nefernefer přečtené 530
Kořeny
2017,
Miika Nousiainen
"Měl by se nastolit stav, v němž je možné nadávat imigrantovi do hňupů a všichni by pochopili, že teď se nadává do hňupů hňupovi, a ne že se nadává do hňupů imigrantovi." Tenhle severský přístup k psaní literatury se mi líbí čím dál víc. Asi stárnu. :o) Stejně jako u Backmana i tady je základem laskavost a víra v sílu lásky k bližnímu svému. Ačkoliv si osud s hrdiny vlastně celkem dost zahrává, obrací jim život vzhůru nohama a nutí je dělat věci, o kterých se jim nikdy ani nesnilo, žádné velké drama se při tom nekoná a čtenář si rozhodně nehty napětím neokusuje. Prostě je mu od začátku jasné, že je to milá, občas úsměvná, občas dojemná pohádka pro dospělé, která dobře dopadne a ze které by si měl nakonec odnést nějaké ponaučení. A těch je tu celkem dost a podle mě taky dost trefně popsaných. Mě to moc bavilo a tak s naprosto klidným svědomím doporučuji. :o) "... u vás, u současných rodičů mě udivuje jedna věc. [...] Je to jakési kondicionální rodičovství. Moh bys mi to osvětlit? Copak kondicionál není jakýsi tvar podmíněnosti? Asi jo. No a to vy používáte. Co kdyby sis sedla? Co kdybys to autíčko vrátil do regálu? [...] Papala bys, drahoušku, dneska těstovinky se sojovým masíčkem? Takhle se za mého dětství s dětmi nemluvilo."... celý text
Pro tebe, má lásko
1997,
Jacques Prévert
„Byla jsem plná úžasu byla jsem nahá jako nikdy se sukní vyhrnutou do pasu a v jeho dlaních se mé tělo od nehtů na nohou až po vlasy nádherně chvělo Byla jsem jako pramen pod prutem proutkaře A hřích se změnil v zázrak Amen.“ Jedna z nejkrásnějších sbírek poezie, jakou znám. Provází mě už od mládí a pořád jsem stejně okouzlená. Prévert je básník mnoha tváří. Něžný i sarkastický, vtipný i zasmušilý, hravý i vážný. Jeho verše jsou krásně civilní a nadčasové. A úžasně plastické a živé, plynou vám jako obrazy před očima. Do velké míry je to i tím, že všechny jsou výborně přeložené. Tentokrát jsem měla opravdu potíž vybrat, co se mi líbilo nejvíc. Tak jsem nakonec namátkou otevřela stránky... „Hlavou říká ne a srdcem říká ano říká ano všemu co má rád však učiteli říká ne ne na kvadrát když stojí u tabule a všecky otázky se na něj valí A v tom se začne ukrutánsky smát a všecko rázem smaže čísla i písmena jména i data vyňatá slova a další chytáky a přestože mu laje učitel a přestože mu premianti hrozí pěstí pestrobarevnými křídami na černou tabuli neštěstí nakreslí tvář štěstí“... celý text
Verše psané na vodu
1956,
Bohumil Mathesius
„Jsi jako blesk, když rozrazí mračnou oblohu: Vidím tě – trnu, teskním, když vidět tě nemohu.“ Křehké, něžné, melancholické verše. Podobně jako haiku i tanka mají svou pevně danou strukturu a puristé mohou namítat, že tady často nebyla dodržena a kdesi cosi. Ale kdyby ty verše byly „jen“ přeloženy přesně v souladu s danými pravidly, asi by mě neoslovily. Tím, že je Bohumil Mathesius přebásnil, dosáhl toho, že oslovují i čtenáře z naprosto odlišného kulturního prostředí a umožňují mu nahlédnout do nitra dávných básníků světa, jenž je na hony vzdálený od toho našeho, a porozumět jim. „Marno je na vodu plynoucí psát, písmena začnou tancovat: marnější ještě na duši psát muže, jenž nechce tě milovat.“... celý text
H₂O a záhada Zlaté slzy
2021,
Petr Stančík
„Slovo ‚kamna‛ se vyskytuje pouze v češtině. O jeho původu se vedou plamenné pře. Podle jedné teorie vzniklo z kamenů, jimiž se obkládá ohniště. Podle druhé z latinského ‚caminus‛ (čti kamínus) neboli pec. Podle třetí kdysi dávno kněžna Libuše přinesla Přemyslu Oráči k pluhu topinky opečené na kamnech. Přemysl zabodl do země otku, hryzl do topinky a povídá: ‚Kam na ty topinky chodíš?‛“ Kdyby mi kdysi někdo řekl, že budu v druhé půlce života ujíždět na sérii knížek pro děti, nevěřícně bych zdvihla obočí. Mám všechny díly. A nekupuju je žádným dětem, ale sama sobě. Po výtvarné stránce jsou to doslova šperky a po obsahové rovněž. Jsem přesvědčená, že kdybych tohle četla jako dítě, rozhodně bych si to neužila tak jako dnes. Ty různé jazykové vtípky, fintičky a frajeřinky dítě nikdy nemůže ocenit, protože mu v mnoha případech prostě vůbec nedojdou. „Chapadlo je část těla sloužící k chápání. Mozek je také část těla sloužící k chápání. Ale proč se chobotnice chápou chapadly, zatímco chápani se chápou prackami, to mozek jen těžko chápe.“... celý text
Milovat šohaiku
2017,
Petr Soukup
Něco málo českého haiku jsem už přečetla, tak jsem se neubránila srovnávání. Měla jsem očekávání, které nebylo naplněno. Verše jen kloužou po povrchu, aniž by čtenáře zasáhly hlouběji. Formát knihy i její provedení je příjemné a ilustrace jsou opravdu krásné. Sama poezie však jejich krásy nedosahuje. Mým favoritem tak nadále zůstává Petr Petříček.... celý text