MichelleS přečtené 1627

Osamělost prvočísel 2009, Paolo Giordano

I když jsem neměla pocit, že ta osudová rozhodnutí byla opravdu tak osudová, příběhy všech prvočísel se mi líbily. Hodně situací jako bych znala ze svého dospívání. Moc jsem si přála, aby se osud Alice a Mattii spojil, myslím, že se jejich slabosti a silné stránky pěkně doplňovaly.... celý text

Hornické vdovy 2019, Kamila Hladká

Autentické příběhy, mám pocit jako bych s nimi seděla u stolu, poslouchala jejich vyprávění, u kterého se jim semtam zarosí oči, a čekala až obrátí další stránku v albu fotografií.... celý text

Dům U tonoucí hvězdy 1972, Julius Zeyer

Starý omšelý dům v Paříži 19. století a tragické osudy jeho obyvatel. Archaická čeština se sice na první pohled vzpírá, ale za chvilku jsem si zvykla, skvěle podtrhuje atmosféru příběhu. "Každý o něm sní," odpověděla paní Celestina, " a jsem Bohu vděčna, že jsem zažila okamžiky pravého štěstí. Ale pak mi dal život to velké naučení, že nedosáhneme štěstí, pokud se za ním honíme. Vzdáti se, přijímati, milovati své utrpení je jediný prostředek, který umírní naše žaly, hojí naše rány a vede na cestu pravou."... celý text

Introvertka v hlučném světě 2019, Deborah Tung

V osobnostním typu se s Debbie shoduji jen napůl, mám radši kafe než čaj, ale spoustu situací vnímám stejně a rozhodně si vyberu večer s knížkou před nějakou party (brrr).... celý text

Nouzové osvětlení 2019, Michael Ondaatje

Zajímavý příběh, který je dlouho takový střízlivý, nevzrušující, jakoby v obyčejném životě mělo být vše všední, jednoduše vysvětlitelné a to málo, co se jeví jako románové a dobrodružné je posunuté do roviny domněnek a přání. Ke konci je to přesně naopak, skutečnost předčí všechny sny. "Jako teenageři jsme pošetilí. Říkáme hlouposti, neumíme být skromní nebo ostýchavější. S úsudkem jsme raz dva hotoví. Ale jedinou nadějí, kterou máme, i když jen z dnešního pohledu, je to, že se změníme. Učíme se, vyvíjíme. To, čím jsem teď, se formovalo vším, co se mi tehdy přihodilo, ne tím, čeho jsem dosáhl, ale tím, jak jsem se dostal až sem. Ale komu jsem na cestě sem ublížil? Kdo mě vedl k něčemu lepšímu? Nebo akceptoval těch pár drobnůstek, v nichž jsem byl dobrý? "... celý text

Pogrom 2007, Eugen Luca

Název nenechá nikoho na pochybách, co ho na stránkách tenké knížky čeká. Zaujala mě myšlenka, že ti, co odmítají narušit svou pohodu čtením (mluvením, přemýšlením) o utrpení jiných (o válce, o holocaustu, ...), pomáhají vrahům v jejich díle - zničit, zapomenout...... celý text

Černý cukr 2019, Miguel Bonnefoy

Moc pěkná knížka s příchutí magického realismu, pohádka s poselstvím ozvláštněná vůní rumu a romantikou pirátských pokladů.

Strom kůru shazuje 1979, Vladimír Holan

Živá voda 1983, Jan Drda

Příjemné překvapení. Úplně neznámá kniha, kterou jsem objevila díky neobvyklému zadání jedné ze čtenářských výzev. Četla jsem už víc románů inspirovaných osudy umělců, většina zahrnuje víceméně celý jejich život. Tento se soustředí na dětství a dospívání, na cestu k umění, které Jeníka vábí odjakživa. Všechny ztráty, setkání, osobnosti formující mladou duši spoluprožívá čtenář s chlapcem, později mladíkem. Fascinující je sledovat tvůrčí oheň, impulsy vzniku výtvarného díla.... celý text

Oči nemlčí 2018, Roy Jacobsen

Ingrid hledající. A nalézající. I když asi něco trochu jiného, než chtěla. Cesta lemovaná množstvím setkání s lidmi ochotné poskytujícími pomoc, ale i skrývajícími svá traumata a provinění. Úžasné čtení, stejně jako předchozí díly trilogie.... celý text

Kde se skrývá ďábel 2018, Craig Russell

Nalákalo mě zasazení příběhu do meziválečného Československa. I když se autor v doslovu chlubí, s jakou chutí a pečlivostí dělá rešerše, na výsledku to moc vidět není. Dobová atmosféra se nepovedla, chyby v reáliích se taky najdou stejně jako několik předvídatelných klišé. Podob ďábla a zla v historii, mytologii, psychologii se objevuje přehršel, ale kromě zahlcení jmény to k ničemu nevede. Jazyk je nekomplikovaný, ničím výjmečný, je snadné se začíst. Dynamice příběhu prospívá střídání mezi Prahou a hradem. Poněkud únavné je opakující se sezení s vrahy ďáblovy šestky a podrobné líčení jejich zvrhlostí a cesta k nim dle stále stejného scénáře. Větší část knihy se tak nesnažím odhalovat vraha, ale přemýšlím, kdo je největší magor. Závěr je akční, trochu se nám pomíchají role a nic moc zásadního z toho nevyplyne.... celý text

