MartinvonHau přečtené 74

Stanovište 1 2021, Dmitry Glukhovsky

První Metro bylo zjevení, kterým si mě autor získal. Další díly už byly o něco slabší, ale přesto tady vznikla láska na první pohled. Ale náš vztah dostává trhliny a takhle je docela vážná. Téma je to přitom fascinující. Rusko je po občanské válce v troskách a poslední skupinky přeživších se snaží přežít, jak jen to jde. Na tom se dá vystavět velkolepé dílo. Ale podle mne se to autorovi nedaří. Vydal se cestou jakéhosi okultismu (či jak to nazvat) a podle mě je to ulička zcela slepá. Když se kniha dostala do finále, vybavil se mi skeč Monty Pythons o bojovém vtipu. A i proto jsem nemohl brát knihu vážně. Série Stanoviště pro mě skončila prvním dílem. Bohužel... celý text

Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem 2013, Timothy Snyder

To bylo dlouhé. Se Snyderem jsem strávil několik měsíců, párkrát jsem knihu odložil a věnoval se jiné. Pro mě to prostě nebylo na to, abych ji přečetl na jeden zátah. Vynikající kniha o šílené době a místě, které není zase tak daleko od nás. V dnešní době možná povinná četba, díky Snyderovi člověk trochu lépe pochopí i současný konflikt, který tam probíhá. Osobně bych měl jen dvě výhrady (i když ta první není ani výhrada, jen pocit z knihy). Celá kniha je založena na tom, že čísla zabitých nemají být jen statistikou, ale za každým z nich se skrývá nějaký osud, nějaká tragédie. Ovšem člověk při četbě postupně otupí. A úplně jsem se zděsil, když jsem se přistihl při myšlence, proč Snyder píše o masakru někde za Minskem, když tam bylo zabito jen pár tisíc lidí. Prostě ta tragédie území, o kterém Snyder píše, je tak veliká, že člověk ji není schopen pobrat a automaticky otupí. Druhá výtka je asi závažnější. V jednom momentu píše Snyder o Československu a není úplně přesný. Pak v člověku zahlodá takový červíček pochybností. Co když není přesný ani v jiných věcech?... celý text

Popel Babylonu 2017, James S. A. Corey

Poslední díl seriálový předlohy a část, která mě v seriálu bavila nejméně. Marcos Inaros má být velký zloduch, ale zatím je to takový Mussollini z Wishe (včetně zpupných gest). James Hoden je stále více jako kapitán Picard ze Star Treku, dokonalý až na půdu a naivně přesvědčený, že natáčením infantilních videí změní svět. Celkově mi to moc nesedlo, ale vzhledem k tomu, že seriál společně s For All Mandkind považuji za to nejlepší z televizní sci-fi tvorby, dám i dalším dílům šanci. Tuším, kam budou směřovat a trochu se toho bojím, ale zkusím to.... celý text

Žoldáci 2007, Frederick Forsyth

Těžko tuto knihu hodnotit. Spíše než o román jde o itinerář pro ty, kteří by v šedesátých letech chtěli provést státní převrat. Mohli by si odškrtávat bod za bodem. Chyběl tomu souvislejší děj, v některých věcech jsem se ztrácel, ale zajímavý pohled na to, jak snadno by se mohl dát změnit politický systém v nestabilní Africe. Dnes už je to zastaralé, dělalo by se to (dělá se to?) jinak, ale zajímavá sonda do života spiklence. Pro mě ale byl závěr velké zklamání. Autor se asi lekl, že by nakonec mohli uspět nabobové ze City, a chtěl tomu dát dobrý konec. Za mě krok vedle, když už cynicky popisuji mechanismus převratu, měl bych cynický i zůstat.... celý text

Billy Summers 2022, Stephen King

Jsem na rozpacích, co k tomu napsat. Říkám to v každém komentáři ke Kingovi, že podle mě umí napsat skvělý příběh, který vás vtáhne, ale neumí konce. Ty většinou jsou divné a takové upatlané. Tady je to ale naopak. Nevím, co se nám pokoušel King v příběhu o posledním kšeftu nájemného vraha vlastně říct. Mělo jít o nějakou cestu ke katarzi? Nebo o něco jiného? Jaký význam měl obraz v chatě? A není cynický zabiják se zlatým srdcem už moc profláklé klišé? Nevím, sice se to četlo fajn, ale vrcholných Kingových děl to nedosahovalo ani zdaleka. Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale posledních dvacet stránek mě dostalo. Přiznám se, že závěr byl parádní a nečekal jsem ho. I když indicií bylo poměrně dost. Takže nakonec za tři hvězdy.... celý text

