MartyMcFly
přečtené 190
Lobo se zvrací!
2004,
Alan Grant
Málokdy si kupuji knihy. Ještě méně komiksy. Ale když jsem si toto někdy v 15ti kupoval, věděl jsem, do čeho jdu. Lobo je můj hrdina a brutální vzor, přímý protiklad k mé povaze - proč předstírat něco, co nejsem, dokonce se i straním násilí - ovšem jen v reálném životě. Ve světě fantazie jeho krvelačnost nezná mezí. Zabije cokoliv, kamkoliv a na spoustu způsobů. A nebo ředitel, je zajímavé sledovat jeho (ehm) vývoj. Dokonce i ten nahoře mě dostal (a to je co říct). No zkrátka věděl jsem, že si tento komiks chci přečíst už od doby, kdy jsem viděl recenzi na anglickou verzi ve SCORE (počítačový časopis) v roce 1993-4. Zkrátka jsem se k tomu dostal příliš brzy na to, abych odolal a nepodlehl. A aby se z něj nestal jeden z mých vzorů. Jakkoliv to může znít divně. Zvláštní styl kresby, ale podivně se sem hodí. Tak nezapomeňte děti, jedna (trrrrrrh) plus jedna (trrhhhhhhh) jsou dvě a počet vašich trasakcí právě vypršel.... celý text
Piknik u cesty
1985,
Arkadij Strugackij
Výborná sci-fi od svérázných ruských bratří, mistru žánru. Jsou ve světovém měřítku opomíjení, ale to mnoho tehdejších, východních. Takže kdo autory zná, pozná zde jejich specifický rukopis. Zajímavá premisa, popularitě též přispěla Černobylská havárie, kdo by neviděl podobu se zónou, čehož se později chytly i PC hry ze série Stalker, též od východních bratrů. No ale ještě dřív měl příběh štěstí v podobě Andreje Tartovského. Těžko říct, co je lepší, film nebo kniha. To je jako srovnávat Kmotra knihu-film. Jedno umělecká vizuální pastva pro oči, druhé kniha z "té doby". Stalkera jsem nečetl (pokud to dobře chápu, je to to samé, jen se známějším názvem), ale Piknik na obočině mi učaroval. Je to velice dávno a jistě, je úžasná, ale není to best-off žánru. Myšlenka je skvělá, ale kniha příliš krátká na to, aby jí naplno využila. A stejně se to zčásti stočí na existenční drama a pár neduhů, které tam být nemusely (ale autoři tak jsou zvyklí psát). Fajn, rozhodně doporučuji (základ východní sci-fi), ale ne nejlepší.... celý text
Děti z Bullerbynu
1986,
Astrid Lindgren
-velice známá dětská kniha, provázela skoro každé dětství, i mé -krásné ilustrace od Heleny Zmatlíkové -ovšem jedna z mála, na které pořád rád vzpomínám, i teď v dospělosti Dětské hry v pokoji za bouřlivého večera, tajná schovka (vždy jsem si přál mít něco podobného) v seně, ukrytý ostrůvek - tajná základna, snaha o ztechnizování celého kopce a tak dál. Nestejnoměrně rozdělené děti - 3 sourozenci, 2 sourozenci, jedináček pomáhají ztotožnit se aspoň s jedněmi z nich skoro každému a vůbec - dodává to zajímavosti. Mít to 2-2-2 by překvapivě bylo mnohem horší. Mnoho dětských příběhů ztratí náboj, hloubku, emoce vyprchají, vzpomínky vyblednou (popřípadně zešednou), nebo se za ně člověk v dospělosti stydí. Nic takového se ale nestalo v mém případě, i když jako dítěti mi kniha přišla dlouhá několik SET stránek, ne jen nějakých 200. Klasika, která odolala testu času. Viva Bullerbyn... celý text
Asfalt
2009,
Štěpán Kopřiva
