milamarus přečtené 1799

Svatý Václav a jeho pomník 2016, Alena Ježková

Dějepisné opáčko, které to bere pěkně zgruntu od Přemyslovců až po rok 1989, přičemž zhruba uprostřed (str. 43-70) se tempo vyprávění zvolní a děj se zastaví v ateliéru Josefa Václava Myslbeka (1848-1922) a jeho urputné snahy tvořit a vytvořit. Nahlídnete tak do zákulisí, do tajů sochařské práce a sv. Václava poznáte z více úhlů. Doslova. // Nebojím se napsat, že slabší povahy knížka vyprovokuje k tomu jít ven, protože formát knihy, protože nejen Václavské náměstí, protože ony černobílé fotografie zmiňované již v předchozím komentáři. // Dávám maximální počet hvězdiček a přidávám štítky. ----------------------------- ÚRYVEK: V roce 1944 bylo v rámci protileteckých opatření rozhodnuto chránit umělecké památky na veřejných prostranstvích. Uvažovalo se o rozebrání pomníku na jednotlivé kusy, ale to by prakticky znamenalo zničení díla, proto byly jen pořízeny odlitky všech soch. Nakonec pomník bez jediného poškození přečkal střelbu a výbuchy granátů za květnového Pražského povstání v roce 1945, nedotčen zůstal i po výbuchu pumy, která explodovala v jeho těsné blízkosti.... celý text

Dnes jen o té prašivině 2005, Bohuslav Reynek

Cenná publikace, která disponuje obsáhlým poznámkovým aparátem, takže si na ni může troufnout i neznalec Reynkova života a díla jako jsem já. // Informace o paní Tereze Sumové naleznete v doslovu. Napsal ho Aleš Palán (*1965) // Dávám pět hvězdiček a na ukázku opisuji dopis, který zde nese pořadové číslo šestnáct. ------------------------------------------- V Petrkově 1. ledna 1959 Milá Terezko, nechtěj příliš vědět, kdybychom všecko věděli, nebylo by už víry. Víra je základem naděje a lásky – co by nás potom těšilo? Jsme-li z ráje na čas vyhnáni, není tím řečeno, že ráj už není. I když nevidíme do sebe ani na cestu, světlo je a ukáže se. Je psáno, že trpělivost chudých nezahyne na věky. Tohle si připomínám, a pomáhá to. Zkus to také. Nésti kříž není žádná zábava, ale je to vždy lepší než nenést nic nebo jen napité útroby a bát se smrti, jak to dělá většina těch, které dnes potkáváme. Je-li někomu víra k smíchu, je mu k smíchu vše, i vlastní zoufalství, ať už zjevné, nebo zatím latentní. Kdo se přestal modlit, stará se o to, jak by čeho užil, je brzy hotov a zbývá mu již jen posměch nebo tupost životní mechanisace či automatisace. Tvůj dopis mám rád, je statečný, i ta báseň na poslední stránce. Také jsem takové věci polykal, a polykám. Nedivím se, ale rád bych pomohl. Věř, že všecko dobré roste z víry. Krása, touha, pokoj. Pokoj máme stíhat, jak radí svatý Petr. A kameny ze srdce házet do lůna Hospodinova. Aby se neutopilo v krvi. Tak, sursum corda do nového roku a ještě milou vzpomínku. B. R. Tu Janu (Horákovou) pozdravuj. Je od ní pěkné, že se za Tebou vrací. Ta „nešikovná“ slova jsou jistě lepší než jiná. Máme „lámat vaz výmluvnosti“, jak opět povídá svatý Petr.... celý text

Kosprd a Telecí 2013, Eva Papoušková

Jak šli tím zdejším světem... Rodinné album 2021, Zdeněk Hazdra

Mnohoslovná anotace, a přece si myslím, že vám neřekne a nepřipraví vás na to, co kniha skrývá. Neprozradím to ani já, neboť její vizuální stránku do slov dostat nejde. Nutno samostatně listovat, očima pomalu vstřebávat,…. a prostě podlehnout. // Po otočení poslední stránky mám jedinou, docela malou výtku, resp. nápad, totiž, že pro onen proces rozmotávání by bylo dobré mít po ruce velkoformátový rodokmen či vztahového pavouka. // Objeveno při pátrání po Rafaelu Kubelíkovi (1914-1996). // Dávám pět hvězdiček. Vhodné pro čtrnáctou či patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. -------------------------------------------------------- Je v každém srdci struna napjata, jež tichou píseň zpívá, v té písni kvetou jara poupata, a klid z ní v duši splývá. Je v každém srdci aspoň malý kout, jenž v tichém čeká snění – až bude moc´ v ráz v nitro obejmout v svých citů vroucím chvění. Je v každém srdci hrstka naděje, jež v svět by chtěla hřmíti… a zatím každý van ji rozvěje dřív, než se vzchopí k žití.... celý text