Purpurové řeky 2001, Jean Christophe Grangé

Je zvláštní, jak paměť dokáže člověka někdy zradit. Film Purpurové řeky s Jeanem Reno jsem viděl před X lety a vyvolal ve mě obrovský dojem. Ale dnes si z něj vybavuji jen tu temnou atmosféru a to, že v něm šlo o eugeniku. Když jsem v Levných knihách objevil knihu stejného názvu, musel jsem ji mít. Ovšem při četbě se mi film a kniha nespojily. Vůbec se mi nevybavilo, že to, co čtu, jsem viděl už ve filmu. Možná je to dobře, aspoň jsem nevěděl, jak bude děj probíhat, ale nikdy předtím se mi to nestalo. Ale k samotné knihy. Bylo to fajn, dobře se to četlo, ale bez chyb to rozhodně nebylo. Nepochopil jsem, jaký smysl měla úvodní scéna, a co nám měla říct o komisaři Niemansovi. Mě z toho vyšlo, že je psychopat. Chápu, že tam autor chtěl mít netradiční policajty, proto je i Karim takový, jaký je. Ale opravdu nikomu nevadí, že na vyšetřování jezdí ukradeným autem? Snaha oba odlišit od běžných policistů mi přijde přestřelená a nereálná. I s postupem vyšetřování mám problémy. To neprobíhá úplně standardně, často mají hrdinové nějaké neodbytný pocit či tušení a to se ukáže jako správné. Takže místo racionálního vyšetřování máme pocity a náhody. A nakonec závěr. Grangé buduje hutnou atmosféru, abychom se nakonec dozvěděli, že vše bylo dílem dvou poměrně bezvýznamných amatérských eugeniků. Trošku zklamání. Ale znovu opakuji, dobře se to četlo, takže tři hvězdy.... celý text

Svědectví 2008, Stephen King

Jedna z nejlepších knih Stephena Kinga, ke které jsem se už potřetí vrátil. Mám ji rád, přesto dávám jen čtyři hvězdy. Proč? První část je parádní. Civilizace se hroutí pod náporem smrtícího viru a tady se naplno projevuje to, co King umí jako málokdo jiný. Na drobných příbězích vystaví parádní příběh, z kterého mrazí. Právě Svědectví bylo jedním z důvodů, proč jsem covid bral zcela vážně. Postupně s Kingem procházíme mikrodramata jednotlivých postav, které skvěle vykreslují kolaps civilizace. A nevadí mi ani ty levičácké kecy, které obstarává především Glen. Ty jsou v Kingových kruzích běžné a člověk s tím nějak počítá. Dobrá je i druhá část, ve které vzniká civilizace nová. Akorát tady už příběhem čím dál více prorůstá mystika, telepatie, souboj dobra a zla, což mi přijde absolutně zbytečné. Kniha by obstála i bez těchto věcí a možná by byla ještě lepší. Poslední část, jakási obdoba Tolkienovy Cesty tam a zase zpátky, se sice četla dobře, ale mě přišla jako rušivý prvek. A opět se ukázalo, že největší slabinou Kinga jsou závěry. Když neberu jakýsi epilog, kdy se Stu vrací domů, tak celý příběh, který má přes tisíc stran, se najednou tak nějak podivně završí na jedné jediné stránce. A to je škoda, bohužel to není jediná Kingova kniha, která vyústí do takového zvláštního konce.... celý text

Bílá Voda 2022, Kateřina Tučková

Velmi těžko se mi to hodnotí. Na jednu stranu si člověk řekne, že způsob vyprávění je v podstatě stejný jako u předchozích knih Tučkové, stejně jako před tím jsou hlavní osoby v podstatě jen ženy s těžkým osudem a muži hrají jen druhé housle a povětšinou jsou to slaboši nebo hajzli. Na druhou stranu se to krásně četlo. I když ne vždy. První půlku jsem byl přesvědčen, že dám pět hvězd. A to i přesto, že v textu občas probliklo nějaké to varování, že tentokrát si chce Tučková hrát na Dana Browna, což se naplno projevilo v druhé části. A mě její verze Šifry sestry Vilemíny opravdu nebavila. Proto jsem některé z kapitol jen proletěl, jiné dokonce vynechal a hodnocení rázem kleslo na tři hvězdy. Naštěstí v místech, které kněžství žen neřešily a autorka se zaměřila na hlavní postavy, to opět dostávalo grády a já byl přesvědčen, že dám čtyři hvězdy. Závěr byl ale fádní a předvídatelný, takže nakonec bohužel jen za tři. Líbilo se mi to, četlo se mi to dobře, ale některé věci pro mě byly nepřekonatelné. Navíc se mohla autorka vyvarovat některých klišé. Když píšu o katolících, nemusím tam mít přece sexuální zneužívání kněžími. A když píšu o době po roce 1989, nemusím tak okatě dávat najevo, jak se vlastně moc nezměnilo a staré struktury si udržely moc.... celý text

