Michelle95 přečtené 17

Souboj 2009, Lisa Jane Smith

Ve finále to shledávám jako hroznou blbost, ale mám ráda styl, jakým je příběh psaný. Je to prostě jednoduchá fantasy, u které nemusím přemýšlet a jen si užívám chvilkový únik do upířího světa Eleny Gilbertové.... celý text

Probuzení 2009, Lisa Jane Smith

Člověk by řekl, že ve svých 23 letech z takového žánru vyrostu a nebo na to minimálně změním pohled, ale mě to prostě baví. Je to pitomý, je to naivní, ale já u toho odpočívám. Mám ráda tu možnost úniku a díky této čtivé "kravince" je to tak jednoduchý, že za to jsem prostě vděčná. Občas jsou dny, kdy tenhle únik z reality neskutečně oceňuji.... celý text

Dobře mi tak 2014, Radka Třeštíková

Kniha byla čtivá. Dobře čtivá. A tím pro mě ty pozitiva končí prostě. Nic víc tam pro mě nebylo. Na to, jak mi každý básnil o knihách od Třeštíkové, tak zřejmě nečetl její prvotinu. Rozhodně to není nic, co by mě brzdilo v tom, abych se pustila do nějaké její další knihy, ale prostě mě to děsně nebavilo. Hlavní postava řešila vlastně neustále jen vlastní nadrženost a to jak k alkoholu, tak k sexu a v podstatě ho nic jiného moc nezajímalo. Přišlo mi to prostě jak když čtu příběh ztroskotance, který ze mě vysával radost ze života a ještě k tomu mě znechutilo, že někdo takhle moc zahazuje život, když se topí v penězích a je mu tak nějak všechno vlastně úplně jedno. Prostě ne, nelíbil se mi ten příběh. Ale bylo to napsané čtivě, takže to nehodnotím úplně velký špatný.... celý text

Na cestě 2005, Jack Kerouac

Kniha Na cestě mě lákala už dlouho, vlastně od roku 2012, kdy vyšel film s Kristen Stewart (která je mou nejoblíbenější herečkou). Film jsem nikdy neviděla a knihu jsem četla poprvé až teď. Přesto 7 let jsem se k tomu tak nějak dokopávala a 7 let mi trvalo se k tomu skutečně dokopat. Měla jsem v sobě neustále blok ohledně četby jakékoliv literatury beatnického hnutí. Přesto... Přišly státnice, konec školy, začátek nové kapitoly. Sama jsem se vydala na cestu a sama jsem hodně pochopila během 14 dnů jen na svých nohách a s batohem na zádech. Přijela jsem zpět do ČR a přepadla mě neskutečná touha přečíst si prostě Na cestě. Nakonec musím říct, že se mi kniha vážně moc líbila. Bylo to trochu jiné, než jsem si myslela, ale vůbec ne v horším slova smyslu. Naopak mile mě to překvapilo. Kniha je dělena na 5 částí, z čehož první mě překvapivě bavila nejvíc. Občas jsou zde části, které nebyly úplně pro mě. Pár věcí mi vadilo. A pak zde byly naopak části, které mě dostávaly. Nutily mě pozastavit se nad čtením a zamyslet se nad životem tak, jak ho žiju, jak ho my všichni žijeme. Myslím si, že Dean je někdo, koho by měl každý jednou za život poznat, ať už v řádcích od Jacka Kerouaca, a nebo někdo má to štěstí a potká svého vlastního Deana Moriartyho.... A především si myslím, že úplně nejkrásnější by bylo, kdyby každý z nás měl svého Deana Moriartyho v sobě. Alespoň kousek jeho touhy po životě, svobodomyslnosti a volnomyšlenkářství, či kousek jeho nebojácnosti pustit se do riskantní kapitoly života bez ohledu na následky... Takový malý kousek, který nás zkrátka bude v životě nutit trochu ten život i žít a prožívat a nejen přežívat. Takže sečteno, podtrženo, vřele doporučuji!... celý text

