Matematicka
přečtené 589
Svatý Augustin - Postní promluvy
2023,
Aurelius Augustinus
Šlo o první knihu z edice Patristika nakladatelství Krystal OP, kterou jsem četla. Ráda bych věřila, že nebyla poslední. I když jde o četbu náročnější, čas, který jí věnujeme, stojí za to. Ráda jsem strávila čas s postními promluvami svatého Augustina. V mnoha ohledech totiž promlouvaly i do mého současného života. Děkuji nakladatelství Krystal OP za odvahu tyto texty překládat a vydávat, i když v dnešní době asi nenajdou příliš mnoho čtenářů. "Hle, nebeské království se vám na tržnici víry nabízí na prodej. Prohlédněte si je a sneste na jednu hromadu majetek svého svědomí, navršte na jedno místo poklady svého srdce. Poznáváte-li milou milost, která se vám nabízí, přece nakupujete zdarma. Nic neutrácíte, a přeci je to, čeho se vám dostává, velmi hodnotné. Nepovažujte sami sebe za bezcenné, vždyť Stvořitel všech i vás samých si vás cení natolik, že za vás den co den prolévá drahocennou krev svého Jednorozeného. Budete-li rozlišovat cenné od bezcenného, nebudete-li sloužit stvoření, nýbrž Stvořiteli, nenecháte-li se ovládat tím, co je nízké, nebudete bezcenní a budete zbaveni vší poskvrny a očištěni od smrtelného a těžkého hříchu. To se podaří, pokud vaše semínko Božího slova, které také nyní božský rozsévač na poli vašeho srdce rozsévá, nebude na cestě jakoby zašlapáno kroky nepravosti, jeho rašící výhonky nezadusí tupost vašeho zatvrzelého svědomí a nezalkne se uprostřed zhoubných trnů vašich žádostivostí. Vzdálíte-li se s odporem od tak zatracené a zatraceníhodné neúrodné země, hned vás přijme půda úrodná a plodná, a vy s velkou radostí přinesete tomu, kdo vás zasel a zaléval, stonásobný zisk. A nebudete-li snad na to stačit, přinesete zisk šedesátinásobný. A nedosáhnete-li ani toho, i třicetinásobný zisk bude přijat s radostí. Všichni totiž budete přijati do nebeských sýpek, všichni budete uloženi k věčnému odpočinku. Ze všech těchto výnosů bude uhněten nebeský chléb a každý, kdo bezelstně pracoval na Boží vinici, bude tímto chlebem hojně a spásně nasycen, zatímco se hlásáním evangelia šíří sláva onoho velkého rozsévače, který dává déšť a vláhu a celý onen výnos."... celý text
Víra královny Alžběty II.
2023,
Geoffrey Waugh
Alžběta II. a její vánoční poselství pro mě byly opravdovým objevem! Její pokora, víra a odhodlanost ke službě celému Commonwealthu je opravdu velice inspirativní. Nevyhovovalo mi ale uspořádání knihy, která sdružuje jednotlivé vytrhané pasáže z projevů Alžběty II. podle témat a autor je navíc doplňuje svými ne vždy zajímavými komentáři. Jsem přesvědčená, že kompletní vydání vánočních poselství Alžběty II. by mně osobně dalo víc.... celý text
Tvořit nové věci: Mnich a terapeut
2023,
Josef Beránek
Kniha předčila má očekávání. Petr Glogar je inspirativní člověk, který dokáže o svém životě i víře mluvit prostě a neokázale, bez frází. Na mnohé otázky má velice zajímavé názory, které mě zvaly k dalšímu přemýšlení o těchto tématech. Na tuto dobrodružnou cestu se s ním mohou vydat jak lidé, kteří jsou v církvi a ve víře „doma“, tak i lidé hledající to, co nás přesahuje. "Kdybych se spoléhal na to, že Bůh bude přítomen v neděli v kostele, a míjel se s ním teď, pročpak bych se s ním měl setkat v neděli? Věřím v Boha, který je přítomnost. V neděli při liturgii a stejně tak, když vařím kafe, studuji, když s někým hovořím nebo když manuálně pracuji. To neznamená, že na něj pořád myslím, musím se soustředit na to, co dělám. Nemohu se soustředit na práci s motorovou pilou nebo být přítomen v bolavé situaci klientů a přitom se modlit. Podobně jako se rodiče v danou chvíli soustředí na svou práci, a přece myslí na rodinu, a ta dává jejich práci širší smysl. V té soustředěnosti se přítomnost stává Přítomností."... celý text
