Mitculka
přečtené 267
Báječná léta pod psa
2002,
Michal Viewegh
Mně se to hrozně líbilo. Mám ráda tohle podání vážného tématu humornou formou. Ačkoli mě ze začátku dost štval Kvido i jeho máma, postupně jsem ke všem postavám přilnula.... celý text
Ačkoli
1969,
Miroslav Holub
Do téhle sbírky jsem se pustila, protože jsem se nedávno setkala s jednou jinou autorovou básní, která se mi velmi líbila, ale nevím, tahle sbírka mě nějak nezaujala. Až na pár výjimek mi přišlo, že mi většina básní, bohužel, nic nedávala. Moc mi také neseděly ty autorovy „povídací pauzy". Ale hodně se mi líbila báseň Moudrost, tu mohu za sebe v této sbírce skutečně vyzdvihnout, u té mi i přejel mráz po zádech. V zásadě mohu říct, že se nějaké ty zajímavé myšlenky či verše objevily, samozřejmě, ale celkově spíš takové slabší. (Ale musím tedy zmínit, že nejsem nějak extra zkušený čtenář poezie, třeba bych se na to v opačném případě dívala jinak, kdo ví.)... celý text
Magorovy labutí písně
2006,
Ivan Martin Jirous
Rozhodovala jsem se mezi 4 a 5 hvězdami a to na poezii moc nejsem. Ale tohle bylo super. Ten existencialismus, ta životní krize a zoufalost nespravedlivě vězněného člověka, které z této sbírky dýchaly, se mě dotýkaly až neskutečně. Na síle básním dodávala úderná realističnost, na mě asi nejvíc zapůsobil verš, kde autor užil své vězeňské číslo se svým jménem. Vskutku silný zážitek.... celý text
Spalovač mrtvol
2003,
Ladislav Fuks
První půlka na mě byla taková moc pomalá, hodně se to natahovalo nekonečnými Kopfrkinglovými monology. Přibližně od poloviny se to ale pěkně rozjelo. Příběh plný manipulace a zvrácenosti. Autor skvěle buduje atmosféru, vážně na vás dýchá ta temná smrt nasáklá zatuchlým, vlhkým sklepem. Au, o tom se mi bude určitě i zdát. PS: Mundstock, Kopfrkingl...tady má někdo slabost pro šíleně psaná jména.... celý text
Páté roční období
2018,
N. K. Jemisin (p)
Jedna z nejlepších knížek, které jsem letos četla, a moc mě mrzí, že jsem měla kvůli škole tak málo času se k ní vracet. Moc se mi líbila ta syrovost a existencialismus v tomto díle a nenápadné postupné propojování tří dějových linek. Také ta temnota způsobená blížící se katastrofou, která dýchá z děje i obálky, na mě velmi působila. Poprvé jsem se zde setkala s dich-formou, také vskutku zajímavý zážitek. Jediné, co mě trochu mrzelo, byla absence spousty zmiňovaných míst na mapě na deskách. Na druhou stranu ale velmi oceňuji oba dodatky, seznam období i slovníček pojmů.... celý text
Znamení moci
1993,
Jan Zahradníček
Znamení moci se mi moc líbilo. Velmi se mě dotýkalo to vyznění, báseň si interpretuji jako upozornění na to, že moc věcem přikládáme my sami. Samozřejmě zde můžeme spatřit mnoho narážek na komunistický režim, na který by se v podstatě dalo napojit celé toto dílo. Velmi pozoruhodné čtení.... celý text
Druhé město
2005,
Michal Ajvaz
Velmi zajímavé dílo. Dýchá z něj silný pocit snů či dokonce nějaké psychické choroby. Autor si prohrává s realitou a magičností, postavami, místy a jevy, které se objevují jak v Praze, tak v druhém městě. Nejvíc mě asi dostala nebezpečná džungle schovaná za knihovnou. Mrzí mě, že jsem na toho dílo neměla dostatek času a musela jsem jej číst poměrně narychlo, určitě se k němu plánuji někdy v budoucnu vrátit a věnovat mu více pozornosti. PS: Pořád nemůžu dostat z hlavy, jak knihovníci zákazníkovi nabízeli knihu s jedlými stránkami, kterou člověk může po dočtení sníst. Nerozchází se to přímo se samotnou filozofií knihoven? Jakápak by za takové nevrácení knihy z důvodu snězení asi byla pokuta? :-)... celý text
Příliš hlučná samota
1989,
Bohumil Hrabal
Vskutku zajímavé čtení, možná mohlo působit trochu utahaně, nemohu ale říct, že by ve mně nic nezanechalo. Vlastně se mi takovéhle melancholie i líbí. Hlavním hrdinou tohoto románu je pan Haňťa, který už třicet pět let pracuje u hydraulického lisu, pomocí kterého lisuje vyřazené knihy. Celý příběh je ve své podstatě o lisování knih, hrdina se v něm vyžívá a nedovede si bez něj svůj život představit, jedná se o jeho životní poslání. Zdálo se mi, že zde dochází k zajímavému odlidštění hrdiny, který v zavalení svou prací a ztrátou kontaktů s lidmi nějak splývá s knihami a lisem a stává se jejich součástí více než součástí lidského světa. V kontrastu s tím ovšem Haňťa často vzpomíná na mládí a na své staré lásky. V mládí byl stále humánní, popisuje zde ryze lidské trapasy, které se stávaly jemu i jeho milované dívce Mančince. Zajímavé je, že všechny tři v knize popsané trapné situace jsou propojeny dost překvapivým společným jmenovatelem (nebudu spoilovat). Je pozoruhodné, jak je zde ovšem s odlidštěním a lidskostí pracováno nadále, když se Haňťa dozví o novém lisovacím stroji v Bubnech, kam se také jede podívat.... celý text
