Masenka1304
přečtené 260
Obrys jednoho života
2008,
Thomas Bernhard
"Smrt, jíž se poznamenán těžkou chorobou tak často díval do očí, měla zde tvář veskrze lidskou. Podle toho bylo vše, co s jejími důsledky souviselo, svědomitě celebrováno na hraně živoucí osobnostní, rodinné, mezilidské individuality - a jejího pozemského znicotnění." Démonické hrůzy z náletů, hrůzy internátní, traumatizující zážitky z války a dětství nemanželského a nechtěného dítěte jsou vychrleny dlouhými souvětími a bez odstavců jakoby jedním dechem s autorovým všudypřítomným strachem z udušení pod vlivem těžké plicní choroby. "Jednotlivosti života mu připadají komické, celek tragický." "Nikoli hrůza, nýbrž něha obrací Bernhardovu pozornost k mrtvým. I přervaný život je život plný touhy.... Je tu však něco, čeho se leká víc než smrti cizí i vlastní. Nepřiznaná, ano - všemožně zapíraná a popíraná neusmířenost. Z Bernhardova textu křičí davy neusmířených mrtvých. Není to jen jejich vina. Jsou zapomenuti." citace z doslovu J. Stříteckého... celý text
Nebe nemá dno
2010,
Hana Andronikova
"Otázkou je, jak žít bez iluzí, aniž by se člověk posral strachy." str. 67 ....nejdřív jsem se na Hanu, Amu.... zlobila a netroufala si tuto knihu číst. Myslela jsem, že je to kniha o umírání. Opak je pravdou. Zlobila jsem se, že se nešla hned "léčit", ale pak jsem pochopila, že ona se právě léčit šla. Byla to její cesta. Jen mě mrzí, že tahle paní pro nás už nic nenapíše. Snad v jiné dimenzi. Za horizontem. S pokorou děkuji, paní Spisovatelko, obrátila jste mě naruby a ukázala mi víru, že Ama žije...... celý text
Co když je to nebe? Jak jsem se zbavila omezujících přesvědčení a začala opravdu žít
2017,
Anita Moorjani
Rok kohouta
2008,
Tereza Boučková
12. 2. 2017, 7:15 Otevírám 13. komnatu T. B. a začínám číst. Duše se mi tetelí, čtení mě hned neskutečně chytne. Přetěžce těžké téma. Žasnu nad bezbřehou odvahou autorky, se kterou svou kůži nese na trh. Zpověď tak nesmlouvavá a naléhavá. Údery humoru černějšího než černého přímo na solar plexus. "S obvyklým smíchem se mě zeptal (Rainer): Hádej, co je novýho? Nevím. Co? Máš lásku? Něco lepšího! Co? Rakovinu." str. 29 V pocitu absolutního zmaru a beznaděje nachází střípky, pro které má pořád smysl žít, anebo že může být ještě hůř. "Žít se musí. Muž: Ale proč? Proto. Člověk má povinnost žít. Musí chtít. A musí umět být sám, nehledat smysl života u jiných. Člověk je vždycky sám. Svobodu má jen a jen v sobě." str. 222 Netrpělivě klepu na dveře další z komnat T. B. a čekám na otevření. Zatím čtu Rudolfa Slobodu. Nevím, jestli to dočtu...... celý text
Pěna dní
2005,
Boris Vian
Příběh o tragičnosti a kráse lidského bytí, nevyhnutelnosti smrti a marnosti veškerého snažení, plný snových, neskutečných, iracionálních, přeludových, kafkovských situací, jako když autor blouzní z horečky. Krásné čtení, kde si každý čtenář najde svojí interpretaci... "...tráví dny v jedné vinárně, pije a píše spolu s jinými lidmi, jako je on sám, tam chodí pít a psát, popíjejí vždycky čaj Mořské dálavy a jemné alkoholické nápoje, což jim nedovoluje myslet na to, co píší, a spousta lidí přichází a zase odchází, tím se myšlenkami zamíchá ode dna a každý si vyloví tu či onu, žvásty se neeliminují, vezme se trocha myšlenek, přidá se trochu žvástů, zředí se to. Lidé to tak lépe stráví, zvláště ženy nemají rády nic, co je příliš jasné." str. 211, překlad Svatopluk Horečka, ARGO 2015... celý text