Adam Šangala 1956, Jégé (p)

Čtivý historický román s jednoduchým příběhem. Některé postavy jsou trochu černobílé, ale rozhodně ne ty hlavní. Na nevelkém počtu stran je přehršel informací o postavení obyčejných lidí i urozených zemanů, o náboženské nesnášenlivosti, o různém pohledu na hřích, o časté neochotě a neschopnosti vcítit se do jiného člověka a plno dalších témat.... celý text

Válka nemá ženskou tvář 1986, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Svědectví desítek žen, které bojovaly za mír po boku mužů. Ženy dárkyně života ho musely brát. Mnohdy to byl opravdu boj se zbraní v ruce, ne "jen" tradiční role ošetřovatelek. Často se musely dobrovolně i nuceně své ženskosti (nebo alespoň její části) vzdát, aby si vysloužily respekt mužských spolubojovníků.Mnohdy se jednalo o dívky ještě nedospělé a válka poznamenala jejich zdraví a osobnost natrvalo. V závěru mne trochu zamrzelo černobílé hodnocení německých a ruských vojáků. Myslím, že by se našlo dost svědkyň, které si ruské vojáky nepamatují jako usměvavé hrdiny krmící hladové německé děti. Jenomže pak by asi kniha v době napsání nikdy nevyšla.... celý text

Nech mě jít, mami 2010, Helga Schneider

Řekni mi, táto, proč 2003, Antonín Vojtek

Asi jsem už moc velká, měla jsem ji číst jako náctiletá. Pro sebe jsem toho mnoho nového neobjevila. Ale našla jsem v textu tip na jinou autorovu knížku, která mě zaujala.... celý text

Smutek andělů 2014, Jón Kalman Stefánsson

Nádhera. Vánoce a není sníh a tady je ho tolik. Až bude sněžit, už si vždycky vzpomenu na tuhle knížku a na slzy andělů.

Malý vetřelec 2010, Sarah Waters

Podzimní počasí ve mně vyvolalo chuť na příběh o strašidelném domě, chtěla jsem se bát a chtěla jsem tu atmosféru, co slibuje anotace. Ale bohužel, tato očekávání se nenaplnila. Nemám problém s mnohastránkovými knihami, ani s pomalým tempem vyprávění, ale tady se cca 300 stran neděje skoro nic, slibovanou tajemnou atmosféru rozpadajícího se domu, hledám a hledám a čekám a ona následuje jen jedna návštěva sídla za druhou. Ani jazyk není ničím zajímavý, popis je sice detailní, ale fádní. Děj se očekávaným směrem rozjede teprve od scény v dětském pokoji. Možná měla být vypravěčem Betty nebo Caroline, někdo kdo v ducha věří, aby tomu uvěřil i čtenář. Možná i proto jsem opravdové fluidum strachu našla až na poslední stránce, kdy už je dům prázdný a doktor Farraday naznačuje, že možná něco zaslechl, zahlédl.... celý text

Kniha šepotů 2015, Varujan Vosganian

"Ta sladkohořká melancholie se nesla vzduchem, kterým žádný pták neproletí."

Neklidní 2019, Linn Ullmann

"Román podle skutečných událostí", který není tak docela román. Tím, že není jasné, co je pravda a co fikce, umožňuje autorce mluvit tam, kde by ji možná autocenzura umlčela. Uchvátily mne pasáže z ostrova Farö. "Ani jeden z nich neuměl vařit; možná že jedním z důvodů, proč spolu nemohli dál žít, bylo, že ani jeden z nich vařit neuměl, možná to je přitažené za vlasy, ale nikdo z nich neuměl ani žehlit nebo vytírat podlahu, nikdo z nich se neuměl postarat o dítě, nemluvím o lásce, láska tam byla, mluvím o práci, mám na mysli to, co vyplývá z aktu založení rodiny a společného domova, oba byli buržoazní dítka a nebyli schopni žít moderní skandinávský život střední třídy. A ani o to nestáli. Chtěli svobodu. Chtěli zůstat dětmi. Mluvili o svobodě a umění, ale utíkali se schovat do bezpečí pokaždé, když bylo neznáma příliš mnoho. Byli dětmi malého světa. Matka i otec chtěli být oba dva ztracenými syny, a až bude po mecheche, chtěli zpátky domů. Nebo pryč. Nebo domů. Nebo pryč. Ztracený syn je tím nejmilovanějším. Vždycky ho vřele přijmou, otec mu vyběhne v ústrety až ven, porazí pro něj tele a staršího, poslušného syna odbude drobty. Synu ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen." "Můj otec měl mimořádnou schopnost vyvolávat v druhých pocit jedinečnosti. Mimořádnosti. Výjimečnosti. Vzal tě za ruku a řekl pojď se mnou a člověk si na krátkou či delší chvíli připadal, že je možná první, komu to řekl."... celý text

Nultá hodina 2016, Lotta Lundberg

Tíživé čtení s mnoha otázkami, na které nejsou jednoznačné odpovědi. Všechny tři příběhy by mohly existovat samostatně, ale jejich setkání, spíš jen dotek, přidává další úhly pohledu, další metaforu ... Knížka, ke které se chci vrátit a znovu se ptát a hledat (se).... celý text