Kacířské eseje o filosofii dějin
2007,
Jan Patočka
Patočka uvažuje filosoficky o smyslu dějin, nelze tedy jeho práci srovnávat s pracemi historiků. Odvážně na dobu vzniku textu odmítá marxistický výklad smyslu dějin a nabízí svůj pohled - dějiny, filosofie i politika vznikají až tehdy, když si člověk uvědomí vlastní problematičnost, hledá smysl a "pečuje o duši". Dost jsem váhala, než jsem se pustila do tak náročného textu, ale poměrně příjemně mě to překvapilo. Stihla jsem si text přečíst před zhlédnutím představení Kacířské eseje ve Studiu Hrdinů - představení taky můžu doporučit. "Ve skutečnosti běží teprve o odkrytí smyslu, který nemůže být nikdy vyložen jako věc, který nemůže být ovládnut, ohraničen, pozitivně zachycen a zvládnut, nýbrž který je přítomen pouze v hledání bytí. Proto též nemůže tak jako relativní a pozitivní smysl potkávat nás přímo ve věcech, bezprostředně s nimi. Základem tohoto smyslu je, mluveno spolu s Weischedelem, problematičnost, mluveno s Heideggerem, skrytost jsoucna vcelku jako základ vší otevřenosti a každého otevírání. Toto tajemné to tedy je, co se vyjadřuje v otřesení naivně přijímaného smyslu (ať běží o relativní smysl bezprostředního lidského chování a počínání, nebo o absolutní smysl mytického smyslu). Tak vzniká otřesením excentrický smysl za předpokladu, že je člověk hotov rezignovat na bezprostřední danost smyslu a osvojovat si smysl jako cestu. Problematika zde načrtnutá je – to je pro naši otázku po smyslu historie důležité – platná nejen pro individuální život, nýbrž pro samotné dějiny. Dějiny vznikají otřesem naivního a absolutního smyslu v téměř současném a vzájemně se podmiňujícím vzniku politiky a filosofie. V podstatě jsou rozvinutím možností zárodečně založených v tomto otřesu. Z tohoto důvodu a pro ty, kdo jsou zaměřeni na životní bezprostřednost, dějiny zdánlivě vyúsťují v nihilismu smyslu zbaveného jsoucna. V porozumění jsoucnu v jeho bytí, které je charakteristické pro moderní objektivistickou, tj. ideální asymptoty každého vztahu ke smyslu se vzdávající vědu, se tento rys zdánlivě velmi energicky uplatňuje. Tento objektivismus je však vnitřně rozporný a věda sama ukazuje příznaky toho, že jej překonává. Diskuse této otázky náleží však do jiného pojednání."... celý text
Rabínka v zácviku
2023,
Kamila Kopřivová
Skvělá kniha. O židovství jsem ledacos tušila, ale česká rabínka v Londýně Kamila Kopřivová má vzácný dar přiblížit ho jednoduše, ale nezjednodušeně běžnému člověku. Mnoho jsem se dozvěděla a mnohé pro mě bylo inspirativní. Je to úžasná žena a jsem ráda, že jsem se s ní mohla prostřednictvím této knihy setkat. Výborné jsou medailonky různých významných židovských žen, z nichž některé mají přímo vazby na naše české prostředí. Příjemně mě potěšilo, jak autorka "stojí ve stínu" - nepoutá pozornost ani na sebe, ani na své znalosti, které - jak je z textu patrné - jsou dost rozsáhlé. Všem zájemcům o současné židovství knihu vřele doporučuji.... celý text
Jonáš
2023,
Pavel Hošek
