narcisonanis přečtené 551

O zahradě 2012, Pavel Čech

Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči, jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí. Tahle kniha vám několikrát vyrazí dech. Poprvé tehdy, když po otevření knihy spatříte pohádkově laděné ilustrace. Podruhé tehdy, když se necháte vtáhnout do zdánlivě jednoduchého, o to však paradoxně ve skutečnosti hlubšího příběhu. A potřetí tehdy, když si uvědomíte, že tam někde ve světě dětství (se stejnými představami, se stejnými myšlenkami a stejnou bezstarostností) jste kdysi byli i vy, ale že už je to dávno a nikdy se to nevrátí. Avšak proč si to nepřipomenout hezkou knihou?... celý text

Hovno hoří 2005, Petr Šabach

Divím se, že v hodnocení kniha není vynesená do výšin, vždyť Pelíšky miluje každý Čech – a Hovno hoří není nic jiného než film v knižní podobně obohacený o další vtipné historky. Nemůžu si pomoct, bavil jsem se královsky. I po druhém čtení, i po třetím čtení... Btw. hovno hoří – ale musíte mít s sebou benzinový vařič.... celý text

Tahle země není pro starý 2007, Cormac McCarthy

Já nevím, zkrátka McCarthyho můžu. Násilí, deprese, beznaděj, to vše se na nás valí z jeho knih. Tahle země není pro starý se tomu sice trochu vymyká, není to takové to typické negativní čtení – na konci knihy jsem dokonce snad zažíval pocit radosti a satisfakce, že ne všechno se v literárním světě (opět) posralo. Taky mi oproti jiným knihám amerického spisovatele přijde, že se více zaměřil na samotný děj, což je všeobecně dobře :) Jednu hvězdu ubírám za nepřehlednost při dialozích – kvůli oné všemi zmiňované absenci přímé řeči se čtenář skutečně někdy zbytečně v textu ztrácí, hledá, kdo co vlastně řekl... a podobně. Vždyť ty pitomé uvozovky není tak těžké udělat. Ale chápu, umělecký záměr :D Tak jo. -- "Protože většinou dyž někde vykládám, jak se svět řítí do pekla, tak se lidi jen usmívaj a říkaj mi, že už sem starej. A že starý lidi to takle viděj dycky. Já si ale říkám, že dyž někdo nevidí rozdíl mezi znásilňovánim a vražděnim a mezi žvejkánim žvejkačky, tak má teda mnohem větší problém, než mám já." P.S. – Mám rád šerifovy promluvy.... celý text

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Byl jsem stržen humbukem kolem PC hry, která z knihy vycházela, tak jsem si knihu hned koupil s příslibem dobrého sci-fi. No a neprohloupil jsem, i když... k tomu se dostanu posléze, prvně pozitiva :) Děj má spád. Pro mně skutečně graduje a odsýpá, nejprve to vychází z čistého popisu literárního světa, nového prostředí, v kterém se čtenář musí zorientovat. A to mě neskutečně vtáhlo. Popis metra, jeho systém, jak v něm fungoval život, vytvářely se nové podmínky pro společnost atd. Nemohl jsem si to vynachválit. Přišel spád, hlavní hrdina se vydal na cestu a zažíval úžasné, pro něj nepředstavitelné dobrodružství. A ty hororové scény... některé pasáže jsem hltal očima a měl jsem skutečné obavy, jak se to dál vyvrbí. To už jsem u knihy dlouho nezažil. Tleskám dobrému nápadu a příběhu. Navíc ruské prostředí bylo neodolatelně exotické :) Je tu však i ale. Když jsem knihu četl podruhé, zjistil jsem, že si vůbec nepamatuji detaily z knihy. Jen hrubý nástřel děje. A že to bylo fajn. Což mi však u parádní knihy, za jakou jsem Metro 2033 považoval, trochu nestačí. Vím, že potřetí ji do ruky už nevezmu. A co mě neskutečně vytáčelo – chyby v textu. Korektorovi bych za jeho práci pěkně vyčinil, tohle se nedělá. Některým grammar nazi, jako jsem třeba já, to vyloženě zkazí požitek z četby, když vás do očí praští chyba v podobě špatné interpunkce či třeba překlepů.... celý text