Já mám holku od Odkolků 1992, Karel Tušek

Velmi povedené – životopisnými informacemi nepřehltí, ilustracemi okouzlí a hlavně dodá ten důležitý impuls k pečlivějšímu poznávání Hašlerových písní. // Kdo umí noty, může si jednotlivé melodie takt po taktu vybrnkávat; kdo chce zpívat, může si s využitím moderních technologií po pár kliknutích střihnout s panem Hašlerem dueto... Nejsou tam všechny písně, ale je jich tam dost – např. Bílý kvíteček, Když nad Prahou se večer uklání, Pětatřicátníci, Šáteček, Zvonečky v Loretě a jiné. // Přidávám štítky a knize dávám pět hvězdiček. ---------------------------------------------------- Kdyby to tak bylo možný, měl bych jedno přání zbožný, chtěl bych tě mít v objetí od půl šestý do pěti. Kdyby to tak bylo možný, chtěl bych ti své srdce dát, protože tě mám, protože tě mám, protože tě mám tak rád!... celý text

V Praze byl šťastný (W. A. Mozart) 1991, Rudolf Kadeřábek

Co dodat k anotaci shora? Můžu ta slova jen potvrdit, knížku pochválit a přidat pár štítků, abyste ji mezi ostatními líp našli. Její formát je totiž kapesní, cca 15x11 cm. // Dávám maximální počet hvězdiček. ----------------------------------- ÚRYVEK: (…) Zahájení premiéry se opožďuje o patnáct minut. Nosticovo divadlo je přeplněné. A netrpělivé. Nebude opět změna programu? Prostým divákům i vzácným hostům se v očích objevují otázky. Konečně ve čtvrt na osm přichází Wolfgang vítán bouřlivým potleskem. Hráčům v orchestru jsou rozdány ještě nedoschlé opisy partů. Wolfgang usedá k cembalu. Od něho celé provedení řídí. Opera oper začíná.... celý text

Předlistopadová jablka 2009, Ondřej Sedláček

Prahou bratří Čapků 2020, Jaromír Slomek

Profesorská republika - Osobnosti FF UK v meziválečném Československu 2018, Petr Hlaváček

Při čtení na jeden zátah trochu sušší (encyklopedické), protože zcela soustředěno na pracovní život jmenovaných, jejich snahu, úspěchy, ocenění atd. Ovšem pro příležitostné listování, když budete chtít objevit někoho nového, je to myslím naprosto ideální. // Dozvíte se kým byli, čemu se věnovali, o co usilovali, jaké publikace vydali,… přičemž formát knihy není velký, stejně tak rozsah medailonů. I místo na portrétní fotografii u každého vybylo (to musím pochválit). // Podobné o rok starší autorově publikaci “Rusové v Praze“. // Dávám pět hvězdiček.... celý text

Jak se má zpívat 1999, Enrico Caruso

Povídání o tom, jak dýchat, jak hospodařit s hlasem a o hlas pečovat; o nutnosti dodržovat stanovené tempo, dbát na správnou výslovnost,…. a taky o nervozitě. Povídání, které neznalého poučí, váhajícího neodradí a rozhodnutého varuje. // Doplněno několika fotografiemi. // Vhodné pro osmou příčku letošní čtenářské výzvy, pro devítku (předmluvy má dokonce dvě), svým způsobem pro dvanáctku, a nebo pro čtrnáctku, patnáctku a šestnáctku. // Jsem ráda, že jsem knížku objevila. Pět hvězd. -------------------------- ÚRYVEK: Pěvcův čas je zkouškami a představeními natolik aktivně využit, že mu nezbývá mnoho příležitostí k tělesnému cvičení. Tu se tedy člověk musí řídit svými individuálními potřebami. Já například považuji za velmi prospěšné hned ráno, po probuzení, provést několik jednoduchých cviků, asi tak, jak je to běžné na vojně, a nebo také několik minut cvičit s lehkými činkami. Jinak se musím spokojit s příležitostnou jízdou autem.... celý text