Odchod z Čech
1981,
Ivan Diviš
Nejsem moc na poezii, ale číst tuto sbírku pro mě nebylo nějaké utrpení, na druhou stranu ale nemohu říct, že bych se k ní plánovala vracet. Nemohu ji ale označit za nějak špatnou, vlastně byla vcelku zajímavá. Ten exil z díla přímo dýchá, je celé protkané germanismy. Je zajímavé a pozoruhodné, že autor zde využívá drsnější jazyk, nebojí se sáhnout i po sprostých slovech. Tohle je mé první setkání s Divišovým dílem, a tak nevím, zda je to u něj typické, či nikoli. Bylo zajímavé sledovat vývoj lyrického subjektu od postoje, kdy mu Čechy chybí a rád by se tam vrátil, až po stav, kdy ho na Česku všechno štve a celé naší zemi říká sbohem.... celý text
Romance pro křídlovku
1966,
František Hrubín
Úplně můj šálek čaje to nebyl, nejsem nijak zatížená na lyriku, ani na milostné příběhy, ale tohle bylo vlastně celkem příjemné čtení a místy také zvládalo na čtenáře opravdu zapůsobit. Příběh tohoto díla je, jak již název napovídá, naplněn láskou, lyrický subjekt zde popisuje setkání s Terinou, dívkou od kolotočářů, díky které se cítí živější a šťastnější než kdy dříve, popisuje zde své city k ní, ačkoli jejich lásce byl vždy vyměřen jen omezený čas, než Terina se zbytkem kolotočářů odjíždí zase dál. (SPOILER) Dílo je protkáno mnoha obraznými pojmenováními a eufemismy, není zde explicitně zmíněno, že Terina se má vdát za Viktora, ani smrt dědečka, o kterého se lyrický subjekt téměř po celou dobu stará, a který trpí stařeckou demencí. V tomto něžném a romantickém stylu vyjadřování je náhlé a nečekané setkání s krutou realitou a jediný moment, který se autor nepokouší přikrášlit, Viktorova replika: „Umřela na záškrt. V zimě.“ Toto je zajisté nejpůsobivější moment celého díla, čtenář takovouto krutou realitu nečeká a působí na něj jako rána do tváře. Už jen z toho, že tato tvrdá skutečnost není nijak zaobalena a přikrášlena, můžeme cítit, jaká bolest a zoufalost asi lyrický subjekt naplňuje. (KONEC SPOILERU) Setkáváme se zde vlastně jen s pěti postavami, a to s postavou Teriny, Tonky, Viktora, dědečka a Františka čili lyrického subjektu. Postava dědečka vnáší do romantického příběhu úplně jinou rovinu, jelikož se skrz něj setkáváme se stařeckou demencí a bludy, vstáváním mrtvých z hrobů, protože dědeček má pocit, že mluví se svými mrtvými přáteli. Vidíme zde tedy také zajímavý kontrast mezi mládím plným života, kterým překypuje lyrický subjekt František, a stářím, kterému již ubývá sil. Ačkoli se obvykle vypravěč či lyrický subjekt nemají zaměňovat s autorem díla, v tomto případě se přece jen více než jindy pozastavuji nad několika známkami, které poukazují na propojení autora a lyrického subjektu. Po většinu příběhu zde ústřední postava není jmenována, pouze v jedné scéně se dozvídáme jeho jméno, když dědeček procitne ze svých bludů a řekne: „To jsi ty, Františku?“ Že se nejedná o halucinaci poznáváme i z reakce lyrického subjektu, který konstatuje: „Prvně po měsíci mě poznal.“ Už užití autorova vlastního jména pro jméno hlavní postavy není zcela běžnou praxí, zde ovšem na jejich propojení odkazují i další indicie, jako například fakt, že lyrickému subjektu je v roce 1930, kdy příběh začíná, 20 let, což byl rovněž věk autora v daném roce. Dalším náznakem propojení lyrického subjektu s autorem jsou momenty, kdy lyrický subjekt mluví o svých budoucích dětech, dceři a synovi, které má rovněž sám autor. Vzhledem k těmto několika propojením je tedy otázkou, zda v tomto případě skutečně autor a lyrický subjekt nesplývají v jednu osobu.... celý text
Zahradní slavnost
1964,
Václav Havel
Místy skutečně absurdní, ale vlastně celkem fajn, docela jsem se i zasmála. Líbí se mi myšlenka toho, jak člověk ztrácí sám sebe, když se žene za úspěchem, a také získání úspěchu tím, že vlastně jen opakujete cizí fráze. Některé momenty jsou skutečně k zamyšlení.... celý text