Nádherný psanec 2014, John Eldredge

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že Ježíš a víra v Boha je pro něj na prvním místě a nechápe, jak může být člověk bez Boha v životě šťastný, tak bych se na něj podívala skepticky a zmínila bych něco o tom, že to jde úplně v pohodě. V té době jsem ale ještě nerozuměla. Nerozuměla jsem Ježíši ani víře a věřícím lidem. Dneska je to jiné. Přišlo pár těžkých situacích a jako vychovaná ateistka jsem měla potřebu se k něčemu uchýlit. K něčemu, díky čemu se budu na chvilku cítit lépe. Neobviňovala jsem Boha za špatné věci v mém životě, protože jsem v něj nevěřila. Naopak jsem tedy Boha v těžkých obdobích vyhledávala a chtěla poznat. Došlo k tomu až zhruba asi tak před 3 týdny, kdy jsem se cítila slabá, nemožná a absolutně k ničemu a prosila jsem o trochu síly. Sedla jsem si venku v dešti na zem a prosila jsem jen o trochu síly. Až po týdnu mi došlo, že mé modlitby byly vyslyšeny. Odpověď přišla v jiné formě než jsem čekala a síla, kterou jsem potřebovala rovněž tak. Ale najednou bylo všechno jinak. Víc věcí jsem začala chápat jinak a změnil se mi neskutečně pohled na svět. Svěřila jsem se kamarádce, která je věřící od malička a ta mi doporučila tuhle knížku. Řekla mi, že jí hrozně pomohla poznat Ježíše a milovat ho. A nyní po přečtení můžu jen souhlasit. Kniha je skvěle napsaná, jsou tam věci nad kterými se zamýšlíme málo nebo vůbec, a které naopak trochu toho pozastavení se nad nimi potřebují. Je to vážně skvěle napsáno a vysvětleno a pro mě to bylo velmi obohacující čtení. Teď jsem přesvědčená stejně jako moje kamarádka, že bez Ježíše v životě nemůže být člověk doopravdy šťastný, i přesto že si třeba myslí, že může. Doporučuji tedy přečíst si tuhle knihu! A především lidem, kteří se ve víře hledají, stejně jak tomu bylo u mě.... celý text

Muž za zdí 2019, Emma Angström

Z knihy jsem úplně v šoku. Je to moje třetí kniha od autora pocházejícího ze Švédska. Na to, jak moc se propagují švédské thrillery, musím doznat, že mám snad největší smůlu. Nejdříve jsem četla Tekutý písek, poté Konec léta a nyní Muž za zdí a vesměs ze všech třech různých autorů jsem zklamaná. Muž za zdí mě ze začátku dost bavil a přečetla jsem 70 stran jako nic na jeden zátah, než jsem musela jít dělat něco jiného, ale zbytek knihy pro mě začal být na hlavu. Celou dobu se mi příběh teda četl dost dobře, čtivé to je, o tom žádná, ale sakra.. Co to bylo? Docela psycho! Teda, jako já mám hrozně ráda psycho thrillery a čím víc psycho, tím líp. Ale jakmile do toho někdo začne motat satanismus a bůh ví co ještě, tak mi to přijde jako psycho ve zcela novém rozměru a prostě za mě ne! Ve finále jsem měla milion otázek, které v knize nebyly vůbec zodpovězené a už mi to vlastně i ke konci trochu přišlo, jako když autorka měla skvělý nápad a potenciál k psaní a pak si řekla: "a jejda, on je to docela shit, no tak to rychle zakončíme nějakou mrkvovinou, ať je to dopsaný a třeba to vyjde příště líp". Fakt nevím, nejsem žádný soudce, ale z vlastní zkušenosti jako autora bych to viděla asi takhle. Minimálně já jsem pár příběhů dost odflákla, když se mi to začínalo ubírat divným směrem a inspirace si vzala dovolenou. Možná si za tím, co v té knize autorka stojí a celé to je, jak zamýšlela, ale pro mě je to prostě svým způsobem nedodělaný a ve finále prostě hrozně zvláštní a nevím ani pořádně, co si teď o tom myslet. Líbilo se mi, jakým stylem to bylo psané. Čtivé to bylo peckově, ale prostě chvílemi jsem si říkala, do prčic, co to zase do háje čtu?... celý text

