maruschka přečtené 200

Monument 14 2013, Emmy Laybourne

Nebe v plamenech 2013, Emmy Laybourne

Cesta pustinou 2014, Emmy Laybourne

Dvě zrcadla 2011, Karolina Limrová

Pandemonium 2013, Lauren Oliver

Nedokážu posoudit, jak moc je ten těžkopádný styl způsobený překladem, ale tady prostě obsah vítězí nad formou. Škoda. Z dystopií, které jsem zatím četla, bych Delirium nejspíš přirovnala k Legendě od Marie Lu; pro fanoušky HG nebo Divergence to může být trochu zklamání.... celý text

Delirium 2012, Lauren Oliver

Těžké rozhodování, ale nakonec si nechávám hvězdu pro další díly (doufám, že ji budu potřebovat). A opakuju se - proč to, proboha, před tiskem nikdo neopraví?

Fangirl 2015, Rainbow Rowell

Možná mi opravdu měkne mozek. Nebo mám šťastnou ruku (a sečtělé poradkyně) při výběru. Prostě tenhle rok je plný skvělých knížek. Tak a k této: I když po Eleanor a Parkovi už jsem věděla (doufala!), do čeho jdu... Kdyby za nic jiného, miluju Rainbow za to, že se její hrdinové dokážou vidět navzájem tak moc krásní, i když je (díky za to!!!) schválně nijak oslnivě krásné nepíše. Fangirl je speciální. Tváří se jako další z řady YA (NA) příběhů, ale stačí jen (jen!!!) číst opravdu pozorně (chce se mi řvát, když někdo tvrdí, že části s Bazem a Simonem jsou zbytečné) a čtenář může dostat mnohem víc. Stačí jen chtít... A nemyslím si, že jediným bonusem je hřejivý pocit pro autorky a autory fanfikcí, kteří se díky Cath a jejímu zdůvodnění, proč tak moc miluje psaní fan povídek, budou cítit jako v ráji. Speciální díky za všechny ostatní, dokonale propracované postavy (ani se mi nechce psát vedlejší). Tým Reagan. Tu holku miluju!... celý text

Temné kouty 2014, Gillian Flynn

Ostré předměty 2013, Gillian Flynn

Ostrov Lhářů 2015, E. Lockhart (p)

Výjimečně to prostě klapne. Autor nahází do kotlíku obvyklé ingredience (rozvod rodičů, bohatá rodina se skrývanými problémy, léto, první láska, traumatický zážitek hlavní hrdinky), ale podaří se mu (zřejmě za pomoci tajného koření) "uvařit" naprosto jedinečný příběh (jedinečný ne z hlediska zmíněných ingrediencí, ale v každém dalším smyslu). Je květen a já už mám třetí YA román roku... SPOILER!!! Překvapují mě komentáře ve smyslu "do půlky jsem netušil", "konec mě naprosto šokoval". Kdo aspoň občas kouká na filmy, musel to prožívat stejně jako já (a předpokládám, že to byl i autorčin záměr) - od začátku kamení v žaludku, od asi třetího setkání s Lháři proudy slz, protože TO bylo jasné. V téhle knížce nejde o to JESTLI, ale o PROČ a JAK. K citovým ždímačkám jsem ostražitá, ale tady bych ráda přidala další hvězdu za to, že jsem si na konci nepřipadala emočně zneužitá.... celý text

Dítě číslo 44 2009, Tom Rob Smith

U knížek s podobnou tématikou mi spoustu času zaberou úvahy o tom, jestli si, navzdory detailním popisům, může "západní" člověk aspoň částečně představit život v totalitním státě. A taky téměř neustále myslím na to, jak (dobře?) se autorovi podařilo přiblížit se skutečné totalitní realitě. V tomto konkrétním případě vidím hlavní rozpor v přecenění sovětského tempa - v každém smyslu. Snaha autora o akční spád je podle mě v příliš velkém rozporu s tím, jak totalitní systém fungoval (a teď nenarážím jen na to, že skutečný Čikatilo vraždil přes 20 let, než byl dopaden). Přesto - navzdory spoustě dalších výhrad (až otravná doslovnost každé scény, rozuzlení vyžadující takovou dávku fantazie a víry v autora, která mi asi schází, využití Javertovského motivu se zvrtlo - působí nechtěně komicky, jak úzkostlivě přesně se autor drží archetypu z Bídníků) jsem se nenudila. Zpracování sice (jako u mnoha současných knižních hitů) pokulhává za tématem, ale nejspíš zkusím i další díly.... celý text

Všechna pravda, co je ve mně 2014, Julie Berry

Potřebuju šestou hvězdu! Nutně! Knížka, ke které není možné napsat výstižnou anotaci. Vždycky a každého nakonec překvapí, jsem o tom přesvědčená. Pro mě zjevení, vznáším se ve stratosféře.... celý text

Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender 2014, Leslye Walton

Vždycky, když začnu CooBoo podezřívat z toho, že vydává knížky jen kvůli kšeftu (i když - kdo by se jim divil), vytáhnou na mě něco takového, jako je Ava. I když při čtení myslíte na Čokoládu (hodně) a na Dům duchů (téměř nepřetržitě), neotravuje vás vědomí (příznačné pro tolik jiných současných knížek), že autorka si prostě vzala to nejlepší z obou a ve vlastním příběhu se to ani nepokouší moc skrývat. Aspoň já měla pocit, že Ava je spíš poctou kultům magického realismu a že zaslouží poklonu za to, že z něj dělá čtení zajímavé i pro dnešní mládež. Na samostatný (a dlouhý) rozbor by byla všechna ta náboženská symbolika a nejednoznačný postoj autoky k náboženství (převládá laskavá shovívavost, konec konců jako jeden z mála mužů, kteří nezklamali, je tu Gabe - tesař a ne-biologický otec), do něhož se pouštět nechci, přesto musím zmínit aspoň jedno roztomilé autorčino rýpnutí, které mě znovu a znovu nutí k úsměvu: máme tu dívku, která se se zjevným atributem božství narodila, a přitom celou dobu řeší, jak dokázat ostatním, že je obyčejná, kdežto jiné "dítě" (jindy a jinde), o svém božství muselo ostatní složitě přesvědčovat (a samozřejmě to byl chlap). A pak ten osud, samozřejmě... Kdyby Emilienne tušila, co způsobí, když strčí vařečku se zbytky svého úžasného karamelového krému do úst Marigold Pieové... Já tahle bolavá kdyby prostě zbožňuju. Závěr: Úžasné čtení, vedle kterého běžná produkce YA nakladatelů působí jako nepodstatné plkání. "Láska z nás dělá takové hlupáky."... celý text

Šachové figurky 2014, Peter May

Šachové figurky by byly skvělé, kdyby tak zásadně neignorovaly důležité události předchozích dílů. Myslela jsem si, že máme téměř celistvý obraz Finova mládí, ale najednou to vypadá, jako by Fin žil dvojí život - v jednom je nejlepší přítel Artair, ve druhém Piskoř. A ještě ke všemu jako by se ti dva snad ani neznali (což je zřejmě nesmysl). Chápu autorovu potřebu vytvořit nové silné postavy pro další knihu, ale Finova minulost už začíná být poněkud "přecpaná", a i když ho zbožňuju, doufám, že už nebude další díl (a další nejlepší přítel z minulosti). Prostě toho patosu bylo už tak nějak dost. Na druhou stranu mě zklamalo, že Marsaili a Fionnlagh nedostali skoro žádný prostor - nevadí mi otevřené konce, ale tohle byl nakousnutý a nedopovězený příběh. Jako by už na ně tak nějak nezbylo místo. Taky musím říct, že ty tři časové linie, které se až někde ve dvou třetinách vrátily k obvyklým dvěma, byly na mě trochu moc (a to nepočítám samostatnou linku, která byla otevřena Prologem). Jinak ale opět dobrý příběh. Ta hromada stížností je v porovnání s víc než třemi stovkami kvalitního textu vlastně nepodstatná :).... celý text

Eleanor & Park 2014, Rainbow Rowell

Nejsem cílovka, ale ještě si sakra dobře pamatuju, že v šestnácti je to rozhodně spíš boj než přeslazené vzdychání, ke kterému sklouzne spousta i zpočátku slibných YA knížek. Jeden z důvodů, proč Eleanor a Parka nelze nemilovat. Jeden z mnoha důvodů. Jedním z těch dalších - pro mě zásadních - je jistá míra nostalgie daná zasazením příběhu do 80. let. Člověk si nemůže nepovzdechnout nad tím, jak to bez mailové a mobilové dostupnosti každého kdykoliv a kdekoliv bylo všechno o tolik komplikovanější a zároveň romantičtější. Znovu nad příběhem dumám a napadlo mě, že vlastně jsem cílovka. Každý rodič by si měl občas připomenout, jak strašně moc je pro děti důležité bezpečné zázemí a klidný domov. Jdu péct sušenky...... celý text

Tělo a krev 2014, Michael Cunningham

Napadlo mě, že Cunninghama by měl člověk číst 3x za život: ve dvaceti, ve čtyřiceti a v šedesáti. Pokaždé ale s rizikem, že za dar hlubokého příběhu a krásného jazyka zaplatí téměř zaručenou depresí. Nesnáším kecy o tom, jak zřejmé je, že tahle knížka vznikla před Hodinami, ale nepatrný posun tam přeci jen vidím - v Hodinách už téměř zmizela manýra, to rozšafné rozhazování génia, který chrlí tři originální slovní spojení (a myšlenky) na řádku; tady jsem se občas cítila zahlcená (napsat samoúčelné v souvislosti s MC mi přijde jako rouhání, ale lepší slovo mě nenapadá). Což nic nemění na faktu, že Michael je prostě hvězda.... celý text