Za mě zatím nejlepší z prvních tří knížek edice Dennodenně nakladatelství Biblion. Pavel Hošek se nad krátkou biblickou knihou Jonáš zamýšlí čtivě a velice aktuálně. Dotýká se mnoha témat, která jsou důležitá tady a teď v našich životech a dává nám příklady, jak v podobných situacích jednaly biblické postavy. Pavel Hošek je pro Jonášův příběh opravdu zapálený a dokáže "zapalovat" další. Ke knize se určitě ráda i vrátím. Jediné, co se mi v této edici už tradičně nelíbilo, byly ilustrace. Výtvarně mě tato edice zatím míjí, ale je to samozřejmě subjektivní pocit. "Od chvíle, kdy jsem poprvé četl Jonášův příběh, nepřestává mě jeho tajemný hrdina znepokojovat. Děsí mě. Dráždí mě. Nedokážu na něj přestat myslet. Zamiloval jsem si ho. Vedu s ním vnitřní rozhovor. Hádám se s ním. Snažím se zachytit jeho pohled, ale on se vždycky dívá někam jinam. Jindy zas mívám pocit, že jsem to já, koho zpovzdálí pozoruje on. Mám dojem, že se známe odjakživa. Občas se mi o něm zdá. Někdy mívám dokonce pocit, že … jsem to já. Když jsem poprvé četl vyprávění o jeho vnitřním zápase a jeho dobrodružství na cestě do Ninive, měl jsem dojem, že jsem byl přistižen. Že vypravěč toho příběhu mě musí osobně znát. Jako by se pod průhledným kostýmem hebrejského proroka celou dobu mluvilo o mně. O mojí sveřeposti, o mojí samospravedlnosti, o mém strachu a mé zuřivosti. Jak důvěrně znám Jonášovy pocity. Ano, Jonáš je mi tak blízký i proto, že je ustaraný, úzkostný, nervózní, neklidný… jako já. Mám ho rád, je mi ho líto. Fandím mu. Vsázím na jeho záchranu, věřím, že nakonec pochopil. Věřím, že nezůstal zakletý do falešné představy o Bohu, která byla zřejmě příčinou jeho žalu. Musím věřit v jeho proměnu. Jen pokud bylo jeho srdce nakonec uzdraveno, může být uzdraveno i to moje. Tak strašně dobře znám jeho špatné vlastnosti. Protože je mám taky. Všechny."... celý text
On a já - duchovní deník
2015,
Gabrielle Bossis
Myslím si, že deníček Gabriely Bossisové může být inspirativní pro všechny křesťany, kteří chtějí prohloubit svůj vztah s Ježíšem. Pro muže i ženy, především pro ty, kdo své životy prožívají v běžných zaměstnáních s běžnými starostmi. Může ale oslovit i lidi hledající – Gabrielin vztah s Ježíšem a její láska k němu je zcela autentická a zve k následování. „Uvědom si, že pro tebe budu tím, čím mě chceš mít. Budeš-li se ke mně chovat jen jako k cizinci, budu pouze Soudcem. Budeš-li ke mně cítit důvěru, budu tvým Spasitelem. Budeš-li žít v mé lásce, budu tvým milujícím Ženichem, Bytím tvého bytí.“... celý text
Osvětimská ukolébavka
2019,
Mario Escobar
O té, která se odvážila smlouvat s doktorem Mengelem Helena byla Němka, zdravotní sestra, ale za manžela měla Roma. Jednoho dne si gestapo přišlo pro jejího manžela a pět dětí, aby je odvezli do Osvětimi. Helena odešla dobrovolně s nimi. Pro mě příběh o manželské i mateřské lásce a hodně, hodně velké odvaze, která s nimi byla spojena. Příběh hodný následování. Děkuji těm, kdo na její příběh upozornili a zpracovali ho knižně, protože sama už ho bohužel vyprávět nemohla. Výborná oddechovější kniha o utrpení Romů v koncentračních táborech. Žádnou přímo o nich jsem zatím nečetla, a tak jsem si ráda a příjemně tuto mezeru zaplnila. "Přitiskli jsme se k sobě a snažili se udržet na nepohodlném loži a nespadnout do bláta. Blaz téměř okamžitě usnul. Poslouchala jsem jeho pomalý, pravidelný dech a pak jsem začala vnímat i tiché sténání a reptání ostatních vězeňkyň a jejich dětí. Byli jsme v páchnoucím chlévě mezi cizími lidmi. Manžel Johann zmizel a budoucnost byla tak nejistá, že jediné, na co jsem se zmohla, byla chabá modlitba za