milamarus přečtené 1799
Praha a srbští malíři
2015,
Nenad Ognjenović
Jedinečná velkoformátová publikace, která dává nahlédnout do radostí a strastí uměleckého života a života na přelomu století vůbec. Přivezla jsem si jí z knihovny na Opatově. // Praha je zde jako chvilková kulisa, po Vídni, Paříži a Mnichově přestupní stanice zmíněná jen názvem ulice (např. Ovenecká, Čechova, Šmeralova, Malířská, Eliášova a další), ve které po několik semestrů bydleli; a abych nezapomněla v několika případech také jako město, kde našli svou lásku. Kromě životopisných informací jsou zde pochopitelně i ukázky z jejich tvorby, tj. poznáte, jak se zachytili oni sami (díky za ty autoportréty!!!) a jak viděli svět kolem sebe. Zavítáte do Bělehradu, Mostaru, Sarajeva, Somboru, Zlatiboru, Dubrovníku a je tu také ostrov Korfu nebo francouzské přístavní město Saint-Tropez. Tešte se ovšem i na bezejmenné zahrady, oděné a neoděné dívky, barvami hrající zátiší, cesty, hory, pláže atd. Dávám maximální počet hvězdiček. // Vhodné pro osmou, devátou, jedenáctou, dvanáctou a patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy, kdo stále hledá… ------------------------------------------------ CITÁT: Do chudobného domečku s malou zahrádkou na dvoře se vcházelo rozviklanými dveřmi do prostorné místnosti plné nábytku, rámů a obrazů obrácených ke zdi. Malíři se nedívají rádi na svá díla.... celý text
Janáček – Hukvaldy
1971,
Josef Sudek
Další obrazovo-cestopisný úlovek z hudebního oddělení městské knihovny na Mariánském náměstí, u kterého si člověk ještě před otevřením říká, že nemůže být špatný. To spojení Janáčkovy milované krajiny a autora s jeho “kouzelnickou skříňkou“, jak píše muzikolog Jaroslav Šeda (1925-1993) v úvodu, mluví samo o sobě, ne?! // Čeká vás celkem 124 černobílých snímků, rozměrově větších a ještě větších, stačí rozložit stránky…. Uvidíte Janáčkův rodný dům, pracovnu, hrob jeho otce, lesy, řeku, hory, nebe a také hospodu „U Harabiša“. // Dávám maximální počet hvězdiček. Vhodné pro osmou, jedenáctou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. -------------------------------------------------------------------------- CITÁT: Jeden však neuspokojí.... celý text
Bedřich Smetana na cestě z Litomyšle
2009,
Olga Mojžíšová
Povedená monografie. // Komu by u třetí kapitoly Kam v Litomyšli „na Smetanu?“ scházela mapa, přikládám do zajímavostí odkaz na webové stránky města Litomyšle, kde najdete článek „Stezka po stopách Bedřicha Smetany“. Tam mapka je a těch sedm zastavení, ze kterých se stezka skládá, knížku dobře doplňují. // Čtyři hvězdy. ---------------------------------------- CITÁT: V pěti letech překvapil Bedřich otce tím, že mu v den jeho jmenin zahrál první housle ve skladbě, kterou s kvartetem hrával otec.... celý text
Van Gogh
1992,
René Huyghe
Slunečnice, Jedlíci brambor, Goghova ložnice v Arles a desítky dalších pro mě zcela neznámých kreseb, akvarelů, olejomaleb a výjevů, jež - sečtu-li je všechny dohromady - převyšují počet stran, které publikace má. A to se mi u knihy o malířství prostě líbí. // Stejně tak musím pochválit textovou část, napsanou větším písmem mimochodem, která je jak faktografická, tak přemýšlivá, a Vincenta neglorifikuje, jen vám o něm povykládá. // Dávám pět hvězdiček a pomyslnou šestou za oznamovací větu na straně osmnácté, kde stojí, že Vincent „patří k umělcům, do jejichž písemných projevů by člověk měl nahlédnout častěji.