ModráLaboratoř
přečtené 524
Anna Elliotová
1993,
Jane Austen
Číst Jane Austen je jednoduše radost. Čisté, nezkalené štěstí korunované faktem, že hrdinka dostane to, po čem nejvíc touží. Nemilosrdný sarkasmus ruku v ruce s jemností, veselostí a mistrným uměním autorky pohrávat si s postavami jako s šachovými figurkami. Nadmíru milou tentokrát shledávám uppercrosskou domácnost (na rozdíl od domácnosti v Longbournu a uječené paní Bennetové). Musgrovovi, Henriettu, Louisu, dokonce i Mary. Poslouchat, jak si povídají, jak se hašteří, jak si každou chvíli slastně pochutnávají na drbech ze sousedství. A bezbarvá Anna, která ve skrytu duše hýřila barvami. Je to jedna z nejmilejších postav, jaká se na stránkách knih J. Austen kdy objevila. Měla v sobě nedefinovatelný půvab lidí, kteří zamlčují víc, než říkají. Četla jsem s láskou ♥... celý text