rodinu. V kostele jsem nebyla téměř sedm let, ale v té chvíli, když jsem mluvila do nelítostné prázdnoty toho hangáru, se zdálo, že to je jediný způsob, jak si uchovat nějakou naději. V hlavě jsem měla nepřehledný zmatek. Zaplavily mě hlad, strach a sklíčenost, měla jsem pocit, že žít v táboře bude jako snažit se dýchat pod vodou. A pak jsem si znovu vzpomněla na krásnou tvář svého muže. Jeho oči říkaly vše. Zase ho uvidím. Neopustí mě ani v pekle. Johann, tak jako Orfeus, jenž prošel podsvětím, aby zachránil svou ženu, mi přijde na pomoc a vyrve mě ze spárů smrti. Té noci jsem myslela na to, že by mě mohl čekat stejný osud jako Eurydiku a můj milovaný muž zůstane na opačném břehu řeky Styx. Noc byla nekonečná. Skoro jsem neusnula, zlomená obavami a nejistotou, avšak odhodlaná nevzdat se. Než pro nás přijde Johann, sílu mi budou dávat děti."... celý text
Kmotra na e-mailu
2010,
Marie Svatošová
"Mezi nebem a zemí je toho, milá Janičko, mnoho, co nevidíme a nechápeme, ale jednou to všechno uvidíme a pochopíme." Emaily, které si psala Marie Svatošová se svojí kmotřenkou Janičkou, jsou krátkým a prostým svědectvím o jedné cestě, jak někoho uvádět do tajemství žité víry. Cest je mnoho a tohle je jen jedna z nich, ale je velice pěkná a upřímná. Malá Janička, ač teprve 11-12letá holčička, nad vírou zajímavě přemýšlí a promýšlí ji. Se svojí kmotrou probírají modlitbu Otče náš a různá Ježíšova podobenství. Je to taková "jednohubka", ale stojí za přečtení i promyšlení i pro ty, kdo už jsou ve víře "pokročilejší", případně také stojí před úkolem někoho doprovázet jako kmotři.... celý text
Modrá a zlatá
1938,
Jan Čep
Ani nevím proč, ale ke knize jsem se musela několikrát vracet. Je to zvláštní, protože při zpětném pohledu se mi všechny tři povídky velice líbily. Takže nevím, čím to vlastně bylo, ale jsem ráda, že jsem nakonec vytrvala a knihu si přečetla. Nabízí jiný pohled na svět a na život a jinou perspektivu, než na jakou jsme dnes zvyklí, ale právě v tom je podle mě hodně dobrá. "Řeč a přítomnost toho človíčka mě uklidňovala. Dýchal z něho pokoj, pokoj srdce rozštípeného a pokorného, které poznalo, že má-li co samo ze sebe, je to marnost a trápení, a všecko ostatní – ten modrý prostor nad zemí, plný volnosti a světla, ta zeleň a vůně polí, ten vánek na hladině obilí a ve vrcholcích stromů – ta sladká vůně země a života, to že je nám dáno darem. Pokoj, o kterém jsem si nedávno myslil, že jej mám já."... celý text
Ada
2022,
Veronika Jonášová
Příběh z minulosti velice pěkně a citlivě zpracovaný a zbeletrizovaný. Žiju blízko Olomouce a o "hodolanském pekle" jsem dosud neslyšela vůbec nic. V tomto ohledu kniha skvělá. Příběh ze současnosti mě nejdřív bavil, pak mi nevadil a pak už mě začal dost štvát. Ve srovnání s tím, co prožívali hrdinové v minulosti, smutně vynikla jeho banalita. Co bych ale naopak chtěla pochválit, jsou citace z dobových dokumentů, které jsou podle mého názoru vybrané dobře a citlivě - jsou krátké a dobře doplňují hlavní příběh. Celkově autorce děkuji za zpopularizování tohoto tématu. "Nelitujte Němců Dochází nám celá řada stížností na chování Němců a hlavně žen, které jsou posílány na různé práce. Nejen že jsou vzpurné a drzé, ale odvažují se dokonce ještě dnes hovořiti mezi sebou německy. Netýrejte je, ale ani nelitujte! Neulehčujte jim jejich práci, nechť na svém těle pocítí aspoň tisícinu toho, co naše mámy. Nevěřte jim a neexponujte se za ně! Prokazování osobních úsluh jednotlivců nemůže být důvodem k tomu, aby těmto osobám bylo vráceno československé státní občanství a všechna práva s tím spojená. Jen ať pracují! Byli za Hitlerova režimu šťastní, okupovali nás a žili z našeho utrpení! (novinový článek, Stráž lidu, 19. května 1945)"... celý text
