Morgainne
přečtené 413
Mužské interiéry
2007,
Maxim E. Matkin
Šeri zbalila termosku, stoličku, ďalekohľad, aj odhodlanie a chystala sa skončiť túto misiu. Potom však v diaľke zbadala známu siluetu karosérie. Kým vybrala ďalekohľad, Gregor mal už zaparkované. Vyberá z auta tašku a zväzok polien, aké sa kupujú na pumpe. Tak oni majú aj ten krb! No fuj! Kráča do domu, hlavu otočí k svetlám umiestneným iba na polovici stromu. Šeri vytiahla mobil a vyťukala jeho číslo. S ďalekohľadom priloženým k očiam počúvala, ako to zvoní. Z domu vybieha Gregor, už len v saku, dvíha mobil. - Ahoj, láska moja, - povedal. - Kde som ťa vyrušila? - Som na ceste z jednej porady na druhú. - Zastavíš sa dnes? - Rád by som, ale nestíham. - Počkala by som na teba. - Fakt? – Šeri počula, ako sa Gregor usmial a na diaľku to mohla aj vidieť. Áno, usmieva sa, vyberá pritom veci z auta, diár, mobil, tašku, zozadu z kufra fascikel a niečo objemné v pestrom papieri. Nejde už na žiadnu poradu, prišiel domov. - Fakt, - povedala Šeri. – Možno by som spala, možno roztúžene bdela, ale stále by som na teba čakala. - Voňavá, teplá, hebká a mokrá? – spýtal sa Gregor. - Práve som vyšla z vane. - A čo máš na sebe? - Iba nohavičky a podväzky. - Podväzky? - Skúšam si ich pred zrkadlom. - A kde máš prsty? - Hádaj. Nad nimi preletel kŕdeľ havranov. Krákali hlasno a nevraživo. Šeri ich počula nad hlavou, aj z telefónu.... celý text
Láska je chyba v programe
2004,
Maxim E. Matkin
"O hodinu už Stajpen sedel v ďalšom byte. Na zemi vyberal z košíka marhule, které ešte nezhnili tak, aby sa nedali zjesť. Kimi sa nikdy nenechala vyrušovať niečím takým, ako je hnijúce ovocie. V kuchyni visela sladkastá vôňa, ktorá si naplno užívala posledné chvíle slávy, ešte kým sa definitívne nezmení na smrad. Literatura a skutočný život majú spoločné to, že najdôležitejšie veci sa odohrávajú na tých najmenej zaujímavých miestach: v bytoch, v autách a v hlavách zúčastnených osôb. Úplne inak je to vo filmoch. Ale v komiksoch. Alebo v reklamách. Tam ide hlavne o atraktívne lokácie. No napadlo by vám vyznávať lásku niekomu počas požiaru na hasičskom rebríku, štverať sa hore na billboard, chodiť premýšlať niekam do riiti palovej na strechu mrakodrapu alebo naháňať sa po kanáloch?" ........ Zoe a Sony sa prehnane priateľsky vybozkávali. Stajpen vedel, že keby sa tam v tej chvíli objavila Kimi, Zoe by ju bola schopná ubodať manikúrovými nožničkami a neušetrila by ju, ani keby sa za jej omilostnenie modlila celá detská krížová výprava. A pritom Kimi neurobila už celé roky smerom ke Stajpenovi jediné erotické gesto, žiadnu narážku, nevenovala mu ani pohľad, ktorý by sa dal vysvetliť dvojzmyselne. A Sony by neváhala a pokojne by ho pretiahla za najbližším rohom. Ako to, že to Zoe vyhodnocuje celkom nesprávne? Stáva sa to aj jemu, že zo zjavných faktov vyvodzuje absolútne nesprávne závery? - Je milá, - povedala Zoe, keď sa Sony vrtiac zadkom strácala v maniakalne nakupujúcom dave. - Jasné. Hovorme jej Piraňa. - Čo proti nej máš? - Používaj mozog. Už v okamihu, ako to povedal, ho to zamrzelo. A zároveň mu došlo, že Zoe až tak mimo nie je. Možno nevie, ako sú na tom tie dve, vie však, čo cíti on. Vyspal by sa pokojne s obidvomi, ale zamilovať by sa vedel len do jednej. Do Kimi.... celý text
Ďábel a slečna Chantal
2001,
Paulo Coelho
"K uskutečnění snů brání lidem dvě věci: když si představují, že jsou nemožné, anebo naopak, když při náhlém otočení kola osudu naprosto nečekaně zjistí, že se změnily v cosi možného. A právě v té chvíli se objeví strach z cesty, o níž se neví, kam povede, z života, který před člověka staví dosud neznámé výzvy, z možnosti, že věci, na něž jsme si zvykli, nadobro zmizí. Lidé chtějí všecko změnit, ale zároveň si přejí, aby bylo všecko pořád při starém. Vždycky je mnohem snadnější uvěřit ve vlastní dobrotu, než se postavit proti druhým a bojovat za svá práva. Vždycky je snadnější vyslechnout urážku a neoplatit ji, než se pustit do zápasu s někým mnohem silnějším, vždycky můžeme tvrdit, že nás nezasáhl kámen, který po nás někdo hodil, a teprve v noci – když jsme sami a naše žena nebo náš manžel nebo náš kamarád ze školy spí – můžeme tiše oplakávat svou zbabělost. Jen strach z trestu, a nikoli odhodlání dodržovat zákony vede lidi k tomu, aby se chovali v souladu s požadavky společnosti. Dobro neexistuje: ctnost je pouze jednou z tváří strachu. Chceš-li člověka ovládnout, vyvolej v něm strach." (Zajímavé komentáře: Teru, Žabička dokvákala, Lady Lili)... celý text
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
„Dobrý den,“ pozdravil malý princ. „Dobrý den,“ řekl obchodník. Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít. „Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ. „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“ „A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?“ „Co kdo chce...“ Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...... celý text
Parfém: Příběh vraha
1990,
Patrick Süskind
"Tady se zastavil, soustředil se a začichal A teď ji měl. Zachytil ji. Jako stuha vlála vůně po rue de Seine nezaměnitelně zřetelně, ale přesto i nadále velice jemná a velice něžná. Grenouille cítil, jak mu buší srdce, a věděl, že se mu nerozbušilo námahou z běhu, nýbrž vzrušenou bezmocností z přítomnosti této vůně. Pokoušel se rozpomenout na něco srovnatelného, a musel veškerá srovnání zavrhnout. Tato vůně měla v sobě svěžest; ale nikoli jako svěžest limet nebo pomerančů, nikoli svěžest myrhy nebo skořice anebo máty peprné nebo bříz nebo kafru nebo borového jehličí, ani to nebyla vůně májového deště nebo mrazivého větru anebo pramenité vody ..., a zároveň měla v sobě teplo; ale nikoli jako bergamot, cypřiš nebo pižmo, ani jako jasmín a narcisy, ani jako růžové dřevo a ani jako kosatec ... Tato vůně byla směsicí obojího, prchavého i těžkého, žádnou směsí, nýbrž jednotou, a k tomu nepatrná a slabá, a přesto solidní a nosná jako kus tenkého třpytivého hedvábí ... A zase ne jako hedvábí, ale jako medově sladké mléko, v němž se rozpouští piškot - což se ovšem při nejlepší vůli k sobě nehodilo: mléko a hedvábí! Nepochopitelná ona vůně, nepopsatelná, žádným způsobem nezařaditelná, vlastně by ani neměla existovat. A přece tu byla s nejkrásnější samozřejmostí."... celý text