Osudný polibek 2014, Maggie Stiefvater

Maggie je prostě génius. Havrani jsou úplně jiní než Vlci, přesto člověk znovu lapá po dechu nad tím gejzírem nápadů a emocí. Nedokážu se rozhodnout, jestli miluju víc Adama, Ganseyho nebo drahouška zlouna Ronana. A Noah, proboha, Noah!!! Lila samozřejmě úžasná, autorka do ní určitě dala velký kus ze sebe (vsadila bych se, že Maggiin pokojíček vypadal hodně podobně jako Lilin :D ). A Maura, Persefona, Calla... Jo, po dlouhé době mám fyzickou potřebu zapsat si jména všech postav. K ději: ty čarodějnické věci moc nemusím, ale autorka se naštěstí netopí v okultních detailech, naopak - daří se jí (opět) vytvářet vlastní kouzelný svět, i když (opět) používá osvědčené ingredience. Podařilo se jí šokovat mě! Plus: strašně obdivuju, jak se nenechala unést a romantická linka je zatím spíš v náznacích - krásně si to šetří na všechny čtyři díly a jsem vážně zvědavá, jestli to nakonec bude Adam, nebo Gansey. Zatím samozřejmě vede Adam ;). A všechna ta rozehraná tajemství!!! Teď se jen modlit, aby v červnu ten další díl opravdu byl...... celý text

Podivný případ se psem 2003, Mark Haddon

Chjo. Já vím, že je to celé metafora (ano, metafora je metafora) o tom, že nám "normálním" naše schopnost rozeznávat celou škálu emocí není vůbec k níčemu, ale stejně to prioritně vnímám jako strašně smutný příběh (u kterého jsem se dost nasmála) človíčka ztraceného v našem přelidněném hlučném a zmateném světě. Držím pěsti všem Christopherům světa (a možná ještě víc jejich rodičům). A autor je s největší pravděpodobností génius (a ne kvůli těm šíleným příkladům z matiky, které očividně hoví).... celý text

V šedých tónech 2013, Ruta Sepetys

Strašně nerada dávám jen čtyři hvězdy, protože knížek s touhle tématikou, navíc cílených na mladší ročníky, není nikdy dost, ale: S jednoduchým stylem vyprávění jsem se smířila - přesvědčila jsem sama sebe, že je díky tomu příběh autentičtější (Lině je jen patnáct a výtvarný talent neznamená, že musí být zároveň nadaná i přes písmenka). Proti tomu ale šel fakt, že ve spoustě případů mi chyběly detaily, některé zmínky šly proti sobě a celkově jsem se nemohla zbavit pocitu, jako by příběh jen klouzal po povrchu. Jako by si autorka zjistila základní fakta a jen několik málo detailů, a pak z nich silou vůle "upletla" příběh. Přesto je téma natolik poutavé, že jsem se od knížky nemohla odtrhnout. O to víc mě mrzelo, že jsem si vlastně k nikomu neutvořila hlubší vztah, nikoho jsem neoplakala (a to pláču ráda a často). Občas mívám u knížek pocit, že mohly být o pár (set) stran kratší. Tady to vnímám přesně opačně. Knížka sice má cca 300 stran, ale hodně (krátkých) kapitol a po každé z nich zůstává často skoro celá stránka volná, takže v reálu je knížka možná o čtvrtinu kratší... Škoda, podle mě to chtělo důkladnější studium podkladů, pak by asi bylo snazší pustit nás k Lině a jejím blízkým blíž. K závěru příběhu. Ne, useknuté konce mi nevadí, ale tady to opravdu působilo, že autorce už došly síly. Nicméně i tak je jisté, že na Linu a Jonase nezapomenu...... celý text

Muž z ostrova Lewis 2014, Peter May

Opět příběh s velkým P. May je skvělý vypravěč. Na začátku mi zatrnulo, že přijdu o Finovy části v 1.os., ale ve výsledku se stalo "jen" to, že teď kromě Fina miluju i Johnyho. Pár minut po dočtení skoro nevidím na monitor, takže dojmy ještě ne úplně utříděné. Zůstala všechna pozitiva prvního dílu. Druhý díl má vlastní zápletku, ale návaznost na Skálu je přímá, setkáváme se se všemi důležitými postavami a u většiny dostáváme možnost poznat je blíž (i když se mi občas chtělo křičet - ne, teď je neopouštěj, potřebuju vědět víc!). O moc víc se napsat nedá, aby to nezavánělo spoilery, takže už jen drobounké výtky: Chyběla mi tabulka výslovnosti (ale u trojky už zase je, uf). Taky bych doporučovala na předsádku nějakou mapu (Lewis a okolí minimálně, autor se nedokáže úplně oprostit od pohledu člověka, který to tam zná, takže popisy jsou sice vyčerpávající, ale i když jsem se moc snažila, tu síť vesniček jsem v hlavě dohromady nedala). A k obsahu samotnému - tak trochu jsem doufala, že Fin se aspoň pokusí Marsaili vysvětlit, proč se k ní kdysi zachoval tak hrozně, ale ti ostrovani jsou prostě pitomě uzavření... Pozitivum závěrem: skvělý překlad a opět snad jen jediný překlep. PS: May je jeden z mála autorů, který se nebojí nacpat svoje mužské hrdiny emocemi až po okraj. Což je trochu v rozporu s jejich uzavřeností, ale jinak - přiznaná motýlí křídla v žaludku? Jo! ;)... celý text