Sestry
2021,
Kamila Hladká
Skvělý nápad udělat knihu o řeholních sestrách. Takových knih je skutečně jako "šafránu". Bohužel mě to úplně "nechytlo". Hodně se mi líbily fotografie. Všechny sestry, oslovené v knize, mi přišly zajímavé a inspirativní, ale ty texty o nich mě nějak hlouběji nezasáhly. Nevím přesně, čím to je. Možná by byly živější rozhovory, možná se jim nedokázala autorka dost přiblížit a mluvit s nimi o těch věcech nejniternějších. I tak ale stálo za to tuto knihu si přečíst - a řeholních sester si vážím zase o něco víc než před jejím přečtením. Za to patří dík autorce i všem "zpovídaným" sestrám, které šly s kůží na trh.... celý text
Puškář Orbano
1939,
Zofja Kossak (p)
Kniha je označena jako "dějepisný román pro mládež", česky vyšla v roce 1939. Dnešní mládež by ji už asi nečetla. Skoro polovinu knihy trvá, než se děj "rozjede", zorientujete se v postavách a začne to být zajímavé a napínavé. Pak už je to docela čtivě napsaný příběh o dobytí Cařihradu osmanskými vojsky v 15. století. Příběh o pýše, zradě, odvaze, loajalitě s rodinou a dalších důležitých otázkách, které se vždy v době historických milníků vynoří. Co mě tedy na knize opravdu oslovilo, byly popisy města Konstantinopole, kam bych se ráda jednou podívala... "Mario vyběhl ze stanu plný zoufalství. Usedl do trávy, objímaje rukama unavené nohy. Jako všechny ostatní baterie, tak i tato byla na návrší a bylo odtud vidět obléhané město jako na dlani. Hradby, které je donedávna obepínaly hrdým, hladkým prstenem, dnes zkrušené, proděravělé – jaký to obraz bídy! Byl příliš mladý a příliš prostý, aby pochopil, co představovala Byzanc, město tisícileté kultury, sídlo vědy i pokladů umění, město, které nemělo na celém světě sobě rovného – a přece cítil žal přesahující jeho útlé síly. Cítil nejasně, že se před jeho očima nenávratně končí a rozpadá cosi, co dosud určovalo krásu i hodnotu života. Ještě dva, tři dni – a Konstantinopol přestane žít. Bude tureckým, podmaněným a zničeným městem, které si nebude moci vydechnout, jako Nicea, jako Adrianopol! Táž Byzanc, na niž patřil, týž Konstantinopol, město Střežené Bohem, vzbuzující podiv i hrdost lidí! Byl příliš mladý, aby chápal a porozuměl, že vinu na tom pádu měli především a výlučně obyvatelé města, kteří v staletém nadbytku a bohatství utratili pocit tvrdé povinnosti – on celou příčinu připisoval otci. Ten byl vinen! On si vymyslil děla, která rozvalila hradby! Kdyby nebylo otce, sultán by město nedobyl. Otcovo jméno je vyryto na bronzu děl, otcova památku bude po věky věkův spojena s pádem Konstantinopole. I jméno otcovo a jeho, Mariovo! Zachvátila ho nepřemožitelná vzpoura, hněv i žal. Pocítil, jak je malý, bezradný a dětsky zatoužil po matce. Schoulit se do její náruče a vyplakat tam břímě slzí nahromaděných v srdci. Ale matka zde není. Neviděl ji již několik týdnů."... celý text
Rozpůlená srdce, aneb, Život mezi Československem a Izraelem
2018,
Radek Gális