Harry Potter a relikvie smrti 2008, J. K. Rowling (p)

Je pro mě neskutečně těžký loučit se se světem Harryho Pottera pokaždé! Vím, a jsem za to ráda, že se k tomu můžu kdykoliv vrátit a že pokaždé když se vrátím, tak je to perfektní zážitek. Jen stejně pokaždé je i loučení s knižní sérií nějak nesnesitelně těžký. Nejlepší příběh pro mou maličkost!!... celý text

Harry Potter a princ dvojí krve 2005, J. K. Rowling (p)

Šestý a zároveň předposlední díl nám dává několik informací navíc, pokud znáte jen filmové zpracování. Kromě těchto informací ale mimo jiné proniknete i do pocitů hlavních postav a ty dodávají příběhu o tolik víc! Samozřejmě jsem opět brečela a dovolila jsem tak knize, aby ve mně probudila všechny pocity, které do ní sama Rowlingová zapečetila. Opět dávám plné hodnocení a kdyby to šlo, dala bych ještě víc!... celý text

Harry Potter a Fénixův řád 2004, J. K. Rowling (p)

Je podivuhodné, jak se za těch pár let kdy jsem to nečetla z hlavy vypaří takových věcí, které jsou rozdílné od filmového zpracování. Kromě toho, že je to jen další super bomba cool díl Harryho Pottera, a tak to logicky taky zbožňuji, je to přeci jen první díl, u kterého jsem zjistila, že mě občas rozčiluje Harry. Neříkám, že by to bylo něco vážného, ale skutečně mě tu v několika pasážích neskutečně štval svým pohledem na situaci, horkou hlavou a neschopností poslouchat někoho dalšího. Chápu, že ho pohánělo spousta pocitů, ale někdy se vážně choval tak pitomě. Ono vlastně více postav se v knize zachovalo občas trochu mimo mé očekávání a já si uvědomila, jak moc je vlastně tenhle díl rozdílný od filmu, který jsem viděla mnohokrát. Přesto ale, je to prostě úžasný. Obdivuji každým dílem víc a víc Rowlingovou, že tenhle svět vytvořila a že ho vytvořila právě takhle. Všechny ty popisy složitějších dějových částí jsou tak skvěle napsány, že to prostě skutečně jako jako televize v mé hlavě. Na světě je mnoho knih, které bych si chtěla přečíst a času je mizivě málo, přesto ale si myslím, že si tyhle knihy budu číst jednou za čas zas a znova, aneb jak zní odpověď na velmi známou otázku - "After all this time?" - "Always."... celý text

Dej mi své jméno 2018, André Aciman

Když jsem knihu dostala do rukou, tak jsem byla hodně zdrženlivá. Nechtěla jsem ten příběh znát, protože jsem už znala jistou obscénní část a i přesto, že mi všichni tvrdli, že to vážně stojí za to, tak jsem byla zdrženlivá. Nicméně, do knihy jsem se zabořila a no... zamilovala jsem se. Zamilovala jsem se do letní Itálie. Zamilovala jsem se do Olivera a jeho břitkého jazyka, kdy řekl vždy přesně to správné, ostré a inteligentní. Pro mě to byla vážně velmi inteligentní četba. Ano, jsou zde scény, z kterých jsem třeštila oči, ale to je dnešní dobou. Naopak jsem naprosto potěšená přístupem autora k otevřenému projevu o sexualitě. Bylo to podle mě odvážné, ale prostě dobré. Na to jak jsme pokročilá doba vzhledem ke středověku, jsme právě v tomhle naopak totálně uťápnutý. Lidé se čím dál víc uzavírají a tohle téma není pro každého. Abych to shrnula... jsem naprosto nadšená. Kniha mi dala nespočet vět, nad kterými jsem se pozastavila a vychutnávala si skladbu slov. Některé jsem si i zapsala, protože v jednoduchosti obsahovali inteligenci. Příběh se mi líbil a rozhodně jsem ráda, že jsem tomu nakonec šanci dala!!... celý text