Totální masakr. V ČR se utvořil mně velmi blízký podžánr - SCI-FA založená na krci. Z hlavy bych si asi na nějakou cizí nevzpoměl, možná tak Warhammer 40k, ale to je o něčem jiném - fakt je, že u nás jsou zastoupeni hlavně Kulhánkem a jeho pokračovateli - pár knih od Žambocha, Konec křížů, nebo Kopřiva. To je teprve úspěšný geek. Zabíjení jsem nečetl, ale zhruba vím o co jde a slyšel jsem o něm jen dobré (od na tuto vlnu naladěných kamarádů). Asfalt mě ale dostal v rámci této brutální scény na nový "level". Krutostí a depresivností si popis asfaltového pekla nezadá s 1984 - gulagy, auto z kostí, útěky přes "džungle" (víme jak to je, mi modří, ne moudří), hrdinové, které je lehké mít rád (neboli - prodávějí rozhodnutí ne obdivuhodná, ale pochopitelná, logická), barvitě popsaný boj, několik vyšších myšlenek k zamyšlení (to aby mozek nezahálel). Do knihy se ochotný čtenář ponoří hlavou dolů a vyplave v poslední chvíli (neúspěšní vyvrhne moře na břeh o pár dní později). S hrdiny jsem prožíval dění se zatajeným dechem a přál si ne, aby se jim to povedlo, ale aby se napětí udrželo až do konce. To se podařilo. Správná dávka podařených/smůlou zkažených akcí - i to je těžké si ohlídat. Rád na Asfalt vzpomínám. I rok a půl po přečtení jsem rád, že se mi těchto 640 stránek brutali a humoru dostalo do rukou. Zajímavé je, že jsem si nepřipadal jako při čtení Kulhánka. Je to stejný podžánr, ale Kopřiva má svůj vlastní styl. Budoucnost bude rudá (krvavá) a černá (humorem), oboje vítám.... celý text
Konec křížů
2008,
Martin Moudrý
Jak krásné jméno, že ? Stejné iniciály jako já. V republice je Moudrých 782, tak by to ani nemusel být pseudonym. Nevím proč, ale myslel jsem si, že KK je kniha v modré barvě. Tady však je v černo-oranžové. Splést se může každý, co však vím docela jistě je to, že MM se nechal inspirovat u Kulhánka. Skoro jako jeho klon. Zní to docela drsně a urážlivě, ale není na tom nic špatného, Kulhánek u nás víceméně založil tradici takovéhoto brutálního fantasy/sci-fi žánru (oba prvky SCI-FA dohromady), takže tohle je takzvaná sklizeň z myšlenek, které JK zasel. Je tu však velký rozdíl - hrdina Konce křížů je víceméně Superman v 1/5 knihy, bůh v 3/5 a jen kousíček na začátku je v normálním duchu. To působí trochu "nereálně" (ano, tohle je opak snahy o realističnost, ale i v tomto žánru panují jistá pravidla) a co víc - začne to být nuda. Ne moc, ale už hlodají pochyby. Také ke konci už tempo začalo docházet a přeci jen, bohovi už moc překážek vadit nemůže. Dobrá kniha, stojí za přečtení pokud máte rádi Kulhánka. Je horší, ale ne tak moc, aby se nevyplatila číst.... celý text
Čas mrtvých
1999,
Jiří Kulhánek
Od dokonalé obálky, přes větší vtipnost než má pan Pratchett, napříč hromadami brutálně a krvavě zmasakrovaných mrtvol dorazíme k přesvědčení, že toto je opravdu Kulhánek. Anotace je dobrá, ale na knihu samozřejmě nemá. Patejl je jeden z nejcharismatičtějších hrdinů, které znám (a ač krátký, tak sci-fa čtu už půlku života). S tím bych určitě šel na pivo, i když Elvíra by mě asi zneklidňovala. Nemluvě o psu, tedy Hnusákovi. Jeho intro bylo ze všech tří nejdivnější, ale v hindsight, zpětném pohledu je pochopitelné, že on takový zkrátka je. Elvířino je nejnormálnější, ale báječně naturalistický (a ukázkově klidný, bez zbytečného napětí - to se utvoří samo) popis deště mrtvol (co cákají dál, než kapky normálního deště) je fajn začátek. A PíeS si získalo srdce mnoha čtenářů, zaslouženě. Proč je série tak dokonalá ? (až na poslední díl, ten je jen docela dobrý - moc přehnané, moc supermanské) Na tuto otázku není lehké odpovědět, autor píše velice čtivě, dost syrově a brutálně popisuje scény, smrti, srandu jakou z toho má hlavní hrdina. Vtipné přirovnání, metafory (velice vhodně použité - ač sám jich znám dost, tak dobré bych určitě nevymyslel - ale tak nejsem mistr K.) pro různé smrti, úrazy, bolesti a tak dál. Je to kruté, ale vtipné.... celý text