Na knížku jsem narazila zcela náhodou v jednom internetovém antikvariátu a protože se teď učím hebrejsky, šlo o jasnou volbu. V knize jsou informace o sedmi osobnostech, jejichž život je spojen jak s Izraelem, tak s Českou republikou. U některých jsou uvedeny i různě dlouhé rozhovory. Nejde o žádné profesionálněji vedené rozhovory. Autor sesbíral, co se o různých osobnostech dalo, a spojil to do jedné knihy. Určitě by tématu prospěla lepší systematizace. Ale pro "naťuknutí" tématu doprovozené zajímavými fotkami je to dobré. A kdo chce, může si o osobnostech v knize zachycených dohledat více. Kromě velice známých osobností Viktora Fischla a Arnošta Lustiga tu najdeme i novinářku Ruth Bondyovou, letce Hugo Maroma, fotografa Jindřicha Marco, letce Milana Malého a fotografa Dobrina Stojčeva.... celý text
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Ano, je to pouze oddechovka. Ano, humor je tu pouze situační. Schází tu zápletka a směřování odněkud někam. Ale autor nesklouzává k žádnému prvoplánovému humoru a i jazykově mě to někdy bavilo. Občas jsem se smála nahlas a odpočinula si od starostí všedního dne. Pokud neočekáváte víc, můžu doporučit. Výborné postavičky "hraběcí" rodinky i jejich personálu, povedená zabijačka, ale i třeba "rýpnutí" si do moderních písní zpívaných v kostele. "Josef pak ještě dodal, že Deniska jako učitelka dějepisu přesně zapadá do projektu Totálního zámku a návštěvníkům se její neotřelý výklad historie bude určitě líbit, jelikož jsou na stejné vědomostní úrovni. Doložil to několika otázkami, které návštěvníci pokládají: Kdo byl baroko? Odkdy je letopočet náš? Kvůli čemu ukřižovali jezuité Ježíše Krista? Co je Rembrandt? Kde ležel středověk? Proč byl Zeus? Za co se zavíralo do zpovědnice? K čemu sloužila hoboj? Na kterém zámku je Zeď nářků? Čím se poháněl šerosvit?"... celý text
Rudý Zeman
2019,
Jaroslav Kmenta
Četla jsem v rámci ČV 2023 "Kniha, jejíž hlavní hrdina je alkoholik" ještě v době, kdy byl Zeman prezidentem. Bylo to čtení neradostné až truchlivé, ale myslím si, že velice potřebné. To, co člověk (byť v mém případě spíš okrajově) registruje v denních zprávách, působí vskutku děsivě, když se to koncentruje na jedno místo a do jedné knihy. Ještě že pan Kmenta nabízel pohled "i z druhé strany" a knihu zakončil tímto výstižným citátem TGM: „Demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu.“ Za tu naději, že nás snad čeká "nějaké světlo na konci tunelu" jsem panu Kmentovi vděčná.... celý text
Něžný barbar
2008,
Bohumil Hrabal
Ač mám Hrabalovu poetiku ráda, Něžný barbar ve mně hlubší stopu nezanechal. Neříkám, že je to špatné, ale prostě asi žiju jiný život než Bohumil Hrabal a jeho přátelé Vladimír Boudník a Egon Bondy. I přesto se ale našlo několik pasáží, které mě zaujaly, např. tato: "Sanatoriem pro Vladimíra byl normální svět, svět snažících se občanů, toužících po spotřebním zboží, promítajících se do aritmetického průměru. Když byl zbědován až k šílenství, přijal hru tohoto světa, aby si odpočinul, aby nabral nových sil. Stáhnul knot své příliš rozžaté lampy, aby mu nepopraskal skleněný cylindr, chodil na nákupy, do biografu a poslední dobou i na ryby. To býval někdo úplně jiný, a tak i když se díval na spotřební společnost z umělé družice, někdy rád si hrál na účastníka, tak jako děti rády jdou do panoptika, do zrcadlových sálů, do Planetária nebo do Parku Julia Fučíka. A tak se dá říci, že průměrní lidé jej hnali vzhůru, dávali mu svým omezeným sobectvím ostruhy, byl někdo jiný, ale oblékaje se jako oni, aby chodil do práce tak jako oni, pohrdal vším tím alizumenschliches, aby vysouvacím žebříkem své imaginace se vysunul a vystoupil na poslední šprušel do bouřlivých krásných mračen."... celý text