Metla
přečtené 1097
0 TU. Svazek I
2021,
Jakub Hussar
Navzdory zdejšímu poměrně vysokému hodnocení jsem laťku očekávání umístila nízko. Neznámý český autor musí o svých kvalitách teprve přesvědčit, ovšem debuty obvykle hodnotím mírněji. Téma generačních lodí a jak by se na nich asi vyvíjel život v dlouhodobém horizontu mě fascinují už od puberty, kdy jsem si přečetla Aldissův "Nonstop". V tomto směru to u mě "0 Tu" měla snadnější. Netrápila mě absence nějaké ústřední zápletky a prostě jsem si užívala cestu, poznávání, snahu pochopit, zorientovat se... čtenář nedostává žádná vodítka, musí se přizpůsobit hlavní postavě Gammah. Záměrně se vyhýbám pojmu hrdinka, hlavní blbka by pasovalo lépe. Hloupost a naivita jsou omluvitelné u Gammy v dětském věku, u dospívající pipiny se snášela hůř a s dospělou ženou se to pořád ne a ne zlepšit. Vůbec se v tomto vesmíru těžce hledají sympatické osoby. Dalším neduhem je tempo, jakým autor chrlí nápady a motivy, aby je dříve či později opouštěl téměř nevyužité. Ráda bych historii celé flotily a zázemí jednotlivých lodí poznala lépe, naproti tomu série dementních kroků Gammah a některé nezáživné pasáže (námluvy atd.) tomuto ambicióznímu dílu podrážejí nohy. Přesto hodnotím lehce nadprůměrnými třemi hvězdami a čtvrtou přihodím za výborně zpracovanou audioverzi. 70%... celý text
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
2023,
Karin Lednická
Za informační hodnotu této knihy bych dala bez debaty 5 hvězd, na takové zločiny by se nemělo zapomínat. Z historie, zvláště takto tragické, je nutné se poučit a nedopustit její opakování. Autorka si dala spoustu práce se shromážděním svědectví, dobových fotografií a dokumentů. Všechny palce nahoru. Akorát nejsem vyloženě fanoušek literatury faktu, její strohá, suchá forma pro mě není úplně poutavá. Pravda, osud Životic nepotřeboval přibarvovat, ten příběh je dost silný i bez toho, aby se jej paní Lednická snažila zahalit do hávu beletrie a vdechnout lidem více života, emocí... Přesto by mi forma "Šikmého kostela" vyhovovala více, proto "jen" 80%.... celý text
Klíčotepci
2023,
Robert Jackson Bennett
Málo platné, autor na mě může sypat z rukávu jeden nápad za druhým, předhánět se v originálních, dobrodružných i akčních scénách a přece jsem audioknihu poslouchala vlažně. Navíc nehorázně dlouho. Protože jsem si prostě neoblíbila hlavní postavy. Jakože vůbec. Prim hrají ženy + jiné entity a já si k jediné z nich nedokázala najít cestu... měla jsem úplně na salámu, co se s nimi stane. Ve druhé polovině knihy jsem znásobila frekvenci poslechu a dojem šel nahoru, přesto si u mě Sancie s Berenikou vykrundili jen lehký nadprůměr za výše uvedené klady. 60-65%... celý text
Skryté obrázky
2023,
Jason Rekulak
Ale jo... Taková lehce nadstandardní duchařina, ozvláštněná obrázky, důležitými pro posun příběhu. Pokud se chcete bát, potom musím vaše očekávání přibrzdit; ve filmu opatřeném zvuky, temnou hudbou a dobře načasovanými lekačkami by to fungovalo, kniha však nevystraší. Má naštěstí jiné klady: četba nikde nedrhne, postavy se chovají uvěřitelně, aniž by štvaly a zápletka vzbudí zvědavost, kterou nepřitlumí ani fakt, že brzy zjistíte, kam směřuje a ke komu. Bavila jsem se nad očekávání dobře, vracela se k románu v každé volné chvíli, spojení s obrázky bylo neotřelým bonusem, víc ke spokojenosti nepotřebuji: 75-80%... celý text
Kocour Bob: Příběh o přátelství a naději
2017,
James Bowen
