Morgainne
přečtené 419
Kruh
2004,
Kodži Suzuki
..Mami, tati, kde proboha jste? "Vraťte se domů!" vykřikla Tomoko nahlas. Ale ani potom, co promluvila, neprojevil ten strašidelný stín nejmenší chuť odejít. Držel se za ní, nehýbal se, díval se a čekal. Čekal na příležitost. Ve svých sedmnácti letech Tomoko zatím nepoznala skutečný strach. Věděla ale, že určité druhy strachu se v lidské fantazii mohou rozrůstat samy od sebe. To musí být ono. Ano, o nic víc tu nejde. Až se otočím, nic tam nebude. Vůbec nic. Zatoužila se otočit. Chtěla se utvrdit v tom, že tam nic není, a dostat se z téhle situace. Ale opravdu tu nešlo o nic víc? Po ramenou jí přeběhlo hrozivé zamrazení, rozlilo se jí po zádech a začalo po páteři klouzat níž a níž. Tričko už měla promáčené studeným potem. Její tělo reagovalo příliš silně, než aby mohlo jít o pouhou představu. ...Neřekl někdo, že tělo je upřímnější než mysl? Ale další hlásek jí zároveň našeptával: Otoč se, určitě tam nic není. Jestli nedopiješ tu colu a nevrátíš se k učení, kdo ví, jak zítra dopadne ta písemka. Kostky ledu ve sklenici zachrastily. Jakoby popíchnutá tím zvukem se Tomoko bez rozmýšlení otočila.... celý text
99 milostných SMS
2004,
Miroslav Hule
Říkáš mi Co chci slyšet Píšeš mi co chci číst Lepší by bylo Kdybys mlčela Z úst do úst Tělem do těla Možná až bude po všem --------------------------------- Po milování do úpadu A budeme se držet Jenom jedním prstem Oči rozšířené do tmy Řekneš zpětnému zrcátku: Nejvíce jsem tě milovala Na samém začátku. Ptám se ------------ Milý jak je ti Bez mých slov a objetí? Ve filmu co se mi o nás zdál Se jeden do druhé propadal Jak je ti teď? Nemám zdání... Chybí ti mé objímání? přidat citaci... celý text
Jak zalichotit tlusté ženě
1996,
Marian Palla
Jak zalichotit tlusté ženě ------------------------------------ Skoupíme všechny dostupné knihy o baroku, vystříháme z nich obrázky a vylepíme jimi záchod. Potom pozveme tlustou ženu na návštěvu. Otevřeme láhev červeného vína a naléváme jí tak dlouho, až odejde na záchod. Po jejím příchodu okamžitě vycítíme, jak je polichocena.... celý text
Kdyby byl krtek velkej jako prase
1997,
Marian Palla
"Nádobí" láská je nádherná a tak neuvěřitelná až si někdy myslím že toho umývání nádobí už bylo dost Pohled --------- musím napsat pohled koupit známku poslat ale nevím... píšu báseň popíjím víno a opilej jsem na poště ještě nebyl... celý text
Už hořela, když jsem si do ní lehal
1996,
Robert Fulghum
Je to posun od braní k dávání. Posud od Podívej se na mě k Já tě vidím. Posun od vědění Co chci k všímání si Co někdo jiný potřebuje. Tohle se nedá naučit pouhým sledováním dvou objímajících se lidí. Aby to člověk pochopil, musí někoho sevřít do náruče. -------------------- ROZVAŽOVAT. Už jste to někdy dělali? Já o tom slově přemýšlím od té doby, kdy jsem na něj narazil v příběhu o narození Ježíše. "Maria o tom všem rozvažovala" - tak to stojí v Písmu. Když si uvědomíte, k čemu se to "to vše" vztahuje, není divu, že "rozvažovala". Je to nedospělá dívka, které se právě v zadní stáji chléva narodilo dítě a ona má jisté pochybnosti, kdo že je vlastně otcem - Její manžel pořád něco mumlá o daních a o tom, že největší místní hlavou, nějaký Herodes, se rozhodl pro vraždění novorozeňat. A kdyby to jako náměty k přemýšlení nestačilo, tak navíc ten zmatek, co dělají přicházející astrologové, chovatelé ovcí a andělé, kteří se vždycky zastaví se spoustou otázek, pronášení chvalozpěvů. A ještě ke všemu