Sharpův atentátník 2022, Bernard Cornwell

Sharpovu ságu jsem považoval za uzavřenou. Hrdina prošel všemi podstatnými událostmi přelomu 18. a 19. století a myslel jsem si, že autor už k tomu nemá co dodat. A pak je tady ještě jedna věc. Celou sérii mám ve třech knihovničkách, do každé z nich se vejde přesně sedm knih. Dvaadvacátý díl mi tedy udělal čáru přes rozpočet a přivodil spoustu starostí :-). Ale k samotné knize. Sharpe je spolu s Harperem opět v nejlepší formě. Oba jsou sice už trochu unaveni dlouhým konfliktem, ale z obou je cítit strach z toho, co budou dělat, až skončí války, když nic jiného neumí. Sharpe se sice těší na farmaření v Normandii, ale je vidět, že si to moc neumí představit. A to z neohroženého bojovníka místy dělá docela roztomile bezradnou postavu. Zápletka s napoleonskou verzí německých werwolfů mi přijde trošku přestřelená, ale nakonec to ani nevadí. Prostě zábava jako vždycky.... celý text

Purpurové moře 2023, Patrick O'Brian

Další díl mé nejoblíbenější knižní ságy a už podruhé bohužel opět jen za čtyři hvězdy. Proč? Pořád je to skvělé, pořád je to čtivé, ale stejně jako u Clarissy Oakes mi přijde, že se autor trochu zpronevěřuje vyprávěcím postupům. V Clarisse Oakes přivádí na palubu ženu, která má specifický vztah k sexu a tím pádem vyvolává napětí. A celou dobu vyprávění směřuje k nějakému vyhrocenému konfliktu, který ovšem nenastane. Clarissa prostě odpluje na kořistní lodi. Tady je to podobné. Francouzský idealista a kapitán zajaté lodi Dutourd celou dobu očkuje posádku řečmi o svobodě a rovnosti a příběh spěje ke vzpouře. Čtenář jen čeká, jak si s ní Aubrey poradí. Ale pak se prostě opět nic nestane. Dutourd uteče (sice s pomocí členů posádky) z lodi a v Peru udělá Maturinovi problémy. Takže opět se tady buduje příběh a pak se najednou autor rozhodne, že tu linku opustí. A to je škoda. A vůbec k Maturinovi. Ten v Peru organizuje povstání za nezávislost, které je pojato, jako nějaká opereta a vůbec není hodno kvalit špiona jeho formátu. To jsou za mě výtky, zbytek je opět fascinující. Od popisu plavby, krajiny Peru až po Maturina zcela bagatelizujícího ztrátu omrzlých prstů, které stejně nepotřeboval. Stále je to skvělé, jen už autor napsal lepší knihy.... celý text

Hry Nemesis 2017, James S. A. Corey

Posádka Rosinanty poprvé rozdělena a my tak nesledujeme jeden, ale čtyři příběhy. A já se nemohu rozhodnout, zda je to dobře nebo ne. Třeba příběh mého oblíbence Amose mi přijde takový utahaný a nemastný neslaný. Stejně jako příběh Alexe. Bohužel mým handicapem je, že jako první jsem viděl seriál, takže v knize mi trochu schází překvapení. Navíc poslední dvě série s Marco Inarosem se mi moc nelíbily. V knize je to lepší, ale stále si nemohu pomoci, i když se autoři snaží vykreslit Inarose jako charismatického vůdce, mě stejně přijde jako nějaký Mussolini z Wishe. Takže stále je to skvělá série, ale autoři už napsali i lepší díly.... celý text

