Moňa69
přečtené 1015
Chirurg
2010,
Tess Gerritsen
Chirurg mi svou formou trochu připomíná Jefferyho Deavera. Fajn čtení, ale i tady platí, že bez zakomponovaného milostného příběhu by to bylo mnohem zajímavější. Rizzoliová je strašně nesympatická zapšklá mužatka.... celý text
Záhrada kostí
2008,
Tess Gerritsen
Napínavá kniha od začátku až do konce, obzvlášť se mi líbily popisy tehdejšího lékařského prostředí a praktik, osobně jsem byla fakt zaskočená, že si tehdy lékaři nemyli ruce po operacích a pitvách, naivně jsem se domnívala, že to snad byla vždycky samozřejmost:D Nemůžu si ale pomoct, i přes kriminální zápletku bych knihu zařadila spíš mezi romány pro ženy než thrillery. I mužské postavy tu mají silně ženské smýšlení, naopak záporné mužské postavy jsou narozdíl od kladných tohoto úplně zproštěny a vylíčeny až přehnaně. K tomu samozřejmě hned několik milostných zápletek... kvůli tomu jedna hvězda dolů, když čtu o vraždách, nechcibýt rušena prvky telenovely:)... celý text
Třicet let bojů za českou socialistickou poesii
1950,
Ladislav Štoll
Vážení soudruzi a soudružky, považuji za čestné přiznat se, že k četbě podobných agitací jsem doposud nedospěla. Míru zdar.
Bylo mi dvanáct let...
1994,
Nathalie Schweighoffer
Neskutečný humáč, musím vyjádřit svůj souhlas s autorkou ohledně trestu smrti pro podobná prasata. Jasně, je to celkem kontroverzní, vezmeme-li v potaz různé justiční omyly apod., nicméně představa, kolik stovek dětí se ocitá pod podobným terorem je ještě mnohem horší. Co se týče autorčina stylu psaní, no... byla jsem zvyklá číst knihy s podobnou tématikou, které byly psány poněkud odlišným způsobem a hlavně s veeeeelikým odstupem, takže mě milá Natálie dost zarazila naturalistickým líčením. Právě proto, že např. kniha "Tati, prosím, ne" popisuje stejné zvěrstvo diametrálně odlišně, jsem zpočátku měla dost problém uvěřit autentičnosti vyprávění. Jako člověk, který toto DÍKYBOHU nikdy nezažil, si prostě nedovedu představit, že by podobný příběh někdo vyprávěl tak detailně jako Natalie. Samozřejmě má tato dívka veškeré mé sympatie a obdivuju, jak se s takovým traumatem vypořádala, jen jsem zkrátka zaskočená.... celý text
Cesta nespoutané ženy
2013,
David Deida
Deida je zkrátka Deida. Sice mě trochu nakrknul, že jsem podle něj zřejmě chlap (když jsem si nehrála na rodinu a princezny ale toužila jsem být jako Langmajer v tom filmu Copak je to a vojáka:D), ale kniha je to naprosto úžasná. Myslím, že úplně každá žena se v tom pozná a vezme si ta slova k srdci. Tenhle chápek mě nepřestane udivovat svou empatií a tím, jak rozumí mužům i ženám.... celý text
Zmizet
2009,
Petra Soukupová
Po přečtení jsem měla pocit, že mě rozjel parní válec. Jsem fascinovaná tím, že tahle vytlemená ženská, co píše scénáře pro Ulici a podobné sračky, dokáže vyplodit něco tak depresivního a naturalistického. Nevím, jestli můžu napsat, že se mi povídky líbily, protože jejich obsah byl ztělesněním lidské bídy a zoufalosti, odsunuje bokem všechno to, co nás odlišuje od zvířat. Napíšu tedy jen to, že Soukupové strohý a věcný (až chlapský) styl psaní mi je velmi sympatický a řadí ji mezi mé oblíbené autorky. P. S. Tímto jí odpouštím Martu v roce vetřelce.... celý text
Prima sezóna
1990,
Josef Škvorecký
Jestlipak by mě Daníček miloval stejně jako všech těch třiadvacet dívek a hlavně Al-irenu nebo teda Ir-alenu?:D Nevědět, že se osa příběhu odehrává v období protektorátu, vůbec bych to netipla. Nejvíce se mi líbí to přepisování matriční knihy, ušlechtilý skutek:) Doporučuju také seriál, Vilhelmová je jako Alena s blejkavým nosem a nejhezčím zadkem v Kostelci fakt boží:D... celý text
Plná bedna šampaňského
2004,
Ota Pavel
Ota Pavel mi dokázal, že jsem absolutní neznalec české sportovní scény a že bych tím pádem měla přestat sázet. Povídka o Emilu Zátopkovi je má nejoblíbenější:)
Jednou nohou v blázinci
2000,
Simona Monyová (p)
Jediná kniha, kterou jsem od Monyové četla (ono dost blbě působí fakt, že její knihy vsoupily do širšího povědomí až tehdy, co ji picnul ten parchant, což samozřejmě není autorčina vina!) a hodnotím ji velmi kladně. Ne že bych si potrpěla na deníčky zoufalých matek, ale ve srovnání s tím, co Šrámková předvedla v Zázemí, je tato kniha perlou mezi všema uslintanýma deníčkama plných plín. Kniha je humorná od začátku až do konce, opravdu jsem se moc pobavila a oceňuji rovněž volbu přezdívek dětí a manžela. Hlavní hrdinka není žádná světoborná kráska, má zpackaný účes, nevycválané spratky a doma bordel. Sympaťačka:D... celý text
