ModráLaboratoř ModráLaboratoř přečtené 525

Dveře do léta

Dveře do léta 1995, Robert A. Heinlein
5 z 5

Věřím, že každý z nás hledá své dveře do léta. Mohou být zamčené nebo schované za starou tapetou, ale jednou za čas se nám je podaří najít. Když čtu dobrou knihu, tak si tím otevřu své vlastní dveře. To už pak přeslechnu cvaknutí kliky i zavrzání pantů. Dveře do léta jsou vážně dobrou knihou. Je to ten typ příběhu, kdy si uděláte výlet na druhý konec vesmíru a do oběda jste zase zpět. A můžete ho číst stále pořád a dokola a nikdy nezreziví. Po dočtení posledního odstavce se hřejivé pudinkové světlo jednoduše přelije i do reality a svět je zase jednou v pořádku. Nehledě na to všechno – kočky a cestování v čase jsou nejlepší možnou kombinací. A to i podle „kočičího protokolu, který je přísnější než diplomatický“, jak napsal sám autor.... celý text


Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů 2018, Mary Ann Shaffer
5 z 5

To je tak laskavá kniha. Tak lidská. Je to neředěná radost svázaná inkoustem na listech papíru. Slyšíte, jak si tiše pobrukuje, doslova cítíte, jak se příběh líně převaluje na jazyku. Prská emocemi a hýří barvami duhy. Oslavuje maličkosti všedního dne a skládá z nich pestrobarevnou mozaiku života. Usmívá se i roní slzy. Je jako rozkvetlá louka. Je jako příslib jara po dlouhé zimě. Je to okamžik, kdy se otevře okno na zaprášené půdě, zatímco venku je jasný den zalitý sluncem. Co slovo, to pohlazení na duši. Co věta, to úsměv na tváři. Co odstavec, to oslava čiré radosti ze života. Zopakovat všechna ta tisíckrát omílaná klišé by nestačilo. Nechtěla jsem, aby příběh skončil. Nechtěla jsem ani na krok vytáhnout paty z Literárního spolku. Nechtěla jsem vůbec nic, jen přečíst další dopis poslaný z Guernsey. Naprostý skvost!... celý text