Rafael Kubelík v Praze (1990–1996) 1997, Zdeněk Chrapek

Soubor černobílých fotografií zachycujících Rafaela Kubelíka po návratu do vlasti, při dirigování Mé vlasti a přesně tak, jak ukazuje snímek na obálce knihy – pohlceného hudbou, soustředěného a v neustálém pohybu…. Vzácné, když uvážím, že z dirigenta vidím většinou jen jeho záda. Zvlášť však chci upozornit na exteriérový snímek ze str. 101 aneb pohled na Staroměstské náměstí z výšky Staroměstské radnice, přičemž co do úhlu záběru tak perfektně "vychytaného“, že širokoúhlého. Po levé straně totiž vidíte Dlouhou ulici a činžovní dům s věžičkou č.p. 928/1, uprostřed Týnský chrám (+ dění před ním) a po pravé straně pak Celetnou ulici a Prašnou bránu. Maximální hodnocení. Vhodné pro patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. A do zajímavostí dávám odkaz na Vltavu, pro ten jeho kraťoulinký úsměv a úpravu vlasů hned na začátku. --------------------------------- CITÁT: Vždyť já byl celou tu dobu v duchu s vámi!... celý text

Olga Vladimirovna Gzovska 1947, Hugo Boettinger

Čistě obrazová publikace. // Půjčeno pro zajímavost, na základě poznámek pořízených při čtení monografie Ivany Jonákové - "Malíř a kreslíř Hugo Boettinger (1880-1934)". Z ní také opisuji následující text: „V jejím projevu se v moderním pojetí spojovala recitace, hudba a tanec. Boettingerovy a Mařatkovy expresivní rychlé kreslířské zkratky různých póz doplňují Siblíkovu knihu Tanec nového života vydanou v roce 1922, poeticky zachycující dojmy z pražských vystoupení Gzovské, při nichž recitovala Turgeněvovu báseň Nymfy, vystupovala jako Salome a tančila na různé hudební skladby. Gzovská se objevuje na několika Boettingerových malbách (Salome, V létě) a jeho pozdější arkadické výjevy se skotačícími a pobíhajícími dívkami, moderními bakchantkami, jako by přímo ilustrovaly Siblíkovy pasáže, v nichž popisuje její tance v lehké zelené sukénce na loučce u řeky zalité letním odpoledním sluncem anebo vyzývá dívky, aby tančily na nivách v bílých řízách s květinami ve vlasech. Boettingerův typ štíhlé sportovní dívky spíše chlapeckého typu předvedený na obrazech i v humoristické kresbě odpovídal zároveň dobovému ideálu krásy dvacátých let a kultu zdravého těla. Projevuje se zde také vliv Maxe Švabinského a jeho arkadických prosluněných výjevů, i když Boettingerův temperament byl zcela jiný. “... celý text

Tanec nového života 1922, Emanuel Siblík

Skladovka ústřední knihovny dostupná jen v jednom exempláři a pouze k prezenčnímu studiu. // Textu se nedá upřít nadšení, znalost, obdiv, je zřejmé přímé účastenství... ale mě - pro ten časový odstup a nemožnost představení vidět - toto chybí a kniha své kouzlo nadále skrývá. // Součástí publikace je každopádně několik kreseb Hugo Boettingera (1880-1934) a Jana Mařatky (1874-1937). // Dvě hvězdičky.... celý text

Hlavy známé i neznámé 1928, Max Švabinský

Téměř stoletá publikace věnující se portrétní tvorbě Maxe Švabinského. Oproti “Slavným i zapomenutým“, jež jsem měla v ruce na začátku týdne, je rozměrově větší a bez životopisných medailonů. Dozvíte se jen jméno té či oné osobnosti, její profesní zařazení a rok, kdy byla podobizna Švabinským dokončena. // Je zde však úvodní studie literárního historika prof. PhDr. Arne Nováka, který umně prozrazuje, koho za chvilku uvidíte, ke kresbám vás láká, popisuje je a jen tak mimochodem upozorňuje na detaily, kterých byste si měli při prohlížení všimnout,...protože nejsou vidět jen hlavy, ale i ruce, nohy, celá postava. // Zvlášť upozorňuji na portréty (jména) dvou žen – Renáta Tyršová (1854-1937) a Hana Kvapilová (1860-1907). // Dávám maximální počet hvězdiček a přidávám štítky. Vhodné pro osmou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. Cenná skladovka!... celý text

Slavní i zapomenutí: Čeští vědci a umělci 19. století v kresbách Maxe Švabinského a Arna Naumana 2015, Josef Tomeš

