Mitculka
přečtené 269
Klan
2019,
Adrienne Young
Bylo to moc příjemné a pohodové čtení, příběh se odehrával v originálním prostředí, postavy byly super, to čtení mě bavilo a ta obálka je úžasná ze všech stran. Navíc se to čte skoro samo, je to rychlé a odsýpá to. I přes tyhle plusy musím bohužel hodnotit jen průměrně, a to z mnoha důvodů. Jednak ta až neskutečná předvidatelnost příběhu, ačkoli mi vlastně nic z toho, co se stalo, nevadilo, bylo mi úplně jasné, jak to skončí, už tak ve čtvrtině knihy - nehledě na to, že samotná anotace shrnuje děj naprosté většiny knížky. Taky mě docela mrzelo, že závěrečná bitva byla tak krátká a působila vlastně hrozně jednoduše, všechno bylo vyřešeno jako lusknutím prstu. Taky mě docela mrzely různé logické nedostatky příběhu. Jako třeba že se příběh odehrává na flordu a jeho okolí - fjordy bývají úplně na severu, k severu odkazují i specifické výrazy, které pocházejí ze staré norštiny a islandštiny, umístění na severu se projevilo i tím, že přes zimu byly cesty zamrzlé takovým ledem, že nebylo možné projít na území Rikiů, přitom ale zima trvá jen pár týdnů („jsem tu dva týdny a ještě 4 zbývají, než přijde obleva"). Ten svět tedy bohužel nebyl úplně dotažený. Co mě ale vyloženě deptalo, byly chyby a překlepy, které byly prostě všude. Mám pocit, že tuhle knížku neviděl korektor ani z jedoucího vlaku. Chybí předložky, spojky, někdy i celá slova, některé části vypadají jako po automatických opravách („svalil mě bolely"), můžeme ale najít i normální a nefalšované gramatické chyby („oči pálili", Eelyn a Mýra „utíkali", „vezmeme to sebou"). Au. Velká škoda, kdyby knížce na kvalitě neubírala chyba pomalu na každé druhé stránce, člověk by leccos z výše zmiňovaného přehlédl. Takhle jsem naopak i postřehla, že u 39. kapitoly jako u jediné chyběl obrázek dvou zkřížených seker.... celý text
