maruschka
přečtené 199
Krycí jméno Verity
2015,
Elizabeth Wein
Nejkrásnější romance za... Jedna z nejkrásnějších romancí vůbec. A taky spousta napětí, několik infarktových scén a překvapivě i dost (černého) humoru. Nejsem si jistá zařazením do YA (když už, tak spíš NA) - obávám se, že to odradí čtenáře, kteří tuto literaturu nevyhledávají (čímž nechci říct, že by knížka fanynky YA/NA neuspokojila). Stručně: Dokonale promyšlený, dokonale napsaný a dokonale zakončený příběh. O hrubkách v českém překladu už nemá smysl psát, CooBoo to asi považuje za roztomilé (jnak si to nedovedu vysvětlit), ale znovu musím říct (nerada), že pokud je to tak, že šetří na dobrých redaktorech, aby mohli nakupovat podobně kvalitní tituly, tak jim to snad trochu i odpouštím. Závěr: Naprosto strhující dechberoucí román, kde není navíc jediné slovo! "Polib mě, Hardy!" Jsem na cucky.... celý text
Sněží, sněží...
2015,
Lauren Myracle
Parádní zimní oddychovka. Pro mě všechny tři povídky kvalitativně vyrovnané, propojení výborně promyšlené. "Jaký alobal?"
Vražedná léčba
2015,
James Dashner
Tři dávám spíš sobě - za to, že jsem to dotlačila do konce. Stručně - dobrý nápad, slabé zpracování.
Spáleniště: Zkouška
2014,
James Dashner
Moc se bavím při čtení top komentářů na GR. Díky nim je mi jasné, že na překlad se nic moc svést nedá (tentokrát; snad jen spojení "dělat si obavy" mě skutečně drtilo). Je to špatně napsané. Je to děsivě nelogické. Je to děsivě prázdné. Přesto se třetím dílem pokusím probojovat. Nemůže být horší než popis "monster" v předchozích částech...... celý text
Labyrint: Útěk
2014,
James Dashner
3,5. V tomhle případě nejspíš nejsem cílovka. Trvalo strašně dlouho, než jsem se začetla (možná bylo na škodu, že jsem nejdřív viděla film). Styl mi úplně nesedl, navíc mám takovou vlastní specifickou kategorii knih, ve kterých se autoři děsně snaží přiblížit čtenářům hrdinovy emoce, a přesto to nějak nefunguje, a Labyrint se k nim bohužel přiřadil. Nedokážu se prostě vžít do Thomasova strachu, smutku, naděje/beznaděje, a to je celkem problém. Přesto jsem ještě pořád trošku zvědavá, co bude dál, takže další díl asi ano.... celý text
Štvanec
2008,
Sadie Jones
Uf. Jedna z nejdivnějších knížek, co jsem kdy četla (a hlavně dočetla). Někde v půlce jsem byla schopná definovat větší část oné "divnosti" (kromě - opět - šíleného překladu a spousty chyb): připadalo mi to, jako by se někdo pokoušel převyprávět film (mimochodem skvělý) a bez vyzvání taky zkoušel doplnit a nějak vysvětlit pohnutky postav (což dopadlo většinou děsně). No a vtipné na tom je, že jsem se posléze dozvěděla, že takhle nějak to bylo - autorka napsala scénář k filmu a teprve pak z něj vypotila knížku. Takže - příběh mě dostal, přiznávám, že navzdory příšernému slohu, překladu a hlavně navzdory oněm šíleným pokusům o psychologické rozbory, jsem byla hodně zvědavá, jak to všechno nakonec dopadne, ale kvůli zmíněným nedostatkům to na víc než tři hvězdy bohužel není.... celý text
Osamělost prvočísel
2009,
Paolo Giordano
Nikdy bych nevěřila, že na konci pocítím skutečnou naději. Ale stalo se a pro mě je to důkaz (trochu jiný, než ty Mattiovy), že Paolo Giordano je génius. Když ho mám porovnat se svým drahým Michaelem Cunninghamem (i když bych to asi po přečtení první knížky od PG neměla dělat), tak mi z toho Giordano vychází dokonce o něco lépe - dokázal se úplně vyhnout trochu samoúčelné exhibici, ke které má MC občas sklon. Moc se těším na další kus a jsem šťastná, že třetí kniha vyjde za pár měsíců.... celý text
