narcisonanis přečtené 551

Konec světa & Hard-boiled Wonderland 2010, Haruki Murakami

Dlouho mě kniha nepohltila tak, jako to provedl Konec světa japonského autora. Sympatická hlavní postava osudu odevzdaného třicátníka, který na sklonku života přece jen zjistí, že ještě nechce tak brzy zemřít. To je podle mě základ dobrého příběhu, aby se čtenář dokázal do protagonisty vžít a byl mu blízký. Dějové linie výborné, zpočátku mi nedávaly moc smysl, avšak postupně s každou další kapitolou se více a více přibližují a začínají se otáček kolečka porozumění. Murakami píše velice čtivě a poutavě už se nedivím jeho celosvětové oblíbenosti. Pro Evropany netradiční asijské kulisy v tomto díle takřka nejsou rozpoznatelné. V doslovu se píše, že Konec světa není typickou Murakamiho knihou. Nic moc k tomu nemůžu říct, jelikož je to od dotyčného autora má prvotina, poprvé jsem se setkal s jeho tvorbou. Po této zkušenosti však můžu říci, že to není naposledy :)... celý text

Bylo nás pět 1979, Karel Poláček

Perfektně napsaná a vtipná kniha, u které se vždy vrátím do dětství, když jsem Bylo nás pět poprvé četl a také sledoval seriál v TV :) Svět kluků-uličníků, kteří vnímají vše kolem sebe jako pomůcky a kulisy pro své rošťárny a výplody fantazie... to je zkrátka úžasné. Dětská mysl nemá omezení a Poláček to dokázal ve své humoristickém románu skvěle vyobrazit. Jednu hvězdu ubírám za "snovou" sekci. Neskutečně mě nudila a byla zdlouhavá. Je ale zajímavé, že pocity "ať už to sakra skončí" jsem měl nyní stejné, jako jsem zažíval tehdy před 14 lety, kdy jsem držel knihu v ruce poprvé. Celkově to však nepokazilo můj výborný osobní dojem :)... celý text

Obléknu si půlnoc 2011, Terry Pratchett

Série knih s Toničkou Bolavou se stala mou oblíbenou, ze všech příběhů s ní spjatých mi však tento přišel nejméně zajímavý a výrazný. Možná jak se dělal zbytečný humbuk kolem Úskočného muže, kterého nakonec Tonička vcelku jednoduše a lehce přemohla... a "mají se rádi – nemají se rádi" dějová linka s Rolandem, která nebyla ani překvapující, ani však očekávatelná. No, nevím. Stále si Obléknu si půlnoc drží vysokou kvalitu, od Pratchetta se však dočkám jinde i víc.... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Hlavní protagonista Charlie je zvláštní osobnost. Budete jej milovat pro jeho rozporuplnost – je vyrovnaný a rozumný jako málokdo v jeho věku, zároveň je emočně a citově poznamenán z dětství jednou událostí (nebudu konkrétní, ať neprozradím důležitou pointu), která jej v některých aspektech života neskutečně táhne zpátky, je kvůli tomu citově labilnější. Samotný děj knihy pokrývá celý život dospívajícího teenagera: první láska, první kamarádství "na život a na smrt", drogy, alkohol, vyhranění se hudebním stylem, sex... zkrátka všechno, co k tomu patří. O tom všem a o zkušenostech s těmito pozlátky Charlie vypráví anonymně formou dopisů svému "příteli", de facto nám. Nebojí se ani zabrousit do soukromí své rodiny, vztahů mezi jednotlivými členy a její minulosti. Dostáváme tak úplnou informaci toho, jak byl Charlie formován do stádia života, v kterém ho nacházíme my... no, vlastně ne tak úplnou, ale to bych zase spoiloval, takže raději mlčím. Jen prozradím, že konec mi opravdu vzal dech a nečekal jsem to, což shledávám jako brilantní tah autora. Ačkoli sám nevyznávám utápění se v depresích, pokuřování, drogové a alkoholické dýchánky po sklepech spolužáků a kultovní hudbu, okolo které se vše točí... uznávám, že to má své kouzlo. A jedinečně to dokresluje atmosféru. Dle mého soudu perfektně napsaná kniha a VÍCE než zajímavý příběh o NEJEN dospívání a útrapách mladého člověka.... celý text

