Mr.Donut
přečtené 83
Ve skříni
2018,
Tereza Semotamová
"Mám chuť se zeptat, kde jsou děcka, proč bouchly ty dveře, jestli nejsem na obtíž, kde mám doklady a peníze, jak často se zalívá tamta kytka, mně kdysi uschla, proč nejsem spokojenou prodavačkou chlebíčků, co právě po práci odpočívá v sauně, a proč si lidi, než umřou, nedokážou říct to, co je vnitřně vzájemně drtí, a místo toho melou o pudincích a podobně?" Oceňuji originální styl psaní a záměrný chaos v dějových linkách, který nutí čtenáře přemýšlet. I téma mi přišlo zajímavé. Jinak jsem se ale při čtení trochu nudil, neustálé reference a (ne)skryté vtípky a hříčky na mě působily spíše rušivě. Asi to mělo evokovat chaotický proud myšlenek vykolejené mileniálky, ale v tom mi styl např. Lucie Faulerové připadal mnohem záživnější a přirozenější.... celý text
Zeď
1992,
Jean-Paul Sartre
"Kdyby mi teď v tom stavu, v jakém jsem byl, přišli oznámit, že se mohu klidně vrátit domů, že mi darovali život, nechalo by mě to chladným. Když jsme ztratili iluzi věčnosti, je úplně stejné čekat několik hodin nebo několik let." - Zeď "Luciena, který dostal výbornou známku za své pojednání o "mravnosti a vědě", napadlo, že by mohl napsat Pojednání o nicotě, a představoval si, že až by to lidé dočetli, jeden po druhém by se rozplývali jako strašidla při zakokrhání kohouta." - Mládí vůdce... celý text
Hadí doupě
1988,
Agatha Christie
Podle některých jedna z nejlepších knih A. Christie, za mě tedy nic moc. Hlavní hrdina je v jasném středu zájmů mezi policií a podezřelými, přesto mu obě strany (dost iracionálně) sdělují svá tajemství a podezření. Po ústřední vraždě se nikdo moc neobtěžuje pořádně hledat vraha ani se chovat opatrně, všichni dělají, jako by se vlastně nic nestalo. Celá kniha i přes svou zdánlivou propletenost působí odflákle, jako by se autorka neobtěžovala s promýšlením dějových ani charakterových mezer.... celý text
Smrtholka
2020,
Lucie Faulerová
"Odkašlu si, cejtím se trochu trapně. Mlčíme tu takhle docela dlouho, přitom bych mu ráda řekla, že jsem o něm četla v novinách. O robotovi, co měl v nákupním centru ve Washingtonu nahradit lidskýho hlídače. Za pár dní se ale uprostřed směny zničehonic rozjel střemhlav do fontány. A těsně předtím, než to udělal, řekl: Všechno je v pořádku. Nikdo ho nezastavil. Prej nikdo nemohl tušit, co se chystá udělat, nikoho nemohlo napadnout, že se robot sám od sebe rozhodne naráz utopit ve fontáně. Chtěla bych mu říct, že o něm vím, že se o něm psalo, chtěla bych se ho zeptat, jak to myslel s tím, že všechno je v pořádku, ale místo toho neříkám nic, místo toho se s ním dívám z okna." Knihy Lucie Faulerové mají několik problémů. Zaprvé, je jich hrozně málo. Zadruhé, po dočtení vám všichni ostatní autoři připadají nudní a nezajímaví. Zatřetí, prachsprostě vás psychicky rozloží a neřeší, že skládat zpátky už se budete muset sami. Kromě skvělé psychologie postav zbožňuji autorčinu hru se čtenářem, chaos časových linek, mísení reality s představami, to, že pokud přestanete dávat pozor, ztratíte se.... celý text
Myši Natálie Mooshabrové
2004,
Ladislav Fuks
Hodně velkej bizár, srovnání s Kafkou mi při čtení nejednou naskočilo. Šel jsem do toho naslepo a abych řekl pravdu, nazvat to hororem a detektivkou, jak to někteří zmiňují, by mě vůbec nenapadlo. Sám bych to do žádného žánru nedokázal zařadit, což považuji za přednost.... celý text
Čtení Nesba se pro mě stalo krajně návykovou záležitostí a Nemesis nebyl výjimkou. O to víc mě mrzí autorova příležitostná "lenost", jež se objevila zatím v každé ze čtyř knih (jedu chronologicky). Nesmírně promyšlená zápletka s mnohonásobnými zvraty ve vyšetřování se tak střídá s jednáním ryze racionálních postav nesrozumitelným způsobem, které se autor ani neobtěžuje vysvětlit zkratem emocí/úsudku. Tyto kapitoly pak působí přehnaně "holywoodsky" a kazí celkový dojem z jinak výborné knihy.... celý text
