nefernefer
přečtené 530
Úzkosti a jejich lidé
2020,
Fredrik Backman
„Každý v hloubi duše chce být dobrý.“ To je základní kámen, na kterém Fredrik Backman staví. A vychází mu to. Ano, je to sladké, ale ne přeslazené. Prostě jen laskavě dojemné. A přestože ten hřejivý dotek lidskosti čtenáře, pokud se nejedná o obzvlášť zatvrzelého cynika, zasáhne v jakékoli roční době, tak v době předvánoční je to jaksi snazší. Tím spíš, když se děj odehrává den před Silvestrem. Takže jsem si propláchla slzné kanálky a do nového roku budu vstupovat s předsevzetím, že hodným je třeba být i na blbce, přestože je to někdy hodně těžké. :o) Doporučuji nejen jako předvánoční čtení všem, kteří mají rádi pohádky. :o) „Lidé totiž potřebují i pohádky. Alespoň občas.“... celý text
Prázdniny v Česku
2021,
Ladislav Zibura
„Kdybych se v Česku nenarodil, musel bych se sem přestěhovat.“ Z mého pohledu zatím nejlepší Ladislavova kniha. Dost možná právě proto, že je psaná s láskou k zemi, o které pojednává, a k lidem, kteří v ní žijí. Ubylo vtípků (což neznamená, že se nezasmějete, jen to nebude na každé stránce) a přibylo zajímavostí a perliček nejen z historie. Zdaleka nestihl navštívit všechna místa, která by si to zasloužila, ale to nejspíš nebylo ani jeho cílem. Každopádně názorně ukázal, že cestovat se dá i okolo komína a vůbec to nemusí být méně dobrodružné nebo zajímavé. Naopak. Dost často je člověk překvapený, co má za humny za poklady, o kterých neví. A že jich je. :o)... celý text
Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku
2004,
Karel Čapek
Neurazí, ale ani nenadchne. Paradoxně nejlepší z celé knížky je doslov Olgy Scheinpflugové.
Druhé město
2005,
Michal Ajvaz
„Slova z této básně o ovcích tvrdošíjně odkudsi tahajících v tlamách dlouhé a tlusté elektrické kabely do kavárny hotelu Evropa, plné hostů, kteří jsou z počínání ovcí smutní, se stala námětem velké fresky, před níž můj švagr, vracející se z filosofického kongresu, kde přednesl referát o tom, že hlavní problém metafyziky je třeba rozřešit na způsob oříškového müsli, byl přepaden prodavačkami ryb, které jej bily pěstmi do obličeje a volaly na něj: ‚Dobře utajená síť dálnic se zlatou vozovkou je stejně nóbl jako zvíře, které všichni loví v klavírních sonátách, udělej nám novou Sněhurku, vole!‘ Ani potom však nedokázal odpovědět na otázku, co vlastně myslel hlavním problémem metafyziky.“ Líbí? Pak si tuhle knihu opravdu užijete. Nelíbí? Tak to se do ní raději ani nepouštějte, protože takhle vypadá většina textu. Nonsens mám ráda a třeba Vianova Pěna dní patří mezi mé oblíbené, ale tohle na mě bylo už příliš. Připomnělo mi to takovou tu hru, kdy někdo napíše řádek a ohne papír, aby někdo jiný na dalším řádku pokračoval v psaní, aniž by věděl, co napsal ten před ním. Výsledkem je pak dokonalá fantasmagorie bez jakéhokoli smyslu vzniklá náhodně pospojovanými útržky. Občas se povede, že je kousek třeba i poetický nebo vtipný, ale zbylá většina je jednoduše obyčejný blábol. A tak je to i s touto knihou. Je to proud nahodilých myšlenek a obrazů. Některé pasáže mají úžasnou snovou atmosféru, některé působí groteskně, ale jako celek je to bohužel slátanina.... celý text
Co to žere a kde to spí
2019,
Petr Heteša
Relax v té nejčistší podobě. Aspoň pro mě. :o) Od pana Heteši je tohle třetí kniha, se kterou jsem měla tu čest. Ty dvě předešlé jsem hodnotila jako lepší průměr, ale pořád jenom průměr. Na třetí pokus můžu konečně s klidným svědomím nadělit plný počet. Konec byl skvělý. Doporučuji. :o)... celý text
Normální lidi
2020,
Sally Rooney
Tato kniha je sice o mladých, ale není pro mladé. Četla jsem ji současně se svou dvacetiletou dcerou, která ji v půlce odložila s tím, že větší nudu už dlouho nečetla. A já byla unešená. :o) Je to opravdu zvláštní kniha. Musím dát za pravdu těm, kdo říkají, že je vlastně o ničem, bez příběhu. Přesto má v sobě určité kouzlo, kterým mě úplně polapila. Netřeba příběh. Stačí atmosféra. Nejspíš musí mít člověk už něco odžito. Pak pocítí jistý nádech nostalgie... Protože si vzpomene na vlastní mládí, které bylo vlastně taky tak trochu o ničem. Velké příběhy se stávají málokomu. :o) A kdo měl život jen sluncem zalitý a nic z popisovaného nikdy nezažil, ten je opravdu šťastný člověk.... celý text
Ředitel a hydra
2018,
Jan Jícha
„Vy jste fakt samé lákadlo! Chcete mě zavřít do baráku plného uřvaných dětí, co po mně budou beztrestně střílet vrabce, a ve vlastní ředitelně mě bude špehovat kytka?!“ Kdo čeká parodii na Harryho Pottera, bude zklamán. Sice se děj odehrává v kouzelnické škole v místě zvaném Beďary, ale tím veškerá podobnost končí. Milovníci fantasy sice také nepřijdou úplně zkrátka, ale potěší zejména pedagogy. Je to totiž velmi trefná parodie na naše školství a vlastně na fungování jakékoli státní instistuce v naší přebyrokratizované zemi. Parodie chytrá, vtipná a bohužel pravdivá. „Každý učitel, řekl bych bez výjimky, má skutečně vnitřní přání prospět dětem a společnosti, o kariérní nebo materiální motivaci nemůže být řeč. Ale nastává tu ona existenciální otázka: Chci jít životem jako inspirátor mládeže-poustevník, vždy v souladu s vlastním přesvědčením, ale s nutností živit se jinak, nebo přijmout obol vrchnosti, ale muset jí tudíž jít na ruku?“ Možná jsem zvolila trochu vážnou ukázku. Ale to jen pro představu základní myšlenky. Jinak se nenechte zmýlit. Je to opravdu vtipné a jako bonus si pan spisovatel umí krásně hrát s češtinou. Vřele doporučuji. :o)... celý text
