mone
přečtené 257
Náhradník
2023,
Princ Harry (p)
Rozhovor s Oprah a Harry & Meghan na Netflixu ze mě udělali jejich totálního fanouška. Má to jednu nevýhodu. Oproti okolí o nich máte mnohonásobně víc informací, komplexnějších, nevytržených z kontextu Těžko se pak ostatním, kteří čtou články na Super a v Blesku, opsané z britského bulváru, vysvětluje, proč je vám tato dvojice sympatická. Můžu v tom být naivní, já vím. Mám prostě odjakživa ráda upřímný a autentický lidi a celá ta věc s britskými médii mi přijde vážně šílená. Je mi sympatičtější princ s jointem a než král, který nedokáže ochránit svou rodinu před novináři. A ten jejich komunikační tým a jejich strategie!!! Masakr. Ale ke knížce. Nečekala jsem nic, koupila jsem si ji v bazaru a byla výborná. A proč se mi tak líbila? 1) Z Harryho mediálního obrazu máte pocit, že to bude nářek zhrzeného hlupáka, dost možná to bude i trapné, ale vlastně rychle zjistíte, že je to velmi inteligentní člověk s dobrými argumenty a skvělým smyslem pro humor. 2) Hodně mě bavil vyprávěcí styl i řazení do krátkých kapitol. Fakt jsem hltala jednu stránku za druhou. Občas jsem si vygooglila, jak třeba vypadá nějaké místo, o kterém hovoří, nebo lidé, které v knize zmiňuje. To mi přišlo fajn, že to jde. 3) Takové ty rodinné věci, u kterých je úplně jedno, jestli jste rodina královská nebo rodina obyčejná. Mezilidské vztahy. Nevlastní matka, co si z vašeho pokojíčku udělá šatnu. Jeho vztah s bratrem. Díra po mamince. Jako nenechalo mě to úplně v pohodě To by člověk chtěl obejmout i ten obal knihy a říct mu, že to bude už jenom lepší (Jsem přecitlivělá ženská, no.) 4) Princův penis. Všude se psalo, jak je to laciný a skandální, že se o tom v knize vůbec hovoří, ale ne. Bylo to úplně normální. Prostě kus příběhu. Žádná senzace. 5) Jeho upřímnost. A sebereflexe. Vlastní přešlapy jako součást osobní historie. Chce to odvahu se v těch věcech po letech znovu šťourat. Ale když je to prostě tvoje první příležitost nabídnout veřejnosti vysvětlení, je jasný, že tyhle kapitoly nejde vynechat... celý text
Vor utkaný z hvězd
2022,
Andrew J. Graff
Nudilo mě to. V půlce jsem to odložila. Vážím si času natolik, že ho prostě nelze trávit nudným čtením
Nikdo není sám
2022,
Petra Soukupová
Prostě čteš a čteš a nejde se od toho příběhu odlepit. Líbilo se mi to moc!
Rodina jako tým
2021,
Jan Mühlfeit
Za mě osobně zklamání, jen přemýšlím, jestli ho umím pojmenovat. Možná ta kombinace naprosto triviálních věcí typu co bude dělat rodina v pondělí a co v úterý, s věcmi, které jsou naopak tvrdý leadership a korporátovina - viz grafy s původními anglickými názvy. Takové to "catch all", míříme na všechny od těch úplně blbejch až po doktory věd. Jde to vůbec jednou publikací? Co mě vyloženě rozesmálo, byl náčrtek "brzkého rána" pana Mühlfeita. Dovolím si to citovat: "Po probuzení, ideálně ještě v posteli, si dělám vizualizaci - představuju si nový den a vše, co mě v něm čeká. Pak si udělám dechové cvičení, vypiju vodu s citronem, zařadím nějaký pohyb a po něm si dám vlažnou sprchu. Na závěr se nasnídám." Proč třeba tohle v knize je? V knize pro rodiče? Já nevím, kdy pan Mühlfeit naposledy viděl třeba matku se dvěma malými dětmi... jestli si dokáže představit, jak ráno v takové rodině vypadá, ale tohle mi přijde naprosto off topic. Nulová empatie. Vlastně ukazuju, jak málo toho o lidech, pro které píšu, vím. Jaká vizualizace? Pohyb? Citron? Jako matka dvou dětí 2 a 3,5 roku jsem ráda, když mám v 9 umyté zuby. Vlastně si to celé představuju tak, že za autory někdo z nakladatelství přišel, přesvědčil je, že by to chtělo nějaké pokračování jedničky s mírným vykradením jedničky, dal jim nůž s termínem na krk... a pak už to jelo.... celý text
Pršení je super, tati!
2016,
Benjamin Brooks-Dutton
Silné téma, ale způsob, jakým je zpracované, mě nebavil. Ke konci jsem se protrápila.
