Matematicka
přečtené 585
Ve znamení duhy
2013,
Radovan Voříšek
Sbírka "Ve znamení duhy" vyšla v roce 2013 a předmluvu k ní napsal autorův přítel, Marek Orko Vácha. Básně v ní jsou rozdělené do pěti oddílů: básně o slově a slovesném umění, milostné, duchovní, o krajině a o tom, s kým a s čím se autor setkává ve své práci. Oddíl milostné poezie nazvaný "Transsrdeční magistrála" se pak stal základem či podnětem další – a zatím bohužel poslední – autorovy sbírky se stejným názvem, která vyšla v roce 2017. Poezie Radovana Voříška má s básněmi mých dalších oblíbených básníků, Vladimíra Holana a Ivana Martina Jirouse, mnoho společného – je stručná, „neukecaná“ a má výrazný přesah hledání smyslu ve všedních věcech, událostech a setkáních, nebo až někde „za nimi“. "Míjení Jestlipak ruce pukají žízní po doteku jako rty touhou po prameni Dám se ti a ty před vyprahlou smrtí odkloň řeku míjení"... celý text
Očekávání Vánoc
2017,
Richard Rohr
Pro křesťany, vytížené prací a rodinou jako já, ideální kniha na advent. Pomůže vám ztišit se a soustředit se na to, co je podstatné: "Proč tedy na jedné straně milujeme a obdivujeme lidi, jako jsou Maria a Josef, a na druhé straně už nenapodobujeme jejich cestu víry, jejich odvahu ani to, že nepotřebovali žádné osvědčení ze strany náboženského systému? Byli to dva laici, kteří naprosto důvěřovali své vnitřní zkušenosti s Bohem a kteří se jí nechali vést do Betléma a dál. V evangeliích není jediná zmínka o tom, že by tito dva konzultovali svou vnitřní zkušenost s velekněžími či se synagogou, oni si ji dokonce ani neověřovali porovnáváním s Písmem. Maria a Josef kráčeli s odvahou a ve slepé víře, že jejich zkušenost je pravdivá, a nikdo jim nemusel dosvědčovat, že jednají správně. Jejich jedinou záchytnou sítí byla Boží láska a milost. To byla záchytná síť, kterou si museli už dřív mnohokrát otestovat, jinak by do ní nepadli s takovou grácií."... celý text
Lidský los
2020,
Jan Vladislav
Jan Vladislav je pozoruhodný spisovatel a člověk, od kterého bych si toho chtěla přečíst víc. V tomto kratičkém výboru mě nejvíc oslovila povídka s názvem "Lidský los", kde se vyrovnává se smrtí svého otce i se svým vztahem k němu a se svým dětstvím.... celý text
1945: Léto běsů
2022,
Miloš Doležal
Velice ráda čtu dokumentární knihy Miloše Doležala. Myslím, že dělá velice záslužnou práci, když pátrá po osudech „obyčejných lidí“ v různých osudových okamžicích našich dějin. Přirozeně se zaměřuje na obyvatele Vysočiny a je až neuvěřitelné, kolik zajímavých lidí v celé šíři spektra se tam našlo – od těch, kteří by nám právem mohli být vzorem, až po ty, kteří osudově zklamali a mnoho lidí buď o život přímo připravili, nebo jim ho různě zmrzačili. "Když s nimi Jára může hovořit česky, popisuje jim svou nejvnitřnější vězeňskou zkušenost, ovlivněnou několikaměsíčním čekáním na vykonání rozsudku smrti: „Byl jsem tak blízko k poslednímu kroku do neznáma a tato zkušenost mě přiměla podstatně se v těch temných samotkách zamýšlet nad otázkami života. Musím vám říci, že můj postoj k životu se velmi změnil. Dospěl jsem k tomu, že musím být více tolerantnější, trpělivější a skromnější. Ale v jedné věci jsem se nezměnil – stále věřím ve věčnost duše a duchovních hodnot. Dobrota, jemnost a pravost nezmizí s naším posledním vydechnutím. Někde jsem četl, že smrt je, jako když se ve spánku otočíš z jedné strany na druhou.“... celý text
Sedni si vedle mě
2021,
Václav Teslík
Náměty dobré, pan Teslík se snaží, ale nějak mě to "neoslovilo", ani "nezajiskřilo", jak bych u poezie očekávala. Třeba jeho verše najdou jiné čtenáře...