Jednoduchá, praktická a vyvážená kniha, která informacemi čtenáře nepřehltí, jen je naznačí a další nechává na kresbě samotné, neboť její působení, její účinek, je myslím textem nenahraditelný. // Celkem jde o 69 medailonů, abecedně řazených, přičemž nebýt Boženy Němcové, jež je zde uváděna jako jediná žena, šlo by ryze o reprezentaty české vědy a kultury – lékaře, malíře, básníky, hudební skladatele, sochaře, historiky, novináře, atd. Je tu ovšem i astronom, matematik a mědirytec. // Přidávám štítky, hodnotím pěti hvězdičkami a pomyslnou šestou dávám za ten časový přesah na konci některých medailonů, kdy je chytře zmíněno několik příbuzných (současníků i následovníků) dané osobnosti. // Vhodné pro patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy či jako nápověda pro šestnáctku a devatenáctku. A protože první komentář, doplňuji informace shora v tom smyslu, že kromě Josefa Tomeše a Vlasty Mádlové na knize pracovali: Tomáš W. Pavlíček, Jan Boháček, Martin Franc, Miroslava Květová, Marie Bahenská, Pavel Fabini, Jan Hálek, Daniela Brádlerová, Adéla Jůnová Macková, Martin Klečacký, Milena Josefičová, Hana Kábová, Helena Kokešová a Věra Dvořáčková. Povedená jubilejní publikace. Jen o ní vědět… ---------------------------------- CITÁT Jejich selekci byla věnována velká pozornost, neboť vybrané osobnosti měly nejen vhodně a proporcionálně reprezentovat různé obory české vědy a umění v uplynulých padesáti letech, ale současně být všeobecně uznávány a nezavdávat důvod ke kritice svého zařazení do galerie zasloužilých. Z tohoto důvodu měly všechny publikované portréty zobrazovat pouze osobnosti, které byly v roce vydání publikace již po smrti.... celý text

František Drtina: osobnost, rodný kraj, přátelé, rodina 2016, Josef Velfl

Mezi ostatními asi lehce přehlédnutelná publikace. Publikace vytvořená z dochovaných materiálů rodinného archivu – plná vzpomínek, úryvků z korespondence a černobílých fotek, které jí v mých očích hodně přidávají na atraktivitě a na první pohled z ní činí vhodnou položku příkladně pro jedenáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Doplňuji, že knížku vytvořil spolu s historikem Josefem Velflem pravnuk Františka Drtiny (1861-1925), pan Jan Souček. // Zvlášť upozorňuji na předposlední devátou kapitolu, v níž je vzpomínáno na pohnutý osud JUDr. Prokopa Drtiny (1900-1980). Právě od něj, z jeho vyprávění, bude i následující úryvek. // Pět hvězd. --------------------------------------------- (…) Cestování do Hněvšína na velké prázdniny, to bylo malé stěhování… pokoje se začaly plnit koši a bednami snesenými z půdy a maminka pakovala. Prádlo, šatstvo, nějaké nádobí, někdy i kus nábytku, zásoby poživatin, které se v Kníně nedaly koupit, několik krabic různého cukroví a čokolády… a hlavně knihy a noty. Tatínek s sebou potřeboval moc knih a sváděl o jejich počet se svou ženou zpravidla menší potyčky: „Franti, nač toho s sebou zas tolik taháš, vždyť to pak ani nečteš a co to zabere místa! A taková tíha je to i pro ty lidi!“ "Olinko, tomu ty nerozumíš, já vím, co musím pro svou práci s sebou mít, i když je třeba nečtu.“... celý text

Nezapomeňte na mne: JUDr. Milada Horáková a největší politický proces: květen - červen 1950, Československo 2022, Petr Blažek

Česko-anglická publikace, jež slovem i obrazem rekapituluje a připomíná kus naší historie. Horký kandidát pro čtrnáctou příčku letošní čtenářské výzvy – plný jmen, míst a letopočtů; a nebo také pro druhou, devátou, dvanáctou, patnáctou či dvacátou příčku, neboť ač se jedná o katalog výstavy pořádané v kulatém jubilejním roce 2020, kniha byla vydána až letos. // Koho téma zajímá, nechť pátrá dál. Prameny tam jsou. // Maximální hodnocení. ------------------------------------------------ CITÁT CITÁTU: V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi!... celý text