“ Souhlasím. // Vhodné pro osmou, dvanáctou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. Doporučuji. ------------------------------------- ÚRYVEK: Nyní se ví, že každý opravdový umělec – aniž si je toho zpravidla vědom – vybírá ze všech věcí, které život poskytuje a přináší, jen to, co má tajemný, navzájem propojený vztah k jeho vlastní osobě. Předměty už nejsou pouhé věci, které mu náhodně padnou do oka; pozoruje, naslouchá harmonii, vibraci, v níž rozpoznává sám sebe, prostřednictvím které se sám sobě stává srozumitelnějším a která – teprve když se osvobodila a rozezněla – může ostatním předat ozvěnu toho, co v něm žije.... celý text
Ema Destinnová a její jihočeské sídlo
1999,
Boris Procházka
Stromy, mezi ně vstupující sluneční paprsky, vodní hladina, spadané listí, sníh nebo mlha… Knihu jsem vkládala sem do databáze před čtyřmi lety, ale až uplynulý týden jí otevřela. // Anotaci doplňuji v tom smyslu, že autorem textu je historik a předseda jindřichohradeckého Klubu Emy Destinnové – pan PaeDr. František Fürbach (*1956). // Přidávám štítky a dávám maximální počet hvězdiček. Vhodné pro druhou, jedenáctou, dvanáctou či patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. Doporučuji. Kromobyčejná kniha! ------------------------------------------- CITÁT CITÁTU: Kdybych denně si nevyletěla do přírody, snad bych se z toho pobláznila.... celý text
Praha město hudby
1983,
Jiří Všetečka
Bertramka, Národní muzeum, Loreta, Obecní dům, Rudolfinum, Valdštejnský palác, Žofín a další místa spojená s hudbou a hudebními velikány; místa, která jsou i dnes dějištěm koncertů a produkcí, a konečně místa, z nichž se, bude-li se člověk soustředit a mít štěstí, tóny ozývají… Je to Praha z nejrůznějších úhlů a v neúzkoprsém měřítku, které mě baví. // Dávám maximální počet hvězdiček, píšu pěkné, moc pěkné a vzhledem k roku vydání v několika případech též objevné a dokumentární, např. snímek ND v době rekonstrukce, záběr na chátrající Sovovy mlýny či noční momentka ze sněhem ozdobené Kampy. Rovněž upozorňuji na dvě fotografie pořízené na Staroměstském náměstí - na jedné uvidíte čtyři muzikanty pronásledované davem (a v pozadí pod lešením skrytý Týnský chrám), a na druhém snímku třicetiletého Jiřího Pavlicu. // Bravo! ------------------------------------------------- CITÁT: Když v soumraku se rozplývají obrysy štítů a věží, když mlha halí náhrdelníky světel, tok potemnělé řeky, zdá se, ustává a stromy v sadech pavučinami větví skryjí oblohu, když se nad tichnoucí labyrintem ulic nesou údery nočních hodin, vrací se čas Prahy nokturen, zastaveníček a serenád.... celý text
Přívětivá krajina Josefa Suka
1982,
Boris Procházka
Další stopařská kniha pana Procházky, resp. podle roku vydání ta úplně první, kterou vytvořil. Našla jsem jí včera v hudebním oddělení Ústřední knihovny, a to od informačního pultu zcela vpravo, jak stojí piáno... // Je to jediný exemplář, který knihovna ve fondu má, tak neváhejte. Vhodné pro jedenáctou či patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy, pokud ještě nemáte obsazeno. A vezměte si dobré boty – čekají vás Křečovice, Velběhy, Sedlčany, Radíč, Chlum nebo Svatý Jan. // Poznamenávám si jméno malíře Čeňka Kvíčaly (1890-1956). // Velmi uklidňující, velmi krásné, dávám maximální počet hvězdiček. -------------------------- CITÁT: Všude na světě je hezky, všude jsou dobří lidé, ale u nás je to nejkrásnější.... celý text
Pražské mosty 2007-2008. Pražské motivy 1971-1988.
