text

Paní jezera 2003, Andrzej Sapkowski

SPOILERY. U mě se teda kruh tak úplně neuzavřel, protože pro mě bylo chvílemi v příběhu příliš náznaků a zmatků. Takže jsem to s tím hadem, kterej si kouše vlastní ocas, v tomhle případě úplně nepochopila, proč do toho zapadala katastrofa v Rivii na konci? Další vývoj ale celkem chápu, dostali se díky koníkovi a Ciri do jinýho světa, dopadli dost dobře, ne? Konečně jsem díky tomuhle dílu tak nějak pobrala konjunkci sfér. A vůbec se mi ta roztříštěnost líbila, vyprávění z pohledu různých postav, vysoká úroveň se opět střídala s tlacháním... Pořád nevím, jestli být fascinovaná autorovou odvahou, chválit ho za to, nebo nesnášet. Jak může tak sugestivně a příšerně (v tom "nejlepším" slova smyslu) popisovat válku, utrpení obyčejných lidí během ní a po ní, vyhnání obyvatel z jejich domovů proto, že patří k poraženým... A pak se přenést do jakési lóže, kde několik kvočen tlachá a podle svého mínění se tím starají o příští uspořádání světa. Je to výsměch ženským dýchánkům? O. k., ale to stačilo v jednom díle. Celkově mě ale Paní jezera bavila snad nejvíc ze všech románových Zaklínačů, nebo soupeřila se třetím dílem.... celý text

Dům na úskalí 2005, Agatha Christie

Příběh mě pohltil od začátku do konce, neztrácela jsem se v postavách ani při závěrečném odhalení, nezapomněla jsem souvislosti a bavilo mě to. Je to jedna z výraznějších detektivek s Poirotem, který myslím nezapomenu, i protože je tam specifickej vrah. Měla jsem na něj podezření zhruba od poloviny knihy, ale stejně jsem se těšila, jestli se potvrdí, jak k tomu dojde, jaká byla celá motivace, jak to všechno proběhlo. Jsou tu taky výrazný charaktery, dobře popsaný postavy - ať mladá, nerozvážná, veselá Nick nebo unylá zfetovaná Frederica. Konfrontace Hastingse s Poirotovou samolibostí je vtipnější než kdy dřív. Zkrátka je to povedené.... celý text