Matematicka
přečtené 597
Kohouti budou zpívat
2023,
Marta Veselá Jirousová
Na jednu stranu je to pořád ta stejná básnířka, kterou už znám, na druhou stranu v této sbírce zaznívají i nové tóny jednak zralejší životní fáze, jednak doprovázení umírající maminky. Vyrovnávání se se smrtí i péče o umírající maminku se ve sbírce objevují cyklicky a zcela neokázale, jako součást běžného dne. A jak je u Marty Jirousové obvyklé: stručně, a přesto objevně a často velice hluboce. Děkuji za další upřímnou výpověď o životě, který stojí za to žít, o kterém stojí za to přemýšlet a mluvit o něm s druhými – blízkými, i těmi vzdálenými – třeba čtenáři její poezie. Rozmachuju se sekerou a štípám napadrť hořkost a vztek na to že seš a nejseš Třísky a polena lítají nad hlavou sviští mi kolem uší práskají mě do kolen A ty jen sedíš v oblaku kouře a seš a nejseš máma... celý text
Zahrada
2019,
Marta Veselá Jirousová
Miluju poezii Marty Veselé Jirousové, ale tahle její sbírka mě oslovila asi nejméně. Přestože je krásné, že jsou básně věnovány konkrétním lidem, jejím blízkým, i to, že jsou uvozeny krásnými citáty. Prostě sama nemám ráda zahradničení, takže ke mně ani básně nepromlouvají tak intenzivně. Ale pro ty, kdo mají zahrady, květiny a péči o zahradu, rádi, to asi bude jiné. I přesto se tam našlo několik krásných básní: "Dáváš mi slyšet zvuky uvnitř mé duše A vidět věci které jsou skryté Dáváš mým nohám rychlost mým rukám vytrvalost Dáváš mlčení význam Pozorovat východ slunce na molu v pět hodin ráno Jen tak si povídat o ničem a blbě se smát Vstala bych i ve čtyři kvůli Tobě"... celý text
Ještě mi pořád scházíš
2023,
Milan Poutník
Knihu jsem si přečetla v rámci tématu ČV 2025 "Kniha ze seznamu Dnes přidané knihy". Sbírka písňových textů regionálního náchodského autora. Jde už o třetí jeho sbírku a vždy ke sbírce napíše nějaký text jeho přítel Miloň Čepelka. Tentokrát napsal úvod ke "vložce" 14 básní o Ester / pro Ester, které už jsou skutečnou poezií. Tyto básně výrazně převyšují úroveň ostatních textů a opravdu mě zaujaly. "Ester XIII Čtu ve tvých očích otázku, čtu ve tvých očích bolest, čtu ve tvých očích naději, čtu ve tvých očích jako v Knize Knih. Čtu kapitoly o lásce, čtu kapitoly o nenávisti, čtu o krvi a slzách. Kolika stránek se ještě dotkne má ruka, Ester?"... celý text
Zahrada mrtvých duší
2022,
Lukáš Boček
Po delší době kniha, která mě celkově nějak nechytla. Mladému českobudějovickému autorovi fandím, děj byl napínavý a udržel mě u čtení, ale v závěru jsem měla pocit, že si z toho moc neodnáším. Nevím, možná jsem se nedokázala vžít do postav, nebo mi tak vadily drobné nelogičnosti v ději. Rozhodně to nemohu srovnat např. s podobnou knihou Aleny Mornšajnové Tiché roky, ta mě zaujala násobně víc. "Jako třeba na pohřbu. Tam se taky všechno děje s děsivou škrobeností, až to celé připomíná spíš návštěvu domu hrůzy. Všichni Tví kostlivci se v jeden čas ocitnou na jednom místě, aby Tě mučili přesně tak, jak to kdosi dopředu naplánoval, a Ty jen myslíš na to, kam se vytratila spontánnost... Stejně jako mému pozdravu chybí autenticita. Tak mi to promiň, opravdu, protože věz, že píšu kvůli Tobě."... celý text
Ve stínu Alberta Einsteina – Tragický život Milevy Einsteinové-Marićové
2007,
Desanka Trbuhović-Gjurić