Neviditelný 1990, Herbert George Wells

Užhorodské kavárny 2004, Petro Miďanka

Miďankův styl a jazyk je ne vždy lehce pochopitelný nejen v rodné ukrajinštině, natožpak v českém překladu (tomu však tleskám!). V básník se vzpomíná po starých časech, které jsou v nenávratnu ztraceny. Srdíčko československé rodáka může poskočit, že je v některých verších lehký stesk po bývalém spojení s ČSR. Tematicky jsou Užhorodské kavárny zaměřeny na melancholickou krásu Zakarpatí, které je mi osobně velmi sympatické a připomíná mi rodné Beskydy. Ukrajině zdar.... celý text

GENERÁLBAS aneb Kdo zavraždil kontrapunkt? 2010, Barbara Maria Willi

Holub 1995, Patrick Süskind

Patrick Süskind mě čím dál více překvapuje. Vynikající krátkou novelou Holub dokázal věrohodně popsat, jak moc se dokážou věci zvrhnout, když se lidé bojí vylézt ze své komfortní zóny (samozřejmě je to vše vyhnané do extrémních situací). U hlavní postavy postaršího hlídače banky Jonathana Noela vidíme, jak se to může všechno pokazit, i když chceme od života jen (až příliš) málo a hrajeme to celou dobu jen "na jistotu". Celý svět se mu dokázal převrátit vzhůru nohama pouze kvůli jednomu obyčejnému holubovi! Absurdní myšlenky vás ženou do stále bláznivějších představ a vy si říkáte STOP, kdy to už skončí, proč se ten člověk neuklidní a v pořádku to nevyřeší? Jednou větou – být sociálně zaostalý se nevyplácí.... celý text

Tajemství ostrova za prkennou ohradou 2009, Pavel Čech

Nechci podceňovat naše ratolesti, ale tenhle komplexní příběh o radostech a strastech života pro děti určitě není. Jistě, pochopí krásný princip přátelství mezi malými kluky, jejich společné dobrodružství při odhalování nového neznámého... ale mohou dítka rozpoznat hloubku myšlenek umírajícího člověka, který ve svých posledních chvílích přemýšlí či přímo blouzní o největší "chybě" svého života, kterou prožil jako malý kluk? Pocity viny, výčitek svědomí a konečného usmíření se nám míchají se vzpomínkami na bezstarostnost dětství s takovou lehkostí, až vás to děsí a tají se vám dech. Tomu mohutně dopomáhají nádherné kresby, s kterými si Pavel Čech opravdu vyhrál a nejednou jsem měl pocit, že bych si je nejraději nechal vytisknout a zarámovat. Zkrátka úžasné ilustrace!! Chválím také zvolení velkého formátu knihy, který knize dodal punc výjimečnosti a pohádkovosti. Těším se na další díla...... celý text

Dítě boží 2009, Cormac McCarthy

Dítě Boží je výborně napsaná kniha, čte se prakticky jedním dechem. Temný a mrazivý román vyžaduje od čtenáře maximální pozornost a i jistou otrlost, přeci jen nekrofilie a pedofilie... to už trochu těch nervů z oceli chce :D Jasně, vraždění nevinných a bezbranných (nejen) dětí, mrzačení a kanibalismus, to už všechno známe z ostatních McCarthyho knih, tohle je však přeci jen silnější kafe. Trochu zamrazí, když si přečtete, že je kniha inspirována skutečnými událostmi spjatými se skutečnou osobou. S dítětem božím, pro které společnost (určitě ani Bůh) nemá pochopení. Snad aspoň čtenáři...... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Cormac sice píše skoro pořád stejně (stejně odporně, ponuře, depresivně, nechutně atd.), ale to mu asi nikdo nezazlívá, jelikož autorů, kteří by i naproti takovýmto ne zrovna atraktivním přívlastkům psali také kvalitně a poutavě... těch skutečně není moc. Ač je příběh postapokalyptického světa rozvláčný a jen zřídka protkaný rychlejšími pasážemi dynamického dění (útěk z domu před nebezpečím, šarvátka na ulici města), stejně dokázal upoutat mou pozornost a vtáhnout mě do hnusného prostředí, v kterém se dva hlavní nepojmenovaní protagonisté pohybovali. Varuji vás – kdo nemáte rádi pocit tísně a deprese a nedělá vám to vůbec dobře, této knize se raději vyhněte. Pokud to však dokážete zkousnout a chcete si vychutnat bravurně napsané dialogy mezi dvěma odpadlíky civilizací opuštěného světa... směle do toho :) P.S. – Za zhlédnutí stojí také film Cesta, který byl natočen ve stylu ctrl+c a ctrl+v. Tudíž si knihu můžete vychutnat i v audiovizuální podobě :)... celý text