Opravdová láska 1997, Robert Fulghum

Zpověď trosečníka 2004, Gabriel García Márquez

Má druhá kniha od tohoto již zemřelého světového velikána současné literatury (shodou okolností skonal ten den, kdy jsem začal knihu číst). Zaujalo mě Marquezovo literární zpracování skutečné události, byl jsem zvědav, jak se s tím popere – s takovou zdánlivě "neakční" situací, jako je přežití 10 dní na moři. Člověk by si řekl, že přeživší přeci jen pomalu umírá ve člunu a čeká, než ho někdo zachrání. Není tomu tak. Příběh jsem doslova hltal očima! Když jsem stránku po stránce obracel knihu a čekal, co dalšího se přihodí hlavními hrdinovi. Pokud mohu doporučit, je to perfektní kniha na cestu – ne moc dlouhá ani složitá, poutavě napsaná, ale dobře rozčleněná, takže je možnost se v ději zastavit a neztratit nit. Pět hvězd.... celý text

Parfém: Příběh vraha 2006, Patrick Süskind

Je vůbec možné převést do psané podoby tak složitý a z velké části abstraktní svět vůní? Ano – a ještě k tomu kvalitně a čtivě! Na katedře literatury jsme se o Süskindovi bavili jako o postmoderním autorovi, konkrétně právě ve vztahu k jeho knize Parfém. Chvíli jsem nad tím musel přemýšlet, než mi došlo, co knihu tak odlišuje od "klasické" literatury. Je to z velké části ono téma vůní, které se stalo hlavním gró knihy. Pro literární svět vytvořený německým spisovatelem není podstatný ani tak příběh, jako samotné uchopení principů vůně. A to se mu povedlo dokonale. Výborná zápletka románu a emoce nevzbuzující (přitom zabiják) hlavní hrdina jsou jen třešničkami na dortu. Tleskám a těším se na další díla tohoto autora. P.S. – Stalo se to, co nepřejeme ani těm nejhorším nepřátelům. Viděl jsem film dříve, než jsem zaregistroval, že je podle knihy. I přesto mne spíše navnadil, než odradil :)... celý text

Národní třída 2013, Jaroslav Rudiš

Mé první setkání s Rudišovou tvorbou bohužel neproběhlo nejlépe. Netradiční jazyk, kterým se v Národní třídě prezentuje, mi nešel po chuti, po pár desítkách stránek jsem měl pocit, že čtu stále něco stejného – neskutečně se (na můj vkus) opakoval. Nebylo mi příjemné ani celkové prostředí knihy, čišela na mne bolest onoho ztraceného sídliště, žádné vyhlídky na slušnou budoucnost, nevyhnutelnost a zmar. To mohu autorovi uznat za pozitivum, že tu nechutnost popsal opravdu důvěryhodně, i když dost prvoplánově. Každý přece známe tyto hospodské typy a jejich kecy. A abych nezapomněl, závěrečné rozuzlení mě příjemně překvapilo. Možná přeci jen dám ještě Rudišovi šanci.... celý text

Strata 1997, Terry Pratchett

Strata se mi dostala do rukou náhodou. Nečetl jsem žádné recenze, nevzal jsem ji na vědomí kvůli doporučení přátel, zkrátka jsem ji jen namátkou nahmátl v knihovně. Po přečtení textu na zadní straně jsem byl rozpačitý... co očekávat od tradičního fantasy autora Zeměplochy, když se vrhne na přeci jen odlišnou dráhu scifíčka? Začetl jsem se a... trochu mě to zklamalo. Děj nebyl u příběhů ze Zeměplochy vždy to nejdůležitější, ale aspoň trochu tam o něco šlo a dokázalo vás to vtáhnout. To jsem u Straty absolutně postrádal. Mnohem více mě upoutaly a bavily informace spíše vedlejší (např. zajímavosti o kultuře Mixů, kungů a podobně). Aspoň jsem si potvrdil, že to, že nějakého autora takřka zbožňujete a nedáte na něj dopustit, ještě neznamená, že nedokážete být vůči celému jeho dílu jakž takž objektivně kritičtí :)... celý text

