martin č. komentáře u knih
Poslouchal jsem to jako audioknížku. Faktograficky věrné, historické reálie asi bez chyb, má to spád a poslouchá se to dobře (určitě i čte). Ale literárně je to vlastně strašnej brak :-) Ostatně jako všechny podobné knížky. Naivní černobílý příběh jak od Karla Maye, kdy víte, že to dobře dopadne, ale bez debaty jsou vám hlavní hrdinové sympatičtí a fandíte jim. Za rok si z toho asi nebudu pamatovat lautr nic. Jako koulisa k modelařině je to nicméně fajn :-)
Druhý díl Šikmého kostela mne pohltil beze zbytku stejně jako díl první. Budí to emoce a člověk má potřebu vědět, jak to s postavami bude dál. Přitom podobný způsob hltavého čtení mám spojený spíše s "brakovější" literaturou resp. beletrií, kterou čtu např. spíše kvůli popisu mého oblíbené prostředí nebo doby, a proto jí odpouštím různá literární klišé a za rok z nich nevím nic. Do čtení Šikmého kostela jsem byl ponořen právě tímto způsobem a přesto ho shledávám na výsost kvalitním, knihy navíc nutí velmi k zamyšlení. O dějiny Ostravska jsem dosud nejevil prakticky zájem. Paní autorce se to však povedlo změnit. Hluboká úcta jí i všem obětem této bezútěšné doby končící v pekle mezi hákovým křížem a rudou hvězdou. Doporučuji přečíst! Sám čtu už třetí díl.
Před víc jak 25 lety jsem byl z knížky paf. Teď jsem ji poslouchal znova jako audiknihu a už to takové "wau" nebylo. Mám sice rád pomalejší tempo starších děl, ale tohle bylo až moc. Začátek hodně silný, úplný závěr také, ale většina byla zdlouhavá až příliš. Pro dobrý nápad a ten dojem, který ve mně bezmála 30 let přetrvával nicméně ponechávám původních 5 hvězd :)
Moc dobrá a záslužná kniha. Když jí byla plná knihkupectví (reklamu to má opravdu silnou), nevěnoval jsme tomu moc pozornost, ale ve chvíli, kdy si má drahá manželka koupila a četla už druhý a třetí díl, řekl jsem si, že to také zkusím.
Někdo tu píše, že se těšil na kroniku a dostal červenou knihovnu. No. Ono asi psát rodinnou ságu úplně jinak nejde. A náhodou, i když to ty prvky má, literárně mi přijde dílo paní Lednické velmi slušné. Není to vůbec ušité horkou jehlou, ani klišovité a naivní, naopak je to napsané moc dobře a věrohodně.
A ta záslužnost? Ta se týká tématu, moc těžkého života havířů a jejich rodin, přiblížení opomíjené problematiky Těšínska, jeho pohnuté historie, složitého soužití Čechů a Poláků (a jak je v doslovu zmíněno). A to autorka pro zjednodušení zatím vynechala Slezany, Němce a Židy. Nacionalismus je holt blbost a vede k půtkám a válkám a válka je vůl.
Faktograficky je to tedy skvělé a vlastně (jak je zvykem), vylíčené na příběhu smyšlených postav vystihuje dobu a atmosféru podstatně lépe než všechny suché dokumenty.
A jeden takový osobní postřeh (možná malinko SPOILER) - nevím, jestli to byl záměr nebo náhoda dokládající pravdivost a výstižnost obou děl? Mám moc rád píseň Jarka Nohavici "Těšínská" (to je to druhé dílo). A její text tu na mne problikával pravidelně hned na několik místech knížky.
"u Larische na zahradě trhal bych květy své nevěstě" - stejně jako Pawel Barboře.
"Měl bych krásnou ženu a tři děti
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti - stejně jako Ludwik
celý dlouhý život před sebou
celé krásné dvacáté století" - ano i tohle si tu postavy myslí.
"Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru" - přesně tam, kde se dělí na konci knížky hranice.
"ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká" - ano
Tyhle verše na mne opravdu ve velmi podobných větičkách probleskovaly. Měl jsem radost.
Ale jinak mě kniha dojímala jak starou bábu, až jsem měl slzy na krajíčku. Přečtěte si to taky!
Na Zamarovském je vidět, že měl všechny starověké hrdiny a civilizace, ale i jejich romantické objevitele 19. a 20. století nesmírně rád a vážil si jich. Díky tomu dokázal (a platí to i když jsou jeho knihy víc jak 60 let staré) vdechnout vlastně velmi nudné disciplíně archeologie punc dobrodružství a napětí, kdy prostě chcete vědět, jak to tehdy dopadlo. Díky němu mám rád starověk dodnes.