zvířata, co se tam tlačí s ní, hovoří. Moc krav sice hebrejsky nemluví, ale právě to se tam dělo. --------------------- Proč se směješ? Změň jméno, a ten příběh bude o tobě. Pozorujeme, co lidé kolem nás dělají, a ani sami nevíme, proč to dělají. Jestliže naše vlastní skutky jsou záhadou, o kolik víc potom skutky druhých? Já nevím. Je těžké soudit a tak málo o tom vědět. Ale stejně klidně soudíme. Samozřejmě. Jenže kdybychom se soudů aspoň občas zřekli, třeba bychom se měli radši. Když řeknu pravdu, nebudou tomu rozumět. Když si něco vymyslím, nebudu tomu rozumět já.... celý text
Povídky malostranské
2008,
Jan Neruda
Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- .... Předkládám zde náš plán, aby se mu mohl každý obdivovat. Hlavní účel: rozbořit Rakousko. Přední nutnost: zmocnit se Prahy. Nutný prostředek: dobýt citadely belvedérské, na výběžku Mariánských hradeb, odkud jsme pány Prah a kde nemůžeme dle našeho náhledu být odnikud bombardováni. Vypočtené podrobnosti: citadela bude přepadena zrovna v čas polední. Povážíme-li, že při přepadání rozličných tvrzí panuje od nepamětných časův úzus vykonat to vždy o půlnoci, že ale právě proto o půlnoci jsou střáže nejspíš vždy nejbdělejší, musíme přiznat, že úmysl náš byl zrozen zrovna v chytrosti ďábelské.... celý text
Laska po SMS
2001,
Martin Vopěnka
Autor zjevně nikdy nepsal smsky, především ty zamilované. Takhle stupidně by snad nikomu nepsal. (rano tretiho dne) SEDIM TED ZROVNA NA SKALNI VEZI V ADRU. KOLEM LESY A LABYRINT SKAL. OBRAZ MOJI DUSE. ZDRAVIM VAS. takze pan horolozec si privstal. ne, nebudite mne. mastim do pocitace nejakej preklad a vubec me to nebavi. vecer musim byt hotova. UPRIMNE VAS LITUJI, PANI PREKLADATELKO. neztracejte cas litosti, pane horolezce. ostatne, kdyz mate kamennou dusi, jiste i vase srdce je kamenne. MATE PRAVDU. A NAVIC SE DROLI. PRIVAL JE LEHCE VYKOTLA. prival deste? PRIVAL LASKY. aha.... celý text
Všechny moje lásky
2002,
Nick Hornby
5 nejvýznamnějších rozchodů, co mě kdy postihly, a to v chronologickém pořadí: 1) Alison Ashworthová 2) Penny Hardwicková 3) Jackie Allenová 4) Charlie Nicholsonová 5) Sarah Kendrewová Těchhle pět doopravdy bolelo. Vidíš snad někde mezi nimi svoje jméno, Lauro? Mezi prvních deset by ses nejspíš procpala, ale v první pětici nemáš co pohledávat; ta místa jsou vyhrazena příkoří a trápení, na jaká ty se vůči mně zkrátka nezmůžeš.... celý text
Nikdykde
2006,
Neil Gaiman
Když mi tuhle knížku půjčil kamarád, že je skvělá, a začala jsem číst, tak jsem si myslela, že se zbláznil. Přišla mi příšerná a vracela jsem mu ji, že tohle teda číst nebudu. Nechal mi ji s tím, ať to ještě zkusím, že se mi zalíbí. A taky že jo! Nechápu, jak někdo může mít takovou fantazii, že vymyslí pod Londýnem ještě jeden svět s andělem, zvláštní dívkou, Markýzem, atd. Úplně mě pohltila. Ráda si ji přečtu znovu. "Nebyly zapálené. Ale jak to kráčelo podél nich, jedna po druhé se zakmitaly plamenem. Ničí ruka se jich nedotkla, žádný oheň se nedotkl jejich knotů. Roucho to mělo jednoduché, bílé, bělejší než bílé. Ta barva, absence veškerých barev, byla tak jasná, až lekala. Našlapovalo to bosýma nohama na chladnou kamennou podlahu Velké síně. Obličej to mělo bledý a moudrý a něžný. A tak trochu osamělý. Bylo to velice krásné. Brzy svítily ve Velké síni všechny svíce. Zastavilo se to u jezírka. Pokleklo to u vody, udělalo to z dlaní misky, ponořilo je do vody, zvedlo je a pilo. Voda byla studená, ale velice čistá. Když to dopilo vodu, zavřelo to na chvíli oči, jako při požehnání. Pak se to zvedlo a odešlo zpět, přes celou síň, stejně jako to přišlo. A jak to procházelo, svíce zhasínaly, jak to dělaly po desítky tisíc let. Nemělo to křídla, ale zcela nepochybně to byl anděl. Islington vyšel z Velké síně. A poslední svíce zhasla. Tma se vrátila."... celý text
