marvarid přečtené 256

Žena v polární noci: Rok na Špicberkách 2020, Christiane Ritter

Moc hezké. Popisy polární krajiny jsou tak intenzivní, barvité (dohledala jsem, že autorka malovala, některé její kresby ze Špicberků je možné najít na internetu). Na jednu stranu tu musely být životní podmínky extrémně tvrdé, na druhou stranu koncentrace na úplně základní životní potřeby může poskytnout úlevu od záplavy problémů a pseudoproblémů moderního (a jinak pohodlného) života. Četba pro mě byla únikem od současné neradostné situace ve společnosti, udělala radost.... celý text

Hrad 2014, Jennifer Egan

Vynikající, originální! Nečekala jsem tak silný zážitek (od autorky si rozhodně chci ještě něco přečíst). To, jak si se mnou hrála - nedokázala jsem určit, co má být realita a co si přimyslila nepřesnost nebo přímo obluzenost ve vnímání okolního světa postavami. Děj byl napínavý (termín mysteriózní je asi nejpřesnější), všechny ty myšlenky běžící na pozadí ho skvěle doplňovaly. Rozhodně nebyl zmatený – stačilo číst pozorně. A konec byl opravdu nečekaný a já nedokázala knihu odložit do pozdních nočních hodin.... celý text

Kniha od řeky Sandá 2013, Gyrðir Elíasson

Miniatura - pomocí minimalistického jazyka dosahující dokonalé atmosféry. O izolaci od vlastní rodiny, později od lidí v campu a ještě později o skutečné izolaci v divočině v nadcházející kruté zimě. O umělci, kterému došla inspirace a já tak nějak tušila, že co nevidět dojde i řada dalších věcí – jídlo, teplo, rozbije se auto, pomocí kterého by si dovezl další. No a ani ten konec není moc uklidňující… Lyrické dílo, na mě až moc bezvýchodné. Ale literárně opravdu výborné.... celý text

Neuzavřené případy 2009, Kate Atkinson

Autorka je výborná vypravěčka, takhle nějak si představuji „anglický humor“. Tři povídky zapletené do jednoho románu se čtou opravdu snadno. Přestože řada událostí je tragická (tragická natolik, že to zřejmě řadu čtenářů odrazuje), každou chvíli jsem se v duchu usmívala nad suchým a neuvěřitelně trefným glosováním děje. Jen ten konec – byl trochu trapný, jako by si JA chtěla udobřit tu část čtenářské obce, na kterou bylo těch ran osudu moc, a tak na závěr absolvujeme přehlídku šťastných rozuzlení (které tu nebudu rozepisovat, aby nebyl komentář označen jako spoiler).... celý text

Příšerně nahlas a k nevíře blízko 2006, Jonathan Safran Foer

Nerada to píšu, ale tohle je tak strašně patetická slátanina…. Moje rozhořčení je o to větší, že jsem se po „Naprosto osvětleno“ na další román od JSF těšila. Kniha má několik dějových linií prokládaných dopisy, obrázky (v současnosti dost okoukaný koncept). Důvod zařazení příběhu prarodičů mi není zřejmý. Je divný a s hlavní dějovou linkou románu nesouvisí. V té hraje prim údajné dítě Oskar. Pochybuju, že autor měl možnost nějaké dítě blíže poznat. Nevypadá to, že by s nimi měl jakoukoli osobní zkušenost (už jen to, že plně kojené mimino označuje za batole). Oskar je dítěti natolik nepodobný, že mu prostě nevěřím. Vypadá jako čirá konstrukce. Navíc je to opravdu protivná konstrukce, trávit čas v jeho společnosti nebylo příjemné. No jsem ráda, že to mám za sebou.... celý text

Nejvzdálenější pobřeží 2005, Ursula K. Le Guin

Skvělé, skvělé, skvělé. Ze stejných důvodů jako předchozí díly. Ale tenhle se mi zatím líbil nejvíc. Dobrodružné, tajemné, děsivé.

