mySaints
přečtené 453
Čtyřcestí
2016,
Tommi Kinnunen
Takové knihy mám moc ráda. Pohnuté osudy viděné z mnoha různých stran a úhlů, mozaiky pocitů a událostí, které vám dají smysl až po přečtení. Přidejte trochu té finské melancholie a Kinnunen může slavit skvělý debut, který se čte lehce a rychle, i když události v něm popsané rozhodně nejsou pro hlavní postavy jednoduché. V knize je pár opravdu silných momentů a já se musela zhluboka nadechnout, abych je nějakým způsobem zpracovala - viz. koupání Lahji; Onni se po stěně výtahu sveze do podřepu. "Chtěl bys být jiný? Nebo bys chtěl být stejný, jen někde jinde?"... celý text
Super debut! Knížku neodložíte ... pořád se ptáte: "Co se to vlastně stalo tak hrozného?" Přitom ze začátku působí příběh dětsky, naivně, celkem optimisticky ... Ale ponořte se hlouběji do dětských "nevinných" her, do života "obyčejných" obyvatel belgického venkova .. A překvapení si vás už najde. Lize Spit buduje napětí postupně, k čemuž přispívá originální syžet. Tahle holka má talentu na rozdávání, chci od ní číst víc!... celý text
Oneiron
2017,
Laura Lindstedt
"Jakési Naposledy, zhmotněné do formy hovna." :D .. Laura Lindstedt je geniální. Dlouho sem nečetla román, kde bych tak moc obdivovala autorčin jazyk, představivost, vědomosti, moudrost i schopnost poutavě vyprávět jednotlivé příběhy. Téhle knize se musíte dostatečně otevřít, abyste si ji mohli užít. Obsahuje zapeklité otázky a budete si muset představovat věci, které jsou pro někoho téměř nepředstavitelné. Laura vás zavede do meziprostoru, kde není žádný čas, ale také prožijete několik životů a celou dobu budete v podstatě myslet na smrt. Budete si muset projít myšlenkami, co se skrývají opravdu, opravdu hluboko. Jak čas ovlivňuje náš život a smrt? Proč žiju zrovna tady a teď? Kdy nastane má smrt a kam potom odejdu? ... Lauře moc díky za tak mnohovrstvou a jedinečnou knihu, má vše, co jsem zrovna potřebovala číst.... celý text
Tohle jsem měla napsat v přítomném čase
2017,
Helle Helle (p)
Představte si, že jedete vlakem ze Svitav do Brna. Koukáte z okna stejně jako další cestující, někteří teda jdou ještě na záchod, hledají něco v kabelce, volají manželovi, hlídají děti .. Vidíte ubíhající krajinu, lesy, auta, silnice, lidi venku ... Tam všude se odehrává nějaký příběh. Každá knížka Helle Helle je jako jízda takovým vlakem. Ona vás vezme na projížďku jedním určitým úsekem, ale je na vás, co si z toho příběhu složíte vy. Můžete se soustředit na cokoliv chcete, pozorovat padající sníh a vzpomínat na dětství, domyslet si příběh o dvojici na nádraží, přemýšlet, kam letí hejno ptáků na nebi. A každý cestující v tom vlaku to uvidí úplně jinak. O tom Helle Helle je, nemůžete po ní přeci chtít, ať vám řekne celý příběh, nedejbože něčí pocity, bolest či radost. To už je na vás. Pět hvězd jí nikdy nedám, jelikož mám radši košatější příběhy, ale ve své originalitě je Helle Helle opravdu geniální.... celý text
Dospělost je mýtus
2016,
Sarah Andersen
Je mi 25 a tahle knížka vystihla úplně všechny moje pocity. Obrázky!!! Tak asi v tomhle nejsem úplně sama. Opravdu si myslím, že s dospělostí se to přehání a neměla by se brát tak vážně.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