Slovácko sa súdí aj nesúdí 1987, Zdeněk Galuška

Jako folkloristovi a člověku tíhnoucímu k tradicím jsou mi lidové příběhy Galušky sympatické blízky, poznávám v nich podobu vyprávění mých vlastních staříčků a navrací mě to tak ke kořenům a zpátky do dětství. Malé i větší žertíky a naschvály vás rozesmějí a leckdy vám nad nimi zůstane rozum stát. O hvězdu méně dávám z osobních důvodů... hlavní vypravěč stařeček Pagáč mi nebyl zrovna sympatický a trochu to tak ovlivnilo můj pohled na věc. Jednotlivé příběhy jsou sice krátké a tím pádem také čtivé, po čase mi však i tak některé přišly nudné a předvídavé. Se slováckým dialektem nemám problémy, jen mi jeho psaná forma trochu nešlo "přes oko" – zkrátka nářečí patří do huby, ne na papír :)... celý text

Saturnin 1990, Zdeněk Jirotka

"VODU NE! PÍSEK!" Absurdní situace, které dokázal Jirotka v příbězích o Saturninovi vytvořit, vás budou neskutečně bavit. Dědečkova strohost, rčení pořekadla tety Kateřiny do každé situace, Miloušův knírek, vážnost hlavní nepojmenované postavy... chechtal jsem se nahlas na celé kolo jak blbý, opravdu výborná humoristická kniha. Abych však zmínil také nějaké negativum, občas mě neskutečně nudily zdlouhavé pasáže líčení vesměs zbytečného konání či prostředí. Ale vždycky se to nakonec zachránilo další kapitolou, která byla vtipná a dynamická :) "Milouši, chlapče, když už ti něco takového vyrostlo, možná by sis měl ve společnosti před nosem přidržovat kapesník..."... celý text

Viola 1978, Josef Kadlec

Skvělá novela. S citem uchopený příběh první nesmělé lásky mezi mladým účetním (ne, není to takové klišé, jak by se mohlo zdát) a dívkou ze sklárny-hospody na pozadí protektorátní okupace. S lehkostí nám autor servíruje milostné prožitky hlavního hrdiny, který hltavě touží po krásné Viole. Nevím, jestli to bylo mým momentálním rozpoložením, ale dokázal jsem se plně vcítit do pocitů, které protagonista zažíval. Chválím také vyvrcholení knihy, která nekončí happyendem, ale srdcervoucím (dobře, to už možná přeháním, ale fakt mě to štvalo :D) tragickým koncem, kdy jsem si říkal, že by to přeci jen Kadlec mohl ukončit jinak. Pro dobro čtenáře... Je zvláštní, že někdy člověk od knihy nepotřebuje moc... a dostane mnohem víc! Knihu jsem zakoupil při výprodeji skladu mé domovské knihovny za pět korun. Jen tak, abych neodešel s prázdnou. A dostalo se mi zasloužené odměny kvalitního čtiva :)... celý text

Ocelové město 1954, Jules Verne

Nejsem nijak zvlášť obdivovatelem Verna, ale jeho knihy mi nevadí, rád si je přečtu. Když se mi však náhodou dostalo do rukou Ocelové město, nevěděl jsem, co od toho čekat, nějak mi nezapadlo do klasických světoznámých děl slavného autora vědeckofantastické literatury. S chutí jsem se proto začetl do příběhu o dvou konkurenčních městech, které byly vystavěny dvěma vědci-zbohatlíky. Zajímavý katastrofický děj, kterým Verne způsobem sobě vlastním předběhl svou dobu, graduje knihu až do šťastného konce, který je možná až moc optimisticky pozitivní a sladký. Zarazilo mě také přísně černobílé vyobrazení hlavních postav, které mi však posléze v kontextu jiných Verneových děl k příběhu docela sedělo. Kdo má rád starší sci-fi, mohu jen vřele doporučit! :)... celý text