Vyšlapaná čára 2018, Sara Baume

Díla s námětem psychické zhroucení mladé ženy, zkouším se: Joanna Kavenna: Ostuda ostudná, Sylvia Plath: Pod skleněným zvonem. Na rozdíl od těchto děl nemá Vyšlapaná čára prakticky žádný děj. Je to jen krátký výsek několika měsíců života, předkládaný ve formě útržkovitých zážitků, úvah, vzpomínek. Hodně melancholických, depresivních. Místy tak povědomých (snad každý cítil po opuštění vysoké školy úzkost z toho kroku do prázdna a bál se vlastního selhání) a místy rozčilujících (Frankie podléhá velké sebelítosti, stále chce domů k mamince). V tomto ohledu byly dva výše jmenované tituly záživnější a jejich protagonistky zajímavější. Ale nakonec dávám 4* a to zejména s ohledem na krásný až básnický jazyk a obrovskou vnímavost k přírodě, ke všem těm drobným detailům, které je potřeba naučit se vidět, aby byl život kompletní.... celý text

Feminismus je pro každého 2018, Chimamanda Ngozi Adichie

Pan Gwyn 2015, Alessandro Baricco

AB jsem si oblíbila díky Nevěstě a Hedvábí. Tentokrát mám ale podezření, že kniha se tváří více intelektuálně a umělecky, než ve skutečnosti je. Vytváření „portrétu“ v průběhu dlouhých hodin, které portrétovaný tráví nahý v myšlenkách sám se sebou, má nejspíše vést k usebrání nad vlastní osobou. A dokonalý popis (co jiného by to mohlo být ?) – portrét od pana Gwyna pak měl proces sebepoznání dokonat. Text je doplněný o řadu poetických pasáží, trefných poznámek jdoucích bez oklik k jádru věci („Manžel ji poznal na trase Londýn - Dublin. Seděl na sedadle 19D a bylo mu tehdy o jedenáct let víc než jí. Teď, jak se tak často stává, byli stejně staří.“). Ale podstata románu je myslím takto jednoduchá a tak z něj ani překvapivý závěr neudělal dílo, které by mi mělo šanci uvíznout na dlouho v paměti.... celý text

Půl žlutého slunce 2008, Chimamanda Ngozi Adichie

První asi polovina knihy se mi četla výborně, vyprávění se týká povětšinou mezilidských vztahů. Autorka o nich vypráví střízlivě, uměřeně, bez patosu. Vykresluje stav nigerijské společnosti poté, co odešla koloniální nadvláda Velké Británie. Ale pak věci začínají jít k horšímu (a čtení už není tak příjemné, protože hlavní hrdiny si prostě pustíte k tělu). Najednou jsme svědky počínající genocidy namířené proti Igbům, nesmyslného vraždění a poté začátku války. Očima hlavních protagonistů vidíme, jak se jim postupně všechno rozpadá pod rukama. Válka, přesuny na území doposud neobsazené nepřítelem, bída, ztráta blízkých lidí. Někteří se posléze najdou, někteří ne. I nadále se autorka pečlivě vyhýbá kýči a přehánění. Válku neukazuje v podobě hrdinských krvavých bojů a vyhřezlých vnitřností. Popisuje úmorný každodenní život v hladu a úzkosti z dalších náletů, dalších krádeží, dalšího napadání bezbranného civilního obyvatelstva. Moc dobře napsaný román, zajímavé téma (o Nigerii jsem doteď skoro nic nevěděla, no ani teď nemají na růžích ustláno…).... celý text

Špičkou jazyka 2010, Sarah Waters

To je tak výborně napsané! S Nancy jsem prožívala každý okamžik, vyprávění je sugestivní, všechny scény a emoce působí opravdově. Tolikrát mi jí bylo líto, ale zkušenosti nejsou zadarmo. Bylo pěkné sledovat, jak je Nancy proměňuje v rostoucí sebevědomí a sebejistotu. A samozřejmě oceňuji obsáhlé autorčiny znalosti života (nejen homosexuální menšin) ve viktoriánské éře, střídání nejrůznějších společenských prostředí zvyšuje poutavost vyprávění.... celý text

Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku 2006, Patrik Ouředník

Velké rozpaky. Z textu jsem se nic moc nového nedozvěděla a ani mi nepřišlo, že by fakta byla seskládána do nějak provokativních souvislostí (aby nabyla nových, nečekaných významů). Vlastně to byl neuspořádaný guláš, kde se střídala témata i časové roviny beze smyslu a když jsem si někde v polovině uvědomila, že takhle to bude až do konce, byla jsem ráda, že je kniha útlá a zbývá mi už jen pár desítek stran….... celý text

Atuánské hrobky 2003, Ursula K. Le Guin

Opět naprostá spokojenost. Asi ještě větší, než u Čaroděje: Příběh je napínavý, postav není mnoho, ale drama mezi nimi je velmi dobře rozehráno. Kulisy starých temných chrámů v pouštní oáze jsou působivé. Hlavní hrdinka – žena mě potěšila. Těším se na pokračování.... celý text