Autobiografie
2007,
Gilbert Keith Chesterton
Svou autobiografii dopsal britský spisovatel, básník a novinář Gilbert Keith Chesterton krátce před svou smrtí, v roce 1936. Přestože od naspání knihy uplynulo už téměř sto let, je stále aktuální. Chesterton ji nenapsal jako běžné chronologicky uspořádané paměti, ale svoje vzpomínky, zážitky a postřehy soustřeďuje spíše kolem jednotlivých témat. Kniha je navíc napsaná Chestrtonovým vybroušeným (a na sklonku života už pro něj vlastně nejvybroušenějším) stylem, takže oddechové pasáže v ní moc nečekejte. Snad jen tam, kde už sto let staré informace poněkud „zastaraly“, když třeba líčí konkrétní osobnosti tehdejší britské politiky. Přestože je kniha na čtení náročnější, její četbu mohu i dnes doporučit, a to především těm, kdo mají rádi Chestertona jako spisovatele, případně básníka, nebo i těm, kdo chtějí více proniknout do toho, jak mohl takový velký muž konvertovat ve Velké Británii ke katolickému křesťanství. "Řekl jsem už, že jsem v dětství měl a i do dospělosti si částečně uchoval jistou romantickou vnímavost, kterou ve mně nezabil hřích, dokonce ani smutek, neboť ač jsem neměl obrovské problémy, nějaké jsem přece jen měl, a nebylo jich málo. Nikdo nezestárne, aniž by se vyhnul potížím, ale já jsem se alespoň vyhnul nudě. Lidská existence mi ještě dnes připadá nepochopitelná a jako takovou ji vítám. Své zrození, počátek všech intelektuálních výbojů, kterým jsem tuto knihu začal, předkládám autoritě, ke které jsem se dostal na samém jejím konci; a zjistil jsem, že tam bylo už dávno předtím. Potvrzuje se mi poznání, že život je zázrak, ne v nějakém mlhavém literárním smyslu, jaký používají skeptikové, ale v konkrétním dogmatickém smyslu, že život může dát jedině Ten, kdo jediný může konat zázraky."... celý text
Náhradní život
2016,
Lidija Dimkovska
Kniha, která určitě stojí za přečtení. Jedna z mála knih (severo)makedonských autorů, která je dostupná v češtině. Já ji četla podobně jako Geri, Londýňan, který se v knize přijel podívat do Jugoslávie před jejím rozdělením. Díval se "ne jako turista, ale jako člověk, který chce lidi, kteří tu žijí opravdu poznat". I já jsem chtěla lépe poznat lidi, kteří žijí v Severní Makedonii, kam jsem se už mohla i osobně podívat. A to se mi dostalo. Kniha mi přišla až dost rozsáhlá - kdyby autorka veškerou bohatou látku rozdělila do tří románů, byly by určitě čtenářsky přístupnější. Takhle to chce odvahu se do knihy začíst. Četla jsem už určitě romány, které mi byly bližší. Tady se mi ale opravdu hodně líbily některé pasáže, některé podněty k zamyšlení a poznávání Severní Makedonie: její historie i toho, jak ji lidé prožívají. Určitě doporučuji ke čtení. "Milovali se čím dál víc. Tělesné touhy se u nich doslova rodily z lásky mezi jejich dušemi. Jejich tělesné vzrušení nevzniklo z jakéhosi sexuálního pnutí, jakože já jsem to pnutí znala z noci s mým klaunem a ze sebe samé, když jsem doslova chtěla, aby do mě vniklo cokoli, aby mě to uspokojilo, naplnilo potěšením, a potom, když vše skončilo, jsem se cítila prázdná a nenáviděla jsem sama sebe, že se sebeuspokojuji, protože to nebylo milování, ale obyčejná masturbace. Darko a Srebra se milovali tak moc, že pro ně bylo přirozené, že se budou milovat a líbat, a nakonec se spojí, aby zažili spojení těl zároveň s jejich dušemi, bez kondomu, bez antikoncepce, protože už dopředu milovali to miminko, které bby v tom momentě počali, už byli tři v jednom – a s nimi v každém okamžiku byl i Bůh. Ale bohužel jsem s nimi byla i já, od Srebry neoddělitelná, a teď i od Darka, vědoma si všeho, co se mezi nimi děje, ale bezmocná cokoli změnit."... celý text