V téhle knížce je pro mě nejzajímavější (pokud vlastní trojskou válku znáte už nazpaměť) Schliemannovo putování za dětskými sny.
V Troji jsem byl jako turista v roce 2009. Ve srovnání s mnoha dalšími antickými městy v okolí (Pergamon, Efes, Hierapolis,...) je určitě nezajímavá, ale ten pocit, že jste v TÉ Priamově Tróji, o níž jste četli báje už jako dítě, stojí za to.
Posloucháno opět jako audiokniha. Ani zdaleka se nevyrovná trilogii Vzpomínka na zemi, pořád se tam najde ale dost zajímavých nápadů. Opět velmi odosobněný styl.
Vojtěch Zamarovský - Najväčší Slovák. Teda aspoň pro mne.
V mládí mě tahle knížka (a vlastně právě všechny od Vojtěcha Zamarovského) nesmírně ovlivnila/y. Rozvinuly mou lásku ke starověku.
Četl jsme ji několikrát. Teď jsem si ji po letech odposlouchal k večerní modelařině výborně načtenou p. Soukupem.
Jasně, je to 60 let staré, poznání je dál, je tam dost archaických pohledů daných dobou komunismu, navíc je to vážně stručný průlet. Občas jsou tam i vyslovené nepravdy (koriguje to např. recenze na stránkách https://rim.me.cz/ ) křesťanské císaře v závěru - Valentiniana, Gratiana, Constantia...hodnotí velmi nespravedlivě.
Přes tohle všechno a s přihlédnutím ke stáří je to nicméně pořád úžasná kniha postihující celé dějiny antického Říma se všemi aspekty. A tak beletristicky čtivě podaná, že je radost i po těch letech jej číst nebo poslouchat. Nemám obecně rád paralely historie s dnešní dobou, přirovnání Zamarovského jsou vše v této (i jiných knihách) vtipné, nápadité, výstižné a často moudré. Tato schopnost vtáhnout čtenáře do literatury faktu, kterou máte chuť číst jedním dechem jako román, byl asi největší dar pana Zamarovského. Z knihy také čiší, nakolik si V. Zamarovský starých Římanů vážil a jak celý starověk miloval. A to se mi na na tom taky moc líbí.
Hu! Ale jo. Docela dobrý. Kdysi jsem od O. Nefa přečetl několik knih a bavily mně dost (včetně povídek či románu z Arkádie - Měsíc mého života, myslím). Teď mám rád především Neffovy úvodníky na Neviditelném psovi. Od Ultimu jsem čekal možná malinko víc (i když ne samozřejmě žádnou hlubokou literaturu), ale pobavilo mě to. Poukazování na nešvary a trendy dneška je docela trefné.
Kapitola o fotbalu je nejlepší. Kvůli ní to stojí za to číst. Ale i na jiná místa jsou inspirativní.
Velmi dobré, odposlouchal jsem to jako audio knížku vlastně jen proto, že od Kinga neznám vůbec nic a chtěl jsme to napravit a narazil zrovna na tenhle psychologický román. A musím říct, že mě fakt mile překvapil a vtáhl do děje. Krom dobře řemeslně napsaného a vystavěného příběhu a postav bylo velmi zvláštní a zajímavé i téma. Dar, či spíš prokletí hlavní postavy Johnnyho. Úvahy s tím spojené jsou vážně dobré! Všichni jsme nevěřící Tomášové a každý věříme tomu, čemu chceme. Někdy nás posune střet s nějakou situací a někoho ani to ne. Jen myslím, že druhá hlavní záporná postava by se na konci zachovala ve skutečnosti jinak (nechci spoilerovat). Ale pro děj románu to bylo samozřejmě ideální rozuzlení. Jeden z nejlepších klasických románů ze současnosti, se kterým jsem se v poslední době setkal.
Opět stejně zajímavé myšlenky a nápady jako v předchozích dvou dílech. S hlavní hrdinkou proplouvající staletími jsem se však ve srovnání s předchozími postavami nedokázal ztotožnit skoro vůbec. V kombinaci s tím, že poslední díl je zdaleka nejdelší, hodnotím ho jako nejslabší z celé trilogie. Kdybych to neposlouchal jako audioknihu, možná bych měl s dočítání některých pasáží problém. Pořád je to ale výborné a kvalitní sci-fi a jako celek rozhodně doporučuji.
Stejně dobré jako předešlý díl. Opět vynikající nápady a myšlenky, člověk chce vědět, jak to bude dál. Díky úžasnému a překvapivému závěru hodnotím Temný les ještě o chlup lépe než předchozí Problém tří těles.
