martin č.
přečtené 634
Boží bojovníci
2010,
Andrzej Sapkowski
Jak píší mnozí, Zaklínač to není. Kniha se čte mnohem obtížněji (i pro množstvá latinských vsuvek), Reynevan nemá zaklínačovo charisma, jeho příběh čtenáře tolik nezajímá, a kdyby se nedozvěděl, jak to s hlavním hrdinou dopadne, zas tak moc mu to vadit nebude, často bych mu vysloveně nafackoval. Obě vedlejší postavy (Šarlej a Samson) vzbuzují naopak mnohem víc sympatií. Tolik ke "kritice" a proč dávám hvězdičku dolů. Na druhou stranu pořád je kniha neuvěřitelně zábavná, místy velmi vtipná, poučná, se spoustou zajímavých myšlenek. A je v ní obrovská spousta skutečných historických faktů, událostí, postav. A celé to svádí k návštěvě Slezska a poznávání vedlejších zemí koruny české. Druhý díl pak dává vhled do druhé poloviny husitských válek a slavných a ničivých rejs za hranice Čech. Jinak z mého pohledu platí výše uvedené pro oba dva díly (třetí mne zatím čeká).... celý text
Narrenturm
2005,
Andrzej Sapkowski
Jak píší mnozí, Zaklínač to není. Kniha se čte mnohem obtížněji (i pro množstvá latinských vsuvek), Reynevan nemá zaklínačovo charisma, jeho příběh čtenáře tolik nezajímá, a kdyby se nedozvěděl, jak to s hlavním hrdinou dopadne, zas tak moc mu to vadit nebude, často bych mu vysloveně nafackoval. Obě vedlejší postavy (Šarlej a Samson) vzbuzují naopak mnohem víc sympatií. Tolik ke "kritice" a proč dávám hvězdičku dolů. Na druhou stranu pořád je kniha neuvěřitelně zábavná, místy velmi vtipná (sabat na Hrachové hoře), poučná, se spoustou zajímavých myšlenek. A je v ní obrovská spousta skutečných historických faktů, událostí, postav. A celé to svádí k návštěvě Slezska a poznávání vedlejších zemí koruny české. Druhý díl pak dává vhled do druhé poloviny husitských válek a slavných a ničivých rejs za hranice Čech. Jinak z mého pohledu platí výše uvedené pro oba dva díly (třetí mne zatím čeká).... celý text
Malevil
1992,
Robert Merle
Někde jsem nedávno slyšel, že to, co se stane, je 10% věci a 90% je to, jak se k tomu člověk postaví, co si z toho vezme, jak si to vyloží. S knížkami to může být podobné, analogické. Ne že by šlo srovnávat Iliadu s kdejakým škvárem. Ale jinak ta samá knížka působí na člověka, když je mu 17, jinak když je mu 43. Jinak působí v době, kdy byla napaná a jinak o 50, 70 let později. Nehledě na různé čtenáře. Malevil jsem četl na gymnáziu někdy ve druhé půlce devadesátých let. Jako tehdy vše od Roberta Merla. Velmi mne síla toho příběhu, vize, upoutala. Patřila k těm knížkám, co mi v hlavě zůstaly. Teď jsem si ji po letech poslechl jako audioknihu. Poslouchá se to dobře, ani dnes nenudí. Ale kouzlo pro mne, přiznám se, už vyprchalo. (SPOILERY) Postupně štve neomylnost hlavního hrdiny, alfa samce Emanuela. Také jistý šovinismus, pohled na ženy. Na to má ale vliv patrně i to, že můj oblíbený autor byl prostě Francouz své doby. Především si ale myslím, že celá premisa, jak by svět mohl po podobné katastrofě vypadat a fungovat, je mylná. Spolu s dalšími si totiž myslím, že svět by takto středověkým způsobem při zániku podstatné části ekosystému nemohl fungovat. Zde přežijí 3 koně a dvě kravky tuhle a támhle, vše se jen pomenší a zjednoduší, a že zmizí všechen hmyz, všechno ptactvo a x dalších věcí a organismů, ničemu a nikomu nevadí. Mně ale po letech trochu ano. Přesto za ten dávný dojem ponechávám původních 5 hvězd.... celý text
Bouřková sezóna
2015,
Andrzej Sapkowski