Do knížky jsem se pustila v rámci Čtenářské výzvy a přestože "Kocour Bob" není žádné literární veledílo (je napsaný hodně jednoduše a přímočaře), nijak své volby nelituji. Je to příběh o životě pouličního zpěváka, co si zničil mládí drogami, a o jeho nečekané motivaci zvednout se ze dna. Zvířata mají tu moc, utěšit lidskou duši a probudit i v poškozeném vzorku homo sapiens pocit zodpovědnosti, silnou náklonnost, ba dokonce i lásku. Prostá, nenáročná, oddychová četba - trefila se mi do správné nálady. 75%... celý text
Střepy Země
2022,
Adrian Tchaikovsky (p)
Science fiction z podškatulky space opery, která je typickým představitelem téměř všeho, co mám v tomto žánru ráda. Cestování vesmírem, dobrodružství, různé mimozemské rasy, originální technologie, průzkum, tajemství, nebezpečí, akce. Tchaikovsky se v uplynulých letech stal mým oblíbeným autorem a touto knihou svůj status potvrdil. Jediné, co bych mu vytkla, jsou postavy: pořád si k nim nedokážu vypěstovat patřičně hluboké sympatie, něco jim chybí. Pravda, v jednom případě jsem slzu uronila, a nemůžu ani tvrdit, že by mi posádka Božského supa byla úplně ukradená. Jen by potřebovala trochu přišmrncnout, oživit, pečlivě zpracovaný je pouze hlavní hrdina Idris, ostatní bohužel zaostávají. Ještě před dočtením jsem se začala shánět po druhém dílu a teď už vyhlížím třetí. Více doporučit nemohu, pro mě byly "Střepy Země" skvělé, zajímavé, čtivé od začátku do konce. Stylem mi částečně připomněly Coreyho sérii "Expanze", nápady Hamiltonův "Úsvit noci" a zdatně konkurují Reynoldsovu "Odhalenému vesmíru". 90%... celý text
Můj drahý manžel
2023,
Kimberly Belle
Nulová očekávání přinesla výsledek v podobě milého překvapení. Jasně, téma únosu, rukojmích a všechny ty emoce kolem jsou hodně "vintage", přesto mě zápletka udržela když ne přímo v napětí, tak rozhodně ve zvýšeném zájmu od prvních po závěrečné stránky. Postavy jsou uvěřitelné, nic není černobílé a nabízí se k zamyšlení silný morální apel: jsme-li jediní, kdo může pomoct, pomozme. Následky naší nečinnosti mohou být tragické. Není to originální, vím, aktuální však ano a to snad pro každou dobu. 75%... celý text
Červenokabátníci
2012,
John Scalzi
Měla jsem náladu na nějakou odlehčenou a ne úplně blbou sci-fi, jméno Scalzi je pro takový požadavek ideální. Ovšem "Červenokabátníci" jsou přece jen o něco odlehčenější a blbější, než většina autorových předešlých knih. Když jsem však přijala předloženou absurditu a přestala se vzpírat způsobu, jakým příběh pracuje s realitou, docela jsem se bavila. Universum "Star Treku" znám jen velmi zběžně, tenhle kult mě minul, přesto pro mě byla Scalziho parodie srozumitelná a úsměvná. Shodou okolností jsem o pár dní později po práci relaxovala u jiného, stejně pitomého sci-fi seriálu, v němž zazněla věta: "To už bysme na sobě rovnou mohli mít červená trička." Nečíst Červenokabátníky, udělala bych jen nechápající: "He?" Ve výsledku dobrý relax s trochou závěrečného sladkobolného filozofování o efektu mávnutí motýlích křídel. No proč ne... 66%... celý text
Lovci hlav
2011,
Jo Nesbø
Pozvolný začátek, kdy poznáváme charakter a zázemí hlavního antihrdiny, přechází ve strhující thriller (s nejnechutnější scénou všech dob). Ve finále jsem se na chvíli ztratila s neodbytným dojmem, zda zápletku autor nepřekombinoval přes rozumnou míru, abych se v další kapitole opět našla a řekla si "ale jo, dobrý". Byly by to nesmírně silné čtyři, možná i slabších pět hvězd, neobsahovat děj několik závažných výpadků v logice. V Norsku nemají soudní patology ani forenzní specialisty? Čas úmrtí, kousnutí, no je tam toho víc, čeho by si vyšetřovatelé v civilizovaných zemích museli všimnout. Dávám 75-80% za solidní porci napětí a pár neotřelých nápadů (ne, ona nechutnost k nim kupodivu nepatří, tu už jsem několikrát, jen v malinko mírnější formě, absolvovala s jinými spisovateli).... celý text