Tajný život knížete z Musaši 2016, Džuničiró Tanizaki

Moto autora: „Čtenář se musí bavit u každé jedné věty“ a já se tedy bavila. To spojení vznešené samurajské tradice se sexuální perverzí obnášející (mimo jiné) cesty za milenkou – dominou skrze záchodovou odpadní jámu… Každá věta byla vybroušená, byla v ní ponechána úslužnost hraničící až s dětskou naivitou, jako by si vypravěč oné ujetosti hlavního hrdiny nebyl vědom (přitom z náznaků o kousek dále je jasné, že i on se baví). Skvělé. Doufám, že budu mít možnost si od DT přečíst i něco dalšího.... celý text

Pohled do slunce 2008, Irvin D. Yalom

Knihu jsem si pořídila už před nějakým časem a celý loňský rok jsem ji odkládala. Číst knihu o smrti v době COVIDové pandemie mi přišlo morbidní. Zpětně viděno to bylo asi zbytečné. Kniha totiž není morbidní ani trochu, je v podstatě velmi konstruktivní. Radí, jak žít a jak nahlížet realitu smrti, aby nemusely být obavy z ní tak devastující. Čtivé, povzbudivé, srozumitelné.... celý text

Dracul 2020, Dacre Stoker

Vydařený remake původního nápadu - moderní jazyk, 2 dějové linie svižně směřující k vyvrcholení příběhu, pěkně provedená obálka. Jako záminka pro vznik knihy jsou uvedeny deníky Brama Stokera, ale proč ne. Zisk za „vytěžení“ námětu alespoň zůstane v rodině. Já mám pro upírské historky slabost a při čtení jsem se rozhodně dobře bavila.... celý text

Penelopiáda 2007, Margaret Atwood

Já jsem se tedy velmi bavila. Nevidím nic špatného na tom, že MA snížila mýtickou postavu Penelope na lidsky představitelnou postavu. A jako skutečná žena je místy trochu malicherná, nedůsledná, se značným sarkasmem ze zpětného pohledu z Hádu komentuje svoji naivitu a slabost. Román je feministicky laděný – aby ne. Vždyť celý mýtus o Odyseovi je nabitý stereotypy o muži - odvážném objeviteli a ženě trpělivě udržující domácí krb. Sbor služek odděloval jednotlivé kapitoly. Ty veršovánky byly tedy strašné, ale vstupy v próze (soudní přelíčení, antropologická vsuvka) zábavné. Celkově ale myslím, že text by fungoval i bez nich. Vysvětlení popravy služek jako symbolu převzetí moci zpět do rukou pána domu mi přišlo trochu přitažené za vlasy.... celý text

Intimní autoportrét 2003, Frida Kahlo

Líbilo by se mi víc z deníků, víc soukromých postřehů. A protože životopis FK znám jen v hrubých obrysech, ocenila bych podrobnější vsuvky popisující zlomové události jejího života někým zvenku, nějakým životopiscem. Ale to se dá doplnit. Proč nemít doma víc knih o této mimořádné ženě. Otázka na ženskou část čtenářské obce: také máte problémy vidět Diego Riveru jejíma očima, tak přitažlivého, hodného absolutní lásky?... celý text

Tři jablka spadlá z nebe 2020, Narine Abgarjan

Příběh je upředený z životních osudů obyvatel vesnice, mýtů, cyklicky se objevujících přírodních sil. Vyprávění je snové, nechává čtenáře sledovat dění přes poetický opar - zjemní i tvrdé rány osudu, který život v horské vesnici přináší, vztahy mezi obyvateli se jeví téměř idylické. A kniha se čte o to příjemněji (i když v duchu vím, že to je trochu balamucení čtenáře, kdo si zkusil, byť jen krátce, život na vsi, ví, že ve skutečnosti je vše jinak). Inspirace magickým realismem a 100 roky samoty je zřejmá. Je dobře, že ji autorka přiznává.... celý text

Čaroděj Zeměmoří 1992, Ursula K. Le Guin

Krásný, jednoduchý příběh. Vyprávění je napínavé, není problém se začíst a zapomenout, kolik je hodin. Autorka se nezabývá rozsáhlým vysvětlováním toho, jak Zeměmoří vzniklo, jak funguje, jaké jsou politické vztahy a kulturní dějiny ostrovů. Pouze sledujeme Krahujce po dobu několika náročných let, během kterých dospěje z chlapce v muže. V tuto chvíli bych tedy neřekla, že vytvořila alternativní fantasy svět (jako třeba Tolkien Středozemi), to by bylo příliš nadnesené. Ale možná se toho o Zeměmoří jako takovém dozvím víc v příštích dílech (už jsem si objednala zásilku z knihkupectví :)... celý text