Leviatan 2011, Scott Westerfeld

Žánr steampunku (nejen knižní) byla pro mě jedna velká neznámá, ale těšil jsem se velice a vůbec jsem nebyl zklamán. Leviatan je poutavá kniha o alternativní historii konfliktu první světové války, kde proti sobě stojí dvě "skupiny" – do strojů zažraní industriálové v čele s Německem a Rakousko-Uherskem (jak srdce potěší, když je v krásně ilustrované mapě zaznamenána Praha) a proti nim darwinovci coby Anglie, Francie a Rusko, kteréžto státy se zaměřily na šlechtění geneticky upravených zvířat, které jsou využívány ve všech možných polích pokroku. Už postavení těchto dvou stran proti sobě je setsakra zajímavá záležitost! :) Aby toho ale nebylo málo, děj je velice poutavý a já tak hltal stránku za stránkou. Ano, jak i píšou jiné komentáře, kniha je asi určena trochu mladším čtenářům, nicméně to ničemu nevadí, aby si i "dospělejší" čtenář (kdo to vlastně je, že?) odnesl z knihy jen ten nejlepší zážitek. Jediné mínus, co mohu vytknout, jsou četné chyby v textu, což občas odvádělo mou pozornost. Snad je to jen chyba vydání, co jsem dostal do ruky, bojím se však, že to bude i u ostatních knih. Závěrem mohu dodat jen to, že po dočtení jsem se okamžitě sháněl po druhém díle. Co jiného si u dobré knihy přát? --- "Mažete své válečné stroje, nebo je krmíte?" ---... celý text

Mezisvět 2007, Neil Gaiman

Gaiman je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů, a proto když chci sáhnout po kvalitní fantasy knize, jdu vždycky po něm. Proto mne spíše negativně překvapil jeho společný počin v podobě díla Mezisvět. Nechápejte mne špatně, kdyby to nebyl Gaiman, královsky se bavím a přejdu knihu s benevolentním "a tak jo, bylo to fajn". Od něj jsem však přeci jen čekal něco více. Možná je to spoluautorem, kterého bohužel neznám, tudíž nemohu soudit. K samotné knize... příběh je svižný, rychle odsýpá a my jako čtenáři dostáváme fantasy příběh naservírovaný tak jednoduše a bezostyšně přímočaře, že jsem hltal každou vymyšlenost a fantastičnost jeho knihy, kterou fanoušci Neila Gaimana tak milují. Co mi však vadilo bylo to, že některé pasáže nebyly dostatečně rozvinuty, zkrátka taková ta omáčka kolem. Hlavní hrdina Joey Harker je sympaťák, s kterým se čtenář dokáže lehce ztotožnit, nicméně během děje mi chyběl jistý vývoj jeho postavy. Co můžu vypíchnout je konec knihy. Gaiman ukončil děj v tom nejlepším, co mohl. Měl jsem dojem, že mi chybí ještě nějaké další dobrodružství hlavní postavy a jeho kamarádů, co bych si mohl přečíst. Beru to tedy tak, že mi bylo líto, že příběh končí. Což není zas tak špatná známka kvality, no ne? :)... celý text

Buch! 2006, Terry Pratchett

Ze všech knih o hlídce mne asi nejméně bavila a snad i objektivně hodnoceno je tam méně vtipu, než jsem u Pratchetta zvyklý. Je to také poprvé, co mi přílišné zaměření na postavu Sama Elánia přišlo nudné a nepříliš zajímavé – na úkor například trojlístku Angua, kapitán Karotka a nová postava upírky-policistky. Asi jsem měl Elánia mnohem raději jako cynického a životu odevzdaného policistu. Jako postavě mu však jeho přerod a vzestup ve společenském žebříčku přeji :D Pro mne jedna za slabších knih TP.... celý text