Alšovo přátelství se Svatoplukem Čechem 1946, Emanuel Svoboda

Po Listech dvou přátel další pětihvězdičková knížka, která dává nahlédnout do Alšova života. A také do redakce časopisu Květy, jež byl vydáván Vladimírem Čechem (1848-1905), mladším bratrem Svatopluka Čecha, a později Vladimírem Svatoplukem Čechem. Z větší části jde o pracovní korespondenci - žádosti o vytvoření ilustrací, domlouvání honorářů za ně, výtky po jejich otisknutí, atd., kdy poznáte, že pro redaktory plyne čas docela jinak, tj. že dubnové číslo nutno řešit již v lednu a v listopadu myslet na nový rok; z té menší jde o korespondenci hřejivější (nebo jaké přídavné jméno zvolit) – o pozvání na návštěvu, přání k narozeninám, sdělení o rodinných záležitostech…, přičemž v obou případech za pozornost stojí i průběžně rozeseté zmínky o pražských bydlištích obou pisatelů. // Vhodné pro osmou, čtrnáctou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. Některé osoby, jejichž jména se v knížce rovněž objevují: • Servác Heller (1845-1922) • Josef Thomayer (1853-1927) • Osvald Polívka (1859-1931) • Julius Zeyer (1841-1901) • Jan Štenc (1871-1947) • Adolf Heyduk (1835-1923) • František Bohumír Zvěřina (1835-1908) • Jan Otto (1841-1916) • Max Švabinský (1873-1962) ---------------------------------------------- ÚRYVEK: (…) Bylo to tedy v sobotu 5. srpna toho roku, kdy si Aleš s Čechem v jeho Havránce pobesedovali zase po staročesku srdečně a přátelsky. Dým jejich doutníků kroužil nad nimi, když v mysli své vybavovali z hlubin svých pamětí vzpomínkově zašlé děje minulých let, v nichž jejich tvůrčí práce je spojila ve vzájemném obdivu a čistém duchovním přátelství. A jaké myšlenky a dojmy zaplavily jejich srdce, když spolu stáli v horní části svahovité zahrady a dívali se z besídky za stříbrnou strunou Vltavy a zelenou stuhou Obory v hořící záplavě paprsků srpnového slunce na královskou Prahu, jejíž krásu a půvaby, velebnost, slávu i utrpení vyjádřili národu oba ve svých dílech tak vroucně a nadšeně?... celý text

Alšova idyla v Příbrami 1948, Emanuel Svoboda

Vzhledem k trvající nedostupnosti Alšových listů milostných, které autor sestavil o sedm let dříve, se právě tato skladovka městské knihovny stává tou, s níž můžete nahlédnout do korespondence, potažmo vztahu Mikoláše Alše a jeho ženy Mariny. // Ozdobeno Alšovými ilustracemi (uvidíte jeho rodnou chaloupku v Miroticích, věž příbramského kostela sv. Jakuba Většího, hrad Žebrák, stráň pod Svatou Horou atd.) // Vhodné pro druhou, osmou, dvanáctou, čtrnáctou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Pět hvězd. Některé další osoby, jejichž jména se v knížce objevují: • Alois Jirásek (1851-1930) • Alexandr Brandejs (1848-1901) • František Ženíšek (1849-1916) ----------------------------------- CITÁT CITÁTU: Přetrpíme-li mnoho, bude nám náš cíl zajisté dvakráte tak drahý: nebyloť by nám jaro tak vítané a milé, kdyby před ním byla dlouhá zima nepředcházela.... celý text

Malíř a kreslíř Hugo Boettinger (1880-1934) 2016, Ivana Skálová Jonáková

Neprodleně označuji štítkem “katalogy výstav“, v němž sama tak ráda pátrám, přidávám ještě obecnější “čeští malíři“ a knize do budoucna přeji co možná nejvíce čtenářů. Zvlášť když se jedná o titul, jež je přes svou nespornou kvalitu a tematickou jedinečnost zastoupen v bohatém a pravidelně doplňovaném fondu městské knihovny jen a pouze jednou, tedy přesněji: v počtu jednoho exempláře… // Je to vzorně zpracovaná umělecká monografie, psaná větším písmem, prošpikovaná obrazovou přílohou - obrazy, kresby, černobílé fotografie, přičemž na závěr nechybí ani několik soupisů. S prameny a poznámkovým aparátem budu dál pracovat. Děkuji. // Pět hvězdiček. Vhodné pro patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. ------------------------------------ CITÁT CITÁTU: Záliba a potřeba kreslit, kreslit, kreslit – stupňovala se během let až do vášně. Dnes už je to fanatism. Nakreslím stý díl toho, co bych chtěl a co spatřuji. Není procházky, cesty, zájezdu, abych neviděl hromadu zjevů, které stojí za záznam, spoustu poznámek, čáry, obrysy, aspoň ťuknout, aspoň směr něčeho, ať je to poskok tanečnice či dědek prodávající husy na vaječném trhu (překrásně seděl, měl báječnou čepici a velkolepě zmačkaný kožíšek). Tak třeba ten trh! (…)... celý text