Matematicka
přečtené 585
Jak zabít Ježíše? - Zneužití moci, zneužívání a násilí v Bibli
2024,
Philippe Lefebvre
Kniha, která mnohonásobně předčila má očekávání. Viděla jsem diskusi s autorem, který mi přišel inspirativní. Ale takto "čtivou procházku" různými biblickými texty, starozákonními i novozákonními, týkajícími se jakýchkoliv forem zneužívání a i obecněji toho, jak se mají lidé chovat k sobě navzájem, jsem nečekala. Kniha ve mně bude "rezonovat" ještě dlouho. Kéž by tak skvělých knih vycházelo více! "Ježíš, jak mívá ve zvyku, odpovídá s jistou dávkou drzosti: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku muže a ženu učinil je? Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo.“ Neváhám mluvit o drzosti, protože Ježíš odkazuje znalce zákona na první dvě kapitoly Bible, tedy na úplný základ, a předstírá údiv: že by jeho protivníci tyto texty nikdy nečetli? Dále pak ve svém komentáři rozvíjí téma tajemství jednoty, které tyto verše odhalují, a pokračuje vysvětlením, že Mojžíš jim sice dovolil zapudit ženu, ale jen kvůli tvrdosti srdce mužů (Mt 19, 8). Ona tvrdost srdce se v řečtině označuje jedním slovem sklerokardia. Tento koncept se objevil již v Deuteronomiu 10,16, kde označoval vztah Izraele ke svému Bohu. Mojžíš žádá lid, aby opustil tento postoj, kdy odmítá Boha a nenaslouchá jeho slovu, což označuje právě jako tvrdost srdce; a zároveň Izraele vyzývá, aby přilnul k Hospodinu (Dt 10, 20; hebrejské slovo dabaq). Zde je použito totéž sloveso, které nacházíme i v Gn 2,24: muž přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Právě tento verš Ježíš v našem úryvku cituje a vytváří tak určitý vztah mezi postojem mužů k ženám (farizeové jsou přesvědčeni, že je mohou zapudit, kdy a jak budou chtít) a k Bohu: v obou případech tvrdost srdce působí spoušť. Jakým způsobem se chováme k Bohu, takovým způsobem se chováme i k ženám – a naopak. Právě v naší pasáži to vidíme zcela jasně. Mohli bychom říci, že Ježíšovi protivníci si ohledně žen kladou jen jednu jedinou otázku: chtějí vědět, jestli je možné je zapudit, a to navíc z jakékoli příčiny (v. 3). Zároveň však tuto otázku kladou Ježíšovi, aby jej chytili do léčky a usvědčili z toho, že si protiřečí; to vše jen proto, aby se ho zbavili – což se jim koneckonců brzy podaří, až ho zanedlouho zatknou a usmrtí. K Božímu Synu se tedy chovají podobným způsobem, jakým se staví k ženám, takže bychom mohli ještě říct: jakým způsobem jsou zneužívány ženy, takovým způsobem je zneužíván i sám Bůh."... celý text
Ve víru Velkého tance: Duchovní zkušenost přítomná v literárním díle C. S. Lewise
2021,
Pavel Hošek
Pro mě krásná kniha. Jednak mám ráda C. S. Lewise a tady jsem se o něm dozvěděla zase o něco víc. Jednak jsem ještě nečetla všechny knihy a Pavel Hošek upozornil na zajímavé souvislosti mezi nimi. A líbila se mi i druhá část, která už není tolik o C. S. Lewisovi, ale spíš o jeho myšlence Velkého tance, se kterou se setkáváme i u mnoha dalších (většinou mých oblíbených) autorů. Díky za tuto knihu, bylo to příjemné setkání především s inspirativními myšlenkami C. S. Lewise. "V podobném smyslu se pak vyjadřoval také o své největší životní zálibě, o čtení knih. Knihy člověku otevírají nové pohledy na skutečnost, které by jinak nebyly v jeho dosahu: „Chceme vidět pomocí jiných očí, představovat si pomocí jiných představivostí, cítit pomocí jiných srdcí… abychom viděli to, co vidí jiní, abychom na chvíli zaujali jejich místo ve velkolepém divadle, abychom použili jejich brýle a zakusili veškeré vhledy, radosti i hrůzy, divy i potěšení, které nabízejí… Mé vlastní oči mi nestačí, chci vidět i očima jiných. Dokonce oči všeho lidstva nestačí. Lituji, že zvířata nepíšou knihy. Velmi rád bych se dozvěděl, jakou tvář ukazuje skutečnost myši nebo včele, ještě raději bych vnímal svět nadaný všemi údaji a pocity, které nabízí psu… Při četbě velké literatury se stávám tisícem lidí, a přesto zůstávám sebou. Jako noční obloha v řecké básni vidím myriádou očí, a přesto jsem to já, kdo vidí. Zde, jako v uctívání, v lásce, v morálním jednání a v poznání, transcenduji sebe sama a zároveň nikdy nejsem více sám sebou.“... celý text
