mayhem993
přečtené 79
Jak žít dobrý život: Starověké umění stoické radosti
2020,
William Irvine
Velmi poučná a cenná kniha, vyčnívající z bahna rádoby motivačního balastu o osobním rozvoji. Styl psaní bych označil jako syntézu stylu vědeckého a lidského, kdy autor zevrubně analyzuje jednotlivé stoické principy, jakožto silné základy na kterých můžeme (pře)stavět své životy, ale nechybí zde ani rady, postupy a techniky z autorovy stoické praxe. Kniha se totiž často jeví jako složitá, přesto zůstává neuvěřitelně čtivá. Tato kniha, dle mého názoru, čtenáři zprostředkovává a zpřístupňuje skutečný osobní rozvoj hodný toho jména – být stoikem – žít jednoduchý život a vážit si i těch nejmenších maličkostí, které člověk může začít snadno považovat za samozřejmost. Vážit si a spokojit se s tím co má. Být připraven na to, že co dnes lidé obecně berou jako samozřejmost, to může skončit. Žít zocelen v souladu s přírodou a v pokoji, mimo shon a ubohé požadavky (moderního) světa. Nebýt pouhým pozorovatelem proplouvajícím životem, ale aktivně se jej chopit na cestě k neustálému sebezdokonalování, čímž můžeme pozitivně působit rovněž na své milované, na své okolí, a být jim zdrojem světla a inspirace - iluminovat jim cestu, kterou možná celý život hledali. Případný zájemce o stoicismus může pokračovat studiem stěžejních děl, na něž autor v knize odkazuje. Tato kniha může být pro mnohé dobrým odrazovým můstkem pro transformaci života směrem k něčemu lepšímu, než co si doposud mysleli, že mají. Dovolím si tvrdit, že cesta stoicismu je nepostradatelným dílem mozaiky životní cesty samotného Nadčlověka, neboť, jak řekl Nietzsche, „člověk je cosi, co by mělo být překonáno. Co jsi učinil, abys jej překonal?“ Verdikt: Za málo peněz hodně muziky... celý text
Černý kámen
2016,
Robert Ervin Howard
Stydím se, že jsem se o R. E. Howardovi dozvěděl poměrně nedávno. Howard umí skvěle navodit a stupňovat tíživou atmosféru. Jsem skalním fanouškem H. P. Lovecrafta, ale v jeho povídkách nejsou prakticky žádné dialogy, kdežto v těch Howardových je jich dostatek. Tímto se oba spisovatelské světy skvěle doplňují. Jsem rád za Howardovo propojení povídek s lovecraftovským universem. Z mého pohledu tedy jasná volba! Čtyři nejlepší povídky: Černý kámen, Enlilův hlas, Démon prstenu, Nestvůrný kopytnatec. Poslední zmiňovanou povídku hravě vystihnou dvě slova: hell yeah! Verdikt: Hell yeah!... celý text