O poklad Ciboly 2015, James S. A. Corey

Už jsme tady měli noir detektivku, politický thriller a teď nám autoři naservírovali western. Skvělé popsané problémy, které by na kolonisty mohly čekat, skvěle vystižená společnost, na hranici, kde se teprve tvoří zákony společnosti a často vítězí hrubá síla. Vynikající postava Murtryho, dost prostoru pro mého oblíbeného pistolníka Amose, takže já jsem spokojený. Jediné, co mě nesedělo, byla mysteriózní linka s Millerem. A stejně jako v seriálu mi nesedl závěr, který byl tako podivně slepený. Trošku mě mrzelo, že vzhledem k tomu, že jsem nejdříve viděl seriál, tak mi při čtení trošku scházel nějaký moment překvapení, ale to samozřejmě není problém autorů. Osobně ale zvažuji, jestli číst dál. Linka s teroristy mě v posledních dvou sériích moc nebavila. Snad budou knihy lepší.... celý text

Spasitel Duny 1993, Frank Herbert

Je několik knih, ke kterým se jednou za čas vracím. Namátkou je to Tolkienova trilogie, Adamsova Daleká cesta za domovem a také Herbertova Duna. Tu jsem četl minimálně čtyřikrát. A pokaždé jsem si říkal, že to i má další díly a měl bych si je také přečíst. Teď k tomu došlo a výsledek je takový, že jsem to číst neměl. Asi chápu, co tím autor chtěl říct. Ovšem ty pseudofilozofické rozpravy mi přišly hloupé a povrchní. Ale to nebylo to nejhorší. V knize jsme se ocitli dvanáct let po událostech Duny. Celou galaxií se prohnal džihád, který stál miliardy životů. A to všechno ve jménu Muad´diba. Ten si zatím sedí v neuvěřitelně bombastickém paláci na Arakisu a celou dobu kňučí, že on to vlastně takhle nechtěl, a kdyby to neudělal, bylo by to ještě horší a nostalgicky vzpomíná na jednoduchý život v poušti. A to mě má jako dojmout? K tomu fremeni, kterým se nový život vyvolených evidentně líbí a chovají se jako Lidové milice. Může se pak někdo divit, že proti imperátorovi se chystá spiknutí? Asi ani ne. V závěru se pak Muad´dib vzdává moci a odchází do pouště. Podle mě o dvanáct let později, než odejít měl. A tím pádem je pro mě celá takhle kniha zbytečná. Navíc nevím, jestli se po ní ještě někdy k původní Duně vrátím. Celkově obrovské zklamání.... celý text

Clarissa Oakesová 2022, Patrick O'Brian

U O´Briana to bývá jednoduché. Cirka rok se těším, než vyjde nový díl. Než se ale do něj pustím, přečtu si pro jistotu ještě jednou ten předcházející, abych si oživil vše podstatné. A pak se do novinky pustím a čtu většinou až do brzkých ranních hodin. Obvykle je otázka přečtení koncentrována do několika málo dní. Pak tady na stránce dám knize pět hvězd. Ani by mě nenapadlo dát méně. Dal bych i šest, ale to jaksi nejde. Tentokrát to bylo jinak. A to z několika důvodů. Kniha velmi těsně navazuje na Pozdravnou salvu a Muškát útěchy. Takže jsme si pro jistotu znovu přečetl oba díly. A pak se s potěšením vrhnul na Clarissu Oakesovou. Přece jen téma žen na válečné lodi je u autora neobvyklé a setkáme se s ním snad jen v Pochmurném ostrově. Tentokrát ale nastalo mírné zklamání. Celou dobu O´Brian vytváří kolem Clarissy spoustu tajemství a nejrůznější narážky v textu nás připravují na zajímavé a nečekané vyústění příběhu. Bohužel přes veškeré přísliby (a že jsem v průběhu četby měl spoustu nejrůznějších teorií) se nakonec nic nestane. Vůbec nic. Motivace Clarissy je podivná a celkově to moc nedrží pohromadě. Takže tentokrát poprvé, a věřím, že naposledy, jen čtyři hvězdy. Nebo možná spíše čtyři a půl.... celý text

Dallas 63 2012, Stephen King

Jeden z vrcholů Kingovy tvorby. Autor umí vytvořit velké příběhy a realistické a uvěřitelné světy, ve kterých se odehrávají. Učebnicovým příkladem je právě tato kniha. Má to sice více než sedm set stran, ale čtenář si užívá příběhu George (Jakea) a Sadie, poznává Ameriku přelomu padesátých a šedesátých let a nemůže se odtrhnout a přestat číst. Mě osobně by ani nevadilo, kdyby tam linka s Kennedym nebyla, užil bych si to stejně. Co ale King podle mě ne vždy uměl, jsou závěry. K mým nejoblíbenějším knihám patří Pod Kupolí a Svědectví. A právě to jsou příklady, kdy parádní příběh, od kterého se člověk nemůže odtrhnout, pokazí závěr. I tentokrát jsem se bál, jak to skončí. Ale zbytečně. I závěr byl parádní a nečekal jsem, že autor zajde až tak daleko. Kingovi jem se v posledních letech z nějakého nejasného důvodu vyhýbal. Ale Dallas 63 je důvod, abych se vrátil i k dalším románům.... celý text