Nikdo ti neuvěří - Příběh ženy zneužívané knězem
2016,
Danielle Scherer
Danielle popisuje svůj příběh prostě a bez zbytečných podrobností. Zaměřuje se na to, co bylo pro její život důležité a co jí ublížilo. Její svědectví může být užitečné pro každého, kdo se chce dozvědět víc o tom, jak sexuální zneužívání v církvi působí na oběti. Samozřejmě každý příběh je jiný a individuální, ale mnoho mají společného. Patří k tomu bohužel i zneužívání moci, zneužívání autority kněze, kterou má u věřících. Knihu doporučuju ke čtení všem, kdo chtějí o sexuálním zneužívání v církvi přemýšlet a hledat cestu k uzdravování ran, které způsobilo. "A s kým bych o tom mohla mluvit? Tahle otázka mě ustavičně pronásleduje. Jsem rozpolcená mezi dvěma jistotami: na jedné straně vím, že se to nemá dělat, na druhé straně vím, že ho musím potěšit, abych ho nezklamala. Navíc mě strach, že ho ztratím, žene do samoty. Jsem navždy se svými konflikty sama, ale nedokážu je úplně ignorovat. Pořád hledám i proti své vůli nějaké východisko. Napadlo mne, že bych to mohla říct ve zpovědi jednomu z kněží, kteří někdy chodí v sobotu večer zpovídat. Ale… všichni se navzájem znají. Rezignuji na situaci. Bolí mě srdce, tělo, hlava, žiji jako vedle sebe. Žiji jako automat, který dělá to, co po něm někdo chce, ale nesmí o tom mluvit. Zlobím se na sebe, že jsem se do této situace dostala. Je to moje chyba, já vím. Teď už je ale příliš pozdě. Žiji jinak, než by si přálo moje srdce, žiji ve lži, v podvodu, utíkám před ostatními i před sebou samotnou."... celý text
Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně
2024,
Marek Vácha
Když člověk čte většinu knih Marka Orko Váchy (všechny mám doma, ale některé zatím nepřečtené), některá témata, úvahy a názory se už trochu opakují. Na druhou stranu je znát, že s přibývajícím věkem dochází i k určitému posunu a autor dozrává i lidsky i jako kněz. Ano, není to asi vzorně katolicky ortodoxní, ale je to lidské a schopné oslovit mnohé - a tak už ho roky známe, takže by nás to už nemuselo překvapovat... Nečekala jsem v podstatě nic víc než další knihu Marka Orko Váchy. A byla jsem překvapena spíš příjemně. "A pak se stane něco, co není z tohoto světa. Co by nevymyslela ani Marie, ani já. Šest set litrů vody se promění ve víno. To není lidské. Já bych poradil tu večerku, nebo ať si půjčí. Toto řešení není z tohoto světa a výsledkem je, že proti modlitbě milujícího člověka je všemohoucí Bůh bezmocný. Bůh přichází na tuto zemi a jeho první zázrak je, že promění šest set litrů vody ve víno."... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2010,
Kateřina Tučková