Kouř a zrcadla 2009, Neil Gaiman

Nevídaní akademikové 2010, Terry Pratchett

Pratchett nezklamal, opět královsky pobavil. Tentokrát si vzal na paškál fotbal, který na Zeměplochu přenesl dokonale. Nenáviděl jsem tamější hooligans stejně, jako je nenávidím i v reálu. A miloval jsem vyvolanou atmosféru při popisu fotbalu, jako ji miluji i naživo v našem světě. Nevídaní akademikové je jedna z posledních knih britského fantastického humoristy, kterou napsal (a která mi chyběla do kompletnosti mé sbírky "přečteno"). S jejím dočtením jsem si uvědomil, že mi tento pán bude velmi chybět, až tu na světě nebude. Ale aspoň to jeho úžasné dílo tady s námi přetrvá navěky. Tak hodně zdraví, pane Pratchette! A stále plodnou a bystrou mysl. P.S. – románky Haštal/Julie a Sráž/Gystýna jsou perfektní. Milé a vtipné. A konečně jsme se dozvěděli něco o lady Morgolottě :)... celý text

Koupili jsme ZOO 2012, Benjamin Mee

Již po pár stránkách mě autobiografické vyprávění osudů rodiny Benjamina Mee příjemně překvapilo. Čtivé, dynamické, dojemné, člověk si říká, že přesně něco podobného by chtěl zažít. Koupit zoo park, přestěhovat se do něj a starat se o exotická zvířata. Zdánlivě sen mnoha milovníků zvířat. Co však k tomu potřebujete? Bláznivou rodinu stojící za vámi, obrovské finance a chuť obětovat se pro dobrou věc a právě pro ten svůj sen. Ne každý by měl asi koule udělat to, co lenivý žurnalista dokázal v řádu jednoho roku (či tak nějak). Jistě jej k tomu motivovala – jak sám píše – i nelehká situace s těžce nemocnou manželkou, kdy potřeboval pro klid své duše i pro svou rodinu udělat něco velkého, něco nového a nečekaného. Měl jsem zajímavou cestu k tomuto dojemnému příběhu rodinky, co si koupila zoologický park. Nejdříve jsem slyšel v radiu filmových melodií nádherný soundtrack k filmu Koupili jsme ZOO. Byl jsem jím učarován a hledal jsem film a následně knižní zpracování. Pokud mohu doporučit, POSLECHNĚTE si při četbě zmíněný soundtrack, zde odkaz na kouzelnou ústřední melodii: http://www.youtube.com/watch?v=pw1ahI_o388... celý text

Strach 1971, Guy de Maupassant

Guy de Maupassant je autor, na něhož nedám dopustit. Hlavně povídky přinesly vypravěčskému talentu slávu a oblíbenost již za jeho mládeneckého života, mě však kniha povídek Strach příliš nenadchla, mám raději jeho romány. Některé příběhy mě nudily, neměly pro mne šťávu, nechtěly se mi číst do konce. Možná to bylo nevhodnou dobou, kdy jsem knihu četl (letní počasí, já raději čtu za škaredých dnů)... ale zkrátka mne neoslovila. Vyzdvihl bych však povídku Zbabělec, která mne příjemně překvapila, především její pointa na konci.... celý text

Tufova dobrodružství (6 povídek) 2000, George R. R. Martin

Na základě doporučení od známého jsem bral do ruky Tufova dobrodružství s mírným skepticismem. Ó jak jsem se mýlil :D Bravurně a vtipně napsané příhody klidného a vyrovnaného milovníka koček mnohonásobně předčily mé očekávání. Knihu jsem přečetl na jeden zátah, tak mě celého pohltila. Co na ní bylo tak výjimečného? Tempo, jakým kniha odsýpá. Žádné zbytečné a nudné pasáže, naopak se Martin rozepisuje o tom, co je pro čtenáře zajímavé. Sympatický hrdina, kterému budete v jeho zapeklitých problémech vždy fandit. No a samozřejmě komické i ne vždy tak legrační situace, které vám však vždy vykouzlí úsměv na rtech a budete se divit, jak to nakonec všechno dopadlo. DOPORUČUJI, královsky se pobavíte :)... celý text