Děti deště
2013,
Marta Veselá Jirousová
Poezii Marty Veselé Jirousové mám ráda. Je jakousi ozvěnou poezie jejího otce, ale je víc ženská, což mě oslovuje. V této sbírce se mi nejvíc líbily básně ze VII. oddílu Ptám se Tě Pane: "Ptám se Tě Pane poprvé proč nataženou dlaň mi probodají hřeby Ptám se Tě Pane podruhé proč mám tak hříchu zapotřebí Ptám se Tě Pane potřetí proč do očí mi sypeš sůl proč nemám Tvůj kyj ani hůl"... celý text
Tři jablka spadlá z nebe
2020,
Narine Abgarjan
Krása od první do poslední stránky! Po delší době opět beletrie, která mi úplně "sedla". Možná i proto, že když jsem začínala knihu číst, taky jsem zrovna hodně silně krvácela jako hlavní hrdinka. Ale tam už veškerá podobnost končí... Maran na úpatí hory Maniš-kar si mě získal a času stráveného v této vesničce, kde se zastavil čas, s jejími stárnoucími obyvateli vůbec nelituju. Je tu samozřejmě spousta bolesti a trápení, ale všem čtenářům doporučuju vytrvat až do konce a až pak knihu hodnotit. Víc by se nehodilo prozrazovat. Autorka taky velice úspěšně balancuje mezi čtivým "příběhem ze života" a symbolickou rovinou celého příběhu. Skvělé čtení nejen na léto - a nebo pokud chcete jako já splnit téma ČV "Kniha, jejíž postava pracuje v knihovně". Mimochodem, tato knihovna je taky hodně specifická :-) "Valinka pozorovala snachu a její dcerku s úsměvem. Byly si hodně podobné – pružné, půvabné, dlouhonohé. „To naši lidi vypadají jinak,“ protáhla zamyšleně. „My jsme takoví silní, podsadití, s orlími nosy, nemotorní. Zato vy poletujete jako motýlci.“ „Jste krásní,“ ozvala se Nastasja. „A… jako z kamene. V Maranu je podle mě všechno kamenné. Domy. Stromy. Lidi. Jako…“ Luskla prsty, aby si vzpomněla na to správné slovo. „Vytesané. Ano, jako vytesané z kamene.“... celý text
Betlém
2021,
Jan Twardowski
Tato kniha mě osobně zklamala. Od Jana Twardowského už jsem četla jednu sbírku básní a jiných textů a knihu příběhů k prvnímu svatému přijímání s názvem "Poklad". Oboje se mi líbilo, tak jsem se těšila i na jeho "vánoční" texty. Bohužel jde jen o něco jako "záznam povídání s dětmi v náboženství". Určitě to není špatné a byla bych ráda, kdyby si takhle někdo s dětmi v náboženství povídal, ale po celou dobu jsem se nemohla ubránit dojmu, že bylo zbytečné to tisknout... Za mě to nemá žádnou trvalejší hodnotu. Ale nevím, jestli to není výběrem textů nebo jejich překladem.... celý text
Daruj mi dar plačícího boha
2019,
Dorothee Sölle
Některé verše teoložky Dorothe Sölle mě hodně oslovily. Někde je na můj vkus až příliš "feministická" nebo "společensky angažovaná", ale nikdy ne až tolik, aby pro mě nestálo za to se nad jejím názorem zamyslet. Děkuji nakladatelství Biblion, že u nás vydalo výbor z jejích básní - bylo to velice příjemné setkání. "jak se potom ale stát dopisem kristovým"... celý text
Kdo chodí tmami
2004,
Aleš Palán
Daniel a Jiří Reynkovi jsou oba zajímavé osobnosti a velice zajímavě v rozhovoru vzpomínají na oba své rodiče, Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud. Rozhovor s bratry Reynkovými je rozsáhlou, dobře zpracovanou knihou s bohatou obrazovou přílohou. Je jedním ze způsobů, jak se přiblížit osobnosti Bohuslava Reynka: grafika, básníka, ale také člověka, manžela, otce a přítele. Ráda jsem se na tuto cestu v rozhovoru vydala a mohu ji doporučit všem, koho nějak zajímají členové rodiny Reynkových.... celý text
Nives, co to povídáš?