O válce, holocaustu a nelidských režimech jsem přečetla již hodně knih. Některé byly opravdu silné, skvěle napsané, tak sugestivní, že jsem vyplakala mnoho slz a hrůzné obrázky se mi honily hlavou ještě dlouho po přečtení. Ovšem Hana je výjimečná kniha v tom, že ukazuje důsledek. Samotný popis pobytu v Terezíně a Osvětimi stojí tak trochu na druhé koleji. Důležitá je postava Hany, která těžko hledá místo v poválečném světě. Bylo mi jí strašně líto. Kam se jít schovat před svými vlastními vzpomínkami a výčitkami? Nepamatuji si, že bych kdy četla knihu, která by se zabývala právě nejvíce psychikou ženy, která přežila takové hrůzy (možná jen zčásti Sofiina volba?). Hana je fiktivní postavou, ale takových žen musely být stovky. Ty, které měly spoustu krásných snů a Hitler jim je všechny sebral. Ženy, které nemohly za nic, co se jim, jejich rodinám a světu dělo, ale přitom jim vina sžírala poslední kousky duše. Hana díky trpělivé lásce znovu našla smysl. My můžeme jen doufat, že duše těch skutečných žen našly za života klid - nebo alespoň po smrti, a ty hrůzy, které jim nedaly spát, se již nikdy nebudou opakovat. ...... celý text
Pod sněhem
2015,
Petra Soukupová
Kniha je zajímavá svým způsobem vyprávění - čtenář tak vidí jednu situaci hned z několika úhlů a rozměrů. V některých situacích a charakterech se poznává, ale vidí i náhled druhého člověka. Bylo by fajn, kdyby si z toho někteří lidé vzali příklad a neodsuzovali neuvážlivě všechny lidi kolem sebe, co mají jiný názor či jiný náhled na svět. Nikdo nemůže druhému porozumět na 100%, nikdy se neocitnete v kůži někoho jiného, a proto je tak důležité nesoudit, ale komunikovat. Nechovat se jako některé postavy v této knížce. V které se vlastně nic moc nestalo (děj se točí hlavně okolo jedné ne úplně povedené cesty z Prahy na venkov), ale v hlavách ústředních postav se toho dělo dost. A o jejich myšlenkách to vlastně celé bylo.... celý text
Dcery
2015,
Kateřina Dubská
Kniha není dokonalá. Chtělo by to ubrat pár stran, zejména ty autorčiny autobiografické (Kateřina), někdy to byla maličko nuda. A každý chlap je špatný? A kdo je zase tohle? Jo, aha, nějaká tetička tohodle a nevlastní matka téhle. No, někdy jsem opravdu chtěla dát horší hodnocení. ALE! Ta kniha je úžasná, i když není dokonalá. Jen ten autorčin tok slov, jazyka. Jak plynule přechází z mysli jednoho člověka ke druhému, a tak si čtenář může udělat vícerozměrný obraz událostí, pocitů postav. Uvědomí si, že každý prochází určitými zkušenostmi, že rodinné tragédie dlí hluboko a špatně se jich zbavuje. Autorka zde zachytila proměny bezstarostného mládí, které je stejně nakonec sevřeno ve stejných svárech jako předci, ale vždy má naději na odpuštění, na nový začátek, na štěstí. Paní Dubská prostě napsala román o životě, který může být hodně těžký. Předkládá čtenářům svoji vizi psychologických propletenců, životních osudů (určovaných společenskými podmínkami, dobou, minulostí, druhými lidmi, kterým se snažíme zavděčit) a nadějí (konec knihy je vyloženě optimistický, i když na někoho může celá kniha působit spíše pesimisticky). Děkuji Vám, paní Dubská, protože máte ve všem naprostou pravdu. Je třeba se otevřít, odpustit a přijmout sama sebe.... celý text
Na co se to vlastně díváme?
2014,
Will Gompertz
Skvěle napsaná kniha, díky které jsem pochopila všechny souvislosti, co stály za vznikem revolučních uměleckých děl, a to nenásilnou, až spíše zábavnou formou. Doporučuji laickým zájemcům o umění, ale mně pomohla i při studiu na státnice. :)... celý text