Noc na Karlštejně
2007,
Jaroslav Vrchlický (p)
Arnošt: Co vidím - Tvoje Milost zde? Alžběta: Nedivím se podivení tvému, důstojný otče... Arnošt: A v této chvíli? Alžběta: Vím, že na Karlštejn večer vkročiti ženě nedovoleno, leč manželka a královna snad -- Arnošt: Obávám se věru, že ani ta nebude výjimkou. Císař je neúprosný u vykonávání svých předpisův a pak... Alžběta: Pak?... Arnošt: Odpusť zvědavosti mé, královská paní, ale nedovedu si vysvětliti, co vedlo kroky tvé v tuto chvíli na hrad? Alžběta: Co vedlo kroky mé? - A to díš tak chladně, důstojný otče! Ach, vidím to zřejmě, žena vždy trpí a nejvíc, když miluje. ... Arnošt: Pochopil jsem dřív, než jsem viděl slzy tvé. Tobě se stýská, není-li pravda? - Ba více, ty žárlíš! Alžběta: A je to - hříchem, otče? Arnošt: Hříchem to není, máme-li důvodův, ale slabostí je to vždycky. -- Máš příčiny k tomu, dcero? ... Alžběta: Jak mne zbožňuje ... (S výčitkou) A kolik dnů mi věnoval od sňatku našeho? Arnošt: Nezapomeň, dcero, že jest prvním vladařem Evropy... Alžběta: Při čemž srdce jeho ženy musí choditi almužnou.... celý text
Hovno hoří
2005,
Petr Šabach
Měli jsme doma nástěnku. Visela na čestném místě v předsíni. ... Uprostřed nástěnky se měnil jídelní lístek. Ten vlastnoručně sepisoval otec vždy v neděli odpoledne a určoval v něm mámě večeře na celý týden. Například: Pondělí - párek s bramborovou kaší, okurek Úterý - karbenátek, brambor m. m. A tak podobně. Máme to brala se stoickým klidem, a když jsem jí jednou řekl: "Proboha, jak si to můžeš nechat líbit?!", odpověděla mi: "Co je dneska za den...?" "Čtvrtek," řekl jsem. "A co jsme měli k večeři?" "Šunkofleky," řekl jsem. "Tak se běž podívat na ten slavnej jídelní lístek." Samozřejmě tam bylo napsáno RIZOTO. (Zajímavé komentáře: petrn, Addie, Andrejz)... celý text
Muž, který sázel stromy
2006,
Jean Giono
Byl horký červnový den a slunce hřálo. Ale zde, v končinách vysoko položených a bez jakéhokoliv přístřeší, fičel vítr nesnesitelně prudce. Mručel mezi zdmi domů jako šelma, kterou vyrušili, když se krmila. Musel jsem jít dál. Šel jsem už pět hodin a ještě jsem nenašel vodu. A nic nedávalo naději, že ji najdu. Všechno bylo vyprahlé a všude rostly jen drsné traviny. Najednou se mi zdálo, že v dálce vidím stát malou postavu. Myslel jsem, že je to kmen osamoceného stromu. Jen tak nazdařbůh jsem tam zamířil. Byl to pastýř. Asi třicet ovcí leželo kolem něho na rozpálené půdě a odpočívalo. Dal mi napít vody. Po chvíli mě zavedl do ovčína v zákrutu náhorní roviny. Tu znamenitou vodu čerpal z velice hlubokého přirozeného zdroje. Nad ním postavil jednoduchý rumpál. ........ Vytrvale plnil svůj prostý úkol. Ale když jsme se vraceli vesnicí domů, viděl jsem, jak v potocích, od nepaměti vyschlých, teče voda. Byl to ten nejúžasnější výsledek práce, jaký jsem kdy viděl. Ve velice dávných dobách v těch vyschlých potocích také tekla voda. ... Všechno se tu změnilo, dokonce i vzduch byl jiný. Místo prudkých větrů, vysušujících a nemilosrdných, foukal lehký větřík, plný vůní. Z kopců bylo slyšet šumění, podobající se zvuku tekoucí vody. Bylo to šumění větru v lesích...... celý text