Čas mezi námi
2013,
Tamara Ireland Stone
3,5. Nedokážu posoudit, jak moc knížce uškodil kostrbatý překlad (ty šílené chyby jí uškodily určitě), ale přes zajímavý námět jsem se nedokázala úplně začíst. Občas mi to celé zavánělo ff na Stmívání, na druhou stranu na YA s fantasy prvky překvapivě reálné dialogy (finální scéna s Justinem mě dostala).... celý text
Píseň krve
2014,
Anthony Ryan
Čtivé, napínavé, výborně vystavěný příběh, slušná práce s postavami. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že o Vélinovi toho nakonec víme málo. Víme, co dělal a většinou i proč to dělal, ale opravdu pod kůži jako by se mu ani sám autor úplně nedokázal dostat. Řekla bych, že Vernier, který dostal nesrovnatelně méně prostoru, je jasně trojrozměrná postava (já vím, dostal obří výhodu první osoby), kdežto u Vélina se musíme spokojit s určitou schematičností. Technické mínusy: na Host docela dost chyb, a pak taky k překladateli: proč je z Vaelina Vélin? Proč je princezna Lyrna Al NierenOVÁ? Proč musí radost čišet? Uf, zase mi to remcání zabralo víc místa než chválení, takže rozhodně doporučuju a moc se těším na další díl!... celý text
Poklad v jediné růži
1965,
Philippa Pearce
Právě se mi ji podařilo sehnat pro děti, ale strašně se těším, jak si ji po letech přečtu znovu.
Kukuřičný město: Zápisky z konce světa
2014,
Andrew Smith
"Začal jsem přemejšlet nad tím, že dějiny jsou možná obrovským nepřítelem svobodný vůle. Slepě věříme, že to, co nám říkají, je pravda, i když o tom máme jen zprostředkovaný důkazy. Věříme, že víme všechno a že se z toho všeho dokážeme poučit, abysme nedělali ty samý chyby pořád dokola. Tak proč ve skutečnosti nemáme sílu se všema těma sračkama doopravdy něco udělat?" "Nikomu nikdy nedošlo, že lidstvo může přežít jen na jeskynních malbách, knížkách a vinylovejch deskách." "Dobrý knížky jsou o všem. A to je celý. Chápete, ne?"... celý text
Pod kupolí
2010,
Stephen King
Po každém dalším Kingovi jsem si prakticky jistá, že lidstvo nemá naději. A díky Kingovi ve mně nějakou dobu přetrvává pocit, že je to tak dobře.
Řekni vlkům, že jsem doma
2014,
Carol Rifka Brunt
Potřebuju tu šestou hvězdu. A možná i sedmou a osmou. Rok 1987 a čtrnáctiletá June jako vypravěčka příběhu jedné naprosto obyčejné americké rodiny. A taky příběhu o starých (skoro)křivdách, nevhodných láskách a sestrách, které si málem nestačí říct to důležité. "Opravdu jsem se podivovala, proč lidi pořád dělají něco, co se jim očividně moc nelíbí. Jako by život byl tunel, co se neustále zužuje. Když se člověk narodí, je ten tunel obrovský. Můžete se stát čímkoli. A pak, v podstatě okamžitě, jak se narodíte, je ten tunel najednou o polovinu užší. Jste chlapec a je tím pádem jisté, že se nestanete matkou, a pravděpodobné, že z vás nebude manikérka... A pak začnete růst a všechno, co uděláte, ten tunel postupně zužuje...Tak to prostě je. Rok za rokem... a jste v pasti... Došlo mi, že v den, kdy umřete, je ten tunel tak úzký, že když se do něj nasoukáte i s těmi všemi dávno promarněnými možnostmi, skončíte úplně rozmačkaný. ... A pak mě napadlo: Nestačilo by, kdyby si člověk jenom uvědomil, že jednoho dne umře, že nic z toho všeho kolem nebude trvat věčně? Nestačilo by to?"... celý text