Opravdu skvělá kniha o odsunu německých obyvatel, lepší jsem zatím nečetla. Dobře vybraná hlavní hrdinka a na ní a na jejím okolí ukázané různé osudy, různé okolnosti, různé pohledy na věc... Když jsem knihu dočetla, zjistila jsem, že dcera ji má na průmyslovce v seznamu knih na maturitu, což mi přijde opravdu velice dobré. Jsem ráda, že jsem se po letech dostala ke knize, kterou mám už dlouho na seznamu "must read". Stálo to za to. Byl to dobrý čtenářský zážitek, poučení o naší minulosti i zamyšlení nad různými souvislostmi. Navíc mi to přišlo čtenářsky mnohem přístupnější než Bílá Voda, kterou jsem shodou okolností četla dřív. "- Já jsem nikdy nikomu neudělala nic špatného. Hanák plácl otevřenou dlaní o desku stolu. - Každý Němec udělal, každý je vinný, ženská, slyšíte? To Němci si odsouhlasili obsazení Československa, všichni. Neznám jediného, co by to nechtěl. A všichni si tu pak žrali jak prasata v žitě, za protektorátu, každý si tu nahrabal. A všichni Čechoslováci tím trpěli, jasné? Tak teď to všichni Němci pěkně odnesou. A pak ať si táhnou a nechají nás v naší republice na pokoji. A vy běžte dolů pro demižon a pěkně neotevřený, jasné, neotevřený mi jej sem doneste. A pak další papíry. Gerta se otočila a vyšla z kanceláře. Musela se přemáhat, aby mlčela, co by to mělo za smysl hádat se s tím malým samolibým chlapem s vypitýma očima? Dusila se vztekem a bezmocí."... celý text
Cha cha chá, zasmál se Mordechaj
2020,
Klára Smolíková
Velice příjemná a stručná výprava do židovské kultury a historie. Při sledování peripetií mladého Mordechaje se nenásilně dozvíte, co je micva, talmud, lichva, golem aj. a jaké radosti a problémy řešili židé na českém území v různých obdobích. Seznámíte se tu také s největšími osobnostmi české židovské historie. To vše stručně a poutavě. Byť už jsem 10 let měla dávno a ke 120 se blížím jen velmi pomalu (kniha je určena čtenářům od 10 do 120 let), kniha mě dost bavila. Byla to příjemná oddechovka. „Když mají hoky na čtení čas, ležely by v knihách od rána do večera,“ vykládal s důležitostí staršího bratra. „Osobně si myslím, že nebude dlouho trvat a ve studiu dívky chlapce doženou. Možná i předčí. Když se budou moci věnovat četbě, nic není nemožné.“... celý text
Deník z kibucu: České stopy na břehu Galilejského jezera
2015,
Jaroslav Balvín
Skvělé téma. Zajímal by mě jak život v kibucech v Izraeli a zkušenosti dobrovolníků, kteří tam jezdí, tak "československé stopy" v těchto kibucech, po kterých se autor rozhodl pátrat. Bohužel už z těchto dvou témat udělal zvláštní "bramboračku", do které přidal ještě své sáhodlouhé popisy mazlení s kočičkou v koupelně nebo úvahy o tom, jak vznikl sex mezi mužem a ženou. Tím se pro mě kniha stala dost otravnou a dočetla jsem ji jen ze zájmu o téma (a možná i díky tomu, že jsem si s sebou na cesty vzala jen tuto). Škoda, že se tak zajímavým tématům dostalo tak smutného zpracování.... celý text
Podivuhodné chvíle se Sluneční písní
2008,
Miloslav Nevrlý
Kniha drobná rozsahem, ale krásná. Pan Nevrlý promýšlel Sluneční píseň svatého Františka od svých mladých let a od svých prvních putování přírodou a ve stáří své úvahy sepsal. Určitě stojí za promýšlení. František říkal: „Nechť věšejí hlavu ti, kdož náležejí ďáblu. My se máme radovat a jásat v Pánu!“... celý text