I když se později jejich cesty dramaticky rozešly, nic to nemění na tom, že Mileva stála Albertu Einsteinovi po boku v době, kdy učinil své zásadní objevy a zveřejnil své zásadní články. Osud Milevina bratra Miloše i její sestry Zorky byl také velice zajímavý a někdy si až člověk říká, jestli je vůbec možné, aby se v jedné rodině koncentrovalo tolik bolesti. Paní Trhovicová-Gjuricová jako srbská matematička a fyzička neskrývá své sympatie s Milevou a na všechny události a okolnosti v jejím životě se snaží dívat z její perspektivy a maximálně se snaží dokládat její přínos pro její spoluúčast na práci Alberta Einsteina. Sama Mileva jí to ale příliš nezjednodušuje: o sobě mluvila jen málo a i z její korespondence se zachovalo minimum dopisů, které psala ona. I přesto se ale paní Trhovicové-Gjuricové podařilo podat poměrně plastický a čtivý obraz jedné srbské ženy, velice nadané matematičky a fyzičky, která prožila krásný, ale velice těžký život. Ráda jsem se dozvěděla o jejím životě i o životě lidí v jejím okolí a v mnohém mě jejich životy inspirovaly. To přeju i dalším čtenářům této knihy, která si pozornost určitě zaslouží. "Pozoruhodné je také to, co vyprávěl Milevin otec svému synovi a jeho přátelům. Když poprvé navštívil dceru a zetě ve Švýcarsku, přivezl s sebou vkladní knížku se 100 000 korunami (což je víc než sto tisíc švýcarských franků), kterou jim chtěl darovat, protože věděl, že jejich materiální situace není skvělá a že Mileva Alberta podporovala. Ale Albert dar odmítl podle vyprávění Sretenovice těmito slovy: „Nevzal jsem si vaši dceru kvůli penězům, ale protože ji miluju, protože ji potřebuju, protože tvoříme jednu bytost. Za všechno, co jsem dokázal a čeho jsem dosáhl, vděčím Milevě. Je mou generální múzou, mým andělem strážným, který mě chrání před hříchy v životě a ještě víc před hříchy ve vědě. Bez ní bych výzkumy ani nezačal, ani nedokončil.“... celý text
Ve znamení duhy
2013,
Radovan Voříšek
Sbírka "Ve znamení duhy" vyšla v roce 2013 a předmluvu k ní napsal autorův přítel, Marek Orko Vácha. Básně v ní jsou rozdělené do pěti oddílů: básně o slově a slovesném umění, milostné, duchovní, o krajině a o tom, s kým a s čím se autor setkává ve své práci. Oddíl milostné poezie nazvaný "Transsrdeční magistrála" se pak stal základem či podnětem další – a zatím bohužel poslední – autorovy sbírky se stejným názvem, která vyšla v roce 2017. Poezie Radovana Voříška má s básněmi mých dalších oblíbených básníků, Vladimíra Holana a Ivana Martina Jirouse, mnoho společného – je stručná, „neukecaná“ a má výrazný přesah hledání smyslu ve všedních věcech, událostech a setkáních, nebo až někde „za nimi“. "Míjení Jestlipak ruce pukají žízní po doteku jako rty touhou po prameni Dám se ti a ty před vyprahlou smrtí odkloň řeku míjení"... celý text
Očekávání Vánoc
2017,
Richard Rohr
Pro křesťany, vytížené prací a rodinou jako já, ideální kniha na advent. Pomůže vám ztišit se a soustředit se na to, co je podstatné: "Proč tedy na jedné straně milujeme a obdivujeme lidi, jako jsou Maria a Josef, a na druhé straně už nenapodobujeme jejich cestu víry, jejich odvahu ani to, že nepotřebovali žádné osvědčení ze strany náboženského systému? Byli to dva laici, kteří naprosto důvěřovali své vnitřní zkušenosti s Bohem a kteří se jí nechali vést do Betléma a dál. V evangeliích není jediná zmínka o tom, že by tito dva konzultovali svou vnitřní zkušenost s velekněžími či se synagogou, oni si ji dokonce ani neověřovali porovnáváním s Písmem. Maria a Josef kráčeli s odvahou a ve slepé víře, že jejich zkušenost je pravdivá, a nikdo jim nemusel dosvědčovat, že jednají správně. Jejich jedinou záchytnou sítí byla Boží láska a milost. To byla záchytná síť, kterou si museli už dřív mnohokrát otestovat, jinak by do ní nepadli s takovou grácií."... celý text
