Matty
přečtené 1330
Proces
2003,
Franz Kafka
Pro Kafku jsou charakterická dlouhá souvětí, psána spisovným a strohým jazykem. Popisu postav a prostředí, stejně tak samotnému vyprávění Příběhu věnuje pouze minimální prostor. Více jej zajímají myšlenky a jejich prezentace. Činí tak jednak formou dlouhých monologů, jednak popisem mentálních pochodů hlavního hrdiny, při nichž zřejmě čerpal z vlastních pocitů v podobných situacích. Důsledně se vyhýbá věcem konkrétním, vše je spíše jenom lehce načrtnuto, zahaleno v mlze a obestřeno tajemstvím. V tomto případě se to týká především ústředního procesu. K. neví, z čeho a proč byl obviněn, neví, jak probíhá (zda vůbec probíhá) soudní řízení, neví, kdo mu může pomoci a kdo uškodit. Neví to on a nevíme to ani my. Spočívá snad podstata románu ve faktu, že jsme všichni něčím vinní? Jenže čím, kdo o tom rozhoduje? Naši příbuzní a známí, soud, nějaká vyšší moc? A jak lze vyhrát soudní řízení s naším vlastním svědomím? Množství otázek je na knize nejvíce fascinující a zároveň je to hlavní důvod, proč bude mnohým připadat příliš „těžká“ – nenabízí uspokojivé odpovědi. Nehledě k tomu, že ve fikčním světě Procesu, ve světě bez naděje a možnosti úniku, byste pravděpodobně nechtěli žít. Kniha je prostoupena beznadějí, deziluzí ze sebe samého i ze společnosti. Pokud se ovšem nenecháte odradit a zkusíte do ní proniknout, dost možná vám, stejně jako mi, změní život (nebo alespoň poupraví způsob, jak o životě přemýšlíte).... celý text