2009,
Richard Homola
Pěkný katalog, pěkné snímky, jen jejich řazení mi nejde do hlavy. Proč na přeskáčku?! V případě první části – chvíli stojím na Jiráskově mostě, pak hup na Čechův a zase zpátky k Výtoňskému viaduktu (takto je zde označen Železniční most), no dejme tomu, ale u druhé části je to opravdu škoda. Popisky pod fotografiemi toho totiž moc neprozradí – dozvíte se z nich jen to, že jste na Strahově, ve Střešovicích nebo že ze Smíchova budete za malinkou chvilku na Břevnově a na Letné. Žádné názvy ulic, žádná čísla domů, žádná nápověda, … takže myslím, že za situace, kdy vlivem zaujetí onou fotografií, při jejím pečlivém prohlížení, dojde taky na otázku „kde to tak může být?“ – položenou možná v duchu, možná nahlas – by bylo fajn, je mít u sebe. Jedna lokalita, jeden (pod)celek…. Takto to na mě působí nedodělaně. Vhodné pro devátou, jedenáctou, patnáctou a částečně také šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Přidávám štítky.... celý text
Památky staré Prahy
1966,
Jiří Doležal
Praha zvenku i zevnitř, z dálky i z blízka, Praha v létě, v zimě, za denního nebo nočního světla. Pohledy z výšky a do výšky… konkrétnější být nechci. Jen přidávám štítek „černobílé fotografie“, potvrzuji počet 167, na který láká anotace shora, a hodnotím knihu pěti hvězdami. // Malá velká knížka. Jsem ráda, že ji v ústřední knihovně mají. Doporučuji.... celý text
Vivat Mozart
1991,
Jan Šimon Fiala
Filozofující jednohubka, v níž najdete několik citátů od J. J. Rousseaua, W. Shakespeara, C. Goldoniho, W. Saroyana či L. A. Senecy, několik barevných fotografií a krátký životopisný medailon. // Je to jiné než jsem čekala, spíš pro Mozarta než o něm. Každopádně o Mahlerově knize “Sbohem, můj krásný plameni“, ze které autor při psaní medailonu čerpal, jsem neměla ponětí a hned si ji poznamenávám. --------------------------- CITÁT: Osud stejně často narazí na nás jako my na něj.... celý text
Letní sídlo manželů Benešových
2013,
Michal Kolář
Po velkoformátové a velmi povedené knize “Edvard Beneš v Sezimově Ústí“, která vyšla v roce 2004, se pan Kolář rozhodl toto téma otevřít ještě dvakrát. První knihu nazval “Vila Hany a Edvarda Benešových“, druhou “Letní sídlo manželů Benešových“. Včera jsem je měla obě v ruce, a když to hodně zkrátím, dobře se doplňují, samostatně k nim mám výhrady. Tu chybí text, tam zase ty pěkné fotografie Zdeňka Prchlíka (*1961), u nichž může člověk srovnat minulost s přítomností… takže, ať to zní jakkoli nevděčně, nejlíp kdyby se smrskly do jedné, do nepatrných osmdesáti stránek, to by bylo fajn. Pak by se z nich stal konkurent jejich starší sestřičky a skutečně representativní kniha reprezentačních prostor. // Přidávám štítky.... celý text
Praha v obrazech
1928,
Alexander Exax
Vzácná kniha fotografií, na nichž je Praha, jak ji znám, a také Praha taková, jaká již není a jakou ji již nikdy nespatřím. // Příkladně je tu Jedová chýše, Rudolfinum bez pomníku Antonína Dvořáka nebo Prašná brána s tramvají jedoucí do a z Celetné ulice… Zcela zvláštní místo v tomto komentáři však věnuji mé milované Kampě aneb pohledu na Čertovku a Velkopřevorský mlýn, jehož mlýnské kolo bylo svého času schováno pod střechou. Krásné! Dávám maximální počet hvězdiček a doplňuji, že autorem snímků není výhradně Alexander Exax, ale okrajově také Jan Štenc (1871-1947).... celý text
Praha romantická
1948,
Jindřich Marco
Téměř dvě stovky černobílých fotografií z dílny Jindřicha Marca, doprovázené slovem básníka Kamila Bednáře (1912-1972). // Kniha, ve které jde především o pocity, o zastavení se, vnímání a vychutnání každého z oněch snímků, a až pak o poskytnutí informace, co na fotografii vidíte (viz závěrečný seznam)... Tuze pěkné! // Přidávám štítky, dávám maximální počet hvězdiček a chválím. // Jen ještě prosím budoucí čtenáře, aby, mají-li na prezenční studium v knihovně málo času, došli do oddělení Pragensií raději navíckrát, a aby odolali pokušení vyjmout z knihy další listy. V exempláři, který jsem včera prohlížela já, nejsou již strany 89-90, 93-94 a 121-122. // Vhodné pro jedenáctou, patnáctou nebo šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. Doporučuji.... celý text
Franz Kafka a Praha
2003,
Karol Kállay
Souhlas s předchozím komentářem. Ač není zřejmé, jak kniha vznikla - zda nejdřív byly vytvořeny barevné fotografie a k nim doplněna (dohledána) Kafkova slova, nebo zda to byl Kafka, kdo ovlivnil vznik, podobu a náladu snímků - jejich spojení je vskutku magické! Též dávám pět hvězdiček. // Doplňuji, že se jedná o úryvky z dopisů, deníků, sešitů a knih. // Vhodné pro osmou, devátou, jedenáctou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. Doporučuji. ———————————- CITÁT CITÁTU: Není třeba, abys vycházel z domu. Zůstaň u stolu a naslouchej. Vlastně ani nenaslouchej, jenom čekej. Vlastně ani nečekej, buď docela potichu a sám. Svět se ti nabídne, abys ho odhalil, nemůže jinak, uchvácen se bude před tebou svíjet.... celý text