2023,
Sacha Naspini
Nepamatuju si, že bych kdy něco přečetla ze současné italské beletrie. Tohle bylo první setkání - na doporučení. Krátké, vtipné, ironické, ze života... Příjemná záležitost na jeden večer, která vás může přivést k zamyšlení. Já jsem se i poučila, ale "do smíchu" mi moc nebylo... ¨ "První, co ji napadlo, bylo, že si hned usmaží volské oko."... celý text
Zamilovanost
2011,
Wunibald Müller
Psychologickou literaturu moc nečtu, ale tuhle výjimku jsem udělala ráda. Příjemně krátké zamyšlení o tom, co se v člověku děje, když je zamilovaný. Doporučuji všem, kdo jsou zamilovaní, byli zamilovaní, chtějí být zamilovaní nebo mají ve svém okolí někoho zamilovaného. Pomůže vám lépe porozumět tomu, co se v člověku v období zamilovanosti odehrává. Navíc obsahuje pěkné ukázky jak z krásné, tak z odborné literatury. Pěkná oddechová záležitost. "Tím jsem vám chtěl říct: Poddejte se zamilovanosti. Všem těm krásným, podivuhodným zážitkům, které s ní přicházejí. Zároveň se však nedejte zaslepit plamenem vášně a dejte se na cestu, na jejímž konci stojí skutečný člověk – takový, jaký je. To se vám podaří, když to mimořádné, co vás na něm uchvacuje, najdete sami v sobě. Když zdoláním temné noci v sobě odhalíte boží plamen, smíte zakusit duchovní sílu jako nejpodstatnější část, jako rozhodující díl vlastního života."... celý text
Každý krok je volba
2023,
Věra Nováková
Jednou jsem někde na internetu náhodou narazila na větší rozhovor s Věrou Novákovou a od té doby ji považuju za velice inspirativní osobnost. Na knihu jejích vzpomínek jsem se tedy dost těšila. Kniha ještě předčila má očekávání. Nejen obrazy paní Novákové, které jsem taky všechny neznala, ale i její osobní život a vzpomínky, na mě silně zapůsobily. Kniha je i citlivě uspořádaná jako jeden chronologický text z různých rozhovorů s Věrou Novákovou, citací jejích deníků apod. Díky za tuto citlivou práci patří paní editorce i nakladatelství Torst. V průběhu toho, co jsem knihu četla, paní Nováková bohužel zemřela. Asi jsem se s ní nemohla lépe rozloučit - a její odkaz žije dál v jejích výtvarných dílech i v těch, kdo chtějí naslouchat jejím vzpomínkám a osobní moudrosti. A takto sama stručně shrnula svůj život: "Svůj život v tomhle drsném 20. století - ale možná, že všechna století byla drsná - můžu rozfázovat po desetiletích končících na osmičku: Narodila jsem se 17. ledna 1928. Na podzim roku 1938 nás v Mnichově odepsali a za pár měsíců k nám napochodovalo německé vojsko. Do sedmnácti let jsem žila v protektorátu. Po válce nastaly dva roky velkých nadějí, jenže v roce 1948 přišel komunistický puč. Vyhodili mě ze školy a nastala čtyřicetiletá komunistická poušť. Byla jsem zcela vyloučená z veřejného života. V roce 1958 mě zaregistrovali do Svazu československých výtvarných umělců jako výtvarníka z povolání. O Velikonocích roku 1958 jsem byla pokřtěná v Týnském chrámu, za kmotru mi šla moje sestra-dvojče Hanka. Roku 1968 sem vtrhla vojska, která nás přišla "osvobodit od západní propagandy". S Pavlem, mým mužem, jsme uvažovali o emigraci. V roce 1978, po Chartě 77, se začala nějakým způsobem formovat opozice. 1988 se připravovala výstava Minulost a budoucnost ve Vinohradské tržnici, vernisáž byla v březnu 1989 a my jsme tušili, že se nám otevírají nějaké perspektivy budoucnosti. To mě pomohlo dostat se z izolace. V roce 2008 jsem se zúčastnila poutní cesty do Izraele. Na konci roku 2017, tedy těsně před začátkem roku 2018 jsem ovdověla. 2028 ještě není. To mě ještě čeká, nejspíš mimo čas a prostor - to by mi bylo 100 let."... celý text
Svatý Augustin - Postní promluvy
2023,
Aurelius Augustinus