Taková třešnička na dortu celé předchozí ságy. Věta "kruh se uzavřel" by nemusela být na konci 7. dílu, ale klidně i zde. (SPOILER) vždyť na konci Bouřkové sezóny se Geralt vydává odčarovat strigu, což bude jeho prvním (ne chronologicky) příběhem první povídkové knížky Poslední přání. Pro mě se tedy kruh uzavřel až zde. Na rozdíl od předchozích dílů už jsem knihu tolik nehltal, ale vychutnával po troškách s vědomím, že už je to to opravdu poslední. I když samotná kniha (vytrženo z kontextu) je snad o nějaký chlup slabší než předchozí díly. Celkově je svět Zaklínače tak nádherný, že marně pátrám po beletrii, která by mne v posledních letech tolik oslovila a nadchla.... celý text
Paní jezera
2012,
Andrzej Sapkowski
Neuvěřitelně silný závěr ságy. Doporučuji si hned po něm znovu přečíst poslední kapitolu (Epilog: Něco končí něco začíná) ze II. dílu. To abyste nebyli smutní. Po závěru VII. vás to překvapí. Můžete si vybrat. Teď už k samotné Paní jezera: První část se čte bez debat hůře. (Až tedy na Geraltův pobyt v ovíněném knížectví mezi ne/bezpečnými strašidly a krásnými ženami) Zatímco předchozí díl poletoval sem a tam v prostoru a čase zaklínačova světa, zde Ciri (v kapitolách jí věnovaných) k tomu všemu otevírá ve Věži Vlaštovky brány světů úplně nových. Včetně takových, co byste nečekali. A prchaje před Elfy hledá cestu domů. Vybavil se mi Londonův Tulák po hvězdách. Doma zatím vrcholí válka. Popis bitvy u Brenny ve druhé polovině knihy je snad nejdelší a nejsyrovější popis bitvy, války, té nezměrné odvahy i hrůz, jaký jsme kdy četl. A když se daleko odtud konečně (nečekaně rychlým střihem) všichni dobří i zlí hrdinové sejdou v závěrečném střetu, bere to dech. Nakonec je to jednoduché. Ten ohromný epos je o stejně jako většina stěžejních děl literatury o lásce, nenávisti, o pomoci druhým a obětování se pro ně. Příběh o dobru a o zlu. Byť zde skoro nic není černobílé, rozhodnutí jsou složitá a motivy občas nejednoznačné. Proti prvním povídkám je v tom méně pohádek a více skutečnosti.... celý text
Věž vlaštovky
2011,
Andrzej Sapkowski
Zase dost jiné než předchozí díl. Výrazně fragmentovanější. Zatímco předchozí "pětka" sledovala kontinuálně jednu skupinu osob, "šestka" poletuje jak vlaštovka mezi jednotlivými scénami a to i v různých časech. Podstatnou část děje popisuje navíc retrospektivně a je tak složitější na pozornost čtenáře. Ubylo i humoru (který je spojen převážně s Geraltovou kompaníí - začátek Marigoldova Půlstoletí poezie je neuvěřitelně vtipný), naopak přibývá napětí a tajemna v příběhu Ciri. Politické pozadí má také svůj význam. Je důležité číst jednu knížku za druhou, protože na sebe bezprostředně navazují, naopak samostatná četba by asi vůbec nedávala smysl.... celý text
Boj o Ameriku - Nečekané setkání
2016,
Veronika Válková
Klasická bárovka se všemi opakujícími se klady i zápory (Bára špicuje uši jako král Lávra, vyskakuje jako srna, atd.) Děje je tentokrát méně, je to taková variace na Posledního Mohykána. Mírně nelogické je, že by si postavy z dílu o Marii Terezii nevšimly, že Bára za 3 roky nezestárla ani o měsíc, ale zase je to pěkně nostalgické. Běžný každodenní život v koloniích, situace osadníků i průběh bojů za francouzské indiánské války je popsán perfektně a názorně, lepe než ve všech učebnicích dějepisu. To je asi největší deviza celé série.... celý text
Křest ohněm
2011,
Andrzej Sapkowski
