Misaki
přečtené 173
Kouzlo města
2006,
Simon R. Green
Za mě je toto druhý nejlepší díl z první poloviny série. (Na první stavím Agenty světla a temnoty). Green v této knize vytáhl opravdová Esa Noční strany a o to zábavněji se Kouzlo města četlo. Šílenec, Hříšník a Nádherný jed... všechno výborné a především zajímavé postavy. Jejich nesmrtelnost mi čtení nijak nekazila, ba naopak, bavil jsem se ještě víc, když házeli hláškami proti nepřátelům, jež s nimi nic nezmohli. Vytvářelo to krásnou odpočinkovou atmosféru a kniha se četla úplně sama, když v ní nebyly žádné nudné pasáže o zraněných hrdinech na pokraji sil, kteří se modlí, aby je zachránil zázrak. Johnovo nadání bylo vždy všemocné (je nakonec synem své matky), ale také si na něm vždy vybere jistou daň (přivolá nepřátelé), takže mi přijde férově vyvážené nikoli podvodné a hloupé. Příběh měl hlavu a patu (vše mi tam dávalo smysl), bylo v něm spousta okouzlujících temných míst a zajímavých postav. Bylo to atmosférické a bavilo mě to. Knihu jsem přečetl za pár hodin a ani na třetí čtení neztratila nic ze své krásy. Spokojenost.... celý text
Nářek Slavíka
2005,
Simon R. Green
Velmi povedený díl. Hlavní případ mi až tak zajímavý nepřišel (v porovnání s tím z předchozího dílu), ale začátek v elektrárně byl perfektní a postava Mrtvého chlapce je též povedená. Jako vždy nechybí sarkastické poznámky a cynismus teče proudem. Kniha přesně podle mého gusta. A Johnova postava mi přijde více než v pohodě. Nijak výrazně mě neirituje a díky slabinám působí vcelku lidsky.... celý text
Kouzlo šerosvitu: Úvahy o japonské kultuře
2008,
Antonín Líman
Vynikající kniha. I po letech se k ní neustále vracím a stále v ní nacházím nové podněty k přemýšlení. Byla to vůbec první kniha od pana Límana, kterou jsem četl a které mě také dostala k japonským hraným filmům. Do jejího přečtení jsem znal pouze Sedm Statečných a byl jsem opravdu překvapen, kde se film nechal inspirovat.... celý text
Deník bláznivého starce
1998,
Džuničiró Tanizaki
Neskutečně zábavná a čtivá záležitost. Kniha bavila mě i přítelkyni a to nejen, protože máme rádi Japonsko. (Např. Hitomi Kanehara nás neoslovila vůbec). O existenci této knihy jsme neměli dlouho vůbec tušení a když už nám byla prezentována, zněl obsah velmi vážně a možná až brutálně úchylně. Ironicky to tak sprosté nebylo, když to porovnáme třeba s věhlasným Markýzem de Sade. A protože nejsem zrovna milovníkem dlouhých popisů přírody (např. Tolkien), ale mám raději vnitřní úvahy a pocity, bavil mě Deník bláznivého starce ještě víc.... celý text
Agenti světla a temnoty
2006,
Simon R. Green
Dokonalý díl. Skvěle jsme se u něj nasmáli celá rodina. Zvlášť ten konec byl naprosto k popukání.
Něco z Noční strany
2005,
Simon R. Green
Na tuhle knihu mám báječné vzpomínky a neustále se k jejímu čtení vracím. Greenův cynismus a sarkasmus vystavený na odiv pod neony Noční strany je prostě k sežraní. I tak ale musím říct, že z první poloviny sérii, mi první díl přišel nejslabší a doteď nechápu překlad yuppies jako jupík. (Přítelkyni jsem musel i vysvětlovat, co to znamená, protože to z překladu též nepobrala.)... celý text
Ohně na planinách
2007,
Šóhei Óoka
Válečná literatura mě nikdy příliš neoslovovala a právě proto jsem do čtení této knihy šel s velmi smíšenými pocity. Ty mě však velmi záhy opustily již po přečtení prvních několika kapitol. Knihu jsem přelouskal během tří dnů a musím říct, že už dlouho se mě žádné literární dílo tak hluboce nedotklo. Nejsem žádný válečný veterán, ale osud svobodníka Tamury a jeho hledání smyslu života mi bylo neuvěřitelně blízké. Možná je to také tím, že se autor nijak zvlášť nevyžíval v popisech fyzického utrpení vojáka stiženého tuberkulózou, ale právě se naopak víc zaměřil na jeho vnitřní pocity, vnímání okolního světa i sebe samého. Nemohu říct, že by mi představa přežívání na rozbombardovaném tropickém ostrově přišla nějak zvlášť lákavá, ale současně mi nebyla ani naprosto cizí. A nejvíc blízké mi byly popsané pocity samoty, odloučení od společnosti, ztráta identity a veškerých ideálů, zoufalé upínání se k vyšším silám, strach z lidí a vidění nesmyslnosti v jejich počínání. Knihu jsem tedy nevnímal jen jako válečnou literaturu faktu, ale i filozofické dílo, které poukazuje na rozpad morálních hodnot a špatná pravidla.... celý text
Hadi a náušnice
2006,
Hitomi Kanehara
Jako ukázka smýšlení mladé generace je kniha vcelku povedená a odpovídá realitě a nejenom té japonské. Nicméně to, co se tam objevuje ohledně piercingu, tetování a BDSM prvků, může opravdu "šokovat" jen člověka, který o těchto věcech nemá nejmenší potuchy. Osobně mám na těle přes 20 piercingů a mohu říct, že když už tento zásah do těla podstoupíte, musíte se o svoji ozdůbku i dobře starat. A každý normální piercer v salonu vám řekne, že na propíchnutý jazyk se led v žádném případě nedává! A samozřejmě, že sadista nerovná se vrah a psychopat. BDSM má své zásady a to co popisuje autorka je prostě na stejné úrovni směšnosti jako 50 odstínů šedi. Kdyby se mi tato povídka dostala do rukou v internetové podobě tipuji, že ji napsala nadržená čtrnáctka, která má oči navrch hlavy ze všeho, co jen trochu zavání sexem a úchylností, a co by jí rodiče určitě zakázali. Holek jako Lui potkáte na FB tucty i u nás. Akorát, že pro ně je to jen fantazie. Něco co by se jim líbilo a sní o tom. Ale když skutečně dojde na lámání chleba, stydí se vůbec svléknout, a proto mi příběh přišel opravdu smutně nedotažený a plný děr. Docela by mě zajímalo jestli by autorce tuhle práci vydali, kdyby neměla otce editora.... celý text
