nefernefer
přečtené 530
Už se mi dlouho nestalo, že bych se u knížky smála nahlas. A už vůbec ne, aby to bylo nad bonmoty chlápka, který je jednou nohou (vlastně skoro oběma) v hrobě. Opuštěný, sám samojediný na celé nehostinné planetě Mars, daleko od pomoci, daleko od všeho. Neuvěřitelná představa. Neuvěřitelná kniha. Je sice plná různých technických popisů a detailů, a jelikož nejsem ani strojní inženýrkou ani bioložkou, tak by mi autor klidně mohl věšet bulíky na nos a já bych mu to všechno zbaštila i s navijákem. Ale je mi to fuk. Vůbec není důležité, jestli by to či ono opravdu takhle fungovalo. Je to napsané tak, že i já jsem to chápala a neztrácela se v tom a zkrátka věřila, že to tak je, a neřešila. Mnohem důležitější je ta nálož optimismu, která se na vás mezi řádky valí, ta nezlomná chuť žít, ten vztyčený prostředník, kterým hlavní hrdina dává smrti jasně na vědomí „Víš, co mi můžeš?“. Resumé – vřele doporučuji všem depkařům zařadit její čtení jako součást terapie. Hned si ji jdu koupit, abych ji měla po ruce, až zas budu mít pocit, že něco nezvládám :o)... celý text
Osmnáct básní na staré nápěvy
1958,
Ce-Tung Mao
Hřbety hor, neslézt s koně, pádit v sedle pod obzor, ohlédnouti se v úžasu, tři palce od nebe je lidský tvor. Tuhle knížku jsem četla z čiré zvědavosti. Stejně jako si lidé chodí prohlížet obrazy namalované Adolfem Hitlerem. Ta fascinace z poznání zdánlivě neslučitelného. Potvrzení známé pravdy, že nic není černobílé. O Maově poezii se rozhodně nedá říct, že by byla geniální (stejně jako o Hitlerových obrazech), ale jeho verše jsou příjemné. Mají v sobě určitou malebnost a kupodivu i spoustu pokory.... celý text
Řeky Londýna
2015,
Ben Aaronovitch
Když jsem tuhle knihu četla poprvé, líbila se mi a říkala jsem si, že si určitě přečtu další díly. Ovšem než jsem se k tomu dostala, uplynulo bezmála pět let a já jsem při čtení dalšího dílu nutně narazila na limity své paměti, což v případě knižní série, jejíž jednotlivé díly sice tvoří samostatné příběhy, ale zároveň jsou všechny navájem provázané, čtení trochu komplikovalo. Takže po dočtení druhého dílu jsem si musela ten první zopakovat, aby do sebe všechno zapadlo. A všem, kdo se rozhodnou v této sérii pokračovat, rozhodně doporučuji s tím neotálet. Je tu příliš mnoho postav a příliš mnoho událostí, na které autor v dalších dílech plynule navazuje, aniž by se obtěžoval připomenout děj předchozích dílů, protože jeho čtenáři přece nejsou žádní blbečci, aby je urážel nějakým opakováním. :o) Kdybych chtěla být šťoura, našla bych několik nelogičností a slabých míst. Ale proč? Raději přijímám příběh takový, jaký je. Vždyť je to přece pohádka pro dospělé a v té je dovoleno ledacos. Nicméně díky tomu, že tento komentář píšu až po přečtení následujícho dílu, mohu potvrdit, že kvalita má stoupající tendenci a další díl je o chlup lepší. Takže pokud se vám první díl líbil, směle do druhého, nebudete zklamáni. :o)... celý text
Já, Poutník
2014,
Terry Hayes
Tváří se to jako detektivka. A po čertech dobrá. Ale ve skutečnosti je to dost zdařilý pokus o objektivní pohled "z obou stran". Člověk si uvědomí, že znásilňování jakékoli kultury, byť v jádru s tím nejlepším úmyslem, je pořád znásilňování. A že to, co je dobré pro mě, nemusí být nutně dobré i pro jiné, kteří se pak, světe div se, brání. Je šílené, že ta největší zvěrstva jsou schopni lidé páchat ve jménu dobra...... celý text