Šlo o první knihu z edice Patristika nakladatelství Krystal OP, kterou jsem četla. Ráda bych věřila, že nebyla poslední. I když jde o četbu náročnější, čas, který jí věnujeme, stojí za to. Ráda jsem strávila čas s postními promluvami svatého Augustina. V mnoha ohledech totiž promlouvaly i do mého současného života. Děkuji nakladatelství Krystal OP za odvahu tyto texty překládat a vydávat, i když v dnešní době asi nenajdou příliš mnoho čtenářů. "Hle, nebeské království se vám na tržnici víry nabízí na prodej. Prohlédněte si je a sneste na jednu hromadu majetek svého svědomí, navršte na jedno místo poklady svého srdce. Poznáváte-li milou milost, která se vám nabízí, přece nakupujete zdarma. Nic neutrácíte, a přeci je to, čeho se vám dostává, velmi hodnotné. Nepovažujte sami sebe za bezcenné, vždyť Stvořitel všech i vás samých si vás cení natolik, že za vás den co den prolévá drahocennou krev svého Jednorozeného. Budete-li rozlišovat cenné od bezcenného, nebudete-li sloužit stvoření, nýbrž Stvořiteli, nenecháte-li se ovládat tím, co je nízké, nebudete bezcenní a budete zbaveni vší poskvrny a očištěni od smrtelného a těžkého hříchu. To se podaří, pokud vaše semínko Božího slova, které také nyní božský rozsévač na poli vašeho srdce rozsévá, nebude na cestě jakoby zašlapáno kroky nepravosti, jeho rašící výhonky nezadusí tupost vašeho zatvrzelého svědomí a nezalkne se uprostřed zhoubných trnů vašich žádostivostí. Vzdálíte-li se s odporem od tak zatracené a zatraceníhodné neúrodné země, hned vás přijme půda úrodná a plodná, a vy s velkou radostí přinesete tomu, kdo vás zasel a zaléval, stonásobný zisk. A nebudete-li snad na to stačit, přinesete zisk šedesátinásobný. A nedosáhnete-li ani toho, i třicetinásobný zisk bude přijat s radostí. Všichni totiž budete přijati do nebeských sýpek, všichni budete uloženi k věčnému odpočinku. Ze všech těchto výnosů bude uhněten nebeský chléb a každý, kdo bezelstně pracoval na Boží vinici, bude tímto chlebem hojně a spásně nasycen, zatímco se hlásáním evangelia šíří sláva onoho velkého rozsévače, který dává déšť a vláhu a celý onen výnos."... celý text
Víra královny Alžběty II.
2023,
Geoffrey Waugh
Alžběta II. a její vánoční poselství pro mě byly opravdovým objevem! Její pokora, víra a odhodlanost ke službě celému Commonwealthu je opravdu velice inspirativní. Nevyhovovalo mi ale uspořádání knihy, která sdružuje jednotlivé vytrhané pasáže z projevů Alžběty II. podle témat a autor je navíc doplňuje svými ne vždy zajímavými komentáři. Jsem přesvědčená, že kompletní vydání vánočních poselství Alžběty II. by mně osobně dalo víc.... celý text
Tvořit nové věci: Mnich a terapeut
2023,
Josef Beránek
Kniha předčila má očekávání. Petr Glogar je inspirativní člověk, který dokáže o svém životě i víře mluvit prostě a neokázale, bez frází. Na mnohé otázky má velice zajímavé názory, které mě zvaly k dalšímu přemýšlení o těchto tématech. Na tuto dobrodružnou cestu se s ním mohou vydat jak lidé, kteří jsou v církvi a ve víře „doma“, tak i lidé hledající to, co nás přesahuje. "Kdybych se spoléhal na to, že Bůh bude přítomen v neděli v kostele, a míjel se s ním teď, pročpak bych se s ním měl setkat v neděli? Věřím v Boha, který je přítomnost. V neděli při liturgii a stejně tak, když vařím kafe, studuji, když s někým hovořím nebo když manuálně pracuji. To neznamená, že na něj pořád myslím, musím se soustředit na to, co dělám. Nemohu se soustředit na práci s motorovou pilou nebo být přítomen v bolavé situaci klientů a přitom se modlit. Podobně jako se rodiče v danou chvíli soustředí na svou práci, a přece myslí na rodinu, a ta dává jejich práci širší smysl. V té soustředěnosti se přítomnost stává Přítomností."... celý text