Zimoděj 2007, Terry Pratchett

Alchymista 2005, Paulo Coelho

Zvláštní, jak se tady v hodnoceních jde do extrémů. Buď se lidem vyloženě líbila, nebo zkrátka ne. Já patřím do první kategorie. Coelha jsem dlouho míjel, vnímal jsem jej jako uznávaného současného autora, který je tak nějak "v kurzu" a možná se veze na úspěchu vychvalování svých skalních fanoušků-čtenářů. Jaké bylo mé překvapení po několika přečtených stránkách Alchymisty. Najednou jsem pochopil ty, kteří ho vychvalovali. Věřím, že spousta lidem by tato kniha dovedla otevřít oči a tak trochu i změnit život (a třeba se tak už i stalo). Avšak také věřím, že čtenářům se to mohlo zdát nudné, nespádové a nezáživné. Záleží na každém, co si z toho odnese. Co víc dodat - MAKTUB :)... celý text

Na paměť mým smutným courám 2005, Gabriel García Márquez

Má první kniha od Márqueze s tím, že jsem neměl žádná očekávání ani názory od přátel a podobně. Šel jsem pouze po doporučovaném jméně a po zajímavém názvu knihy. Při čtení jsem se až divil, že mi ani kouskem mysli není nepříjemné pomyšlení, že devadesátiletý stařec prahne po mladém čtrnáctiletém těle panny. Příběh je tak jemně a citlivě podaný, že jej čtenář lehce akceptuje a chápe počínání hlavního protagonisty. Samozřejmě je nasnadě, kolik lidí je schopno si v takto pozdním věku uchovat duševní vitalitu, ale pro potřeby knihy se snese všechno. Jsem příjemně překvapen Márquezovým literárním uměním.... celý text

Povídky 2008, Zdeněk Svěrák

Jsem trochu rozpolcen. Na jednu stranu mám Svěráka rád, jeho filmy jsou ozdobou české kinematografie a je to pan autor. Nicméně jeho vysněné Povídky mi zrovna nesedly. Vnímal jsem značný rozdíl mezi jednotlivými příběhy, některé mne bavily a pousmál jsem se nad nimi, většina mne však neoslovila a doslova jsem čekal, až mi oči přeletí slova a bude tomu konec. Trochu mě to odradilo od četby dalších autorových povídkových děl, snad se ve mně něco zlomí a dám mu ještě šanci.... celý text

Zaslaná pošta 2005, Terry Pratchett

Ledový drak 2008, George R. R. Martin

G.R.R. Martina znám především jako autora povedené fantasy ságy Píseň ohně a ledu. Byl jsem překvapený, když jsem se dozvěděl o jeho další tvorbě, kór to, že píše i pro děti, respektive že je například kniha Ledový drak určena menším čtenářům. Martinův styl mi zkrátka s dětskou četbou nešel dohromady. A skutečně - nemůžu se ztotožnit s těmi názory, že je to "jen" pohádka pro děti. Je to sice fantasy pohádkový příběh, ale má rozhodně co nabídnout dospělým. Možná i více než dětem :) Závěrem jednou větou... je to krásný a dojemný příběh o přátelství a sebeobětování.... celý text

Pěna dní 2005, Boris Vian

Vian nahlíží na všední svět nevšedním okem. Obyčejným situacím dodává absurdní příběh a vyústění, běžným věcem dodává neskutečné vlastnosti a vymýšlí jim nový účel použití. Leknín na plících? Kouzelná představa, a přitom v knize tak ďábelsky smrtonosné. Postmodernu mám rád. Nejsem si jist, jestli by se takto dal Vian charakterizovat, minimálně k ní má však velmi blízko. Pěna dní mne velmi překvapila, jestli mile, nevím...... celý text

Klobouk s oblohou 2005, Terry Pratchett