Harry Potter a Ohnivý pohár 2001, J. K. Rowling (p)

Čtvrtý filmový díl naprosto zbožňuji právě proto, že je celý nabitý neskutečně vzrušujícími událostmi. Čtvrtý díl knižní je ale ještě lepší! Naprosto jsem hltala stránky, kdykoliv jsem měla čas a užívala si každou chvilku, kdy jsem nebyla v realitě, ale v Bradavicích a stejnou každou chvilku jsem si přála, abych tam doopravdy mohla být! Jako všechny díly předtím a všechny díly poté, i tenhle je opět srdeční záležitost, a i přesto že se opakuji, tak to tak prostě je a bude! Čtvrtý díl jsem tedy četla podruhé v životě a rozhodně ne naposledy ! :)... celý text

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2001, J. K. Rowling (p)

Tak jsem si po letech přečetla opět jeden z mých nejoblíbenějších dílů Harryho vůbec. Musím uznat, že jak jsem to četla po dlouhé době, tak to bylo jako premiéra. Uvědomila jsem si opět, jak se 3. knižní díl liší v několika věcech od filmového zpracování, přesto ale jsou filmy skvěle zpracovaný a dokonce bych řekla, že co se setkání Siriuse s Harrym týče, tak je to snad i ve filmu lepší a skoro jsem zapomněla jak moc emotivně na mě působí všechno okolo Siriuse Blacka. Naprosto zbožňuji a miluji postavu Siriuse! Takže jsem logicky zase propadla naprosto, při dočítání posledních 100 stránek, do totálního melancholického stavu. Jsem opravdu vděčná každý den svého života od svých 10 let za to, že jsem měla tu možnost vstoupit do světa Harryho Pottera. Jsem vděčná Rowlingové, že tohle napsala! Vážně nejde ani slovy popsat, jak moc je tenhle příběh pro mě srdeční záležitostí, a proto to bude pro mě vždycky za největší počet všech hvězdiček a procent.... celý text

Napětí 2018, Naomi Alderman

Snad nebudu ukamenovaná za svůj upřímný názor, ale... sakra! Já to fakt nenávidím. Bylo pro mě docela utrpení to číst. Hodně jsem se setkala s názory, kdy se to lidem začalo líbit až v poslední třetině, a budiž. Za poslední třetinu dávám tu jednu hvězdičku. Číst se to pak už docela dalo, byly tam pasáže, které byly fakt chytlavý, ale... Celkově? Nesnáším to. Fakt mě to štvalo, ubíjelo a dělalo mi potíž to přečíst. Nejenom že mě štvalo samotné téma kniha, ale i styl psaní. Nevím, ale prostě je nemožné, aby se mi to snad někdy líbilo. Celkově nejsem moc fanoušek zapřísáhlých feministek, ale tohle bylo už fakt asi moc. Musím uznat, že postava Roxy mě trochu brala, nebyla tak debilní jako ostatní, ale jinak prostě ne. Neužívala jsem si to čtení a bylo hned několik chvílí, kdy jsem vážně uvažovala o tom, že tu knihu hodím pod vlak.... celý text

Harry Potter a Tajemná komnata 2000, J. K. Rowling (p)

