Morgainne
přečtené 419
Lidi aneb Většina národů má za to, že je úplně jiná než většina národů
1997,
Milena Holcová
"Vzpomínám na dětství, které jsem částečně trávila na vesnici. Sledovala jsem bábičku a dědóška, kteří s postupně slábnoucím zrakem opouštěli knihy, televize je nebavila nikdy, nakonec ani nikam nechodili. Celé hodiny seděli u okna a pozorovali náves. Kdo kam jde, proč, s kým a za kým. Pokud z jejich hlediska pohyb objektů postrádal logiku, vytvářeli si vlastní scénáře a směle fabulovali. Komentovali cizí osudy a spoluprožívali tak bezostyšně, až mne to pobuřovalo. Jedno jim však nešlo upřít. Bavili se skvěle. Paradoxně jsem si na tyhle zážitky vzpomněla v jedné moderní americké rodině. Televize zůstávala nepovšimnuta, členové rodiny se však prali o místo u počítače. Příčinou byl internet. Vůči technickým novinkám pociťuji ostražitou nedůvěru, tady jsem však zakolísala. Oproti televizní obrazovce má totiž internet jednu úžasnou schopnost - dokáže zprostředkovat dialog. Je mostem k informacím, ale hlavně k dalším lidem. Představa, že v noci mohu zdrbnout děti s neznámou ženou v Austrálii, případně si vyměňovat názory s úplně cizím Afričanem, mi připadá opojná. Díky Internetu se svět stává jednou velkou návsí. Možná jsme na nejlepší cestě k převratnému objevu: Nejlepší zábava na světě jsou LIDI."... celý text
Klub cizoložníků
2007,
Tess Stimson
"Nedokázal jsem tu zatracenou ženskou dostat z hlavy od chvíle, kdy se objevila na chodbě před mou kanceláří. Bylo to víc než reflexivní, povrchní zájem každého muže o jakoukoli atraktivní ženu, která projde před jeho dveřmi. Přesahovalo to všechno, co jsem kdy zažil. Kam jsem se podíval, viděl jsem ji. Měl jsem pocit, že začínám šílet. Neuvízl jsem přece v nešťastném manželství, nehledal jsem poměr. To bylo to poslední, co bych chtěl, dobrý bože, jestli někdo znal tu nesmírnou škodu, jakou může napáchat nevěra, pak jsem to přece byl já. Kristepane, miluju Mal. Bezvýhradně. O tom nebylo pochyb. A Saru ani neznám."... celý text
Pěstujeme bylinky v bytě
2011,
Stephanie Hauschild
Přehledně uspořádané rady o pěstování i využití bylinek.
Jak pukaly ledy
1990,
Michal Horáček
Ú T E R Ý 21. L I S T O P A D U 00:15 " Je to možný?" Ptá se Václav Havel. Právě jsme mu triumfálně přinesli Na zábradlí venkovské vydání Lidové demokracie. "Není, pane Havle," povídám. "No ne, vážně, je to možný?" ptá se znovu. Úžas se vylil v břehů. A radost. Nepamatuji, kdy jsem naposled viděl člověka, jehož by radost tak prostoupila. V pravé ruce drží skleničku, levou si v týle prohrábne vlasy, podívá se na chvíli vzhůru, pak se na mne usměje s neslyšným vzkazem. Ano, taky si to myslím, pane Václave: Život je opojné dobrodružství. "To by mě nenapadlo," řekne potichu, jinak snad ani nemluví - "že když člověk něco takového v neděli odpoledne napíše, bude to v pondělí v noci v novinách." P Á T E K 2 4. L I S T O P A D U 19:20 Vracíme se k Laterně. Michael nabízí mladému řidiči peníze, ten je s úsměvem odmítá: "Já se rád někdy jen tak projedu po Praze." "Pojď se projít," navrhuji Michaelovi. "Já bych šel ke svatému Václavu." Jdeme lezavým deštěm a máme pocit, že tak krásné počasí jsme ještě nezažili. 19:38 Z pasáže Alfa se řítí nějaký chlapec v kožené bundě a řve. "Padl Jakeš! Padlo politbyro!" 19:42 Před sochou svatého Václava se shlukl hrozen lidí. Kdosi k nim mluví přes mikrofon: "A to je už dnes opravdu všechno. Zítra nashledanou!" "Počkejte! Počkejte!" skandují nějací studenti vedle nás. Muž u mikrofonu neslyší, slézá z podstavce. "Počkejte!" křičí tenoučká blondýna, proplétá se davem. Za okamžik je mluvčí znovu u mikrofonu: "Přátelé, tak přece ještě jednu zprávu na dobrou noc!" Prší, ale do deště létají čepice. A celé náměstí tančí.... celý text
Nefalšovaná kočka
1993,
Terry Pratchett
Opravdové kočky vám klidně snědí pudink, drůbky, máslo a vůbec cokoliv, co necháte na stole, pokud nabudou dojmu, že jim to projde. Opravdové kočky SKUTEČNĚ jedí z misek nadepsaných "Micinka" nebo "Pro kočičku". Jedly by i z misek nadepsaných "Cyankáli". Opravdové kočky žerou z ČEHOKOLIV. ............... Druhy koček: Kočky od sousedů - Obyčejně jsou šedé a často na ně narazíme, jak sedí s napjatým výrazem ve tváři uprostřed čerstvě osetého záhonku. Z valné většiny se jmenují Koukejmazattyparchante (viz Jména koček).... celý text
Isaac Newton a jeho jablko
2008,
Kjartan Poskitt
"PROČ ISAAKOVO JMÉNO ŽIJE NAVĚKY?" Isaac Newton se narodil před více než 300 lety, nikdy to nedotáhl na královský trůn a jen stěží o něm lze říci, že patřil mezi nejmocnější muže své doby. Přesto byste dnes našli jen málo lidí, kteří o něm v životě neslyšeli. A co víc, i když vy už budete dávno práchnivět v hrobě, školáci se budou pořád o tomto mimořádném člověku učit - víte proč? Jednoho dne Isaac (můžeme mu říkat klidně Izák, když na to přijde) odpočíval na zahradě pod jabloní, když náhle... DUC! Kdy se to přihodilo vám, co chytrého byste poznamenali? "Jauvajs!" "No jasně! Zase je červavé." "Mám raději banány." "Mlask žvýk mňam." Dejme tomu, že byste se stejně jako Isaac divili, "proč jen to jablko spadlo?" Jak byste si na svoji otázku odpověděli? "Shodil ho pták." "Vítr ho odfoukl." "Asi se zatřásl strom." "Bylo přitaženo k Zemi silou, o níž doposud nikdo neslyšel, ale když budu ukrutně dlouho počítat ukrutně složité příklady a studovat pohyby Měsíce a planet, jistě se mi podaří pozvednou úroveň lidského poznání vysvětlením toho, jak se všechny věci ve vesmíru navzájem přitahují." Jakmile se Isaac zamyslel nad svojí příhodou s jablkem, nebylo na světě síly, která by ho mohla zastavit. Bádal, bádal, až nakonec vymyslel gravitaci. Tak už to víte - právě díky tomuto objevu se Isaac Newton navěky proslavil.... celý text