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
Líbila se mi výprava na americké ranče s Johnem Steinbeckem i s filmem, který vznikl podle jeho knihy. Jde o poměrně jednoduchý příběh, který ale nabízí mnoho otázek a podnětů k zamyšlení. John Steinbeck je výborný vypravěč, který i na krátkém jednoduchém příběhu dokáže postavy krásně charakterizovat a popsat prostředí tak, že máte pocit, jako byste se ocitli uprostřed dění. Moc se mi to líbilo a těším se, že si od Johna Steinbecka přečtu další knihy. "Ve dveřích stál jakýsi habán. V podpaží držel zmačkaný širák a sčesával si dozadu dlouhé černé vlhké vlasy. Na sobě měl, podobně jako ostatní, modré cvilinkové kalhoty a krátkou cajkovou kazajku. Když se dočesal, vykročil do světnice a kráčel tak majestátně, jak to dovede jen člověk královské krve nebo mistr svého řemesla. Byl to kočí od velkých spřežení, kníže ranče, který dovedl řídit spřežení deseti, šestnácti, ba i dvaceti mul jednou jedinou opratí vedoucí až k čelné řadě spřežení. Švihnutím biče zabil mouchu na zadku muly v poslední řadě spřežení, a muly se přitom ani nedotkl. V jeho vystupování byla taková vážnost a takový klid, že když promluvil, všichni vždycky umlkli. Jeho autorita byla tak veliká, že jeho slovo platilo, ať šlo o cokoli, o politiku, stejně jako o lásku. Takový byl Slim, kočí pro velká spřežení. Jeho ostře řezaný obličej neříkal o jeho stáří nic. Mohlo mu být stejně pětatřicet jako padesát. Jeho ucho slyšelo víc, než co mu kdo říkal, a v jeho pomalé řeči zněly svrchní tóny nikoli přemýšlivosti, nýbrž chápavosti jdoucí nad to, co se dá přemýšlet. Jeho ruce, velké a hubené, byly, když něco dělaly, citlivé jako ruce chrámové tanečnice."... celý text
Lidský los
2020,
Jan Vladislav
Jan Vladislav je pozoruhodný spisovatel a člověk, od kterého bych si toho chtěla přečíst víc. V tomto kratičkém výboru mě nejvíc oslovila povídka s názvem "Lidský los", kde se vyrovnává se smrtí svého otce i se svým vztahem k němu a se svým dětstvím.... celý text
1945: Léto běsů
2022,
Miloš Doležal
Velice ráda čtu dokumentární knihy Miloše Doležala. Myslím, že dělá velice záslužnou práci, když pátrá po osudech „obyčejných lidí“ v různých osudových okamžicích našich dějin. Přirozeně se zaměřuje na obyvatele Vysočiny a je až neuvěřitelné, kolik zajímavých lidí v celé šíři spektra se tam našlo – od těch, kteří by nám právem mohli být vzorem, až po ty, kteří osudově zklamali a mnoho lidí buď o život přímo připravili, nebo jim ho různě zmrzačili. "Když s nimi Jára může hovořit česky, popisuje jim svou nejvnitřnější vězeňskou zkušenost, ovlivněnou několikaměsíčním čekáním na vykonání rozsudku smrti: „Byl jsem tak blízko k poslednímu kroku do neznáma a tato zkušenost mě přiměla podstatně se v těch temných samotkách zamýšlet nad otázkami života. Musím vám říci, že můj postoj k životu se velmi změnil. Dospěl jsem k tomu, že musím být více tolerantnější, trpělivější a skromnější. Ale v jedné věci jsem se nezměnil – stále věřím ve věčnost duše a duchovních hodnot. Dobrota, jemnost a pravost nezmizí s naším posledním vydechnutím. Někde jsem četl, že smrt je, jako když se ve spánku otočíš z jedné strany na druhou.“... celý text
Sedni si vedle mě
2021,
Václav Teslík
Náměty dobré, pan Teslík se snaží, ale nějak mě to "neoslovilo", ani "nezajiskřilo", jak bych u poezie očekávala. Třeba jeho verše najdou jiné čtenáře...