Dříve býval druhý díl mým nejméně oblíbeným, ale dnes ten příběh zbožňuji mnohem víc. Po x letech jsem se zase ponořila do knížky a užívala jsem si každou stránku. Ostatně pro mě to ani nijak jinak nejde, pokud jde o Harryho Pottera! Několikrát jsem se od srdce zasmála - především u částí s Fredem a Georgem, a několikrát jsem hltala dialogy, jako kdybych to četla poprvé. Je to prostě skvělé pokračování prvního dílu a jeden ze 7 nejmilejších příběhů mého dětství vůbec. Nedokážu si představit, že by někdo neměl rád Harryho Pottera, ať už jako knižní verzi, tak filmovou. Rozhodně to doporučuji všem, co se do světa Bradavic teprve dostávají poprvé a i každému, kdo už tam kdysi zavítal a má čas na opětovné počtení.... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců 2002, J. K. Rowling (p)

Můj nejmilovanější příběh vůbec. Zase po letech jsem se rozhodla přečíst si všechny HP knížky znova a stejně je to boží a nejvíc libový jako na samém počátku. Když jsem četla HP poprvé bylo mi nějakých 8 nebo 9 let a zhltla jsem tenkrát první i druhý díl jako malinu a nyní se k tomu s láskou a ráda vracím opět. Za mě s klidným svědomím můžu říct, že pro mě nebylo nic lepšího napsáno. Je to moje srdeční záležitost, nejoblíbenější příběh všech dob a prostě a jednoduše děkuji Rowlingové, že to vůbec kdy napsala.... celý text

Půlnoční slunce 2015, Jo Nesbø

Ze začátku jsem se nemohla nějak začíst. Asi jsem očekávala nějakou výraznou spojitost s prvním dílem. Těžko říct, ale spojitost se objevila vlastně až po nějaké chvilce. Potom se mi ale příběh začínal docela zamlouvat, protože mi to trochu připomnělo ten typ příběhů, které mě baví ve světě filmovém, kdy někdo před někým utíká a začíná nový život. Ku příkladu třeba takový film "Noci s nepřítelem", který mám moc ráda. A tak jsem se ve čtení rozjela a zhltla jsem většinu během dvou dnů, ale pak se to zase chvilku táhlo, protože ten konec mi stejně jako u jedničky přišel už prostě moc. Bylo to hezký, líbilo se mi to zakončení a narozdíl od prvního dílu to aspoň dobře končí, ale! ... Prostě nesedělo mi to do faktu, že jde o krimi. Přišlo mi to víc jako z knihy Jojo Moyes, jo od té bych takový závěr čekala, ale od Nesba to bylo poněkud zvláštní. Nevím proč, ve finále jeho Harry Hole má k romantice taky nakročeno v každém díle docela dobře, ale prostě v tomhle případě mi to nějak nesedlo. A tak dávám nakonec 3 hvězdičky, i přesto, že se mi to líbilo. Jako vždy hodnotím tak nějak víc vnitřní intuicí, opět.... celý text

Krev na sněhu 2015, Jo Nesbø

Kniha mě zavedla do mysli nájemného vraha v Norsku, který se ocital mezi svou minulostí a současností. Příběh je psán rychle, svižně, ale zároveň v některých pasážích velmi zdlouhavě. Jsou zde momenty, kdy je popisován děj akce stylem, že otvírám a zavírám pusu jako kapr a nestačím se divit a do téhle zásadní chvíle jsou vloženy takové zdržovačky. Dost to oceňuji, protože je to takové nepříjemné týrání čtenáře a to mě baví, když to spisovatel umí. Navíc Nesbo je pro mě jeden z nejlepších ve svém oboru a tak je to dvakrát tak lepší. Nakonec ale dávám 3 hvězdy, protože i když se to četlo relativně dobře, rychle a příběh mě bavil, tak něco mě brzdí v tom, abych to ocenila na víc než na 3 hvězdy... Zjevně jde spíš o takové pocitové hodnocení, kdy to prostě není žádná extra sláva, ale na počteníčko před spaním to stačí parádně.... celý text