Smrtící bílá 2019, Robert Galbraith (p)

Další z extrémně dlouhých románů Rowlingové. Děj ubíhá stejně pomalu jako ve westernu Tenkrát na západě a stejně jako v něm mi to vůbec nevadí. Naopak, dlouho už mě žádná kniha tak nepřipoutala a dlouho se mi nestalo, že jsme si opakoval, že přečtu už jen jednu kapitolu a půjdu spát, abych následně zjistil, že je půl druhé ráno. Nebavila mě snad jen linka s Charlotte a trochu mě zklamala Robin, že to s Mathewem ji došlo až tak pozdě. A pak hlavně jedna věc. Rowlingová umí vystavět román, ale zápletka je někdy tak složitá, až je blbá. SPOILER Opravdu se tam jednalo o prodej šibenic? Opravdu existují země, které neumějí spojit tři různá prkna a dovážejí šibenice z Británie. A kolik jich muselo být, když jen zisk z nich byl osmdesát tisíc liber? A to v Zimbabwe používají na každou popravu zvláštní šibenici, když jich potřebují tolik? Už jen toto je za hvězdu dolů. Další půl hvězdy bych strhnul za odhalení pachatele. Buď jsem špatný čtenář, ale nějak mi uniklo, z jakých indicií si Strike tak brzy poskládal, kdo je vrah. Ale stejné to bylo i v minulém díle. Protože tři a půl hvězdy dát nejde, dávám čtyři. Ale s velkým vykřičníkem.... celý text

Soudné sestry 1995, Terry Pratchett

Terry Pratchett v nejlepší formě. Pozdější díly už jsou občas takové utahané, tady to má grády a kniha je ukázkou toho nejlepšího z britského humoru. Série s čarodějkami patří společně se Samem Elániem k mým nejoblíbenějším. A proto se k Bábi, Stařence či Magrátě jednou za čas vracím. A i když knihy znám v podstatě nazpaměť, nikdy nejsem zklamaný. Díky Soudným sestrám jsem si přečetl i Macbetha, poslední velké shakespearovské drama, které jsem neznal. Až zase budu mít chuť na něco oddechového a vtipného, knih s čarodějkami mě čeká ještě spousta. Díky Terry.... celý text

Ráj mrtvých dětí 2018, Roxann Hill

Co k tomu říct? Jako narozeninový dárek od dětí jsem to musel přečíst. Ovšem se značným přemáháním. Neseděla mi ich forma vyprávění, krátké kapitoly, ve kterých se nic nestalo a ze slova golfík mám vyrážku. A ten podivný konec. Prostě Roxann Hill není a nebude mou oblíbenou spisovatelkou.... celý text

Krajinou mrtvých mužů 2015, Robert Ryan

Detiktivka? Nebo spíše (anti)válečný román? Autor se celou dobu nedokáže rozhodnout, co vlastně píše. A to je největší slabina celé knihy. Nápad se starým Watsonem, který přijel na bojiště první světové války, je zajímavý. I prostřihy na skoro nemohoucí Sherlocka potěší. Celkově scény z fronty jsou mnohem zajímavější, než celé to podivné pátrání. Vše to ale sráží absolutně divný konec. To jsem už pokukoval po tom, kolik stránek mi zbývá, a kdy to už skončí. V Levných knihách jsem viděl i druhý díl, těch 109 korun ještě obětuji. Třeba to bude o fous lepší.... celý text

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

Po slušném Volání Kukačky a slabém Hedvábníkovi pro mě asi zatím nejlepší díl. Je to dlouhé, rozvleklé a se spoustou odboček, ale to mi nevadí. Pokud se autorka nechtěla zpronevěřit žánru, musel být vrah jednou z mála podezřelých postav, které se v knize objevují. A taky že byl. Pro mě to bylo překvapivé, protože v žebříčku jsem ho měl až na posledním místě. Jen mě mrzí, že čtenář ho v podstatě nemá šanci odhalit, protože Strikovi stačila jedna jediná indicie, která je v knize uvedena způsobem, že běžný konzument knihy jí nepozná. Ale to nevadí, těším se další díl.... celý text