Celou trilogii jsme odposlouchal jako audioknihu, nutno říct, že výborně načtenou. I když je to ve srovnání s euroamerickou literaturou asi bez emocí a s postavami se člověk tak nesžije, co se týká děje a především nápadů a myšlenek, je to neuvěřitelně dobré, pestré. A taky dost napínavé. A protože jsem nedávno poslouchal i staré klasické sci-fi Asimova či Herbetra, ve srovnání s těmito (jinak dobrými díly) i aktuální, moderní a současné a uvěřitelné.
Hrozné praktiky. Nevím, jestli je lepší o tom všem vědět a být z toho frustrovaný nebo se o to raději nestarat a nekazit si tím náladu. Poslouchali jsme to jako audioknihu, v tištěné podobě bych to nečetl.
Poslední díl triogie jsem četl s pár měsíčním odstupem a první polovina na mne působila podobně jako předchozí díl. Příliš mnoho zvratů jen pro zvraty samotné, latinských vsuvek a nízký zájem o hlavního hrdinu Reynevana, což vyvažovali skvělí Samson se Šarlejem. Od půlky mne to ale konečně chytlo, začal jsem fandit i samotném Reinmarovi z Bělavy a závěr jsme si nakonec užil.
Půjčil jsem si Tutanhamouna v knihovně spíš na prolistování (je to vizuálně krásná kniha), ale překvapil mě i obsahově. Egypt jsme hltal a starověkem se bavil před 20ti -30ti lety a nenapadlo by mne, že na takto profláklé téma (2x jsme byl i na fantastické výstavě replik na brněnském výstavišti) mne ještě něco překvapí. Ale překvapilo. I když, jak je tu pode mnou sem tam zmíněno, prof. Bárta nepíše snad úplně poutavě a občas je to rozhárané, podané informace vážně stojí za to. Jak k okolnostem Carterova objevovaní, tak k historii 18. dynastie i k samotným hrobkám té doby. A to (SPOILER), že se dnes vážně uvažuje, že jsou v Tutanchamonově hrobce ještě další místnosti mne fakt zaujalo.
Poslouchal jsem jako audioknihu, ale přiznám se, že to na mne působilo už trochu zastarale. Ve své době nebo ještě před 30ti lety to musela být pecka, ale dnes už na mne sága tohodle typu působila poněkud pateticky, takže rozumím i komentáři 221B o "filosofických pseudomoudrech a Pratchettovi". Já se k trestuhodně propracoval až nyní. Srovnatelná Asimovova legenda Nadace na mne působila trochu lépe. I přesto je to ale dobrá kniha, a komu styl vyprávění nebude vadit, ten si na tomto vesmírném eposu jistě pochutná.
Tenhle díl jsem přečetl celý během krátkých jízd trolejbusem do práce. Pravda, děj a zápletka byl daný dopředu předchozím dílem a dobrat se k tomu podstatnému v samém závěru mi přišlo tentokrát trochu zdlouhavé. Věřím nicméně, že dětským čtenářům se indiánské prostředí může líbit.
Těžká kniha! I když především v prvním významu slova, totiž svou hmotností a objemností, pro kterou si ji do tramvaje brát nebudete. Tedy do tramvaje je pravda těžký i ten samotný text. Ale když knížku otevřete a budete otvírat večer co večer doma v klidu pod lampičkou, zjistíte, že se čte na to, že jde o literaturu faktu a navíc pěknou bichli, překvapivě docela dobře. Je totiž dobrá nejen svým precizním obsahem, ale i stylisticky. A všem, kteří se odváží do knihy začíst nabízí velmi poutavý, poučný, komplexní a vyvážený vhled do naší veleslavné epochy a po stopách jejího možná nejslavnějšího protagonisty.
(SPOILER) zajímavý posun v ději Báry, obsahově (ač mě starověk zajímá) pro mne o chlup slabší, ale to může být subjektivní. Nejlepší moment pro mne - popis stavby římského tábora a ženijních schopností Římanů v úvodu. Naopak největší vzdělávací průšvih a hlavní důvod, proč dávám hvězdu dolů (SPOILER) Ztotožnění oppida s českými Stradonicemi. Ne. Ve středních Čechách a už vůbec ne v Caesarově době Římské legie neoperovaly ani omylem! Tohle je má první velká výtka autorce po sérii knih. Všechny její fabulace byly dosud podle mých znalostí ok a v souladu s dějinami, tohle je první šlápnutí vedle. Umístit to do Francie, bylo by to v pořádku, nicméně chápu důvod "atraktivity" ŘÍmanů a Keltů v Čechách.