Celkově pátý díl Zaklínače a třetí díl románové ságy je trochu jiný než dva předchozí a utekl mi možná nejrychleji (nechci psát, že se mi líbil nejvíc, ale děj mě asi nejvíc pohltil). Možná je to tím, že až na minimum odboček k Ciri, Yennefer či Dijkstrovi sledujeme kontinualně Geralta a kolem něj vytvořenou skupinu putující lesem kolem řeky ze západu na východ a na jih. Místy je to neuvěřitelně komické (ona sama ta skupina je komická - zabiják strašidel, šumař, vampejr, pár sprostých trpaslíků, ženská s outěžkem, Nielfgarťan, co tvrdí, že není Nielfgarťan). To když třeba vaří polévku nebo je Geralt pasován na rytíře. Současně je to ale velmi smutné, tragické až beznadějné. A také plné dobrých dialogů a silných myšlenek. Ono když se snažíte někam dostat a kolem vás zuří válka, tak to tak možná může vyplynout. Marigoldovými slovy totiž válka navzdory všem plánům a organizaci vždy nejvíc připomíná hořící bordel.... celý text
Čas opovržení
2011,
Andrzej Sapkowski
U minulého dílu jsem napsal, že se osudy postav ubírají po trochu jiných cestičkách, než tomu je v netflixovském seriálu. Po přečtení čtvrtého dílu mám ale pocit, že televizní tvůrci vytvořili z knihy totální galimatyáš. Přitom knižní předloha je tak vynikající, děj je zde smysluplný, vše dává logiku. Zmínění seriáloví tvůrci, zdá se, ale předlohu vzali, pořádně protřepali, něco přidali, něco ubrali, některé věci se dějí úplně jiným postavám, prostě guláš. Jsem tedy rád, že jsem po knihách šáhl, stojí to za to. Čas opovržení je začátek války, kdy neutralita se může vymstít.... celý text
Za Marie Terezie: Zamilovaný dragoun
2014,
Veronika Válková
Dobrý popis "doby temna" na českém venkově. Jediná bárovka, která není samostatně ukončena a bez přerušení děje v minulosti pokračuje ve dalším díle.
Krev elfů
2011,
Andrzej Sapkowski
Jiné než předchozí dva povídkové díly. Ale ne horší. Vážnější, méně pohádek, více politiky. Prostě začátek rozsáhlé ságy. Ještě stále tu jsou propoje se dvěma sériemi seriálu, ale už jich ubývá a příběh kráčí po trochu jiných cestičkách. Ne horších, možná spíš lepších, ale hlavně jiných. Paralely a styčná místa se seriálem mě ale občas potěšily. Čte se to velmi dobře. Ke konci už jsem si musel nicméně vyhledat mapu.... celý text
Meč osudu
2011,
Andrzej Sapkowski
Drůhý díl je neméně dobrý jako ten předchozí. Založení příběhů na pohádkách, které jsem nezmínil u prvního dílu, se mi moc líbí. A je v něm vedle výborného humoru i dost moudrých myšlenek. "Nikdy nemáš druhou možnost udělat první dojem. (Někdy jen) trochu se obětovat znamená nesmírně hodně." Závěrečný epilog (SPOILER: svatba) mi udělal neuvěřitelnou radost, takový třeskutý radostný happy end si přeji u každé druhé knížky, ale tady se s podobnou smrští setkávám asi poprvé. Vlastně mě napadá Kusturicův film Černá kočka, bílý kocour. Jo tak možná tomu se dá přirovnat poslední kapitola. Díky!... celý text
Poslední přání
2011,
Andrzej Sapkowski
Zaklínače jsem zaregistroval už dávno. Ne sice v době vydání knížek, ale v době, kdy běžel v ČT polský seriál. To je dlouho. Tehdy mě to nebralo, zrovna jsem neměl fantasy období. Až nedávno jsem se odhodlal s pořízením netflixu shlédnout 2 nové seriálové série a ty se mi dost zalíbily. Vytušil jsem z nich, že jsou dobré asi právě díky předloze (vím, že je i nějaká hra, ale to mě nebere): zajímavé postavy, zajímavý svět. Tak jsem si první 2 (povídkové) díly v knihovně hned půjčil. Je to malinko jiné než seriál, ale chytlo mne to od první stránky. Opravdu perfektní postavy a strašně zajímavé prostředí, výborná atmosféra. A to nemám standartně rád povídky. Tyhle mi vůbec nevadily. Postavy tedy vidím částečně tak, jak mi je naservíroval netflix, ale to mi nevadí, příběhy jsou v detailech jiné, něco je tu navíc, je to prostě skvostný originál, na který jsem jen narazil se zpožděním. A jsem rád. Chápu proč se vyskytují už 20 let na diskusních fórech nicky jako Marigold či Yennefer. Kdoby jimi nechtěl být?... celý text
